I když jsou vánoce již dávno za námi, venku zuří Ladovská zima. Z  rádia promlouvá Laďa Kerndl slovy řka, že: lidi by si neměli dělat navzájem špatné věci, aniž jen přát si navzájem něco špatného - protože se vše jak bumerang vrací".

Kryštof je prudký blondýn. Pro naši jižněji orientovanou rodinu je to celkem nezvyklá barva. Byť oba rodiče tmavoocí a tmavovlasí, tak jsem si tajně přála, aby nám po kuchyni běhal trochu jiný model. A co se nestalo: narodilo se mimino totožné s těmi předchozími, ovšem s bílým ochlupením hlavy. Určitě mu to časem ztmavne, ale zatím je to naše blonďaté princátko. Vlastně donedávna bylo.

Jo, to bylo dávno, kdysi loni v létě... Tehdy, teprve coby desetiměsíční muž, jsem dostal hlad... Dal jsem tedy smluvený signál (hlasitý řev), že bych chtěl nakrmit. Maminka nebyla doma a tátovi se nechtělo ztrácet krmením zbytečný čas a pojal tedy odvážný nápad, že bych to mohl pro jednou zkusit sám. Dostal jsem tedy velkou misku jogurtu, oblíbenou lžičku a spoustu času na učení. Táta se odebral dál řešit své věci...

Tenhle článek asi nebude určen mnoha matkám, protože podle toho, co slyším okolo sebe, tak miminka jen papají, spinkají a koukají, a brečí, jen když něco potřebují. A splníme-li jim jejich potřebu, je miminko opět v pohodě a maminka taky. Dobrá rovnice, když funguje. Pak ovšem existuje i skupinka čerstvých matek, které si jako já prožily několik měsíců totální frustrace a nechápaly, kde je chyba a co mají dělat jinak.

Jela jsem takhle odpoledne autobusem, a kdesi za mnou, na opačném konci, seděla babička s dvěma vnoučátky, podle hlasů tak mladší školní věk a předškolák. Zvláště starší dítko bylo poněkud hlučné. Cosi mu spadlo pod sedačku a dožadovalo se, aby mu to babička zvedla. Ta odmítla, a přivolala tak na svou hlavu mnoho hněvu. Moc nechybělo, aby ji chlapec nazval krávou. Vykřikoval, jaká je hnusná a zlá a vůbec byl velmi protivný a drzý.

Tak si představte lidi, že jsem dnes kousnul staršího bráchu do zadku. Přímo do jeho pravé půlky, která mi dosahuje akorát do výše očí. Fakt... Nejspíš jsem trochu moc stisknul, protože jsem to potom dost schytal. Nejdřív od bráchy, který sebou škubnul tak, až jsem odletěl pěkných pár metrů a pak od maminky, která začala hartusit, že jestli budu kousat já, tak ona začne a taky a přitom hladila a pusinkovala toho velikého bráchu. K smíchu...

Pamatujete si na vyjmenovaná slova? A uměli byste je vyjmenovat? Já tedy ne. I když si myslím, že českým pravopisem docela vládnu, tak vyjmenovat je za sebou jako když bičem mrská, to bych fakt nezvládla. Nedávno mě z nich, při jízdě autem, zkoušela moje dcera. Začaly jsme u B.  Vzpomněla jsem si tak na býka a kobylu. 

Jak nastavovat dětem hranice, naučit je co je správné a co ne - bez toho, aby se muselo zakřičet nebo je plácat? Aby doma byla pohoda a víc smíchu než pláče? Jak by měli dospělí jednat, když děti zlobí, - vztekají se, kňourají, rozbíjejí hráčky a mydlí všechny okolo sebe, když odmlouvají, hádají se, lžou a třeba i kradou? Je správné dát dětem přes ručičku, když berou co nemají?