Tak se musím zase pochlubit. Kým? Přeci tou mou malou puberťačkou.... I přesto, že mě místy vytáčí k nepříčetnosti, když musím poslouchat její drzé narážky, dívat se na její oční bělmo, když jí poskytuji (zdarma) nějakou dobře míněnou a bezpochyby užitečnou rodičovskou radu. Ale... kdo nikdy neházel perly sviním, ať se přihlásí.

Tak, už jsou skoro tady - nenáviděné i milované, očekávané i vítané s jásotem a nadšením na straně jedné, případně s obavami (co s nimi) na straně druhé. Určitě jste se už dovtípili. Ano, příští týden si naše ratolesti vyzvednou vysvědčení, dají paním učitelkám kytku a čokoládu, hodí aktovku do libovolného kouta, kde se na ni bude několik následujících týdnů vesele prášit a dětičky začnou prázdninovat.

Nedávno jsem slyšela v rádiu při jízdě domů docela zajímavou debatu. Většinou beru puštěné rádio či cd přehrávač jako kulisu, tentokrát jsem však uši nastražila. Nešlo o nic bulvárního, šokujícího, nebo cizokrajného, ale o nový psací vzor s názvem „Comenia Script". Debaty se krom paní moderátorky ještě účastnila autorka Radana Lencová a učitelka z Valdorfské školy, průkopnice nového písma.

Tak jsem mluvila s Kamilou - však ji většina z vás zná. Alespoň virtuálně. Znám ji z dob, kdy její malej chlapíček byl ještě hodné příjemné dítě, později jako velmi chytrého a veselého kluka. Ovšem, když jsem s ní mluvila dnes, postěžovala si, že tenhle mladý muž, co jí roste před očima, jí nějak dává zabrat :-))) Však čtěte a budete-li vědět radu, raďte ....

Je mu osm, chodí do druhé třídy a stejně tak i druhým rokem na housle. Každou středu si mimo školní brašnu bere navíc tašku přes rameno ((na noty) a housle do ruky. Takhle obtěžkán vypadá jako voják v plné polní. Všechno je mu veliké, dlouhé a zpod všech těch krámů a nálože vykukuje jedna kulatá ostříhaná hlava. Tak,  to je můj Mates - houslista. 

Kdože to je? No přece moje devítiletá dcera Markéta. Začíná se pomalu vykuklovat. Zatímco před rokem jsem byla matkou v podstatě ještě malého děvčátka, teď se mi před očima klube malá slečna. Sice si pořád kouše nehty, na oblečení spolehlivě poznám, co měla k obědu ten den, ale začíná se vůči mně a vůbec dospělým docela zásadně vymezovat.

Jak došlo k tomu, že jsem se ocitla na mateřské, vám vyprávět nebudu, jednak si to všichni umíte představit, druhak je kudlanka časopis pro slušné... Ale přesně to, co všichni  znáte, jsem podnikala i já a tak se stalo, že jednoho docela ošklivého lednového dne před třemi roky jsem na svět přivedla svou první dceru Nikol a stala se tak oficiálně matkou.

MUSÍM VÁM POVĚDĚT VELKOU NOVINU! Mé dceři Dášence a Honzíkovi se narodil chlapeček Šimůnek; vypočítal si to moc pěkně, přišel na svět na Dášenčiny narozeniny. Tak se to alespoň nebude plést, v té naší již tak početné rodině. A já jsem se stala babičkou. A můj manžel polovičním dědečkem.