O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
KUS KELTA VE MNĚ ... |
![]() |
![]() |
![]() |
Neděle, 29 leden 2012 | |||||||
![]() Ano, asi ten občas způsobí, že se prostě musím vydat někam do přírody, nejlépe do míst, kde prý keltský národ po staletí žil. A že jich je i u nás opravdu hodně. Mým nejoblíbenějším je Vladař, velebná stolová hora s množstvím zachovaných valů, tak mohutných, že až zůstává rozum stát. Je jen kousek od městečka Žlutice.
Najdu pak vzrostlý dub, pohodlně se pod něj posadím a sním...
Z doby nenávratně minulé se mi vynořuje vesnice... není nijak malebná, polozemnice plní především funkci úkrytu a zdaleka neslouží jako vizitka movitosti. Je tu živo: sporý chlapík s dlouhými vlasy, jen s koženou zástěrou kolem boků, širokým rozmachem buší do rozžhaveného kusu železa až jiskry létají do několikametrové vzdálenosti. Banda malých dětí s nudlí u nosíku se je snaží zachytit do usmolených ručiček, strkají do sebe, předhánějí se, křičí bolestí, když se jim to podaří, ale nepláčou. Však by jim kovář dal co proto a okamžitě vykázal za vesnici se slovy: „Nevracejte se dřív, než s náručí plnou pořádných klacků, ať se můžete v noci ohřát!“
Dětem dovádějících okolo kováře se směje kolemjdoucí dívka. Nese černou nádobu čerstvě nadojeného mléka. Její stádečko koz je vyhlášené, pečuje o ně ráda a dobře, je na ně hrdá. Dívka je mlaďounká a už jistě zamilovaná, protože se zdobí, aby se líbila. Dlouhé hnědé vlasy má spletené do malých copánků, protknuté modrými peříčky sojek a sepnuté jednoduchou sponou. Přesto je to vzácnost, a velká – spona je totiž z bronzu; dostala ji od své babičky a ta zase od té svojí.
Dívčiny nahé paže zdobí černé sapropelitové náramky a režná zástěra z části chrání modrozeleně kostkované jednoduché šaty. Je bosa, ale našlapuje ladně a také kotníky si ozdobila náramky. Stádečko koz ji doprovází jako věrní psíci. Kovář položí palici, zálibně se na dívku zadívá a bez váhání zakřičí: „Kdybys chtěla, ukovám ti místo těch černých křehotin náramek bronzový, poslyš, kdybys chtěla!“
Děvče se zasměje a pohupujíc se v bocích hlasitě odpovídá: „A ty, kdybys chtěl, ukážu ti svoje kozy!“ Všichni, kteří jsou svědky škádlivého rozhovoru těch dvou mladých, se upřímně smějí, plácají se do stehen a obdivují dívčinu pohotovou dvojsmyslnou odpověď. Večer budou mít o čem mluvit, co probírat a budou se smát znova a znova.
I kovář se baví, ale pro sebe prohodí: „I jen počkej, o nejbližším lughnasadu si tě odvedu k sobě, pak opravdu chtít budu a ty mi je ještě ráda ukážeš, ještěrko jedna prostořeká!“ Ale rozverná slavnost sklizně bude až za dlouho...
o o o
Den se zvolna chýlí, soumrak začíná a padla rosa. A tak i já přestávám snít, vracím se do své doby. Zvedám se a odcházím. Domů to nejspíš do tmy nestihnu.
Kdyby aspoň ten lughnasad nebyl tak daleko…
ANINA
|
< Předch. | Další > |
---|