Tak si říkám, jak ty naše děti někdy dokážou být kruté... Není to dávno, co jsem řešila s dcerou její nafrněnou spolužačku ze třídy. Natálka je šikovná jedničkářka. Určitě jí to hodně pálí, ale krom toho je jedináček dvou bohatých podnikatelů a dává to tedy všem holčičkám kolem náležitě znát. Nechtěla jsem to nějakou dobu řešit a snažila se dceru naučit, aby se uměla tomuto bránit sama.

Z ohledu na naše databázistky a také vzhledem k mé až obdivuhodné zapomětlivosti, dávám následující (velice zajímavý, poučný a i rozmarně rozptylující) text do podrubriky Archiv. Abych tak předešla zbytečnému lovení v hlubinách kudlančích - bylo to tam? nebylo? Každopádně, tento text se toulá internetem už dost dlouho. Přesto (viz výše) stojí za to si ho zopáknout :-)))

A to je tahle otázka z mírnějších... "Mami, co je to šukat?" Jsem celkem otevřený rodič. Takže ve svých sedmi letech už moc dobře ví, jak se dělají miminka. Nicméně celý repertoár názvů tohoto procesu jsem mu ještě neodtajnila. Měla jsem nejspíš tušit, že to za mě udělají spolužáci.

„Tak, pánové, přiznejte se, kdo z vás má něco s blondýnou!?" spustila jsem na ty své tři chlapy. Přítel hned proti mně roztáhl dlaně: „Já ne, já ne - přísahám!" Synové se na mě otráveně podívali: „Cože?"  Ukázala jsem na hromadu špinavého prádla, kterou jsem právě třídila. Na tom tmavém se krásně vyjímaly dva dlouhé zlaté vlasy... Zkrátím to - nepřiznal se ani jeden.

Nesnáším zimu. Jakmile si poprvé postěžuji, že děsně mrznu (většinou to bývá už někdy v říjnu), manžel se mi směje, že teď budu takhle mrznout příštích šest měsíců. Musím říct, že dřív to bylo ještě horší (bydleli jsme v tmavém domě s malými okny (a ještě jich bylo málo) a celou zimu bylo pořád tma a muselo se téměř od rána svítit.

Taky patříte mezi rodiče, kteří neustále hledají svým pokladům tu správnou edukativní zábavu? Kam je vzít, co jim ukázat, co dobrého a správného jim předat? Kam s nimi o víkendu? Na výstavu, do kina, do akvaparku, do zoo? Jak si s nimi správně povídat, co kreativního dělat? Kolik času věnovat tomu a tomu?

Je krásné, když je osud laskavý... Pavla-Vodoměrka neměla vždy na růžích ustláno, zažila si i dny trápení a starostí. Ale pak - jakoby čarovným kouzlem - se vše změnilo a nyní je to šťastná, nesmírně spokojená maminka. Maminka dalšího miminka... Ano, k malé Gábince a starším sourozencům Lucce a Tomášovi, přibyla další holčička -  Pavlínka, která se narodila v neděli 28. srpna v 1.24  v noci, s úctyhodnými mírami 55 cm a 4720 g... inu, drobeček.. 

Jak si tak čtu rady, které nabízíte Paule jako "lék na přežití puberty (dětí)", tak jsem si vzpomněla na pár svých zoufalých činů, kdy jsem skutečně vymýšlela neuvěřitelnosti, jen abych to neudolatelné malé zvířátko (později zvířátka dvě), na chvilinku nějak zabavila, případně zastrašila... Faktem je, že to většinou vydrželo jen krátkou dobu.