zase je to rovnice o několika neznámých, které si zdejší diskutérky a diskutéři jistě dosadí sami a pak budou opět teoretizovat a domýšlet si různé varianty. Tazatelka Katka neuvedla několik dalších "podrobností", jenom suchý fakt, ale pochybuju, že ta matka byla tak krutá a nekompenzovala by to darování bytu synovi s tím, že by nějaký ekvivalentní dar nedala i dceři, a že by se na dceru úplně "vykašlala" a nedala jí vůbec nic, přestože se o ní starala a syn byl někde v tramtárii. Takže se zdráhám vyjádřit jakýkoliv názor, pokud neznám celkovou situaci a podání situace z druhé strany, pouze se omezím na to, co uvádí Daniela. Akorát můžu konstatovat, že je mi Katky líto, neboť i takové všci se někdy stávají, "svině" jsou na tom vždycky o trošku líp. A taky jsem zvědav, jestli se Katka vůbec ozve, aby třeba přidala nějaké další, blíže vysvětlující "okolnosti", které by mohly vést k lepšímu posouzení její situace. Jsem si téměř jist, že se neozve. Uvidíme !

Víš, ono to tak bývá dost často. Ten kdo se stará o nemohoucího, je s ním každý den a někdy bývají obě strany nevrlé. Ta nemocná proto, že má depresi ze své nemohoucnosti a ta pečující proto, že je unavená a ať se stará sebelíp, nikdy nedojde uznání. Bere se to jako samozřejmost.
Zatímco ten, kdo přijde jednou za čas, ten je vzácný. Ta nemocná se na něj těší, protože přináší novinky do jejího ubíjejícího stereotypu, přinese kytku, nebo bonboniéru a je veselý. (Proč taky ne, on své nemocné mámě dnes a denně plíny nevyměňuje, že ?)
A tak se stane, že ta nemocná odkáže majetek tomu "veselému" synovi, zatímco pečující dcera nedostane nic.
Následky, jaké to pro dceru bude mít, matka nedomyslí. A dcera, která se starala do roztrhání těla, (třeba) kvůli péči o matku všelijak zanedbávala svou rodinu a práci, za kulturou nebyla ani nepamatuje....se najednou ocitne v roli nevítaného obyvatele bytu a prosebníka, a vlastnímu bratrovi bude platit nájem.
Docela smutné.

já se prostě zdráhám uvěřit tomu, že ta máma a nakonec i ten bratr jsou takové mrchy. Jistěže je takových případů hodně, ale tady jsme pořád u té rovnice s několika neznámými, tudíž se nechci pouštět do nějakého uvažování, jestli to bylo tak, či onak. Katka napsala jenom to, že brácha dostal od mámy byt, přestože to byla ona, kdo se o ní staral, ale nic víc. A já bych řekl, že tam "něco" víc je. Nemá cenu polemizovat o tom, co si domýšlíme my. Mně tady ty dotazy od některých prosebníků a stěžovatelů trošku "hnětou". Většinou se moc nesnaží popsat situaci podrobněji a opravdu objektivně, nebo to snad nepíšou záměrně, aby náhodou nevylezlo nad vodu více "oleje", než by si přáli. To, co jsi nadnesla Ty, je taky jenom jakási spekulace, ale proč se tedy Katka nenamáhala sdělit pár dalších okolností, aby ten problém přiblížila a my jsme mohli lépe posoudit situaci. I když bych taky docela rád slyšel, nebo spíš četl, i tu bratrovu verzi. Takhle je to k ničemu, soudit se nedá bez vyslyšení obou stran. To je pak velice zavádějící. Nikterak Katce neupírám její práva a zásluhy.

To je dost akože na piču. Taky znám takový případy.

Jasně, že je tu málo informací, a že každý posuzujeme příběh podle svých životních zkušeností. Já jsem něco podobného bohužel zažila ve vlastním příbuzenstvu.

asi víš, co znamená výraz - Habeas corpus - Latinský význam tohoto výrazu zdůrazňuje, že podezřelý nebo stíhaný je lidská bytost a má právo na důstojné a humánní zacházení. Je to hlavně pro soudní a právnické techtle-mechtle, ale měli bychom se ho snažit dodržovat všichni, bez ohledu na to, jaké máme vlastní zkušenosti a zážitky. Proto mně připadá kolikrát srandovní, když se tady některé dámy pouští do sáhodlouhých diskuzí, kde se pak třeba i osočují a vůbec jim nevadí, že ta pravda je třeba někde úplně jinde. Je to jako když se sedm krejčíků tahá o jedno myší hovínko.

Napsal jsem to krátce, lehce obhrouble, leč výstižně

Taky se o ni staral, protože s ní bydlel, snášel její špatné nálady, a ona v závěti, kterou mimochodem jako svědek podepsala její nesvéprávná kamarádka (opravdu soudem uznaná), odkázala většinu své části dvougeneračního domu svému druhému synovi, který se nestaral, hádal se s ní, ale od malička byl maminčin mazánek. Ex tehdy závěť nenapadl, i když kvůli nesvéprávnosti svědkyně mohl. Roli hrála hrdost a taky nechuť se v tom ňahňat.

přišel bratr sdělit, že byt je jeho, že ho maminka ještě před smrtí přepsala na něj

a ověřila sis to vůbec někde? Nebo se spokojíš s jeho prohlášením?

kdyby bylo všechno jasné, tak o čem bychom tady diskutovali. Takhle to můžeme proprat ze všech stran. Každý přihodí svou zkušenost a třeba tím někomu zcela jinému pomůže, nebo jenom otevře oči. Klidně to mohlo být i tak, že rodiče byt koupili do osobního vlastnictví a syn dodal peníze. Byt pak logicky matka převedla na syna. Anebo to je úplně jinak, on byl maminčin mazánek a dcera kdyby se přetrhla, tak měla smůlu. Život je někdy až moc pestrý a dcera v takovém případě měla být víc prozíravá a trochu myslet dopředu. Ale lidé jsou někdy nepoučitelní a spravedlnost je slepá. Tohle ale Katce teď nepomůže, buď bude mít pádný důvod, proč dar soudně napadnout (tímto způsobem bylo obejito vydědění potomka, které by v tomto případě by neprošlo), nebo se smíří s tím, že v bytě bude jenom jako nájemce a tedy platit bratrovi nájemné.

ale podobnou situaci znám. Až na to, že nos utřel potomek provinivší se jen a jen tím, že byl z prvního manželství. Něco jako živá vzpomínka na toho prevíta - takže si "nezasloužil" ničehož nic a všechno bylo hezky předem přepsáno na děti ostatní.

Na diskuzích a zkušenostech nás, kteří sem občas píšeme komentáře, je Kudlanka založená.
Nebo myslíš, že "Katka" tady hledá fundovanou odpověď na svůj problém ?
Její první krok by měl vést na Katastr nemovitostí, aby zjistila, zda skutečně byt ve kterém žila s matkou, patří bratrovi. Pak možná proběhlo (nebo proběhne) dědické řízení, a to i tehdy, pokud matka už nic movitého ani nemovitého nevlastnila.
Takže se domnívám, že si sem "Katka" přišla jen poplakat nad nespravedlností světa a fakta si dokáže zjistit na příslušných úřadech.
My jí tady leda virtuálně pohladíme po hlavě a posloužíme vlastními zkušenostmi, aby viděla, že tom není sama, a že se podobné věci bohužel dějí dnes a denně.

Věc se má tak, že bratr s námi moc nežil, vlastně hned jak mohl, tak se odstěhoval. Žije ve své společnosti, má své známé, práci, takže většinou moc času na návštěvy neměl. Ten byt si naši pořídili během manželství. Nic jiného vlastně ani neměli, jsme obyčejná rodina. Takže jen to, co je doma a co ve sklepě (zavařeniny a krámy). Ale ona to vlastně trefila úplně mamča. Bratr je mladší, všichni příbuzní mají holky, on jediný kluk. On to se všemi vždycky uměl. Není zlý, umí mluvit, neuškodí.
Já jsem spíš ta hádavější, on všechno převedl do legrace. Takže to podle toho dopadalo.
Mně jen nesmírně mrzí, že nás to asi odcizí. Rozhodně se s ním soudit nechci, když mu to máma dala. A ano, ukázal mi doklady, že to tak opravdu je.
Ale je mi to všechno líto.

co byste považovali za správné řešení?

Jak by se měl bratr zachovat, aby to bylo fér?

Rozdělit byt na polovinu? Nechat ho celý Katce (protože ona se starala, on ne)?

ještě bude, Katko. A taky budeš přemejšlet proč to maminka udělala a bude tě trápit, že už se to nikdy nedozvíš. Bohužel nemáš jinou možnost než se s tím sama v sobě vyrovnat, mamince "odpustit" a na bráchu pokud možno nezanevřít. V první řadě se zeptej jak si představuje to "zařídit se", tedy jestli tě chce nebo nechce jako nájemníka a pak se pokuste jako sourozenci alespoň slušně domluvit.

Myslíš třeba titul, na základě kterého Katka v bytě bydlí? Podle mne Katka uvedla všechno podstatné - totiž to, že by darovala matka synovi a že jí bratr příslušné dokumenty. Se změnou vlastníka se mění, resp.končí všechno, co doposud platilo, s výjimou věcného břemene k nemovitosti. Pokud by na katastru u bytu bylo uvedeno věcné břemeno bydlení ve prospěch Katky, pak by se stěhovat nemusela - ale o tom by Katka věděla.
Takže bych jí poradila jen to co už udělal Kolemjdoucí - mrknout na katastr, http://nahlizenidokn.cuzk.cz/VyberBudovu.aspx?typ=Stavba, jestli opravdu je vše jak říká bratr.

No a ke Katčiným dotazům - ano na nájem, pokud bratr bude chtít aby mu platila, a ano na vyhazov, pokud bratr bude chtít,aby mu byt uvolnila.

totiž to, že byt darovala matka synovi a že jí bratr UKÁZAL příslušné dokumenty..
"přečíst si po sobě napsané, než to pošlu, zlaté pravidlo net komunikace"

Je takovej, jak si ho uděláš, tj. jak se sám člověk o sebe postará a nedomnívá se přitom naivně, že bude odměněn za své dobré skutky. Všichni totiž nejsou stejní dobráci a to ani příbuzní, jakmile dojde na dědění majetku, tedy dostat něco zadarmo :-).
Soudit se s bráchou nemůžeš, nemáš proč, když dostal byt od mámy. Jestli není zlý, to poznáš až teď. Může tě vystěhovat nebo nechat bydlet za nájem nebo nechat bydlet bez nájmu. Je to jenom na něm. Teď uvidíš, jakého máš bráchu, ale neživil bych se planými nadějemi. Kdyby neměl o majetek – byt zájem, nevěděl by, že mu patří a mohl ho odmítnout, když ho na něho máma převáděla. To neudělal, chtěl ho a neměl přitom žádné morální výčitky svědomí, že si ho nezaslouží, když se nestaral. Nevím jestli ti pomůže, že takových, co dopadli podobně, je víc :-). Já se například se svými sestrami viděl naposled před rokem a to jenom proto, že jsem šel švagrovi na pohřeb. Předtím jsme se neviděli 5 let od vypořádání dědictví. Nemám si s nimi co říct od chvíle, co jsem ke svému údivu poznal, co jsou zač. Za takové poznání se tvrdě platí, třeba ztrátou bytu nebo chalupy. Je to poučení pro příště i když žádné příště s příbuznými už nebude. Jo, dědictví prověří vztahy v rodině jako nic jinýho :-))) i když si člověk naivně myslí, že v jejich rodině se takový věci stát prostě nemůžou :-), protože příbuzní musí být přece seriozní lidi . . . ale bývají jen výjimečně, bohužel . . . bohužel, jak to je, pozná člověk většinou pozdě :-)
Mámu bych z toho nevinil, kdyby to brácha nechtěl, odmítl by to, protože by věděl, že na ten byt z morálního hlediska nemá nárok, když se o mámu staráš ty - i místo něho.

já myslím, že ztráta bytu je vcelku menší cena než ztráta bráchy.

Asi by mě to mrzelo hodně, ale co by mi zbývalo jiného než se podle toho skutečně zařídit - tj. nechat bratra, ať s bytem naloží podle svého, a hodit to za hlavu ve smyslu toho, že se tím nebudu do konce života trápit - na to je totiž moc krátkej.

A brát to tak, že já jsem si splnila svoje - postarat se o mámu - a že z hlediska MÉHO POCITU (kterého se ovšem nenajím, ale zase s ním musím být 24 hodin denně) je to asi lepší než žít s vědomím, že sice mám byt, ale o mámu jsem se nepostaral a ještě jsem se nezachoval spravedlivě ke své sestře.

A moje vztahy k bratrovi by asi - bohužel - klesly na bod mrazu.

pokud se s bratrem dokážeš nějak slušně dohodnout, protože soudit se nechceš, nech si všechno od něj potvrdit černé na bílém. I když se ke své spokojenosti s ním dohodneš dnes, zítra může být všechno jinak. Bratr se třeba ožení a nebude tu už jenom jeho názor, ale i názor jeho manželky.
Tvoje máma udělala chybu, ale od bratra to byl podraz, už jenom proto, že teprve teď vytáhl doklady o převodu a tebe předem nikdo neupozornil a skutečně se nejdříve ze všeho podívej do katastru, je docela možné, že na nemovitost je uvaleno věcné břemeno, ve tvůj prospěch.
Bohužel pokud jde o majetek, tak mně připadá, že bratr nezná bratra. Měla jsem kolegyni, která dělala dvě zaměstnání a chodila na další brigády v so a ne, aby si pořídila podnikový byt, kde bydlela se synem. Syn dospěl, oženil se, narodila se mu dcera a ona přes naše varování byt na syna přepsala. Ten se vyboural na motorce a zemřel. Snacha jí z původně jejího bytu vyhodila a ona, která je už dávno v důchodovém věku, stále chodí po brigádách a přespává po hostelech.

Ztráta bytu je přesně tak veliká cena, jakou cenu ten byt pro tebe má. Jestli je to jediný místo, kde bydlíš, nemáš na pořízení jiného, pak má cenu nejvyšší. Naproti tomu ztráta bráchy, který se projevil jako člověk, kterého tvůj osud vůbec nezajímá (když on má svůj byt a přesto chtěl další a to přesto, že ty nemáš jiné a na jiné obydlí) a myslí jenom na svůj zájem, není nijak veliká. Už nikdy si s ním nepopovídáš otevřeně, jako kamarád, protože na tu „křivdu“ nikdy nezapomeneš.
Vím o čem mluvím :-).

čistě teoreticky - co bys v dané situaci považoval za natolik uspokojivé řešení, aby se tím nenarušily Tvé vztahy s tím sourozencem?

Mam mladsiho bratra a ten mi pred par lety -- pote co videl, jak se pribuzni vsemozne i nemozne handrkuji o majetek a dedictvi -- navrhnul, ze pokud k tomu jednou dojde, tak si veci rozdelime na polovinu. Zavet nezavet. Ze nechce, aby mezi nami byly nekdy neshody kvuli nejakymu majetku, ze to za to nestoji. I kdyz kdovi jak to jednou bude. Ja bydlim v zahranici, on pobliz pribuznych. Na majetku nelpi myslim ani jeden z nas. Uz jsme se v minulosti ocitli v situaci, kdy byl babiccin barak napsany na (tehdy nezletileho) bratra, coz jsem s udesem zjistila az nekolik let pote co se tak stalo a citila jsem jako krivdu, ze mi to aspon nerekli. Ale pak se prodal a penizky byly spravedlive rozdeleny, pry. PS: Kudlanko, nesel by pridat cudlik na "Like" at muzem oznacit komentare, ktere se nam libi? Klikla bych na "like" u mamci (na zacatku) a u Kudlanky Velke (u mejdla v puse a vecernicku)

zdráhám se uvěřit tomu, že ten Katčin bratr je takový křivák, že si nechá byt, o kterém musel vědět dopředu, že bude jeho po matčině smrti, a na ni se docela jednoduše vykašle. Nejenže se s ní nechce rozdělit napůl, což měla podle mého mého názoru udělat jejich matka, kterou taky nepovažuju za příliš "milou" osobu, ale on po ní ještě chce, aby mu platila nájem. S prominutím, je to prachsprostý hajzl ! Omlouvám se za použití takového výrazu, napadly by mě ještě "lepší", ale nemůžu si pomoct. Nakonec od toho je tady Karlos. Katce snad ještě zbývá ta možnost, jak už se o ní zmínili bb2 a kolemjdoucí. Jít si to ověřit na ten katastrální úřad.

Deeres - mně samozřejmě nevadí, že se tady diskutuje o všem možném, ale že se tady pak někteří diskutující napadnou úplně pro ... nic. Jsem rád, že se Katka ozvala, napsal jsem to schválně, že si myslím, že se neozve. A přál bych jí, aby to na tom katastru bylo tak, jak to zmiňovali bb2 a Kolemjdoucí, že by přecejen nepřišla tak zkrátka a bratr by jí měl něco vyplatit. Navíc nedovedu pochopit mámu, která udělá dceři takovouhle věc, přestože se o ní ta dcera starala. Nojo, život je holt někdy prevít.

pokusím o nějaký návrh, ale jenom pokud to Danielu nebude příliš zatěžovat. A sice to, že by každý ten komentář měl své číslo, normálně od začátku 1,2,3,4,5 atd. Bylo by to trošku snadnější při odpovídání na určitý názor, že by se nemusel uvádět čas, ale jenom pořadové číslo. Díky.

zpochybnit darovací smlouvu. Ale to bys musela dokázat, že to matka podepsala buď pod nátlakem nebo v omylu nebo byla nesvéprávná, myslím. Což je dost obtížné. Zajímala bych se o datum podpisu. Stejně tak bych požadovala dědické řízení. Může mít ještě nějakou pojistku, spoření nebo úspory v bance. Za normální situace se mohou zohlednit náklady, které jsi měla s péčí o starou matku. Ovšem, pokud si platila stravu ona, platila si nájem a služby, a ty jsi u ní jen bydlela, je situace jiná. V tvůj neprospěch.
To že se sourozenci po smrti rodičů rozkmotří kvůli majetku, je docela běžné. Ale vždy to bohužel odráží vztahy, které měli již dříve.
My jsme například čtyři děti. Matka si přeje, aby se její majetek rozdělil mezi druhorozenéo syna a nejstarší vnouče. Odmítla na ně majetek převést už nyní a nejsem si jista, že jim to vůbec řekla. Chtěla to po mě. Nas.ala mě ještě zaživa a v plné síle. Ne protože nebudu dědit, ale protože to mám "nějak zařídit". Doufám, že stihne aspoň napsat závěť v jejich prospěch, ale nedělám si iluze...
Každopádně si to, Katko, všechno ověř. Na katastru, u advokáta. Třeba ještě něco najdeš.

ale tento článek mě přímo nadzvedl. Nějak nemohu pochopit ten dnešní tržní trend, ve smyslu trhni kde můžeš, zvláště pak v rodinách. Dokonce mezi bratrem a sestrou.
Katko, pokud bude Tvůj brácha od Tebe chtít nějaké vyrovnání či nájemné, bylo by to od něho nehorázné svinstvo. Vždyť jsi v tom bytě vyrůstala, následně jsi se starala o matku a kde byl v tu dobu on? Vždyť on už se k Tobě nechová jako brácha, ale jako začínající vydřiduch. Je přece jasné, že náklady spojené s bydlením stejně poneseš jen Ty. Ten jeho cár papíru, kterým se ohání, mu žádné výdaje přece nezpůsobí. Daň budeš platit také, ne on. Nebo už si spočítal ušlý zisk za případný pronájem? A Ty půjdeš kam? Pod most? Napadá mě cosi o hajzlovi dnešních dnů, ale zanechám emocí.
Kdyby mi něco podobného udělaly mé dvě dcery, asi bych je vydědil.

vím, že v jednaosmdesáti máš právo na leckteré rozmary. Ovšem splnit ti je asi nebudu moct...

když máti nenapíše závěť, tak dědíš minimálně polovinu svého podílu )neb jsi zletilý neopominutelný dědic).

Co je mi divné u příběhu Katky, že nebyla pozvána k dědickému řízení? Tam zve notář automaticky všechny neopominutelné dědice ze zákona, i kdyby nebylo co dědit (kdyby veškerý majetek byl za života darován) a nejpozději tam by se to musela dozvědět.
Pokud to není déle než 3 roky od úmrtí matky, může navrhnout znovuotevření dědického řízení.

byt je jeho, že ho maminka ještě před smrtí přepsala na něj. Bydlím tedy v bytě po rodičích, ale majitelem je bratr.

maminka převedla svůj byt na syna, Katky bratra, za svého života - pokud byla svéprávná, měla k tomu plné právo, prostě naložila se svým majetkem

jiný majetek - úspory, zahrádka, chata, šperky - po mamince není? že by se ti ten byt nějak kompenzoval...
Taky jsme měli v rodině situaci, kdy otec většinu pozemků na nejstaršího syna sice nepřevedl, ale vyjádřil takové přání v závěti, kterou sepsal. Nebyla právoplatná, byl to jen papír, co si sepsal a schoval doma, bez svědků a jiných náležitostí. Ale rukopis všichni poznali a jeho přání respektovali, takže pozemky dostal nejstarší syn. No a on se pak v rámci dědického řízení vzdal nároků na cokoli jiného, takže ostatní sourozenci si rozdělili vše ostatní. Bylo to spravedlivé řešení a všichni se s tím srovnali snáz, než kdyby ty pozemky za života otec převedl na nejstaršího a ten pak ještě pobral svůj podíl z dědictví. Ale předpokládá to, samozřejmě, určitou míru slušnosti.

na tu kompenzaci sice nemáš právní nárok, ale pokud to bratrovi nadneseš a pak u notáře připomeneš, možná se bude stydět tě až tak ošidit a dá si říct...pokud tedy je co dědit

Jak už jsem psala minule, maminka nic moc neměla. V bytě nábytek, běžné zařízení, oblečení... Opravdu nic. Šperky: staré prstýnky, v uších náušnice. Opravdu jsme byli jen taková chudší rodina. Vlastně jediný větší majetek byl ten byt.
Zatím jsem bratrovi nic víc neříkala, říkal, že se ozve, tak uvidím. Dost možná, že budu muset jít do ponájmu. Je mi to takové divné, sedím tu doma, koukám se kolem, tady jsem vyrůstala...

uvidíš, s čím přijde
Možná má bratr pocit, že jsi ušetřila tím, že jsi bydlela u rodičů v bytě a nemusela platit tržní nájemné nebo hypotéku ve svém bytě.
Dejme tomu, že by ti byl ochoten byt nechat za polovinu tržní ceny - co ty na to?

Kdybyste byt normálně zdědili po mamince, musela bys bratra stejně vyplatit, pokud by tam nebydlel s tebou, nebo mu z jeho poloviny platit nájem. Já vím, že se ozvou někteří čtenáři s tím, že i tak by to byl chladnokrevný hajzl, ale já to tak úplně nevidím, pokud jsi například u rodičů neplatila nájem a on někde jinde ano, mohla mu to maminka chtít nějak vykompenzovat...třeba. Cesty úvah některých matek jsou složité :-)

Nemusí - viz
§ 175h o.s.ř.
(1) Nezanechal-li zůstavitel majetek, soud řízení zastaví.
(2) Jestliže zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, může jej soud vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb, a řízení zastaví.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 se nelze odvolat a není třeba je doručovat

samozřejmě máš právo to vidět ve svém zorném úhlu, ale ta skutečnost, že se Katka o maminku starala, nevím jak intezívní byla ta péče a jak dlouhá, ale zřejmě dostečně velká na to, aby na ni maminka neměla zapomenout ve svém odkazu, se mi zdá dost kruté. Já mám v rodině taky podobný případ, kdy dokonce dcera řekla svým rodičům, že se za ně stydí a přesto byla pořád ta "lepší". To s tím nájmem, který nemusela Katka platit, beru jako žert, připadá mi to směšné a zvláštěpak u Tebe !

a ostatní - ptám se potřetí:

JAK by měl bratr situaci řešit, aby "smazal" tu nespravedlnost?

Jak byste ji řešili vy na jeho místě? Nechali sestře byt celý (s tím, až se bude jednou prodávat, že máte nárok na polovinu)? (což bych asi považovala za nejčistší řešení já)?

asi bych na ní teď hned přepsala půlku bytu a určitě bych ji tam nechala "zadarmo"...

na to je těžká odpověď. Protože, kdyby bratr nebyl křivák, tak Katka by se do této situace nedostala. Já si nedovedu představit, že bych já něco takového provedla potajmu své ségře a následně bych tedy nemusela provádět spravedlivé sesterské dělení.Ale pořád je mně to divné s tím dědickým řízením? Pokud Katka nevěděla, že byt byl převeden na bratra, musela ho uvést jako nemovitý majetek a byt by tedy spadl do dědického řízení do té doby, než by se brácha vytasil s výpisem z katastru. A má vůbec ten výpis z katastru, nebo jenom nějaký kus hadru, který jeho máma podepsala? Ten by byl totiž nejspíš neplatný a pak by dědili oba.

notář nezve automaticky, ale předpokládám, že Katka zařizovala pohřeb a pak bylo na ní, aby uvedla movitý i nemovitý majetek. A pokud o převodu nevěděla, tak by se byt objevil v notářském zápisu.Já musela uvést i takovou blbost, jako je pronájem pohřebního místa, abychom o hrob nepřišli.

Jestli si to maminka přála takhle, nezbývá, než její přání respektovat.
Dokonce i chápu, že to "tajila", protože jí to ušetřilo vysvětlování proč tak učinila. Možností je mnoho a některé by se mohly zdát z hlediska někho jiného i podivné.
Rozumím tomu, že "on dostal a já ne" může zatraceně bolet - jenže čím víc se v tom rýpáme, tím je ta bolest větší.
Kdybych se měla rozhodnout za sebe, pravděpodobně bych si našla jakékoliv jiné bydlení a nadále bych se na tohle téma s bráchou nebavila. Nikdy. Aby bylo rozuměno - nepřestala bych se s ním stýkat, jen bych tohle konverzační téma vyřadila.

já myslím, že to "on dostal a já ne" musí dost bolet, možná ani ne tak kvůli majetku, jako kvůli tomu, že nám "nebylo měřeno stejným metrem".

Už od malička se přece snažíme dát každému dítěti jednu čokoládu, ne jednomu dvě a druhému nic.

Určitě si umím představit situace, kdy se "nedělí napůl", ale asi bych se jako rodič snažila tuhle věc dětem vysvětlit, aby žádné z nich nemělo pocit křivdy.

A když už bych někoho zvýhodnila, tak snad spíš toho, kdo mi víc pomáhal a staral se o mě (a třeba kvůli tomu zanedbával něco svého).

A od toho bráchy mi to přijde taky divný - že to "upekli" za sestřinými zády, a když už, tak že nepřišel a neřekl sestře - hele, máma to zařídila takto, ale mně se to nezdá spravedlivý, tu máš půlku?

několik možností, proč by k téhle situaci mohlo dojít. Od relativně rozumných až po mírně šílené . Od prostého zvýhodnění mladšího dítěte až třeba po úvahu, že když se holka uměla postarat o mámu, postará se i o sebe. A ty horší si nechám pro sebe.
Možná i v tom bráchově nedělení se je zakopanej pes - možná, že on ví.

ale neřekne a jen tak nakluše za ségrou a "zařiď se podle toho"?

Je spousta hodných lidí, kteří jsou hodní jen pokud nedostanou nad někým moc. Viděl jsem to mnohokrát na vojně a nestačil se divit, co s hodnými udělá moc. A v tomhle případě tou mocí je vlastnictví toho bytu, možnost rozhodování o něčím životě, tedy rozhodování o bydlení.

v tomhle s tebou naprosto souhlasím. Je to přesně tak, jak píšeš.

a je v něm trvale hlášená, zajisté se tak dělo s vědomím majitele - tedy bratra. Nenastěhovala se tam teď načerno. Btratr jí tedy musí dát soudní výpověď a nabídnout jí náhradní byt - nebo patřičně vysoké odstupné - nejlépe obojí najednou. Nemůže ji jen tak vyhodit na ulici. Tedy v případě, že je byt v jeho osobním vlastnictví. Není-li, je byt předmětem dědictví a tam platí jiná pravidla. Užívací právo k bytu náleží tomu ze sourozenců, který byl s matkou v době její smrti a staral se o ni. Což se dá snadno svědecky i jinak prokázat.

znám mnoho podobných případů-vždyť jsem léta pracovala v domově důchodců.Někdy rodič ani neví,co podepisuje.Jedno dítě přijde s úřednicí,ta ověří podpis pod darovací listinou a je to.A po smrti rodiče se ostatní děti jen diví.Charakter sourozenců se pozná,až po smrti rodičů,bohužel.

ale tady přece nejde vůbec o nějaký náš pohled na věc. Tohle není téma k diskuzi "jak bych to udělal já na místě Katky, jak bych to udělal na místě bratra a jak bych to udělal na místě maminky", ani na téma "kde je spravedlnost". Tím nechci říct, že tu v tomhle duchu nemůžete diskutovat, to vůbec ne, můžete co hrdlo ráčí. Ale já se držím toho, co je dané. Nemá smysl psát, co bych udělala já, protože Katce to k ničemu nebude.

ale tady přece nejde vůbec o nějaký náš pohled na věc. Tohle není téma k diskuzi "jak bych to udělal já na místě Katky, jak bych to udělal na místě bratra a jak bych to udělal na místě maminky", ani na téma "kde je spravedlnost". Tím nechci říct, že tu v tomhle duchu nemůžete diskutovat, to vůbec ne, můžete co hrdlo ráčí. Ale já se držím toho, co je dané. Nemá smysl psát, co bych udělala já, protože Katce to k ničemu nebude.

Z tvé reakce je patrné, že ses dopustil toho, co sám nemáš rád - vařil jsi z vody A to hned dvakrát. Poprvé když jsem nadhodila možné vysvětlení toho, proč maminka dala byt synovi a ne dceři (přičemž takových možných důvodů je víc). Tys to vzal tak, jako bych napsala "Podívej, holka, léta tam bydlíš zdarma, brácha si to platí, tak holt teď něco dostal taky zdarma".
Uniklo ti, že nepíšu svůj názor na to jak by to s bytem správně mělo být, ani názor na bratrovo chování, ani nepíšu souhlas nebo nesouhlas s tím, jak to maminka udělala. Napsala jsem jen jedno možné vysvětlení.

A podruhé vaříš z vody v téhle větě:

nevím jak intezívní byla ta péče a jak dlouhá, ale zřejmě dostečně velká na to, aby na ni maminka neměla zapomenout ve svém odkazu

V první části napíšeš, že nevíš jaká ta péče byla (pochopitelně, jak bys mohl, pokud neznáš Katku osobně) , v druhé části píšeš, že "zřejmě dostatečně velká" na to, aby jí maminka něco odkázala.

Tohle jsou přesně ty případy, kdy se zdráhám napsat svůj jasný názor, protože ho nemám, nemám z čeho si ho vytvořit.
Kromě toho, Katka nepsala o názor na věc, nepřišla se vyplakat na rameni, jen se věcně ptala na dvě věci, dvě situace - zda by k nim mohlo dojít, a já jí odpověděla, že bohužel ano. A přidala jsem jednu možnost, proč k tomu darování bytu bratrovi třeba došlo - s dovětkem, že cesty úvah některých matek jsou složité :-)
Nenajdeš v tom špetku mého osobního postoje, který i kdybych měla, byl by Katce k prdu
a já ho nemám, na to je tu dost málo informací.

Pokud by se mě někdo ptal na názor na celou tu věc, vyptávala bych se na historii - jaké byly vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, zda se Katka vůbec někdy osamostatnila, nebo celý život bydlela s rodiči. Je dospělá, kolik jí je, že nemá svůj vlastní vztah, partnera, rodinu? Kdo platil náklady na bydlení, zda si Katka platila přesně třetinu všech výdajů včetně potravin, drogerie. Zeptala bych se třeba i na vzdělání, pokud bratr odmaturoval a šel makat, brzy se osamostatnil a odstěhoval, zatímco Katka žila jen doma a studovala do 26, mohla mít taky maminka pocit, že by darování bytu Katce bylo nefér k synovi.
Pokud by opravdu někdo chtěl nějaké mé vyjádření k situaci, ptala bych se dál - v čem spočívala péče o maminku, měla Katka nějaké své zaměstnání a kdo se staral v době, kdy byly v práci, nebo byla doma, dostávala pak od maminky peníze za péče, z příspěvku na péči? jak velkou péči potřebovala maminka? kdo v době, kdy s ní Katka byla doma, plail náklady na domácnost, na jídlo a ostatní výdaje, z čeho, z čí příjmů?

Proč bych tak šťourala? no proto, abych teda mohla s čistým svědomím odpovědět a sdělit svůj názor, zda bylo vůči Katce nespravedlivé, že maminka dala byt bratrovi.

Samozřejmě bych se ptala i na to, jak by si to Katka představovala dál - bratrovi nedat vůbec nic? vyplatit mu polovinu ceny bytu? z čeho, má takové úspory, může si dovolit americkou hypotéku?

A ptala bych se dál a nebyly by to příjemné otázky, ale bez odpovědi bych nemohla vynést ten rozsudek, že bratr je teda prevít a zachoval se nefér :-)

Jinou možnost naznačila sama Katka - sice se starala, ale píše, že vždycky byla spíš hádavější, bratr ne. Mohl tedy mít s maminkou prostě lepší vztah, i to se stává, že si rodič rozumí s jedním dítětem víc než s druhým a zohlední to při darování majetku. Není to fér, ale stává se to...

Zajímavé by taky bylo vědět, jak a zda by se Katka starala tak, jak se starala (i když nevíme jak), kdyby měla svůj vlastní život, svou rodinu, svůj byt. Ale to už jen pro zajímavost, protože je to z kategorie "co by kdyby".

Lídí se mi co píše Jednababi, 24,2, ve 12.30. To je podle mne v dané situaci druhá smysluplná rada,která tu padla. První byla o kontrole údajů na katastru nemovitostí.

by měla nárok, pokud by v bytě bydlela na základě nájemní smlouvy a to ještě jen za určitých okolností, které nemá cenu tady vypisovat. Nevím, zda má na náhradní byt nárok i v případě, že Katka v bytě bydlela se souhlasem vlastníka bytu, což byla nejdřív maminka a později bratr, ale jiný nárok k bytu neměla - byt nebyl její, neměla ho ani v nájmu. Prostě jí tam všichni (rodiče, pak maminka sama, pak bratr) dovolili bydlet.

Druhá věc - i kdyby jí z nějakého pro mě v tuto chvíli neznámého důvodu (opakuju, zapomeňme na dobré mravy a sourozenecké vztahy atd.) bratr zajistit náhradní bydlení - tak co? Náhradní bydlení není bydlení zdarma, ale je to jiný odpovídající byt, kde si samozřejmě bude platit nájem a energie atd. A to v dnešní době opravdu není problém, stačí kliknout na netu a do hodiny má vybraných několik bytů, které může Katce nabídnout, aby si je pronajala nebo koupila.
I kdyby to byli cizí lidé a ona byla bratrův nájemník, tak by jí nemusel zajišťovat bydlení zdarma.

To si nemyslím. Jestliže bydlela s matkou, o kterou se starala, nejspíše ze svého platu přispívala na domácnost, na náklady spojené s bydlením. I když třeba nepřímo - z účtu matky odcházely platby za byt, z účtu Katky se platilo jídlo a drogerie, například. Klasická společná domácnost, tak si to představuji já.

Matka nam nabydla bydlet a vybudovat si dum,ktery by nezvladala udrzovat a tak jsme svolili a po narozeni ditete jsme se pristehovali a zabydleli se.Staveli septik,kanalizaci,izolaci baraku,vodu,topeni zavedli,elektriku,kulny postavili apod.Mama mela barak zvlast ve dvore.Pak sla bydlet do pecovatel.domu a dala nam bydleni k dispozici.Skladali jsme ji tu uhli a pomahali.Navstevovali ji v pecov.dome,pomahali ji nakupovat,nosili ji jidlo,hlidali,aby byla v poradku a starali se o ni a jezdili za ni do nemocnice.Zemrela a bratr,ktery za ni roky neprijel,nestaral se,na baraku nestavel,chce nyni majetek.Je zpravedlive,ze chce dedit pul majetku,kdyz mi zde budovali a platili stavbu,obetovali jsme cas. Ma na to narok? Jak je to s timto,dedictvim,nemam se kde poradit...I pohreb jsen delala sama,bez pomoci...

Moc jsem se zklamala v lidech,i me nejblizsich a nemam k nikomu duveru,jen v sobe same.Kdyz jsem potrebovala pomoc s pohrbem me mamky,najednou nikdo nebyl a ja se nastesti z nouze naucila na pocitaci,ktery je muj kamarad a obcas poradi a usnadni mi problemy,nejsem na to uz tak sama.Z pocitace jsem ziskala i rady,jak mamku pohrbit a co je nutne vse udelat.Dokud davate,mate pratele,ale kdyz jste v nouzi,najednou nikdo pro Vas tu neni...Mama nam nenapsala zavet,nebot porad rikala,ze jeste neumira a pak uz bylo pozde.Tvrdila,ze bratr nebude stejne nic chtit,kdyz zije v zahranici a ze si to tu budujem pro sebe.Ja ale tusila,ze bude chtit tu neco ziskat,ale mama nechapala zakon,ze je treba zavet napsat,mela sve tvrzeni...Byla jak ma kamaradka,pomahali jsme si a ja po rozvodu nasich,zustala s ni,i kdyz jsem mohla zit v cizine,aby tu nebyla sama.Chci Vam moc podekovat,ze mi chcete pomoci p.Danielo,ale napiste mi,jde-li to na Pepinu,nechci se zvyditelnit...Posilam Vam pozdrav a preji hezky den.