|
 Dobrý den, otec v r.1992 začal podnikat - jako fyzická osoba. Za úvěr získal kromě jiného též nehnutelnost - halu. Po několika letech začal s otcem spolupodnikat bratr. Do podnikání vložil hotovost a pracoval jako zaměstnanec. V r.1996 převedl otec firmu včetně nehnutelnosti na bratra. Převod byl kupní smlouvou - za odhad - ke skutečnému převodu peněz ale nedošlo.
Protože toto není první (asi ani poslední) případ, kdy otec počítal při nehnutelnosti (zahrada) jen s bratrem, prosím o odpověď na otázku - měl na to právo? Děkuji, Mirek ODPOVĚĎ: Takže podle vás otec vlastně nemovitosti vašemu bratru daruje - a to formou kupní smlouvy. Věc, tedy i nemovitost, lze převést na jinou osobu buď prodejem na základě kupní smlouvy nebo darováním darovací smlouvou. Jiné je to v případě daru. Ovšem, jestliže otec v případné závěti nedá výslovný příkaz k započtení darovaného majetku, pak k zápočtu nedojde. Jen je nutné si však uvědomit, že zákon chrání neopomenutelné dědice, kterými jsou všichni potomci. Těm zákon přiznává právo na neopomenutelný dědický podíl, který činí jednu polovinu dědického podílu (u zletilých dědiců), který by jim připadl při dědění ze zákona. Příklad: jsou-li jedinými dědici tři synové, každý z nich má ze zákona nárok na jednu třetinu. Existuje-li platná závěť, je nutné neopomenout uvedený podíl, tj. polovinu podílu ze zákona. Neopomenutelný podíl jednoho syna při dědění ze závěti tedy činí polovinu z třetiny pozůstalosti. Jestliže by závěť tomuto odporovala, byla by v této části neplatná. Problematika darování je v českém právním řádu upravena v občanském zákoníku v ustanovení § 628 - § 630. Obecná definice tohoto právního úkonu je obsažena v § 628: "Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá." Definiční znak je tedy především bezplatnost. Darovací smlouva musí být dále vždy písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování. Velice kontroverzní je ustanovení § 630, odkazující na dobré mravy. Je to příklad recepce dávného římského práva. "Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy." Co se myslí hrubým porušením dobrých mravů samozřejmě nikde specifikováno není. Ono to ani není možné a nebylo by to zřejmě ani účelné. Formulace "hrubé porušení" ale napovídá, že musí jít skutečně o velmi vážný zásah proti normám slušného chování. Bude vždy záležet na soudci, jak situaci posoudí. Nejlépe bude vše projednat s otcem. Jinak - za svého života se svým majetkem může každý nakládat, jak sám uzná za vhodné. Bylo by jistě dobré, aby rodiče sepsali závěť týkající se ostatního majetku, případně tam zanesli darovaný majtetek. Ale - vzhledem k tomu, že je to formou kupní smlouvy.... právník
|
