 Není na tom zas až tak nic divného, chodit naboso... Na světě tak chodí asi víc lidí, než obutých. Jen to je v místech, kde je převaha těch druhých "divné". Hlavně tam, kde byste to zas až tak nečekali. Mj. taky jsem to zkusila v létě, když chodím sepesem někde, kde není moc hovínek a podstatně víc krásné, měkoučké trávy. Je to fakt super... Člověk se sice musí koukat na co šlape, aby to fakt nebylo do mazlavého, ale hlavně aby si neukopl palec. To fakt není o co stát...
Nedávno
jeden autobusák takového bosonožku nepustil dovnitř. Nejspíš proto, aby svými
nahými chodidly neušpinil jeho podlahu? Nebo aby kolemsedící a kolemstojící
nepřivedl na nějaké hříšné myšlenky, co všechno se dá vyvádět naboso? 
Pak jsem
četla rozhovor s jedním pražským zastupitelem, pirátem Lukášem Findejsem. Napohled
docela sympatický kluk. Vyznává přírodní život, nejí ze zdravotních důvodů
maso, dává přednost jednoduché a z velké části syrové stravě, obejde se bez
alkoholu. Volný čas tráví nejraději běháním. Proč ne? Je to jeho styl života, a
nikomu do toho nic není. Jinak chodí slušně oblečen a podle všeho svou práci
(je prodavačem bot v obchodě naboso) vykonává dobře. Mj. na
význačné úřední záležitosti chodí obutý…
Jsem
přesvědčena, že ve svém volnu může každý vyvádět co chce – ovšem pokud nějak
nenarušuje či nepohoršuje ostatní. Což u bosonožek nehrozí.
Co vy na to?
Chodíte někdy venku bosi? P.S. Bosí jsme se narodili, ale pokud jsme začali chodit v botách, měli
bychom je odkládat pozvolna, protože noha je na tuto ochranu zvyklá.
Kůži i nožní klenbě může nějaký čas trvat, než se zpevní a vydrží více.
Určitě je dobré - chcete-li to fakt zkusit - začít s povrchem, který je nám přirozený (tráva, písek).
Ideální je používat zdravý rozum a sledovat, co vyhovuje zrovna vašim
nohám, jež vás nesou celým životem.
|
