Byly to naše první Vánoce s děťátkem. Moc jsem se těšila a chtěla jsem, aby všechno bylo dokonalé, dokonalejší, prostě perfektní. Napečeno bylo, ryba se smažila, kapří polévka hotova. Chtěla jsem ještě osmažit houstičku do polévky, a tak jsem si řekla, že jí šoupnu do trouby pod gril.

Jakmile se v polovině října objeví v obcho­dě první umělohmotná smrková větvička, první vánoční ozdoba a z reproduktorů za­zní první koleda, je čas začít konat. Nikoli panikařit, nikoli snažit se ukořistit volný nákupní vozík a vydat se s ním na zběsilou jízdu mezi regály, ale plánovat. V klidu si sedněte k hrnku se svařákem, vez­měte si k ruce tužku a papír a všechno si předem sepište...

Napíšu vám také něco o lítání, ale trošku jiném, než asi zná většina z vás. Však u nás to je taky "trošku jiné", než u většiny z vás.  Vzdálenosti jsou tady podstatně větší, rozdíly v počasí jakbysmet; lidi tu jsou sice stejní jako jinde, ale - přeci jen "trošku jiní", než jinde. Asi to bude tím, že máme "trošku jiná" měřítka: to co je pro nás kousek cesty, by pro vás byl pěkně velký výlet.  Tak poslouchejte:

Moc zkušeností s létáním nemám, věřte-nevěřte, pouze jednu jedinou. Bylo mi dvacet a poprvé - a také naposledy - jsem letěla. Konkrétně do Londýna, abych tam dělala au-pair. Byla jsem z toho značně vyjevená, neb jsem nikdy neletěla a všichni, které jsem znala a co někdy letěli, mě strašili turbulencemi, nevolnostmi a podobně.

Mám ráda lítání. Mám ráda svoj lítací sny, kdy si zvolna, plavně, jen tak lehounce jak peříčko poletuju nad krajinou, vzdálená všem starostem a problémům. Stejně ráda mám lítání v letadle - pokud je zamračeno: výhled na mraky, který jsou jak zasněžený pláně - jak nádherná zimní krajina, ozářená sluncem...

Bylo mi necelých deset let a naši se rozhodli s velkou slávou, že pojedem na dovolenou k moři. A ne na ledajakou, ale na báječný a nádherný ostrov Kypr. Pro nás všechny nevídaný zážitek, mám dojem, že i naši tenkrát letěli poprvé. Zakoupili jsme kufry, zabalili a hurá na Ruzyň.  

Létání mě děsí a navíc jsem tak na 80% přesvědčena, že letadlo, ve kterém se nacházím, určitě spadne. Nevím, jestli by mi nějaká knížka mohla pomoci zbavit se fobie z létání, která se léty prohlubuje; ale možná bych díky ní měla šanci získat užitečné informace, jež by mě dokázaly přesvědčit o tom, že je vlastně jedno, čím člověk jede nebo letí. Stejně nikdy nikdo neví, kde a při jaké příležitosti dostane Peška. 

Lítala jsem často malými letadly "Dopravní inspekce" a dodnes, když můžu, tak letím. Vždy tam nahoře mám pocit, že jsem nade vším, nad denními starostmi, nad trápením; je tam ticho, klid a pohoda, miluju ten pocit. Když se pak koukáš dolů a vidíš malé domečky, zahrádky, bazénky, lesy, louky, pole a řeky, nebo i moře - říkám si, jak je ta naše zeměkoule strašně krásná.