|
 „Tobě tak vyrostla prsátka...", lebedil si Medvěd včera večer, když měl svou pravidelnou desetiminutovku (každý den sledovat deset minut odhalená ženská ňadra prý prodlužuje mužům život o ... už nevim o kolik, ale je to celkem fuk, protože i tak je to oblíbená zábava) a zpíval si u toho „Ééééj, dudy mojééé, míšky vy mojéééé..."
Medvěd je přesvědčen, že jeho dítě je geniální. Každý večer mají svou vzdělávací chvilku - právě se rozhodl, že nám bude předčítat kapitolu z Velkých dějin koruny české. Vzhledem k tomu, že to má devatenáct dílů, některé se ještě dělí na A a B, a každá z těch knih má skoro 800 stran, tak myslim, že má Vojtíšek do maturity o zábavu postaráno.
Včera jsme byli u rozdělování na mezolit a paleolit, tak jsem brblala, jestli bychom to nemohli přeskočit a začít u něčeho zajímavějšího, třeba u nějaké války... ale Medvěd přeskakování nesnáší. Tak jsme poslouchali, jak přes naši zemi kdy postupoval ledovec, v průběhu čehož malej usnul. Medvěd se pak ptal, jestli to předčítání není moc monotónní, že by to Vojtíškovi kdyžtak spíš vyprávěl... ale myslím, že chyba není v přednesu. Že i kdyby u toho hrál divadlo, tak rozdělování na glaciály a interglaciály by uspalo i vola. Já si s Medvídkem zpívám. Nejnápadnější vlastnost, kterou zdědilo naše dítě po svém otci, je žravost. Také neví, kdy má dost. V příručkách z Laktační ligy píší, že si dítě samo řekne, kdy má hlad, a že se nemá omezovat délka kojení, že samo pozná, kdy má dost. Ještě se mi nestalo, že by měl malej pocit, že má dost. Dvacet minut, pětadvacet, třicet, pořád je přisátej jak pijavice. Pak vyblinká polovinu toho, co vypil... a už zase rejdí svým potravinovým hledáčkem, kde by našel nějaké to prsátko... Sandra
|
