O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
KILO ZA DVĚ KILA |
![]() |
![]() |
![]() |
Úterý, 16 červenec 2019 | |||||||
![]()
Na trhu:
Tučně napsaná cena 49,90 u košíčku s čerstvou lesní směsí se nezdá být špatná. Když ale přijdete blíže, zjistíte, že to není cena za kus, ale za sto gramů.
„Prosím vás, kolik váží jedna ta vanička,“ ptám se obchodnice u stánku. „To vám takto neřeknu. Dělám to ručně, od oka, každý je tedy trochu jinak těžký,“ odpoví mi suše. „Dobrá, ale snad víte, jaké gramáže se přibližně držíte,“ nenechám se odbýt. „Jak říkám. Je to různé, ceny košíků se pohybují od sto dvaceti do sto sedmdesáti korun,“ doplní a více už se mnou nechce mluvit.
V jednotlivých miskách jsou rozdělené maliny, ostružiny a borůvky. Za přibližně patnáct malin tu zaplatíte sto třicet korun. Za podobný počet ostružin pak ještě o deset korun více.
Je to hrozné? Je, ale nedá se s tím nic dělat. V České republice funguje od devadesátých let volná tvorba cen. Trh si má ceny zkrátka rovnat sám.
Hlavní a směrodatné je, zda je spotřebitel s měrnou cenou seznámený. Tedy jestli je uvedená cena buď za sto gramů, nebo za kilogram. Prodávající si opravdu může nastavit jakoukoli cenu. I kdyby nabízel kilo rajčat za pět tisíc korun, žádný zákon mu to nezakazuje. A dokud nebude nějaký předpis, který bude ceny regulovat, nejde s tím nic dělat. V tomto případě tak není, co kontrolovat.
Letos si tedy třešňový knedlíky neudělám. d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|