Zatímco Johny a Dave pracovali na zajištění oken a dveří srubu, aby jimi nevnikla dravá zvěř, Bill s dítětem v náručí se zastavil nad ložem rodičů. "Bože, prosíme Tě, ochraňuj duše těch dvou, které jsi povolal k sobě a děj nám dost síly abychom byli schopni se postarat o tuto maličkou, kterou jsi svěřil do naší péče právě dnes, v předvečer zrození Tvého syna, Ježíše Krista. Amen." " Tak a jedem" prohlásil Johny a zarazil ještě poslední hřeb do trámů upevňujícího dveře. Vůdci týmu, teď už odpočinutí, nečekali ani na povel a vyrazili po zmrzlém trailu k domovů. Na obloze plála polární záře jako poslední svíce za zemřelé.

     Za necelé půlhodiny byli doma. Ačkoliv v kamnech doutnalo ještě pár uhlíků, do výše dvou stop, od země se vše již pokrývalo jinovatkou. Dave hodil rychle do kámen pár kusů dřeva. Johny venku vypřahal psy a Bill si sedl na pryčnu s holčičkou v náručí. Na saních v teple jeho těla spala, ale teď plakala a nebyla k utišení. Bill jí zpíval, houpal a hladil, ale mimino řvalo čím dál víc. Dave se zvedl od kamen. " To se ti nepodaří ji takhle uklidnit.Má hlad!" "A co budeme dělat?" "Musíme ji nakrmit!" "Nakrmit? Jak a čím?Zvládnu ledacos,ale kojit teda neumím!" "To věřím. Nevíš náhodou nemáme někde nějakou konservu mléka?" "Mléko?" Bill se skoro vyděsil."To jsem už neviděl půl roku!" "A co tady je?" "No počkej..... brandy a whisky, ale už jenom na dně..." "Bille,vždyť se dneska narodila!" "No ptáš se co tady je. Jo a ten vařenej medvěd od včera."

     Johny vešel dovnitř a nad kamnama si ohříval ruce. "Co se děje? Proč vám to dítě tady tak řve?" "Má asi hlad." odpověděl Bill. "To je teda malér. Co jí dáme?" "Nevím. Zjistili jsme, že jediné co tu je, je medvěd, brandy a whisky."

     Bill strčil holčičku do náruče Davovi. "Na, teď to zkus ty!" Miminko místo křiku už jen poplakávalo. "Jak dlouho vydrží bez jídla?" "Co já vím? Já nevím nic o dětech." Johny si dál hltá z láhve whisky. „Co je hrozné je to, že tohle první dítě co máme, nemáme s nějakou hezkou holkou, ale spolu. Fuj".

     "Hele Johny, vynech legrácky. Co jí proboha dáme?" "No co? Máme snad na výběr? Trochu polívky z toho medvěda. Nic jiného tu není, tak není co řešit." "Máš pravdu." řekl Dave a Bill přisunul na kamna hrnec s medvědem vařeným ve vodě. Po chvíli důležitě zkusil palcem, jestli je polévka už vhodná k pití. Potom vzal lžíci a ochutnal. "Nic moc to není, ale co se dá dělat!" "Počkej, trochu to spravím", řekl Johny a cvrkl do hrnce trošku brandy. "Jo, už je to lepší", znovu ochutnal Bill. "Kam se hrabe mateřský mlíko! Máš tam ještě trochu tý brandy?" "Stačí", rozhodl Johny "je to přece jen mimino!" - "Tak ukaž, já ji podržím."

     Zatím co Johny držel holčičku na klíně, Bill se snažil ji vpravit do pusy lžičku s vývarem. Holčička začala kuckat a prskat. "Tak to nepůjde", otřel si Johny rukávem tvář, "nebyla v tom srubu nějaká flaška?" "Neviděl jsem tam nic takovyho", Bill položil lžíci, "tak co teď?" "To jsem netušil jak je to složitý mít dítě! Ještě že nejsem ženská!" "Já bych radši kdybys byl! Hele, Dave kolik je tam ve flašce ještě ty whisky?" "Žádná!" řekl Dave a dopil poslední hlt.

     "Tak a máme flašku", řekl spokojeně Johny "teď ještě dudlík, Dave ty máš dvoje kožené rukavice, dej mi jedny." Dave se nešťastně díval, jak Johny nelítostně uřízl z rukavice jeden prst. "Ty ses zbláznil! Jiný tady neseženu!" "Máš druhý, dál bych svoji, ale pak abych do konce zimy nosil ruku v kapse a to po mne nemůžeš chtít." Johny navlékl prst z rukavice na hrdlo láhve. "Půjde to!" Nalili do flašky vývar a strčili holčičce do pusy. Dítě několikrát improvizovaný dudlík vyplivlo, ale pak začalo pít a pomlaskávat. Všichni tři chlapci na ní s nadšením koukali. "Tak jsme to zvládli" pochválil Bill.     

     Ve srubu už bylo příjemné teplo. Rozbalili holčičku a Dave začal jemně hadříkem otírat z neuvěřitelně drobného tělíčka zbytky krve po porodu. Holčičce se už zavírala očička a než ji znovu oblékli, spokojeně spala. S úžasem se dívali na nenadálý vánoční dárek. Johny začal zpívat rozechvělým hlasem... "Tichá noc,svatá noc"...  Bill a Dave se k němu přidali a z dálky je doprovázelo táhlé vytí vlčí smečky.

     Holčička se stala středem pozornosti na Eldorádu, miláčkem všech zlatokopů. Pokřtili ji na jaře jménem Edna Eldorádo. Křest se odehrával venku a holčička kolem sebe měla hromadu nugetů a pytlíků se zlatým prachem - dary od několika desítek kmotrů. I ti nejtvrdší muži severu ten den plakali dojetím...

Alena Polárka

UPOZORNĚNÍ:  

Soutěž trvá do 30.  11. 2008

Prosím, své texty posílejte na adresu:   

redakce - zavináč - kudlanka.cz

díky, d@niela 

Komentáře (7)

Zobrazit/Skrýt komentáře Polárko, : mamča tak to je krásný a dojemný. listopad 21, 2008 08:03 jo, je to vážně pěkný, : toulavej a přesně to vystihuje tu mrazivou atmosféru Severu . . . listopad 21, 2008 15:13 je to pravdivy pribeh : Polarka Muzi na Klondiku byli velice citlivi na deti, protoze doma meli deti, ktere treba nekolik let nevideli. Dopis byl tehdy vzacnost. Takze takove mimimo bylo vsemi zboznovane. Yukonska historie je velice zajimava a dobrodruzna. Nakonec nedavno tu nekdo psal O Jacku Londonovi. Ten sbiral zdejsi pribehy. listopad 21, 2008 16:31 Je to krásný lidský příběh. : Myška Zajímalo by mě, jestli holčička přežila. Protože jak jí dali tu polévku, tak jsem si vzpomněla, co cirátů se dnes dělá jen kolem vhodné náhrady mateřského mléka, do půl roku se jen kojí, jinak by asi dítě nepřežilo. Oč rozumnější názory se razily dřív. listopad 22, 2008 18:42 Mysko : Polarka prezila..Dokonce jednou pak navstvila Yukon uz zena kolem sedmdesati...... listopad 23, 2008 00:08 Polárko, : Myška to je užasné. A znáš její další osud? Mě by zajímal... Fascinuje mě toto vynoření z dávné doby. listopad 23, 2008 00:17 Mysko : Polarka nemyslim ze ho nekdo zna. Tak to tu bylo se spoustou lidi co tady byli ve Zlate horecce.Odjeli "Outside" jak se dodnes rika kdyz nekdo odjede z Yukonu a ztratili se v davu. Vyjimkou jsou treba "Kings of Klondike". Ale snad jenom George Carmack (objevitel zlata na Klondiku) zemrel jako bohaty clovek, jinak vsichni svoje pohadkova jmeni utratili a zemreli jako chudaci. Cela Zlata horecka je fascinujici i kdyz nakonec byla prodelecna. Ale ty pribehy z Yukonu...ty budou zit navzdy. Je mi trochu lito ze mam pocit ze tahle historie moc nikoho nezajima.Ale kdyz ted pisu Klondike, to je vetsina historie. Clovek se ji v tomhle meste neubrani. listopad 23, 2008 20:21

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment

>>Předchozí - Následující