O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TAKOVÉ VŠEDNÍ PROBLÉMY... PDF Tisk E-mail
Úterý, 23 červen 2009

"Kde je táta?" jel Mojta poslední týden jako kolovrátek. "Etě píde táta?" "Ano, Vojtíšku, přijde - ve čtvrtek." "Ano, píde ve t´té," raduje se Mojta a netuší, že do čtvrtka zbývá ještě hezkých pár dní, kdy bude muset jít spát, aniž by mu táta dal pusu na dobrou noc. Zápal mu vydrží přesně do čtvrtka, ve čtvrtek by tátu z fleku vyměnil za pár pouťových atrakcí.

 

 

 

 

 

     "Pojď, Vojtíšku, už půjdem domů za tátou - táta už na nás doma čeká." "Ne, tátou ne, etě houpa´!" To já se domů těším o poznání více, protože mi není dobře. Předávám děti Medvědovi mezi dveřma a lezu do postele. "Vidíš to, teď máš zase pro změnu teplotku ty," připomíná mi Medvěd, jak jsem si minule dělala legraci z jeho stonání. Potíž je ovšem v tom, že z mé teplotky se k večeru stává docela solidní teplota a já tím pádem vyhrávám jeden den v posteli navíc (Medvěd se stejně chtěl začít učit na ústní až od soboty.)

 

     V pátek odpoledne bere Medvěd děti na procházku a během chvíle stihne navázat mnohá přátelství. Všem důchodkyním v okolí, matkám na pískovišti i dělníkům, co staví dům o ulici vedle, jihnou rysy ve tvářích, když vidí obrovského chlapa, který si v kočárku veze své dvě kopie ve zmenšené verzi. Jaký to otec k pohledání! "To víte, žena je nemocná," odpovídá Medvěd tichým a dramatickým hlasem na dotazy kolemjdoucích a vyvolává v nich dojem, že nejspíše trpím nějakou vleklou smrtelnou chorobou. Některá nově navázaná přátelství jsou velmi užitečná - jeden ze zedníků například Medvědovi nabídl, že nás zadarmo zbaví hromady sutě... Nejspíš bude Medvěd chodit venčit častěji, když se u něj projevil takový skytý talent :-).

 

 

 

 

 

     V sobotu se Medvěd odchází učit a já začínám fungovat. Vája si ovšem nechce celý den v poklidu hrát s chrastítkem a Vojta si nechce celý den číst ... a tak, když v půl jedenácté večer konečně oba odpadnou, jsem zralá k odpisu. V neděli  ráno na pohotovosti mám trochu výčitky, že tam lezu s takovou koninou, jako je trocha teploty a bolest v krku, ale jak se postupně v čekárně plní, zjišťuji, že s podobným druhem potíží je tam většina lidí. Už od chvíle co jsem přišla, jsem druhá na řadě ... a po více než hodině čekání jsem stále druhá na řadě. V tom, abych se na to vykašlala a odebrala se místem, kde tesař nechal díru, ven, mi brání jen dvě věci - za prvé zítra Medvěd odjíždí opět na týden do Prahy a já doma zůstanu s dětmi sama. A vím naprosto bezpečně, že s trpaslíkem a nemluvnětem, které ještě nebylo ani očkováno, si do čekárny k obvoďákovi sednout nepůjdu, i kdybych měla zdechnout. No a navíc moje kartička zdravotní pojišťovny už zmizela kdesi v útrobách špitálu.

 

     Pán, který je na řadě přede mnou, stále ještě sedí v čekárně, když tu se najednou otvírají dveře ordinace a pan doktor vystrkuje hlavu. "Ale jenom jestli máš čas, Tomáši", slyším říkat atraktivní ženu kolem třicítky. "To víš, že jo," zahlaholí bodře doktor Tomáš, "já mám času!" a pacientům v zaplněné čekárně poklesne čelist. "A co ten regulační poplatek?" ptá se ještě ta paní. "Na ten se vykašli," je ještě možno zaslechnout doktorovu odpověď a pak za nimi zaklapnou dveře ordinace. Incident výrazně podpoří vznik přátelské atmosféry v čekárně, protože všichni čekající klejou a láteří jako jeden muž, spílají českému zdravotnictví a proklínají zkorumpované doktory.

 

     Heureka, konečně jsem na řadě. Angína. Jak také jinak... "Mojta au au t´t," chytá se loupežník za krk v autě po cestě domů. Zdá se, že tento týden bude nesmírně zajímavý.

 

     "Tak si běž, lásko, lehnout", říká mi po obědě Medvěd a mně to v tu chvíli připadá jako nejkrásnější vyznání lásky, které jsem kdy slyšela.

 

Sandra

 

 

 

Komentáře (15)add feed
sandro : mia
dík za fotku,jak jsem ji zahlédla, říkala jsem si čí asi dětičky budou.Už se v maličko ztrácím v prckách na Kudlance. Máš pěkný děti,Vojtíšek mi přijde takovej legračně oplácanej a malá má krásný oči.Už se těším na vnoučátko,hlavně aby bylo všechno v pořádku,malé má přijít na svět koncem října.
červen 24, 2009 08:07
Sandro, : Teta Kateřina
doufám, že už jsi zas OK, zdravá a funkční.
Je to někdy záhul, dvě děti, domácnost... zvláště, když se ještě přidá ta angina.

červen 24, 2009 10:53
... : Sandra.
mio: jojo, pěkně se nám Vojta poslední dobou zakulatil, tak doufám, že z toho vyroste...ačkoliv u chlapa je to celkem jedno, tam záleží na jiných věcech:-) Hodně štěstí a zdraví nastávající babičce, mamince i vnoučeti.
Teto Kateřino: ano, už jsem v pořádku, není to úplně aktuální článek. Ona ta antibiotika rychle zabrala- a po psychické stánce zase zabralo to, že jsem si mohla postěžovat na blogu, to je taková moje autoterapie:-)
červen 24, 2009 11:04
Sandro : mia
mně se právě líbí,že je takovej trošku oplácanej,ale hlídat se to musí to je jasný. Hned bych si je půjčila na vycházku, s malým už se dá povídat.Děti od roka do tří let jsou nejroztomilejší.
červen 24, 2009 11:12
Jo jo... : Vodoměrka
takové nevšední láskyplné vyznání... smilies/smiley.gif
červen 24, 2009 11:44
Sandro, : kordulinka
moc krásný! Taky jsou hodně po sobě, viď? moje jsou od sebe 17 měsíců! Hlavně si to hodně užívej, jelikož to hrozně rychle utíká a ani se nenaděješ a budou mít školu za sebou a všechno se tak rychle změní! Přeji s nimi hodně štěstíčka! páá! jo a mě se taky baculatý moc líbí! ..... smilies/cheesy.gif
červen 24, 2009 13:42
já nic extra nevidím, : ivanka
mě se Vojta moc líbí, je to správnej kluk jako buk, rozhodně mi nepřipadá "oplácanej" - ale naopak je vidět, že z něj bude CHLAP!
a Valinka je nádherný poupátko... Stejně je to neskutečný, jak dva sourozenci mohou být stejní a přitom tak odlišní... ona je přeci tak něžňoučká... Ach jo, člověk ani neví jak a už se rozplývá smilies/grin.gif
červen 24, 2009 14:14
Hezký příběh z čekárny. : strejda
Já přidám další (a to Tě možná čeká, Sandro, "Jak naučit děti jíst salát."
Vnučka měla br kašičku a pečenou, pomáslíčkovanou, rybu (tu ona ráda) a k tomu hlávkový salát. Ten nechtěla papat. A tak babička řekla "podívej, jaký je děda králík, jak mu chutná salát".
A děda si vybíral ty tmavé krajní listy a dělal králíka. Kdyby to však viděla dcera, určitě bych dostal další z mnoha ponaučení a školení, že u jídla se nehraje a neblbne. No jo, ale děda už je takový starý pes, kterého novým kouskům nenaučíš a tak ze sebe dělal králíka. Bára (2,5 roku), najednou sáhla do misky a vybrala si také jeden pocitronovaný lupínek a říká "dedo, já sem taky králík..."
A další srdíčka už jí pak vybírala babička. Inu, škola hrou...

Ale stejně bych mohl jednou napsat pojednání o rozdílech ve výchově mezi dcerou a mámou (babičkou), dcerou a dědou a častých rozepřích při kterých jsme bývali i ve při. Co já už jsem si vyslech novinek, instruktáží ke zdravé výživě a také že na internetu psali, že kamarádka povídala... Ale taky jsme je vychovali, taky nemají žádné alergie a vševědoucí internet tehdy nebyl...
červen 24, 2009 15:31
Sandro, : mamča
máš krásné děti. Jen bych opakovala, co tu holky napsaly přede mnou. Moc se mi líbí, jak mají daleko od sebe posazené, veliké oči.
Ať Ti dělají jenom radost, a fakt - i když máš někdy dojem, že se ten kolotoč těžko zvládá, je to paradoxně nejkrásnější období v Tvém životě, na které se nezapomíná. smilies/wink.gif
červen 24, 2009 15:48
... : Sandra.
strejdo, tohle znám- také jsem neustále s tchýní i s mámou ve při ohledně výchovy dětí. Moje máma je děsně alternativní a kdyby byla dnes v mém věku, rodila by doma, nenechala by děti očkovat, apod. Tchýně (zubařka) mi zase od doby, co Vojtovi začly růst zuby radila, ať už nekojím, že se mu ty zuby zkazí...a teď pro změnu řeší, že Vojta ještě není zcela odplínován (což my s Medvědem už jsme sice ve dvou letech byli, ale zase podle fotek je poznat, že jsme polovinu dětství proseděli na nočníku.) Dědečkové neřeší nic, s dětma blbnou, a jejich přístup je více oceňován jak námi, tak dětmi:-)
Jinak díky všem za chválu, ale mám na tom minimální zásluhy- obě děti jsou Medvědovi. Nebýt toho, že jsem je porodila, pochybovala bych, jestli jsou vůbec moje:-)
červen 24, 2009 16:11
... : Sandra.
Jo a mamčo- ohledně toho nejkrásnějšího období v životě- to se říkalo o střední škole. ("Jen počkejte, až se jednou ohlédnete, jak budete na svá středoškolská léta s láskou vzpomínat.") Já mám dodnes osypky, když kolem gymplu projdu, nostalgie se nějak nedostavila. Asi je to dost individuální. Já se u dětí těším na věk tak 4, 5, 6 let- to budou pořád ještě dost malí, ale zároveň už dost velcí na to, aby se s nimi dala řada věcí podnikat.
červen 24, 2009 16:21
hahaha : alena puntíkovaná
když mámin třetí muž Ruda "lovil" moji maminku, nosil jí ze zahrádky různé zeleniny a ovoce - mimo jiné i obří kedlubny Giganty - ty máma dávala mně a já je na máslíčku připravovala dětem. Těm jsem nakecala, že ty kedlubny jsou tak velké, protože opbsahují růstové hormony, takže když je budou kluci jíst, tak krásně vyrostou. No a oni vždycky splivli ty kedlubny a pak se šli dned změřit - já měla na zdi u dvěří čárky, kde mohlui vidět jak rostou, tak jsem jim po každejch kedlubnech tak milimetřík přidala a oni se strašně radovali, jak to krásně funguje a ždímali Rudu o další Giganty. No, něco na tom bude, protože oba kluci dneska měří metr devatesát.
červen 24, 2009 16:49
Jééé, : Míša šíša
proč já blbec co by malá nejedla giganty? Nemusela jsem dnes měřit 160.
červen 25, 2009 09:19
Míšo šíšo, : Vodoměrka
nebo taky přes dva metry... smilies/wink.gif To bys byla kóča k pohledání... ale náš mladej je asi musel jíst tajně... bo ty skoro dva metry má taky i bez vědomého přičinění gigantů...
červen 25, 2009 10:06
Sandro : Milene
Já mám vnuka 4,5 roku. Podnikat se s ním dá, cestovat bez problémů, kratší vzdálenosti ujde, rád chodí na houby, když mu nějaký úlovek "necháme" najít. Výlety vlakem, to je pro něj taky zážitek, protože jinak jezdí autem. Akorát pak nechce vystupovat, protože chce jet ještě dál. A co teprve ty jeho rozumy a moudra, kterými nás krmí. smilies/grin.gif smilies/grin.gif smilies/grin.gif Ale prázdniny velký problém pro nás. Jeho školka 2 měsíce zavřená, protože je provozovaná při škole. (Je ostatně zavřená každý prázdniny, které ve školním roce jsou). Každý týden funguje jiná náhradní školka. Nedá se svítit, prostě 3 neděle musí do školky chodit i o prázdninách, protože jinak jsme to nedali dohromady. A zapojil se kdo mohl. smilies/wink.gif Tak si říkáme až bude školák, bude jezdit na tábor.
červen 25, 2009 16:45
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]