Dobrý den, jsme s manželem (jen my dva) majitelé nemovitosti. Je bez zápisků a závazků na LV. Nemovitost jsme pořídili v roce 2009, v dobrém úmyslu pomoci synovi, který v té době byl po těžkém pracovním úrazu hlavy a mozku, byl vedený v té době na OÚ, a po rozvodu...  Všechno jsme to zrekonstruovali, synovi tam pak dali od r.2010 trvalé bydliště.  

     Poté se seznámil s dívčinou, která sice na nás není až tak zlá, ale společné prostory neuklízí. Letos na jaře se jim narodila holčička, která má jméno po synovi, ale oni spolu nejsou vzatí. My se nechali zlákat a protože to bylo v době, kdy nám zemřel nejstarší náš syn, tak jsme jim zde oběma také nechali dát trvalé bydliště. On také syn prohlašoval, že proč ona by zde něco dělala, když zde nemá ani trvalé bydliště...

      Tak už zde trvalé bydliště má,  i s dcerou, naší vnučkou, ale nepodílí se na údržbě společných prostor zas. Vůbec nás ani nezdraví, vůbec nic neuklízí, náš syn na nás už stále křičí, vyhrožuje nám,  ale zatím nás fyzicky nenapadá, to ne.

      Chtěli jsme tedy nyní dát návrh na zrušení jejich trvalého bydliště, ale na úřadě nám bylo řečeno, že sice návrh můžeme dát, ale ve správním řízení nám to nepovolí. Že by to šlo jen tehdy, když by zde fyzicky nebydleli. A to opravdu není pravda, protože zde v jejich části opravdu bydlí a mají svůj movitý majetek.

     Chci se tedy zeptat, jestli je to opravdu tak, jestli opravdu nemáme žádné možnosti?  Na internetu jsem se jen dočetla, že pokud s námi nemají žádnou smlouvu, věcné břemeno atd., tak že se jedná, alespoň u synovy přítelkyně a jejich dcery, o trvalé bydliště respektive o užívací právo odvozené...

      Poraďte nám, jak máme postupovat, jestli je opravdu jediné řešení prodej nemovitosti? S tím že by jim dal návrh na zrušení nový majitel z důvodu prodeje nemovitosti a nebo, že by si oni také něco po prodeji našli a někam se přihlásili. Syn je  sice v PID, s léky, které bere, ale jinak není neorientovaný a nemá ZTP/ZTP/P, ani nemá bezmocnost a jiné. Moc děkujeme za vyřízení a nějaké informace k našemu případu.  

MILUŠE

O D P O V Ě Ď :

Milá Miluško,

      já vím, že tohle bolavé psaní bylo psáno s velkým smutkem a zklamáním, že byste nechtěli, aby se odstěhovali, kdyby se vaše "skorosnacha" trošku víc snažila s vámi vyjít... Napadlo mne, jestli taková byla od samého začátku, co se k vám přistěhovala, nebo zkuste zauvažovat, kdy a proč se to takhle zvrtlo?

     To víte, syn bude asi mezi dvěma ohni - na jedné straně ona, na druhé vy, a on v tom, chudák, lítá.

     Myslím, že by stálo za to zkusit něco jiného, než ten prodej: jak jste napsala, je dům váš a vašeho manžela, syn a jeho partnerka s dítětem tam mají pouze trvalý pobyt. Na úřadě mají pravdu, že je nyní jen tak vyhodit nemůžete, ale myslím, že by stálo za to, zauvažovat jiným směrem.

     Nevím, jak to máte s placením poplatků - oni mají své hodiny na elektřinu, plyn, vodu atd.? Platí si vše, co spotřebují? A dále - doposud tam bydlí zadarmo. Snad by stálo za to, říci jim, že pokud se nyní takto chovají, tedy téměř jako cizí lidé, tak byste od nich požadovali i to, aby se jako cizí chovali "finančně" - že jim tedy vyměříte činži, kterou vám budou měsíčně platit. A to se vším všudy - pokud např. používají zahradu... atd.

     Já vím, je to drsné, ale jak se říká, na hrubý pytel hrubá záplata. Třeba by se jak se říká "chytli za nos" a začali uklízet. Přeci jen - dívčina je rozhodně mladší než vy a váš manžel, bydlí tam zadarmo - dostala možnost trvalého pobytu - takže by se mohla alespoň nějak revanšovat, že?

     Pokud by to neuspělo, a odmítali přesto vám svá vydání hradit, pokud by se ani nadále nechovali dobře, je možné pak přikročit k dalšímu: klidně bych odpověděla na několik inzerátů o koupi domu... A snad pak, když by viděli, že k vám chodí zájemci si nemovitost prohlížet, když je provádíte domem.... a tedy nejspíš prodej myslíte vážně, by to pro ně bylo oním "posledním vážním varováním..."

     Držím vám palce, aby se raději šlo s nimi nějak v dobrém domluvit. Jak říkám - zauvažujete, kdy a proč se změnila ...

d@niela

Komentáře (19)

Zobrazit/Skrýt komentáře to chce právníka, : Petronila ale laicky si myslím, že proč byste proboha barák prodávali? Barák není jejich, ale váš, takže je normálně vystěhujte a pak odhlašte (nebo tím pohrozte, jestli se nebudou chovat slušně). říjen 24, 2013 23:38 teď jsem našla, že : Petronila "Z přihlášení občana k trvalému pobytu žádná práva k dané nemovitosti ani k jejímu vlastníkovi nevyplývají." říjen 25, 2013 00:14 napíšu to, i když : bb2 tuším, že nic z toho nepodniknete a raději dál budete trpět, trápení se bude stupňovat a ve finále, až budete starší a slabší, než jste teď, budete možná litovat, že jste nic nepodnikli... ale napíšu to 1.krok, sednout si se synem a v klidu mu sdělit, co chcete, aby se ve VAŠEM domě změnilo, a to hned, že na tom trváte, že už nechcete dál platit všechny náklady sami a nedočkat se za to ani pomoci od mladých. Takže odteď budete, synku, platit tisícku měsíčně na energie, to je pakatel, a za to, že tak levně, budete uklízet a udržovat. A klidně bych sepsala seznam, co kdy se bude pravidelně dělat - např. v sezoně 2x do měsíce posekat trávu, 2x do týdne vyluxovat a vytřít společné prostory, 1x do roka umýt okna i u vás Hlavně nenechat se rozčílit, zůstat v klidu ať se děje co se děje, stát si na svém, opakovat monotónně jak gramofon své požadavky a nenechat se vtáhnout do nesmyslných debat. Prostě tohle je náš dům a tak to bude. Když ne, budete muset odejít. A opět - nenechat se vydírat ničím, prostě to jen sdělit. Že si to nepřejete, ale nechcete se trápit. Pokud by se ptali, jak asi je chcete z domu dostat, tak jim řekněte jen to, že už jste si to zjišťovali a víte jak na to, že když nejsou majiteli domu a nemají ani nájemní smlouvu na dobu neurčitou, takže je to vlastně docela snadné. Ale že si to opravdu nepřejete, jen chcete, aby dodržovali ta vaše pravidla. Takže jim dáváte týden na to, aby se přizpůsobili, jinak pak začnete konat. pokud to nezabere, 2.krok - doporučený dopis s dodejkou (ano, vím, že tohle je přesně to co nechcete udělat), kde sepíšete to, co jste předtím řekli osobně - že je podruhé vyzýváte k tomu, aby se zapojili do úklidu a údržby domu, a to dle rozpisu, který přiložíte k dopisu, a také aby začali hradit měsíčně částku, kterou jste již sdělili (např. tu tisícku, za tisícku je to pořád bydlení zdarma) Žádáte, aby tak začali činit ihned, čímž se vyhnou soudnímu řešení. pokud tohle nezabere, 3.krok - navštívit právníka, najdete ho třeba na netu, dáte mu kopii dopisu, co jste už synovi poslali, a budete chtít, aby vám podal žalobu na vyklizení nemovitosti, ke které syn a spol.nemají žádné užívací právo Pokud snad náhodou narazíte na moulu, co vám to bude rozmlouvat, protože jste přece rodiče a on váš syn, tak se otočte na patě a se slovy škoda, že nám nemůžete pomoct, jděte jinam. On tam nebydlí. Žalobu na vyklizení nemovitosti máte právo podat, a soud vyhoví, na základě vlastnického práva,které je zakotveno v Občanském zákoníku. Mj. se tam říká "§ 1012 Vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. " říjen 25, 2013 05:35 Pro paní bíbí... : lila Je velkým štěstím pro "Kudlanku", že tu jste. Když si uvědomím, že máte rodinu, firmu, dům - takže určitě jste velmi zaneprázdněná, a ještě si uděláte čas a opravdu důkladně a nezištně dokážete poradit jiným ....to si zaslouží velkou úctu a myslím i poděkování.... :-) říjen 25, 2013 08:36 ... : mia I jste v těžké situaci. Jeden syn Vám zemřel, druhý měl těžký úraz , rozvedl se. To jsou náročné , stresové chvíle. To, že na Vás syn křičí může být povahou, může to ale souviset s jeho úrazem hlavy. Znám dva chlapy, kteří po úraze hlavy měli implantovanou nějakou kovovou destičku v hlavě a hodně se změnili, náladoví, vzteklí, výbušní. S jedním jsem pracovala, druhého znám z místa bydliště. Jestliže synovi dali PID a ještě užívá léky , není to pro nic za nic. Ty léky nebudou nějaké "neškodné acylpiriny", to budou nějaké dryáky, prudké výkyvy nálad mohou souviset s užíváním těchto léků. . Domluva s ním bude tedy svízelná. Mladá to s ním také asi nebude mít lehké. Přesto bych zkusila promluvit s ní o úklidu společných prostor. Pokud nebude přístupná domluvě, navrhnout, že si zjednáte občas úklid, na jehož úhradě se musí oni též finančně podílet. říjen 25, 2013 08:46 Tohle nemá žádné dobré řešení. : mamča Jen spoustu špatných. Na Miluščině místě bych dům prodala. Pro ni s manželem je nejspíš příliš velký, když se tam vejde další rodina. Úklid je jenom zástupný problém. Se synem a jeho rodinou zřejmě nebude schůdné vyjít nikdy a s přibývajícím věkem všech se to bude jenom zhoršovat. Dům vlastní teprve od r. 2009, to není "dům po předcích", ve kterém by měli zapuštěné kořeny. Když dům prodají, syn si bude muset najít pronájem a Miluška s manželem si koupí menší dům nebo byt, kde budou mít klid a veškeré pohodlí. Nebudou se stresovat, jestli jim někdo vytře společnou chodbu a syn konečně vezme svůj život do vlastních rukou. říjen 25, 2013 09:03 Mně by stačilo, že : mamča "náš syn na nás už stále křičí, vyhrožuje nám" Ten by jel jak namydlenej blesk. Jestli je v ID následkem pracovního úrazu, tak má slušný příjem, ze kterého si může platit pronájem a neparazitovat na rodičích. Nejen, že se synáček nechává de facto od rodičů živit, (protože nájem a energie je podstatná část příjmu každé rodiny) ještě je na ně hrubý. říjen 25, 2013 09:14 tak ono se nikde nepíše, : mura1 jak se mladí podílí či nepodílí na úhradě energií, ale souhlas s mamčou, že úplně stačí "náš syn na nás už stále křičí, vyhrožuje nám". protože miluše s manželem evidentně nejsou s to nastavit synovi mantinely (a zpětně se nastavují daleko hůř, než když to člověk utne hned z kraje, a kromě toho silně pochybuju, že toho budou vůbec kdy schopni), tak jediná možná cesta je definitivně bydlení rozdělit. společně to fungovat z výše uvedených důvodů nebude. On také syn prohlašoval, že proč ona by zde něco dělala, když zde nemá ani trvalé bydliště... že by třeba proto, že to není hotel? říjen 25, 2013 10:28 ... : bb2 Oddělené bydlení by bylo nejlepší, ale tady to bude docela složité zařídit. Dům by měl jít do prodeje prázdný, nebo nejpozději v době, kdy je zajištěné bydlení pro stávající obyvatele domu a jejich odstěhování. Protože první, na co se bude potenciální kupce (i realitka) ptáte je - kdy to bude k nastěhování? V tu chvíli mladí prohlásí ale my se nikam nestěhujeme, nám je tu fajn. A točíme se v kruhu. Kupec nekoupí dům s nastěhovanými lidmi, takovou pitomost dnes nikdo neudělá. Vystěhovat je ale může jen majitel domu. Takže jsme zpátky u té žaloby o vyklizení. Ale právě proto, že jde o syna, navíc nemocného, navíc jediného - tak bych nejdřív zkusila kroky 1 a 2 s neustálým zdůrazňováním, že to dělám jen proto, že nevím kudy kam a že pokud se domluvíme po dobrém, můžeme všichni bydlet dál. A to nemluvím o tom, že ani Miluše s manželem nemusí mít tolik peněz, aby si nejdřív koupili byt nebo maličký domeček a pak teprve řešili prodej domu. Nemluvě o tom, že z bytu do domu se stěhuje krásně, ale z domu do bytu je to složitější, lidé se musí zbavit spousty věcí, taky třeba zvířat.. říjen 25, 2013 11:08 ... : bb2 Samozřejmě je možné v zájmu zachování celkového zdraví dům prostě opustit a najít si třeba nájemní bydlení jinde...Ale to ví jen Miluše, jestli zrovna tohle řešení by pro ni a jejího manžela bylo lepší, měli by větší klid.. říjen 25, 2013 11:09 bb2 : mamča Dneska už si (spíš starší) lidi kupují i obsazený dům nebo byt jako zajištění příjmů na důchod, nebo jako "uložení peněz", protože inflace užírá z úspor každým dnem. Asi by se syn divil, kdyby ho noví majitelé nechali bydlet, ale vyměřili by mu tučné nájemné, ev. snížené o povinnou údržbu domu. říjen 25, 2013 11:15 mamčo : bb2 byt jo, i tady je pár bytů koupených jako zdroj příjmů a pronajímaných, ale dům? starší, na venkově? tady je několik domů nabízených k prodeji hodně dlouho, jsou prázdné a ve slušném stavu, ale žádný velký zájem koupit ho na investici, když nájemné na venkově nic moc...to sotva spíš pronájmem řeší dědici domů to, že ho nemohou prodat, tak ho zatím pronajmu, většinou si ho pronajmou mladí, kteří vědí, se že brzy posunou jinam, zatím nikdo z těch, co si domky tady pronajali, si je pak nekoupili, ale odstěhovali se my máme ještě jeden byt, který pronajímáme a časem ho asi prodáme, ale dům s nájemníky bych jako investici nekoupila v žádném případě říjen 25, 2013 11:23 já bych taky obsazený dům : mura1 nekoupila. bojím se, že tahle situace nemá řešení. miluše s manželem budou akorát dál trpět, protože, jinak už by už dávno chlapce srovnali nemoc nenemoc. a "teror" se bude stupňovat, protože s jídlem roste chuť, lidé si k tobě dovolí to, kam je pustíš, starého psa novým kouskům nenaučíš a tak dále a tak dále. přesně, jak napsala bb tuším, že nic z toho nepodniknete a raději dál budete trpět, trápení se bude stupňovat a ve finále, až budete starší a slabší, než jste teď, budete možná litovat, že jste nic nepodnikli... pentli si tu můžeme cintat do alelujá, ale celkem k ničemu... říjen 25, 2013 11:25 ... : bb2 Ostatně, i Miluše s manželem budou třeba potřebovat další příjem, tak proč se své investice zbavovat. Lepší by bylo tedy dům opustit a po synovi požadovat nájemné, pokud by nechtěl, tak teprve pak dům vyklidit a prodat. Bude samozřejmě těžké donutit syna platit nájemné. Ale to může být problém i s novými majiteli a může se stát, že za rok dva najde Miluše před dveřmi syna s rodinou a kufry, a protože je to jediný syn, ubytují ho "načas" u sebe..A budou tam, co teď, akorát v malém bytě. Vztahy v rodině budou nadosmrti rozbagrované tak či onak. Jedinou šanci vidím ještě v tom, co jsem psala nahoře, že se kluk vzpamatuje po prvním druhém bububu. říjen 25, 2013 11:28 ... : bb2 pentli si tu můžeme cintat do alelujá, ale celkem k ničemu... přesně tak, bohužel říjen 25, 2013 11:33 bibí : mia I spíš syna samotného. Jestli je to nervák, podivín, ať už vlivem povahy nebo nemoci, ani ta mladá s ním dlouho nevydrží. Je to smutný příběh. Pod jednou střechou a přece jako cizí. Všechno by se nechalo domluvit, pohlídat mladé občas maličkou , ta umyje mezitím okna, přelízne schody, shrabe listí. S jedním děťátkem určitě tolik práce není, aby tohle nemohla udělat. Jenže kde není vůle, těžko se domlouvat. říjen 25, 2013 11:36 bb2 : mamča Na vzpamatování syna po "bububu" bych se nespoléhala. Už jednou byl rozvedený a s bydlištěm na OÚ, takže rodiče ho obětavě vytáhli z bláta a on se jim takhle odvděčuje. Taky si nemyslím, že má Miluše JEN tohohle syna. "Nejstarší" syn jí sice umřel, ale v případě dvou dětí neoznačujeme jedno za "nejstarší". Nelze donekonečna zachraňovat jedno dítě z rodiny, i když je nějak hendikepované. Je to nefér i vůči ostatním dětem. Zvlášť, když se to ochraňované "dítě" chová jako agresor. říjen 25, 2013 11:37 ... : bb2 jo, mamčo, souhlas, ale i tak tipuju, že bububu bude tak jediné po čem Miluše s manželem sáhnou říjen 25, 2013 23:20 Miluško, : Magdalenka pokud se váš syn chová tak, jak popisuješ, chápu, že je pro vás nastalá situace těžko řešitelná. Napadá mě ještě možnost dalšího nájemníka, skutečného nebo fiktivního. Nevím, jak velkou část domu syn obývá, ale je možné čast tohoto území opět pronajmout. Oni mohou být pouze v jedné místnosti. Vy jim pouze oznámíte, že od zítřka máte nové podnájemníky, kteří budou řádně platit činži, uklízet společné prostory a slušně se chovat k majitelům a basta. Oni ať se zařídí.Budou mít k dispozici pouze nejmenší místnost v domě bez příslušenství. Pokud to nejste schopni sami říct nebo udělat, jsou na to dnes i firmy... Trvalé bydliště rozhodně neznamená bydlení zadarmo. Nicméně do konfliktu jét budete muset v každém případě... Kdzbz váš dům obýval cizí člověk, tak by vám nebylo za těžko jít do konfliktu, bez toho to asi nepůjde, už jste nastavili špatná pravidla na začátku, pokud je chceš změnit, musíš se přestat bát. říjen 27, 2013 18:12

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment