Milá Danielo, Tak si představ, že se z mých dvou princezniček stala polodivoká, skoro neochočitelná zvěř. Lépe se nepřibližovat - hrozí poranění jejich ostrými tesáky. Nebezpečné jsou hlavně samy pro sebe. Té starší je osm a té mladší o dva méně. Takové sladké holčičky to byly... Teď se mi zdá, že proběhla nějaká utajená výměna.

"Mamííí, kup mi nějaký zvířátko!"  Která máma tuto větu nikdy neslyšela, ať se okamžitě přihlásí! Nikdo? No to je překvapení…  Ač mám zvířátka ráda, tak nejsme nijak zvířátková rodina. Ale – syn je jedináček, tak jsem si řekla, že podlehnu. I studovala jsem na internetu vše dostupné a volba nakonec padla na potkana.

Nastalo jaro, i k nám na Valachy se prodralo slunko. I když jsem tomu už místy nevěřila. Sníh se rozpustil rychlostí téměř závratnou a stejně tak i teče do potoků i řek z těch nejnepřístupnějších míst horských kotárů. Jak říká jeden můj kamarád: „Zimní deprese se proměnila v jarní únavu".  Něco na tom je. Pověstný jarní úklid jsem prozatím pověsila na hřebík, stáhla žaluzie a čekám, až se mi třeba bude chtít.

Ahoj kudlanky a kudlánci, jsem tady mezi váma poprvé, tak ke mně buďte shovívaví. Jmenuju se Samuel (což prý znamená král) a taky jsem beran - tedy zatím spíš jen beránek... To jen abyste věděli, že budu mít nejspíš pěkně tvrdou hlavu. Ostatně dokázal jsem to tím, že mě absolutně nezajímal názor doktorů, kteří podle všeho usoudili, že maminka má ještě týden volno.

Tak po delší době podávám hlášení o novém pokolení kudlančím. Roste, roste, nezatížena předsudky, starostmi, nejsa vykolejena nutnostmi rozhodování, ale vytížena pouze radostmi, jídlem, plyšáky a objevováním světa v chůzi. Pláče jen když jí lezou zuby nebo nedosáhne na lustr, aby jej ožužlala a rozebrala. 

Být těhotná v dnešní době, znamená stát se tak trochu laboratorním zvířátkem. Různá serie vyšetření, na která navazují další vyšetření - já měla ještě docela štěstí, protože mi u obou těhotenství vyšly všechny testy dobře (také jsme v tomto směru ideální ploditelé - mladí a zdraví, genetickými chorobami nezatížení), takže se mi to zredukovalo na minimum.

Nemůžu to vydržet, musím vám všem sdělit krásnou novinku: máme zas o jednu pidikudlanku navíc! Ale - abych to trošku rozvedla: Jak víte, poslední soutěž o knížky byla o „Manuál pro začínající maminky". Jistě si vzpomínáte na opravdu hezký příběh, který napsala Sandra. (zde). Bohužel, dnes neuvidíte žádné miminko, ani "puntíkatou básničku" - na to si musíme ještě počkat. Ale:

Samozřejmě! Jak jinak!  Internet může za všechno. Tedy za všechno ne, například ne za naše dítko, to zase ne, za to si můžeme sami a rádi, ale za všechno ostatní. Tedy, například za to, že jsme si udělaly sraz. Tak jako se sráží spolužáci z jedné třídy po pěti, deseti a více letech, tak se srážíme my, maminky a budoucí maminky, co jsme se sešly na jednom takovém webu.