Dítě vypadlo z okna, utopilo se v bazénu, udusilo v autě...a kdo za to může? Rodiče. Zavřete, zlynčujte, popravte je! Jsou to nezodpovědní zločinci. To mně by se tohle nikdy stát nemohlo, nejsem přeci magor! Aby nedošlo k mýlce, naprosto souhlasím s tím, že rodiče jsou za své děti zodpovědní. A pokud navíc v době tragédie zrovna odešli na své dvě-tři do hospody, o vině se vůbec nedá pochybovat. S čím nesouhlasím, je to "mně" a "nikdy".

Příběh číslo jedna:

, 

    Je krásné nedělní dopoledne, jako stvořené pro cyklistický výlet. V předsíni vládne zmatek, jako vždycky, když se někam vypravuje čtyřčlenná rodina. Hledají se boty, připravují nápoje a svačina. Kde jsou asi přilby, kde vodící tyč, jakto, že ještě nemáš bundu, podrž to, vyndej ty kola ven, nezapomeň vlhčené ubrousky. V jednom jediném krátkém okamžiku se všichni ocitáme za vchodovými dveřmi, kromě nejmladšího, tehdy osmnáctimesíčního syna. V téže chvíli se dveře zabouchnou. Průvan. Jak triviální situace! Skoro každému se to už někdy stalo. Málokdo ale nechal uvnitř s klíči i batole.

     Rozklepou se mi kolena. Snažím se utěšit dítě ječící za dveřmi. "Broučku, neplakej, maminka je tady!" Muž lítá po budově a snaží se sehnat náhradní klíče, poté zámečníka a nakonec sekyru. Starší syn začíná natahovat. Slibuju mladšímu velikou lentilku, když "udělá mačk" a pohne klikou.

     Je slyšet, že se snaží, ale nedosáhne. "Stoupni si na lavór, je v koupelně," napadá mě. Vzápětí slyším vzdalující se ťap, ťap, ťap a hlásek opakující si jako mantru "dotanu jekiku, jejikou jekiku!" S uchem nalepeným na dveře se snažím zjistit, kam vlastně synek šel. Představuju si otevřené okno a  batole stojící u něj na lavóru a chce se mi hrůzou zvracet. Tiše doufám, že můj mladší syn je geniální.

     Za chvilku opět slyším ťap ťap, jekiku a zvuk vlečeného předmětu.  Dítě stojící na kýblu otevře dveře a dožaduje se lentilky. Zvuk kamene padajícího mi ze srdce musí být slyšet až v Uruguai. "Jsem kráva, jsem kráva, jsem kráva" opakuju si pro změnu já až do večera. A od té doby kašlu na pití, svačinu a ubrousky, a strkám do kapsy klíče ještě dřív, než si navléknu ponožky.

Příběh číslo dvě: 

     Starší syn miluje ten výtah ve starém činžovním domě v centru města. Má takové pěkné kulaté okénko, kterým se dá krásně jukat a žádné bezpečnostní systémy. Synkovi nedávno  bylo patnáct měsíců, mladší bráška se teprve za pár týdnů narodí. Funím přes břicho a vytahuju z výtahu tašky s nákupem. Dítě stojí uvnitř a dožaduje se legrace. "Kuk mamiko!" Přivírám dveře a zvenku se šklebím na mrňouse. Najednou zavrávorám a opřu se o dveře. Světlo ve výtahu zhasne, 15 kilo se neuznává jako váha živé osoby. Nic by se bylo nestalo, kdyby paní Nováková v mezaninu už nestála tou dobou s napřaženým prstem a nečekala, až červená žárovička zhasne.

     Tudíž v okamžiku, kdy se dveře zavřou, paní Nováková mačká tlačítko a výtah se rozjíždí směrem dolů. Ve stejnou chvíli začíná dítě uvnitř ječet a já beru schody dolů po třech, břicho nebřicho. Do mezaninu se přiřítím zároveň s výtahem.

     Paní Nováková je téměř na prahu infarktu, protože absolutně nechápe co se to děje, co je to za zvuky, jak to, že výtah vřeští a po schodech se nejspíš valí nosorožec. Otvírám dveře a beru uplakané dítě do náruče. Klepou se mi nohy. Teprve teď si uvědomuju, co všechno se mohlo stát, přičemž nožička, rozdrcená mezi kabinou výtahu a zdí, je to nejmenší.

     Nejsem žádná "taková", co nechává děti růst jak dříví v lese. Většinou z nich nespustím zrak.  A taky jsem bývávala přesvědčená, že já nikdy neudělám nic, čím bych je ohrozila. Už si to nemyslím. Už vím, že hranice mezi tím, co se mohlo stát a tím, co se nestalo, je hrozně tenká! Měla jsem jenom strašně moc štěstí. Tak se z potencionálních hororů staly jen historky, které, patřičně přibarvené, mohou být i docela legrační. Můžeme se při jejich vyprávění zasmát s ostatními rodiči. Oni zas dají k dobru své historky, protože divte se nebo ne, málokdo je dokonalý. Je to uklidňující vědomí, že nejsem sama pitomec.  

      Nehájím rodiče, kvůli jejichž nepozornosti či chybě se stala tragédie. Ale ani si nemyslím, že já jsem lepší a neomylná. Místo zbytečného spílání těm, kterým se stejně už nemůže stát nic horšího, jdu zkontrolovat okna, elektrické zásuvky, ostrý nůž uklidím z dosahu, kafe posunu doprostřed stolu a sundám ubrus. Protože udělat chybu je strašně snadné a štěstí si nemusí sednout vždycky právě na vola.

Markéta Hrdoušková

Komentáře (37)

Zobrazit/Skrýt komentáře Souhlasím, : Aknela s přibývajícím počtem dětí si uvědomuju, že nehody se stávají a stávat budou. Sice se je snažím samozřejmě eliminovat a předvídat, ale už taky nikdy neříkám nikdy. Zrovna v sobotu si naše skoro dvouleté batole vyrazilo samo na výlet - u příbuzných na chatě, nikdo netušil, že dítko je mazané a že si ke dveřím přisune židli, otevře komplikovaný zámek, obuje si bratrovy boty a vyrazí. Zrovna ve chvíli kdy všichni byli v jiných místnostech. Naštěstí hlavní vrata byla zavřená, ale to jen proto, že jsem půl hodiny před tím měla "blbej pocit" a šla je zavřít na západku, jinak bývají věčně otevřená, stačí do nich jen strčit. Kdo ví kam až by batolecí slečna došla srpen 26, 2010 05:17 Jojo, je to hned. : Eny Léto, okna dokořán, já bydlím v 1.patře a slyším pod oknem jekot mladé ženy. Vykouknu ven a ona volá venku o pomoc do všech těch otevřených oken. Tak vylítnu ven, a ona že si zabouchla, plné hrnce naplotně prskají a kolem se batolí mimi v chodítku. Tak šup na to, mamince, která je sice o 25let mladší ale hodně narostlá, bydlící v přízemí řeknu tak těch 2apůl metru vylezte, ne, oknem dovnitř, a ona že to zkoušela. Tak jo, hrana stěny, parapet a během pár sekund jsem uvnitř...popadnu mimi a jdu mamině otevřít. Klepala jsem se hodně dlouho. srpen 26, 2010 07:27 Tak tak : wendy když jsem před x lety opravovala střechu na chalupě - dva nové hřebenáče, pohybovala jsem se na ní na žebříku, podvázaném molitanem. Michal si hrál dole. Dělala jsem machra, nechtělo se mi slézat dolů, tak jsem zkusila žebřík obrátit molitanem nahoru a pak posunout přímo na střeše. No pochopitelně že jsem ho neudržela - pak už jsem jen koukala, jak letí dolů. Spadl tak metr od něj ? Míň ? Nevím dodnes. Radši. Jen to pomlátilo kytky Stáli při nás všichni svatí. Případy výše uvedené, to se může stát a taky stává kdekomu. Ale u mě to byla pěkná blbost. A ponaučení pro ceký život. srpen 26, 2010 07:54 ano všichni svatí, : Eny taky jsem měla ten pocit. Příjezd večer od rodiny exe, příprava na svatbu švagrové, pečení cukroví, bláznění jako na vesnici, Daník měl 7let a Naty8 měsíců, blázinec mimi řvalo hlady spousta harampácí, dám mimi do 10cm vody ve vaně o odběhnu pro osušku, asi 10kroků, přiběhnu a mimi pod vodou, hrábnu a už sedí a směje se na plné pecky. Bože, od té doby, klid, nic nespěcá...ponaučení na celý život. srpen 26, 2010 08:29 Dcera mela tak 6 mesicu : Alena P-H a po vecernim koupani lezela na nasi posteli. Jenom jsem se otocila aby jsem hrabla pro dupacky a doted nevim jak - ale ona spadla na zem. Myslela jsem v te chvili, ze je urcite zmrzacena a poznamenana na cely zivot a ja ze musim umrit pac co jsem to za matka. No a vida - tomu miminu je dost pres 20, hlava ji funguje zcela slusne a telesna schranka nezaostava. Ony ty nase deticky jsou dost odolne nasim zelenym rodicovskym snaham. Ale je fakt, ze jsem ji uz nikdy z oci nespustila. Aspon ne kdyz nebyla v ohradce nebo choditku nebo jinak zabezpecena. Pamatuju si na nocni chvile, kdyz jsem se budila a chodila naslouchat zda to male telicko fakt dycha... Jo deti toho prezijou dost - ale je faktem, ze zla chvile muze prijit. Neumim si ani predstavit bolest rodice, ktery proste to sve mlade neuhlida. srpen 26, 2010 08:45 ... : mia. při třech dětech nebylo o podobné situace nouze. Jedna věc je nepozornost a jiná nerozum rodičů. Myslím takové ty případy, kdy maminka nechá v podzemních garážích v autě polonahé dítě a jde nutně nakupovat vánoční dárky nebo naopak ve vedru děcko zamkne do auta. Nechápu ani moc rodiče, kteří s kojenci a batolaty létají k moři. Je to samozřejmě každého privátní věc, nikoho neodsuzuju, ale nechápu , že na pár roků nejsou rodiče schopni tuhle zábavu oželet. Lékaři myslím dobře vědí, proč tuhle aktivitu nepodporují u takto malých dětí. Jaký máte názor Vy na tohle cestování s prťaty? srpen 26, 2010 08:56 Taky dnes tvrdim, ze dite bez nehody, : Aloda myslim vazne, vyroste jen s obrovskym stestim. Vsechno, co jsem jim zakazovala, a vysvetlovala, a zduvodnovala, v domeni jejich inteligence, vsechno s gustemm vyzkousely. Dnes se tomu smejeme, ale tehdy mi bylo ouzko a nektere prihody me privadej do stavu mimotelniho jeste dnes. A lituju, neodsuzuju, nikoho, komu se stane katastrofa srpen 26, 2010 09:15 cestování s prťaty... : Eny nepřihlášená byla jsem na mateřské s dcerkou a babi nám navrhla , že mi zaplatí poukaz a ať s ní s dcerkou(1,5) a synem (8,5) jedu do Chorvatska, já toužící po změně souhlasily, Dandi byl nadšen. Tak se jelo, na ostrov Rab. do maličkého hotýlku s malým okýnkem ze kterého se koukalo do okna protějšího domu na kanárka, cca 2m ulička. Jídlo senzační, pláž asi kilák od hotelu přes staré centrum Rabu, večerní procházky s dětma veselýma uličkama, s babičkou absolutně úžasná první dovolená u moře s malýma dětma. Jasně že v buse se mi nehla z klína a pořád jsme si četli a povídali a když mi na pláži pod borovicí usla, babička se vedle ní opalovala a já lítala s Dandim po Rabu a objevovaly jsme věže na které se dalo vylézt, nebo jsme přeplavali na lehátkách na protější ostrůvek, nebo jsme pořádali bitvy ve vodě. Vzpomínám na to strašně ráda. Další rok jsme vyrazily opět a to těžkým omylem na NUDA na Istrii, kemp Monsena, teď Amarin. Prostě zákaz plavek v celém obrovském objektu. Po prvním šoku mezi naháči na recepci a po prvních pokusech , jsme lítali po Monseně všichni čtyři i s babičkou nahatí. Mohu vřele doporučit. Takovou dovču jsem pak už nmezažila. Bylo to hlavně velmi pohodovou babičkou. srpen 26, 2010 09:34 mio, tak se mi to moc nelíbí : wendy pokud to není ze zdravotních důvodů. Miminkům je šumák jestli jsou u bazénu v HorníDolní, u rybníku v Čechách jižních nebo na Mallorce. Docela je lituju když je vidím jak v těch letadlech řvou a taky poslouchat to 3 hodiny...nebo je ukurtovat do auta a jet do Řecka. Pobyt u moře je zdravý a každému jej přeju, ale snad by to mohlo trochu počkat. Takže tak. Když jsme letěli domů z Číny, tak s námi letěla dvě miminka se svými adoptivnimi rodiči. Chodili jsme se na ně dívat - ležela na takovém jako přebalovacím pultíku, který byl pevnou součástí letadla, tak si myslím že ve světě není zase až takovou vzácností cestování mrňat letadly... srpen 26, 2010 09:35 to je osud : Regina mam svagrovou, ktera je prepecliva a predvida vsechno,ja spis do posledni chvile neverim pak uz jen vyskocim a zareaguju az kdyz se neco opravdu deje. A jeji mala uz je ve dvou letech sesita pod okem kdyz na sebe strhla zidli a loni ji svagrova nechtene oparila cajem, kdyz ji vypadla termoska z ruky rovnou na tu malou..je urcite peclivejsi mama nez ja..ale toto je proste osud. BTW v nedeli mi moje dvoulete miminko utikalo ze zahrady na cestu protoze zahoukal vlak a ona ho musela videt..svagr ji strhnul metr pred projizdejicim autem a ja jen zdalky nevericne zirala..spatne je mi jeste ted, co se mohlo stat. srpen 26, 2010 09:44 Ty jo, síla... : Eny připomněla jsi mi Regi opaření divoké Natálky. U babi jsem zalévala kávu. a malá se mi pletla pod nohama, vím, neomluvitelné. Sklenice z varného skla prasklaa obsah se vylil na malou. Honem pod ledovou vodu a k sousedům volat záchranku, než jsem z ní strhala oblečení, dorazila sanita a my s houkáním odjely do nemocnice. Tam ji paní doktorka prohlédla a našla jen flíček asi půl cm červený. Já místo vynadání dostala pochvalu za rychlé jednání a jely jsme domů. srpen 26, 2010 10:00 Taky mám za sebou pár nepěkných zážitků s dětmi, při kterých u nich museli stát všichni svatí, a nejen jejich andělé strážní. : Myška Ale není to nic proti chlapečkovi, kterého má synova přítelkyně - říkáme mu pracovně enerdžajzr , protože tak živé dítě, které chvilku nepostojí, neposedí, jsem ještě neviděla. On i když spí, tak je v pohybu. Má dva roky, a zajímá ho naprosto všechno, ale jednou z nejoblíbenějších činností je držení naší fenky za kupírovaný ocas (je tak akorát do ruky). Chlapeček ví, že nesmí, že může dělat jen "malá malá", ale není to nic platné. Feňule nekousne, ale ožene se a ruku "sundá". Takže hlídáme, vysvětlujeme, hlídáme,... srpen 26, 2010 10:09 Kluci jsou většinou úrazovější než holčičky : wendy my měli období, kdy jsme vcházeli do kartotéky na poliklinice a sestra už volala - á, Michal je tu ! Nemusela jsem nosit doklady ani říkat jméno u okýnka... srpen 26, 2010 10:18 já to měla opačně : Eny Naty byla ďábel, Dan byl klidný jako beránek. srpen 26, 2010 10:23 ... : mia. taky u nás byly daleko živější a neposednější dcery než syn. srpen 26, 2010 10:26 Normálka... : opas My necháváme mladého pána, ať si ústa rozbíjí kdekoli a jak často se mu zachce. Naposledy předevčírem vypadl s řevem z kufru auta na štěrk. Hlavou napřed :-) Kupodivu ani moc nebrečel, zjevně věděl že si za to může sám. Největší řev je, když si ho nevšimneme a omylem dostane zásah. I malou ránu pak vnímá jako velké trauma a dožaduje se utěšování a odškodnění v podobě něčeho sladkého srpen 26, 2010 11:44 Že jsem přežila dětství svých dětí v relativně psychickém zdraví, je unikum. : d@niela Dcera lezla po všem, co se dalo a měla neuvěřitelné štěstí. Však jsem vždy říkala, že na ní se projevili naši opičí předci. Neexistoval sport, který by jí v podstatě hned nešel. Průšvih ovšem byl, že se to s ní snažili podnikat i její kamarádi a kamarádky. Já stále musela upozorňovat jejich maminky, aby jim nedovolovaly dělat to, co dělá naše Lenička. Ale i tak jsem velmi často šílela... Např. takový výstup po balkónech a hromosvodu do osmého patra za kámoškou (v necelých osmi), houpání se ve větvích stromů a skákání ze stromu na strom (od 4) kamarádění se VŠEMI dostupnými psy - atd. Chlapeček byl zase od raného věku "elektrikář" a "chemik"... srpen 26, 2010 12:53 No...o tragédii sice nešlo - ale : alena puntík majíc dva chlapečky, z toho jeden /šermíř/ od deseti měsíců neběhal, nýbrž lítal a v pohodě vylezl na skříň, aby si sundal medvídka, kterého tam dala babička, dělala jsem všechny práce, kde hrozil úraz /ne můj ale dětí/ zásadně v noci. Tehdy jsem vstala ve čtyři ráno a šla prát - nikoli v automatce, nýbrž v pračce WM65 - made in DDR. Takže vyvařit, vyprat, vyždímat, vymáchat, vyždímat a znovu vymáchat - když jsem dospěla do toho to stadia - bylo šest ráno a já měla najednou divnej pocit. Tak jsem se šla mrknout, co dělají mojí miláčci, že jsou tak hodný a neřvou. Hezky si hráli. Píťa /grafik/ seděl v postýlce, dupačky na půl žerdi, v plínkách mocně nakakáno a Mireček /šermíř/ stál u něj a pomazával bratříčka,postýlku, peřinky, koberec, okolní zeď a sebe, obsahem těch plínek. oba byli velmi šťastní a dobře se bavili. Překonala jsem silou vůle přicházející mdloby a letěla do koupelny, kde byla PLNÁ VANA PRÁDLA namočeného ve vodě, určeného k poslednímu máchání a ždímání. Fofrem jsem vydavala to prádlo a dávala hodo umyvadla a do všech lavorů a kýblů, co jsem našla. Vypustila jsem studenou vodu z vany a napustila teplou, svlékla děti, naložila je do té vany, aby se odmočili, vzala kýbl s horkou vodou a jarem a šla převlíknout a umýt tu postýlku, zeď a koberec, když to schlo, letěla jsem do koupelny, kde se opět obě děti báječně bavily, vytáhla jsem je a zabalila je do osušek, které jsem kolem nich zauzlovala, takže se chlapci nemohli hýbat. Každýmu jsem nechala vystrčenou jednu ručičku, do které jsem jim vrazila rohlík. Sebrala jsem ohovnovaná pyžámka a povlečení z postýlky, hodila je do prázdn=é vany, nasypala na to prášek, napustila vodu a vzala kýbl a hadr a jala se vytírat podlahu. Když tu náhle zazvonil zvonek, otevřu...a za dveřmi sociální pracovnice ze sociálky na Praze 1, která přišla zkontrolovat, zda se o své děti správně starám, když už na ně pobírám 500,-- Kčs mateřskou a žádám-li si je při rozvodovém řízení do péče. No, co vám budu povídat, smrad jak v Cařihradu, všechno mmokrý, všude voda, v pokoji na gauči dvě vyjevený děti, který žvejkaly suchej rohlík. Bylo čtvrt na osm ráno......já byla na infarkt a nepřejte si slyšet, co jsem si tehdy musela vyslechnout já. PROTO CHCI VOUČÁTKA!!!! Aby to těm prevítům vrátili i s úroky! srpen 26, 2010 13:05 Alenko, : Eny to je na nobelovku srpen 26, 2010 13:29 No tak to buď ráda, : wendy žes je dostala do péče...jsou holt věci, který nevysvětlíš ! srpen 26, 2010 14:02 Vidíš, vidíš, : Macesska kdybys nebyla tak pořádná a pracovitá, tak se s nima pekluje tatíček a jeho nová paní. Buď klidná, když tě nepomstí vnoučátka, tak pravnoučátka určitě. Když poslouchám mámu, jak ji zase zničil její ukecený aktivní tryskovnouček, neopomínám vrtět hlavou a vykřikovat "Po kom to má! Po kom to jen může mít!", protože historky z jejího dětství si od své babičky pamatuju dokonale. srpen 26, 2010 14:06 no, asi neměli tenkrát v děcákách místo : alena puntík - nebo ta - co o tom rozhodovala - měla doma děti. Jinak si to nedovedu vysvětlit. srpen 26, 2010 14:09 Ali : mia. to by v tom byl čert abys jednou tu knížku nevydala a výraz ohovnovaná pyžámka tam doufám bude tištěn tučně, je bezkonkurenční srpen 26, 2010 14:14 Nkterý věci se dědí : alena puntík naše máma se jako dítě proslavila tím, že narvala hlavičku mezi dvě železné žbrlínky na mostě, pod kterým jel vlak. Hlavička se nedala stáhnout zpět, takže museli povolat dva zdatné železničáře, kteří jednu žbrlínku přepilovali (hodina práce a matka po celou dobu nejen řvala, nýbrž práci železničářů kritizovala - ona byla inteligentní a děsně brzy mluvila - přičemž babička klečela na kolenou a s pláčem prosila ty chlapy,aby pokračovali v práci a nezabíjeli jediné dítě. Můj bratr jí pak uvedené vrátil i s úroky, když deset minut před příjezdem vlaku, kterým nás ze Stanice Ústí nad Labem-Sever, odvážela domů do Prahy z prázdnin. Ne hlavičku, ale koleno nacpal můj mladší bratr do žbrlínek v plůtku okolo výhybky. A taky to nešklo vyndat. Můj dědeček, matky otec, byl na tomto nácraží siganalistou, takže pozdržel vlak, zatímco zaměstnanci žel. stanice Ústí nad Labem-Sever (tedy Krásné Březno( vyprošťovali bráchu.Museli "zrušit " ten plůtek, ale nakonec jsme všichni odjeli i s uřvaným a špinavým bráchou a jeho modrým kolenem. Pamatuju se, jak na něj máma celou cestu syčela "Dělěj, že ke mně nepatříš!!!" Ale stejně se to rozneslo.....to víte - Krásný Březno... srpen 26, 2010 14:20 Jak, jednou? : Macesska http://www.librix.eu/cz/calculator/ Spočítej zájemce a můžeš začít. (25 ks po 200 stranách vyjde na 81 Kč/ks) srpen 26, 2010 14:24 no, asi mi jinýho nezbude, : alena puntík práci nemůžu najít a z důchodu se žít nedá. Akorát asi už v životě nedám dohromady ty věci, co jsem kdy napsala a setkaly se s úspěchem.... buď si budu muset vzpomenout na nový - což půjde , při mé skleroze těžko, nebo si něco vymyslet. O případnou Nobelovku za literaturu, která by se mi zatraceně sešla, se s vámi šábnu. srpen 26, 2010 14:26 dvacetpět zájemců? : alena puntík dost pochybuju, že jich seženu tolik. srpen 26, 2010 14:28 Ali : mia. segra byla taky akční jednou vlezla do králíkárny, pořád opakovala "kokokodák, kam mám to vajíčko dát". Mamka šla po jejím hlase až ji tam našla, no jo, ale ven ji dostat nemohli. Vyřezávali větší otvor , aby ji vyndali. Taky jsem měla jednu kamarádku, ta pravidelně od třetí třídy kouřila. srpen 26, 2010 14:32 teda Mio, ty mě budeš mít na sv ědomí, : alena puntík a pak prej, že holčičky podobně blbý nápady nemaj.....kokodák, kam mám to vajíčko dát....hahahaha...věřím, že dneska by ji těžce urazil ten, kdo by ji nazval slepicí... srpen 26, 2010 14:35 Ali : mia. si piš že urazil srpen 26, 2010 14:41 Dvacetpět, no co, : Macesska hele, umíš jazyky, vydej to jako bilingvní anglicko-českou verzi a matky dohánějící angličtinu ti to budou rvát z rukou (: Případně i expatky studující češtinu, protože o tyhle zážitky byly v kapitalismu ochuzeny. srpen 26, 2010 15:24 Ne, nepřidám se k vám : mamča s líčením průšvihů svých synáčků. Nejsem si jistá, že už je to promlčený... srpen 26, 2010 15:48 alena puntík : mamča Aleno, kdyby Ti scházely humorné příběhy s pacholátky, můžu Ti jich pár (asi tak na 200 stránek ) dodat. Taky se škodolibě těším, až si zejména nejstarší syn, pořídí potomstvo. Ten mi se svými rallye akcemi ničí nervovou soustavu dodnes. Doufám, že se jednou bude hodně bát, jako se moji rodiče báli o mě, a já teď o něj. srpen 26, 2010 15:52 ... : Los evropský. Ondyno mi od maminky, která t. č. hlídala moji Majdu přišla textovka: PRAVE JSEM VYPROSTILA MAGDALENCE HLAVU Z KOCICI DIRY, HLEDALA ZA DVERMI ZVYKACKU.Myšlen je ten otvor dole ve dveřích, aby kočka mohla volně procházet zavřenými dveřmi. Když mě přešel záchvat hurónského smíchu, optala jsem se zdvořile, zda se holčičce nic nestalo. Prý kromě šoku nic:-) Ještě k těm nezodpovědným rodičům, co nechají dítě bez dozoru .- zajímavé, že té naší se stanou všechny úrazy zásadně v době, kdy u ní všichni stojíme a díváme se na ni. Když lítá "bez dozoru", nestalo se ještě nic. Taky na sebe strhla hrnéček s čerstvě uvařeným čajem, když jí byl asi rok a půl, a k doktorovi jsme vůbec nemuseli, díky tomu, že jsem ji okamžitě oblečenou nacpala DO DŘEZU a pouštěla na řvoucí deset minut studenou vodu, ani nezrůžověla - nebo spíš zimou:-)) U těch spálenin horkou tekutinou se dá včasným zásahem opravdu všechno zachránit, jak už tu kdosi psal. Sousedovic se stalo to samé, jenomže maminka šla místo studené vody volat sanitku - dítko pak bylo tři neděle na popáleninovém oddělení. srpen 27, 2010 07:29 Kokokodák, vy mě zabijete : wendy ještě že tu ještě nejdou lidi....kolik ségře bylo, mio ? A jestli ještě napíšeš, že dvacet... Puntíku, mně se to s tou hlavou stalo taky. Následky vidíte a máte možnost sledovat. Jen že já tu palici narvala mezi tyče u brány do továrničky v podzámčí, když jsme šli s našina na procházku po Opočně. Vyproštění bylo méně dramatické, neb jsme nezastavili vlakovou ani jinou dopravu, jen vrátný, ten dobrý muž, obětoval svoji svačinu - chleba se sádlem - a namazal sádlem ty tyče, abych vyklouzla a nenechala tam uši... mamčo, určitě to je promlčený - jstě jsi nespáchala zločin válečný, jen možná trochu proti lidskosti - sem s tím ! nebo si to necháte s ALČOU DO KNIHY ? srpen 27, 2010 07:30 wen : mia. bylo jí kolem 6 let. Do králíkárny se nasoukala malými dvířky, ale pak nemohla ven, museli naši otvor kolem dvířek rozřezat. hezký víkend plný sluníčka a pokud možno bez kolizí všem srpen 27, 2010 11:43 Připojuji se k přání hezkého víkenndu - i když bude možná upršený : wendy ale nebudu muset dva dny ráno VSTÁVAT !!!!!!!! srpen 27, 2010 12:31

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment