|
 Myslím, že jste už o mně (někteří) slyšeli. Jsem to mimino Kryštof, a i když mi ta moje ženská tak pořád říká, tak už mě to opravdu dost uráží. A už jsem na tom tak dobře, že ji to i klidně řeknu. Jsou mi totiž už čtyři, a páni, já vám umím tolik věcí... Tak hlavně umím mluvit a to ukazuju všem a pořád. A aby to nebylo jen takové mlácení prázdné slámy, tak se hlavně na všechno ptám, abych se co nejvíc dozvěděl.
Ptám se pořád a na všechno a do posledních detailů a není nic, na co bych nedokázal položit otázku. I když mi často ti hrozně chytří velcí řeknou, že neví, tak pořád se ještě můžu zeptat, proč to neví. To jsem se ale zatím ještě nedozvěděl, ale já tomu přijdu na kloub. Pokud se neptám, tak té svojí ženské přesně říkám, co právě dělám. To aby si nedělala starosti a měla představu, že jdu třeba čurat, že jdu kakat a pokud je to hodně brzo ráno, tak aby se na to dokázala připravit. Umím pěkně, často a hodně jíst. Nedělá mi problém spást toho tolik co moje starší sestra; no, na bráchu ještě momentálně nemám, ale jak říká maminka, tomu se o jídle i zdá a místo pozdravu při příchodu ze školy se hned ptá, co bude na jídlo.
Umím běhat, skoro jezdit na kole, umím pár obloučků na lyžích, umím se ozvat, když se mi něco nelíbí, umím hrát člověče nezlob se a skládat puzzle, umím se podívat tak, že je mi skoro všechno během pár sekund odpuštěno, umím pár peprných slovíček a dokonce i vtipy, co mě učí brácha, ale těm moc zatím nerozumím, umím se dobře, nahlas a často smát, poznám skoro všechny lokomotivy, umím napočítat do 69 a poznám pár písmenek.
Jsou mi čtyři a kousek, říkají mi Kryšpín a jsem veliký frajer.
Nevěříte? KRYŠTOF (za něj psala ta jeho ženská, máma PAULA)
|
