|
 Mám ráda lítání. Mám ráda svoj lítací sny, kdy si zvolna, plavně, jen tak lehounce jak peříčko poletuju nad krajinou, vzdálená všem starostem a problémům. Stejně ráda mám lítání v letadle - pokud je zamračeno: výhled na mraky, který jsou jak zasněžený pláně - jak nádherná zimní krajina, ozářená sluncem...
Pokud je jasno, pohled na zdrobnělinu světa, kdy si uvědomím, jak malinkatá součástka celku jsem. Úplně nejraději mám lety noční - lety mezi hvězdama. Prostě ráda lítám, tam nahoře to nejsem já, jsem jenom malinká částečka kosmu a toužím tak zůstat napořád. Výjimkou - pro mne obzvlášť krutou - byl proto můj poslední let - letěla jsem s manželem a dcerou na dovolenou. Ne, nebyly žádné turbulence, nebyla bouřka ani blesky. Byl to zpočátku absolutně pohodový let. JENŽE - paní za námi asi neměla zrovna ráda lítání. Nu, a můj drahý manžel je velká bestie a má zvrácený smysl pro humor... Několikrát se zeptal dcery, která seděla u okýnka, jestli nám náhodou nehoří motor, prý u těchto letadel se to občas stává. Pak se nahlas pochválil, jak je báječné, že nám včas "přikoupil" padáky... No, stačilo .... Paní, sedící velmi těsně za mnou, jen zavyla a použila pytlík. Víte, já sice miluju lítání, ale fakt, fakt, fakt nesnáším zvracení, zvláště cizího člověka... No, a tak i já použila. Od té doby se rodina docela baví na můj účet a já - já se zapřísáhla, že pokud zase někam poletíme, budu sedět někde úplně jinde a budu si krásu letu užívat pro jistotu sama. skaz
|
