O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Související články

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

NAŠE DĚTIČKY - IV. PDF Tisk E-mail
Úterý, 18 březen 2008

Ahojky, jsem tu poprvé a prosím o radu. Mám pětiletého hyperaktivního synka, hodně se mu s manželem věnujeme, od třech let má zavedený režim, na který si zvykl. Problémy jsou v kolektivech, neustále vyrušuje a pere se.Ve školce si učitelky neustále stěžovaly, když jsem naznačila, že to dítě potřebuje jiný přístup, než ho posílat na hanbu, cítily se dotčené.  

 

 

 

 

     Zaškatulkovaly si ho a dětem ho dávaly za vzor zlobivého kluka; zkoušela jsem změnit školku ale je plno; tak ho mám doma a těšíme se na miminko, jsem v pátém měsíci a už se díky učitelkám tolik nenervuju. Jen nevím, jak poznám, zda syn domýšlí následek svých činů, když se pere? Když s ním o tom mluvím, řekne mi, že už to neudělá. Předem dekuji za odpovědi, Denny

 

 

 

ODPOVĚĎ:

 

     Milá Denny, vždy se pozastavuji nad tím, jak jsou schopní i někteří odborníci na výchovu neadekvátně jednat. To, co popisuješ, je problém mnoha dětí a jejich rodičů. Existuje hodně učitelů, kteří si dají s dětmi podstatně více práce, než je pouze zaškatulkovat. Ale jsou také mnozí, kterým veškerá péče končí „normováním" a trestáním, dáváním a zdůrazňováním špatného vzoru pro ostatní děti. Je to fakt, bez nadsázky, trestuhodné, leč v praxi zcela netrestané!

 

     Základní otázka zní: Proč dítě v kolektivu vyrušuje, pere se, nebo dělá třídního šaška? Často skutečně jen proto, že se tam ukrutně nudí, nemá žádný činnostní režim a hlavně proto, že se snaží získat nějakou běžnou pozici ve skupině, tedy potvrzení své vlastní hodnoty. My, jako dospělí, již o sobě povědomost o své hodnotě, jakés, takés máme. Ale dítě je začíná budovat velmi intenzivně teprve v období, kdy začne nějaké kolektivní zařízení navštěvovat (školu, školu).

 

     A je převelice zranitelné, protože si jej buduje a formuje hlavně na základě výroků a hodnotících soudů ostatních lidí.

 

A je-li učitelkami a ostatními dětmi delší dobu sociálně odmítané, tak mu nezbývá, v pudu sociální sebezáchovy, než přistoupit na modely chování, ve kterých má aspoň nějakou šanci uspět, vzdorovat nespravedlnosti a bránit se: zlobí, vyrušuje, vzteká se, později odmítá činnosti, je třeba až agresivní, citově labilní, převezme roli třídního šaška atd. Dany, v 5 letech nemůže žádné dítě spolehlivě domýšlet následky svých činů, vždyť to mnoho lidí neumí často ani v padesáti. Je ale výborné, že s ním o tom mluvíš, protože tím se to učí! Aby měl na výběr i jiné, šťastnější modely fungování v kolektivu, najděte mu s mužem, pro jistotu, kdyby se z toho škola vyvlíkla, nějakých pár osobních zájmů, kde bude úspěšný, tím pádem ostatními vrstevníky respektovaný (a nebude se už jen prát, nebude prostě proč), udělejte mu doma takovou „obrannou linii" pro vývoj jeho zdravého sebevědomí, protože než absolvuje základní školu, nemusí to mít nijak jednoduché.

 

    A hlavně, zvažte, kde, u koho, absolvuje 1. stupeň školy, tam je to rozhodující a zodpovědnost za vývoj člověka je u těchto učitelů mnohem větší, než se obecně ví a přiznává a než dost z nich vůbec je schopno pochopit, připustit. Je znakem naprosté neprofesionality, těžkého selhání, pokud učitel „si stěžuje" na to, jak se dítě ve škole, školce chová, nervuje a obviňuje rodiče, je dotčený, protože od toho je profesionál, na to studoval, aby si po čas, kdy je dítě v jeho péči, s tím uměl poradit! To rodič nemůže ovlivnit, když není přítomen.

 

     Protože to napíšu natvrdo: je náramně jednoduché děti z vlastní lenosti, nevyzrálosti až blbosti trvale poškodit, vynervovat i rodiče a sám mít klid a ještě úplně neoprávněný pocit nadřazenosti!

 

    Jistá část mojí práce je i vzdělávání budoucích i již fungujících učitelů a věřte mi, že se je snažím, ze všech sil, navést na tu originalitu každého dítěte, na přemýšlení, překonstruování jejich předsudků. Se spoustou z nich jsem se tuze ráda setkala, ale je také dost těch, u kterých jsem jen smutně nakonec „ráda", že na následky jejich působení a chyb děti naštěstí neumírají.

 

 

Eva R.

 

 

Komentáře (10)add feed
Jo, učitelé : Vodoměrka
V sedmé třídě dostal syn také novou třídní učitelku "učitelku". A najednou se z jinak celkem průměrného žáka (co do chování) a druhého nejlepšího ze třídy stal naprosto prý nezvladatelný jedinec, nevychovaný, nemožný a neschopný žák, paní učitelka si neustále do žákovské stěžovala, jak ji nerespektuje, před celou třídou ho neustále zesměšňovala, hledala jeho chyby a při zkoušení ji zajímalo, co neví, než to, co umí... Při osobních schůzkách mi akorát tak řekla, že jí by se to stát nemohlo, že ona má své děti vychované mnohem lépe a tohle by se jí prostě nikdy nestalo mít takového syna (jak jsem později zjistila, její děti byly ještě předškolák a druhá třída). Pak ukazovala na to, že je to tím, že jsem rozvedená a jestli by náhodou neměla informovat sociálku. Naštěstí ze školy odešla a syn dostal novou třídní. Tahle je skvělá, rozumná a hlavně si sama umí zjednat respekt, a i když má tak sotva metr šedesát, tak ji poslouchají i ti největší lumpové. Z nezvladatelných a šílených problémů se rázem staly normální problémy a prohřešky, jaké mají tyhle čtrnáctileté děti na běžném pořádku a rozhodně se kvůli nim svět nezboří.
Jen nevím, jak synovi nejlépe vysvětlit, že se musí učit a dávat pozor i v těch předmětech, které ho nebaví, např. hudební výchova :-)

březen 18, 2008 08:41
Denny, Vodomerko, : rybka
Vase deti zrejme spadaji do kategorie hyperaktivnich deti.
Jsou to deti, ktere maji problemy s koncentraci pozornosti a jemnou motorikou. Tyto deti potrebuji predevsim podporu a to nejen v rodine, ale hlavne ve skole. Takze moje radky jsou urceny spis pani ucitelkam, ktere ve vasem pripadu evidentne nezvladli svou roli.
Je potrebny trpelivy a hlavne tolerantni pristup, aby dite pochopilo, ze problemy se neresi silou, ale "hlavou".
Deti, trpici poruchami chovani jsou casto oznacovane jako problemove, coz je VELMI NESPRAVNY pristup, jenz jim skodi.
Je velmi dulezite, aby ucitele vedeli, ze samotne dite je jenom nositelem problemu, ne problemovym ditetem.

březen 18, 2008 10:03
já bych se na učitelky vybodla, : Inka
sama mám s nimi velmi špatnou zkušenost, jsem ráda, že jsou už děti velké, třídní schůzky byly pro mě utrpením. Spíš bych se snažila pozorovat své dítě a dát ho třeba dělat nějaký sport, bojový, karate, judo, fotbal, rugby.... já nevím, když se tak rád pere, tak ať se také naučí pravidla fair play a hodně bych s ním diskutovala o tom, že holky a slabší jedinci se musí chránit ( aby svou vášeň používal správným způsobem). Ono když ho pak někde ve sportu pořádně unaví, tak se zklidní a bude s ním lepší pořízení. Jinak každé dítě je potřeba pozorovat, co dělá a jak, co mu nejde, v čem si nevěří a pak to buď podporovat (tak nějak přetransfomovat v dobrý účel) a nebo mu vysvětlovat jak by to mělo být správně.
březen 18, 2008 11:23
... : bb
sport je dobrý tip, kamarádky dcerka byla velmi aktivní a bojovná jak drak, napadala i kluky, ačkoli vypadala jak andílek
tatínek sportovec ji zavedl na karate pro děti, k tomu plave, lyžuje, a je vystaráno
březen 18, 2008 16:02
Dovolim si mirne nesouhlasit : Helena CH
s tim, ze chovani deti ve skole je problem pouze ucitele, protoze rodice tam nejsou. Jenze nektere chovani si prinasi z domu, kde to je na dennim poradku (reseni problemu agersivitou, naprosto bezne prijatelna sprosta mluva, neucta k ostatnim - sousedum, babickam, atp.). No a ucitel, ktery takove deti ma naucit pocitat, nebo mluvit nemecky, je ma jako vychovavat za ty rodice? A vysvetlovat jim jake chovani je vporadku a jake ne na ukor nasobilky? Samozrejme, ze ucitel, ktery si neumi zjednat respekt neni snad ani ucitel a mel by to vzdat. Ale jako byvalou ucitelku a nastavajiciho rodice me vzdycky dovede nadzvednout, kdyz nekdo nejakemu nevychovanemu diteti rekl: "To te uci ve skole?" Jako kdyby skola a ne rodice byla ta hlavni instituce, ktera uci slusnemu chovani a ucte k ostatnim.

Vim, ze tohle se netyka synka Denny, ktery neni drzy a nevychovany, ale je proste jinak nastaveny. To se ale da pomerne dobre rozpoznat.
březen 18, 2008 19:01
Milá Heleno Ch, : Eva
tady se jednalo o konkrétní dotaz na chování hyperaktivního dítěte a "odbornou" reakci učitelek. Nikdy bych si nedovolila, zvláště v dnešní době, tvrdit, že výhradně učitelé jsou zodpovědní za chování dětí OBECNĚ!

Jinak ty děti nejsou vůbec "nositeli problému, jinak nastaveni" a podobné zavádějící a absolutně nic neřešící kategorie. Jsou originál. A chci-li být solidní rodič, učitel, tak bych to u něj měl objevit, dát si s tím tu práci, pomoci mu najít tu jeho cestu. Pro každého existuje. Ale opravdu je trestuhodné, pokud jsou nakonec rodiče za takové dítě trestáni a šikanováni učiteli, což se fakt děje, protože ve školství je ještě o trochu větší nakupení zamindrákovaných úchyláků, většinou v nekriminálním slova smyslu, než v jiných a všech oblastech lidské činnosti. Protože ve styku s dětmi se dá schovat všechno jednání a chování, které by Vám dospělí lidé nikdy netolerovali a ještě tvrdit, že to dělám pro "blaho dětí". A hluboce se upřímně klaním všem učitelům, kteří to nedělají! A je nesporné, že být dnes učitel, jako nositel a šiřitel určité vzdělanosti a kultivovanosti, je úděl téměř již, v těchto zemích, neúnosný.
březen 18, 2008 20:18
Evo a neni prave to, ze jsou jinak nastaveni : Helena CH
co je cini originalem? Proc by to mela byt skatulka? Prece nikdo nebude tvrdit, ze hyperaktivni deti jsou uplne stejne jako ty, receno nehezky, "obycejne". To bychom tu nemeli co resit, kdyby byly vsechny stejne. A krome toho KAZDY jsme original, at hyperaktivni nebo ne.

Rozhodne naprosto souhlasim, ze spravny ucitel, by to mel poznat, ale to jsem ostatne napsala v posledni vete sveho predchoziho prizpevku.

Co se tyka vetsiho soustredeni zamindrakovanych ve skolstvi, tak ani jako zakyne ani jako ucitelka jsem to nastesti tak nezazila. Samozrejme jsem mela sem tam ucitele nebo kolegu, ktery by se dal do teto kategorie zaradit, ale vetsina byla vcelku normalnich. Taky je to casto o pohodlnosti. Ono se na tech vysokych skolach, alespon pred a i kratce po revoluci nic moc poradneho v psychologii ci pedagogice neucilo, takze na to mohou mit nejake slusne vzdelani az ti nejmladsi ucitele. A ti starsi jsou na to vetsinou moc pohodlni, nez aby se to "doucovali". Problem je taky v tom, ze kdektere jine povolani lepe plati a tak v ucitelstvi zustavaji jen skutecni nadsenci a ti, kteri by nic jineho delat nedokazali - ti jsou nejhorsi. A tech nadsencu porad ubyva. Zvlaste z rad muzu. On muze byt takovy ucitel nadsenec jaky chce, ale nakonec se jich stejne hodne rozhodne na ukor milovaneho povolani a ve prospech sve rodiny. Minimalne jednoho takoveho skveleho ucitele znam.

Mimochodem ja jsem prestala ucit deti, kdyz jsem odesla ze zeme. Tady, v zahranici, bych se deti bala smilies/smiley.gif, radsi ucim dospele.
březen 19, 2008 01:50
no on je to asi náš celonárodní problém, : Inka
učitelé nejsou moc dobře placení a tak jich ve školství ubývá, za tu dobu co mi odrůstaly děti jsem poznala, že se tam berou z nedostatku i velmi nekvalifikovaní lidé, většinou ženy, protože chlap by z toho platu ani rodinu neuživil a to je velká škoda. Vzpomínám na svá školní léta, kdy ve sborovně to bylo 50 na 50 učitelé a učitelky, chlap měl vždy u dětí přirozenou autoritu a to ve školách dnes schází.
Sama mám s učitelkami velmi špatnou zkušenost, nesjou schopné ani poznat, že je dítě dyslektické. Mám syna, v době jeho školních let nebylo roku, aby mu do žákovské knížky nepřidaly alespoň 2 dvolisty na poznámky, škoda jen že jsem to neschovávala. Poznámky učitelů nic neřešily, byly denně a učitelky tam psaly podle mě i věci, které mohly pořešit samy, asi se to u nás míjelo účinkem. Řešila jsem pouze závažné věci a těch tam moc nebylo. Syn byl vychvanej, ale divokej. Až jednou ve druhé třídě přešel na jinou školu. Tam na třídních schůzkách si mě paní učitelka zavolala a řekla mi, heleďte já nevím co s ním. Ptala jsem se kde je problém a ona mi to vysvětlila. Tresat dítě doma po přečtení poznámky po 6ti hodinách už nějak ztrácelo smysl. Řekla, jsem jí, že já s ním doma nemám problém, že ho dost zaměstnávám a jsem s ním velmi spokojená. A tak jsme se domluvili následovně, řekla jsem jí ať mu nějakou louskne, když to bude třeba, že já jí k tomu dávám tu pravomoc a budu předpokládat, že toho nebude zneužívat. Utrhla jsem jí parku prut, dala ve třídě na skříň a synovi jsemt o doma řekla, že jsem to paní učitelce povolila. Od té doby nedonesl jedinou poznámku a nadalší schůzce na mě mrkla a zašeptala, funguje to, jen jednou jsem mu jí lískla a teď už stačí, abych se jen podívala na skříň a je klid. No a já měla klid a ona též. Jenže takových korktních učitelek s kterými je možné se domluvit je tak moc málo.
březen 19, 2008 12:25
S temi poznamkami to znam, : Helena CH
mnohdy jsem mela chut nejakou napsat, ale pak jsem si rekla presne to, co ty, Inko. Co jako s tim ty rodice po x hodinach maji delat? Takze jsem se snazila psat jen to zavazne. Urcite se mi to ne vzdy povedlo, ale snaha byla.
březen 19, 2008 13:14
Helenko, Inko, : Eva
vždyť ano, jinak nastavení=originální jsme úplně všichni. Ale je úplně o něčem jiném, když řekneš rodiči, že má dítě originální, než že problémové, dysfunkční, jinak nastavené= nenormální. Jenom o tyto kategorie tu jde. Po pravdě, všichni jsme nějak dysfunkční= originální smilies/grin.gif Originál vyjadřuje úctu k druhému, dysfunkce atd. je označení hanlivé, a tak to vnímáme všichni.
I já znám ve školství skvělý lidi a je škoda, že tam není více chlapů atd. a nedělej si moc velké iluze o úrovni vzdělávání nových učitelů (často mají ze vší pedagogiky a psychologie Úvod do.... historie vývoje..) a ke skutečným problémům (nadané, ADHD, šikanované atd.atd.) se nedozví poměrně velké nic. Někteří to nesou těžce a někteří jsou snad úplně jiná civilizace, nemají na žádné VŠ co dělat a jsou tam, jak jinak, jen kvůli prachům (pro VŠ). Tady má být nějaká "vzdělanostní společnost", paráda, ale pravidelně to končí tím, že umožníme-li intelektuálně nesmělým, aby měli téměř všichni VŠ, tak právě tito nám budou za chvíli velet. Tedy i ve školství. Viděla jsem skvělé lidi a po pár letech PRAVIDELNĚ ze školství zdrhli, příliš se odlišovali a ty baby je prakticky vyštípaly! Bohužel. Jinak, máme děti takové, jaké si přesně zasloužíme, kašleme na nějaké hodnoty, znalosti a děsně se divíme, že to po nás napodobují a koho obviníme? Školu? To ještě bude masakr, s "dětičkama", ale můžou za to jen a jen dospělí!Je to fakt shnilé a velice krátkozraké. Jak jinak, u nás. smilies/wink.gif
březen 19, 2008 15:08
Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.


busy
 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]