Hned následující den jsme vyrazili na trh pro olihně. Jenže ouha - olihně nebyly. Nakonec jsme tedy koupili olihně mražené, nechali je rozmrznout a uložili do lednice. Neumíte si nikdo představit, jak dokáže zapáchat taková rozmrzlá oliheň. Zasmrděla celou lednici a při každém otevření dvířek se nám zvedal žaludek. Vše jsme ale byli ochotni překonat, jen jestli chytneme tu vytouženou rybu. Jenže - scénář našeho rybolovu zůstal nezměněn. S tím rozdílem, že k návnadě vždy připlavala nějaká ryba, ťukla do ní, očichala a odplula (zřejmě hned poté, co zjistila o jakou zapáchající hrůzu se jedná). Vlasec se stále třepotal nad hladinou, ale nezabrala ani jedna. Všechny nás to přestalo bavit, jen brácha stále doufal a zůstával stát za svým prutem.

     Až jednou. Zrovna jsme přemýšleli, co bysme si ukuchtili k obědu, když přiběhl rozzářený bráška a na prutu se mu houpala ryba! No, ryba... Pruhovaná rybička dlouhá asi dvacet centimetrů. Koukali jsme mlčky na to nadělení a přemítali, co s takovým podmírákem udělat. Bráchova přítelkyně zamáčkla slzu v oku a prohlásila, že ta roztomiloučká rybka je určitě malý Nemo a ať ji pustíme. V žádném případě, prohlásil jsem kategoricky.

    Skoro týden se tu těšíme na rybu, a tak ji teď taky sežereme! Manželka projevila obavy, aby se nám neudělalo těžko z přejedení, až takovou porci spořádáme, ale já už byl rozhodnut malého Nema ochutnat. (Kdyby se tohle dozvěděla moje dcera vegetariánka, tak se mě asi doživotně zřekne.)

     Problémem trochu bylo, kdo rybu zabije, protože něco jiného je sníst a něco jiného usmrtit tvorečka připomínajícího hlavního hrdinu z animované pohádky. Některé slabé nátury neustále apelovaly na to, že prostě MUSÍME pustit rybí miminko zpátky do moře k mámě, krvelačnější jedinci však protestovali a prosazovali popravu. Nakonec jsem se toho nemilého úkolu ujal a vykuchanou rybku jsem přinesl do kuchyně. Vykuchaná se zdála o mnoho menší než dřív a připomínala rybičku z akvária. Když už jsme jí ale vzali život tak jsme se s tím museli poprat dál. Rybu jsme okořenili a opekli na pánvi na směsici másla a olivového oleje. Sice jsme každý okusili jen takové tři malé ždibce, ale mohu vám sdělit, že chuťově tak vynikající rybí maso jsem ještě nejedl. Nevím, o jaký druh ryby se jednalo, ale až příště zase vyrazím do Chorvatska, budu pátrat jedině po malých pruhovaných rybičkách.

     Jak řekl sám velký Brillat Antheme Savarin, politik a gastronom: „Objev nového jídla znamená pro blaho člověka víc než objev hvězdy."