Ale pokrok šel dál. Někdy koncem osmdesátých let se do závodu nakoupily osobní počítače, černobílý monitor a zasíťování pouze místní, operační systém Microsoftu MS-DOS. Místo děrných štítků pouze obrazovka a výstupem sjetiny, nebo disketa.

Tak jsme se nejdříve učili strkat po černé obrazovce bílého panáčka a s nástupem barevných monitorů pokusně si sami psát databáze ve FoxPro. Mimochodem, pošta ve vedlejších Velkých Přílepech (podle toho, jak vypadají obrazovky jejich počítačů) na tenhle kompilátor pořád jede.

Vyřadily se psací stroje, které nahradil jeden z prvních textových editorů T602. To už byl asi začátek devadesátek.

K dispozici byly i první hry, jako Tetris, Sokoban, Princ of Persia, různé střílečky a závody.

Papírovým kartám pak definitivně odzvonilo, stejně tak, jako rozmnožovnám s cyklostylem a ormigovými blánami.

U nás v závodě bylo zřízeno programové oddělení, kde byli počítačoví správci, kteří se starali o údržbu hardwaru i softwaru a další oddělení s programátory, kteří psali programy přímo na tělo (to už v Linuxu), pro naší potřebu, a konečně jsme byli připojeni i na celosvětovou síť internetu.

Kdo asi tak dneska ještě používá Internet Explorer, tehdy jediný dostupný internetový prohlížeč?

A už to jelo… Jak bych se doma mohla obejít bez počítače? Sice bez větší operační paměti, když tam musím mít spousty fotek a programy na jejich úpravu. Pak pořádnej LCD monitor, multifunkční klávesnici, CD a DVD vypalovačky, fototiskárnu a flešky, také noťas, čtečku, tablet a přiblblo android v mobilu.

Pokrok přeci nezastavíš.

My ovšem, kteří jsme se narodili ve čtyřicátých a padesátých letech, my, podle paní Jourové nejspíš už dementní a senilové, jsme na tom s počítači většinou stejně. Alespoň většina těch, které znám. Byli jsme u toho od začátku a rozhodně žádné rady od ní a jí podobných nepotřebujeme. Ale stejně si ti dobrodějové nedají pokoj.

Naproti přes řeku, v Řeži, je pro takové, jako jsem já výchovné středisko „Polepšovna ducha“. Letos 16. 5. tam byla přednáška Boba Kartouse o Fake News: „Boj o identitu v kyberprostoru“, s využíváním psychografie ve prospěch ruských zájmů. Škoda, já tam nešla, konečně jsem se mohla dozvědět pravdu…