![](http://obrazky.kudlanka.cz/450.jpg) Určitě hodně z vás zná stařičký vtip, kdy čtete zápisy ze dvou deníčků: ona je zoufalá, neb on přišel naštvaný, zádumčivý, nemluvný... a tak se drásá výčitkami, co provedla, že on se s ní určitě, ale docela stoprocentně určitě chce rozejít... snaží se mu všemožně vyhovět. Udělá báječnou večeři, předvede přímo huriskový sex. Popíše svými obavami a depkami pět stránek... On nadrásne jen krátké konstatování: Sparta prohrála, véča byla super a sex ještě víc...
Našla jsem prima knížku, kde je podobným stylem popisováno jedno mladé manželství. Neodolám, a kousek z ní vám dnes "obtisknu": (Pro jednodušší určení, kdo co psal, je to nadepsáno znaky - pro ženu, pro muže) Úklid aneb fatální selhání evoluce Je jen pár činností, ke kterým mám bytostný odpor a které odmítám vykonávat. Děsí mě domácí škvaření sádla, ten smrad nevyvětráte nejmíň měsíc, posedávání s ostatními matkami na pískovišti, kde se pravidelně dozvídám, jak jsem mizerná matka (ne, že bych to nevěděla, ale nemusí mi to připomínat cizí lidi), a pak úklid. Ten mi vadí ze všeho nejvíc. Jde totiž o naprosto nesmyslnou a marnou činnost a těm já se ze zásady vyhýbám. Můžete se snažit sebevíc, ale v domácnosti obývané dvěma psy, jednou kočkou a jedním umělecky nadaným batoletem (počmárá, co může a na co dosáhne) se pořádek udržet nedá. Zvířecí chlupy se z nějakého záhadného důvodu vyskytují snad i v jogurtech. Nejdřív jsem přemýšlela, jestli nemám zažalovat mlékárny, že vyrábějí zmetky plné chlupů, ale při bližším ohledání jsem zjistila, že jde nejčastěji o srst našeho Haryka. Jeho chlupy jsou nezaměnitelné, vždy do poloviny černé a pak bílé, takže bych u soudu asi nevyhrála. Navíc pokud s vámi žije malé dítě, vyskakují na vás kostičky lega na nejméně pravděpodobných místech, třeba ve sprše, v troubě nebo v nudlové polévce. Nemluvě o tom, že naše dcera pravidelně pořádá výpravy po bytě se všemi svými plyšáky, jejichž počet si netroufám odhadnout. Ale při cestě na záchod potkám vždy nejméně dva slony, tři kočky a deset jiných oblud. I když žádné nekupuju, množí se u nás doma geometrickou řadou. Sama k životu potřebuju spoustu časopisů, novin a dalších nesmyslných papírů. Plus zhruba dvě stě padesát kabelek, které je taky nutné někde skladovat. Uznejte sami, že s tímhle materiálem (složením domácnosti) se pořádek prostě udržet nedá. Tak proč bych měla vyvíjet zbytečnou aktivitu? Celý život jsem si vystačila s hromádkovým systémem. Když něco hledám, leží to v konkrétní části konkrétní hromady věcí, takže nevidím důvod, proč svůj přístup k životu měnit. Navíc jsem nedávno četla, že děti žijící v ne zrovna vypiglované domácnosti mají mnohem lepší imunitu a méně alergií. A co bych pro své malé zlatíčko neudělala, že? x x x x x x
„Bože, oni vás vykradli!“ vykřikla moje matka, když jsem ji k nám přivedl poprvé na návštěvu. Na první pohled to tak skutečně vypadalo. Na zemi ležely poházené kabelky, z nichž trčely kapesníčky, časopisy a nedopité lahve s vodou, a okolo nich se válely boty, ponožky, kalhotky, bundy a kousek od psí misky s granulemi se povalovala peněženka mojí ženy. Jako ukřižovaný Spartakus visely na otevřených dveřích do dětského pokoje několikery letní šaty. Byl to jistě hrůzostrašný pohled. Tedy pro někoho, kdo nežije s mojí manželkou.
Nohou jsem matce umetl mezi poházenými věcmi cestičku (okolo které se vytvořily zhruba půlmetrové závěje) a uvařil jí kafe. Tedy hned potom, co jsem z jídelního stolu smetl hromadu novin, okoralých sušenek, vyhodil tři shnilá rajčata a šel vzbudit manželku. Myslím, že ten den ji má matka přestala zbožňovat a od té doby ji prostě jenom… respektuje. Můj starší bratr má opačný problém. Žije v úklidovém pekle. Jeho manželka luxuje dvakrát denně a každý večer utírá prach. Když si chceme, nedejbože, otevřít skleničku vína, musíme srolovat v kuchyni koberec a schovat ubrus, protože bychom „určitě něco vylili“. Zdá se, že evoluce v tomto případě fatálně selhala. Podle všech výzkumů, které jsem provedl mezi svými známými, jsou ženy v přístupu k úklidu buď jako moje manželka, nebo jako moje švagrová. Nic mezi. Co s tím? Pochopil jsem, že jsou muži, kteří pořádek po manželce vyžadují za cenu hádek a jiných nátlakových způsobů, a potom ti, kteří zahanbují naše silnější pohlaví a začnou uklízet sami. A co já? Uzavřel jsem s manželkou dohodu, že když mi koupí smeták, savo a jar a při vytírání podlahy zvedne nohy, budu uklízet já. Ne, vážně. Jednou za čtrnáct dnů uklízím já a jednou si zase moje manželka zaplatí slečnu na úklid. Proč se kvůli pár centimetrům smetí na podlaze hádat, že? A když náhodou jeden z nás zapomene, prostě si na podlaze odhrnu cestičku. ![](http://www.dtti.it/wp-content/uploads/2012/05/hoarding-tlc-630.jpg) no, tak strašné to tam snad asi není.... :-)
Protože jsme už dlouho neměli žádnou soutěž - pochopitelně, že o ceny - tak ji tímto dnes zahajuji. Soutěž o nejlepší krátký text na téma, zadané vždy tou jednou právě publikovanou kapitolou. Budou ukázky tři, soutěží se proto o tři knížky! Svůj textík pošlete e-mailem na adresu daniela zavináč kudlanka.cz. Poté bude uveřejněn a budete bodovat, jak se vám líbí. Ten u vás nejúspěšnější vyhraje návod, Jak přežít manželství! Nezapomeňte proto uvést své jméno a adresu... Takže soutěžní otázka č. 1: jak se daří organizovat úklid u vás doma?
|