O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Související články
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| SEZNAMKA - DNES Z DRUHÉ STRANY - II. |
|
|
|
| Středa, 24 říjen 2018 | |||||||
|
Milo 1 - na nudu s partnerem si stěžuje
mnoho žen. Dost často po dlouhodobém vztahu, když děti vyletí z hnízda,
žena zjišťuje, že její partner ve chvíli, kdy by si mohli zase něco užít, dává
přednost gauči a televizi. Jasně, že to nebývá důvod k rozchodu či rozvodu, i když
"rozhýbat" zpohodlněného chlapa bývá problém. Řešit se to dá i pomocí
aktivních kamarádek, které partnera zastoupí při návštěvě kina, divadla či na
výletě. Já jsem původně měla u ČTYŘKY napsáno více o důvodu rozchodu, ale
nechtěla jsem se rozepisovat příliš podrobně a zbytečně (vzhledem k tématu)
kriticky. Takže aspoň pár slovy - nudu už na počátku vztahu považuji za
problém. A je-li to doplněno žárlivostí partnera a dalšími problémy, může být
člověk sebevděčnější, že při něm partner stál i v době nemoci, ale nakonec si
musí říct - chci takto prožít zbytek života? Nebo aspoň těch pár let, kdy
člověk může fyzicky zvládnout různé aktivity, které ho těší? Mám přeskočit
roky, kdy si můžu splnit své sny? Mám žít jako lidi o 10 let starší? Izolovaná
podobně, jako mne izoloval manžel? Ten sice nežárlil, ale vadily mu moje
kamarádky protože mě "zdržovaly" od práce na farmě :-) Snažil se o
moji sociální izolaci, naštěstí marně. Po krachu manželství to byli právě
přátelé, co mě udrželi nad vodou a samozřejmě děti. Nebylo to snadné rozhodnutí, hodně jsem váhala, ale pak se to jaksi rozseklo samo... A ještě jedna poznámka - o něco níže souhlasím s tím, že za to, že se člověk dostane do role služky, si může většinou sám. A teď si zkus představit, že vám sem na Kudlanku píši po 10 letech vztahu se ČTYŘKOU. A stěžuji si, že nechtěl už celé roky nikam jezdit, a mě nikam pustit - a možná byste nade mnou kroutili hlavou, proč jsem tedy v takovém vztahu zůstala...
NČ - ano, tos vystihl skvěle - seznamky jsou pro nás, opuštěné. I když často tam hledají i zadaní - pokud chtějí najít milenku, milence. Vlastně nemáme na čele napsáno, že jsme vztahově "volní", vhodní k seznámení. Takže musíme svůj zájem inzerovat na seznamkách a hledat zde vhodný protějšek. Ale nemyslím si, že bych hledala někoho, kdo by se podobal mému manželovi nebo jinému idolu. Hledala jsem prostě někoho normálního, kdo také hledá partnerku nejen do postele. Velmi krásná určitě nejsem, ale tolerantní a inteligentní snad ano. Co nabízím navíc? Takhle se ptáš a já odpovídám - nabízím důvěru, sdílení radostí i starostí, podporu ve všem, co život přináší - ale také podporu ve snaze "neshnít zaživa". Ono je totiž fajn, když se s partnerem lze vyhecovat do nějakého výkonu, třebas jen, že tenhle kopec zkusíme na kole vyšlapat celý. Ale i kdyby se vyrazilo na elektrokole, důležité je, že se vyrazí ven, do přírody. Bylo by fajn, kdybychom se ŠESTNÁCTKOU za deset let, až opravdu skončíme u televize, protože síly na vše ostatní dojdou, mohli vzpomínat nad fotkami našich společných zážitků...
Mia I - počet "známostí" se ti zdá vysoký. Možná je to tím, že jsem popsala fakt každého, s kým jsem si dala "kávičku". V mládí jsme chodívaly s klukama do kina, nebo na procházku městem. A to už byli přece jen nám nějak známí chlapci, znali jsme se ze sousedství nebo ze školy, později z práce. A ne každý byl "známost". Já jsem se přestěhovala do města, kde nemám nikoho známého, až na rodinu dcery, a pracuji z domova, takže nemám ani běžné pracovní kontakty. Nedám si tedy ani nevinnou kávu s kolegou z práce. Přesto mi sociální kontakty nechybí, k tomu využívám sportovní aktivity. Ale tam "nelovím" partnera. Proč? Protože to tak už je nastavené. Jak jsem napsala, s některými muži jsem nadále v kontaktu (potkáváme se náhodně ve městě nebo přes sociální sítě). Ale nepoznala bych je, kdybych se s nima nechtěla blíže seznámit.
Marty - v mém věku už musím počítat s tím, že partner už je jaksi vykrystalizovaný, nezmění se ani náhodou. A já sama také ne. Takže nějaké velké přizpůsobování odpadá, je spíš lepší najít si někoho, kdo "sedne jak prdel na hrnec". A tos možná myslela slovy "najít toho, u koho to má smysl". Já jsem jako reakci na chlapské skuhrání, jak jsou na těch seznamkách buď babky, co si tam dají raději fotku vyrobenou před 10 lety a před 20 nabranými kily, nebo aktivní sportovkyně, zaměřila svůj příspěvek právě na to, že také hledám aktivního chlapa. Ale také, aby měl podobný smysl pro humor, nebo se mu líbila stejná muzika, bavilo ho něco stejného jako mě - nebo naopak mne naučil mít ráda něco, co jsem do té doby neznala, prostě aby to byl koktejl podobného a jinakého. To podobné nás spojí, a to jinaké obohatí.
Mia I - ještě na téma dělat či nedělat služku. Máš pravdu, nemusela jsem. Sama jsem, i díky výchově v rodině, hned při první mateřské zapadla do stereotypu domácích prací, protože manžel je po práci unavený a já se ulejvám doma s dítětem... Takhle to prostě moje generace měla nastavené. A protože jsem byla blbá a dříč, zvládala jsem práci, děti, domácnost. No a jestliže něco děláte mnoho let, ostatní členové rodiny to berou za samozřejmost, a pak přijde to smutné - ani vám to neulehčují, spíš naopak. Práce v domácnosti je nevděčná, a je vidět jen když ji neuděláte. Nemám nic proti společné práci v kuchyni i na zahradě. Naopak mě práce na zahradě baví a u ČTYŘKY jsem si stihla založit velkou jahodovou plantáž. Tam jsem služkou nebyla, byli jsme v tomhle partneři. Ale jak jsem psala, je dost opuštěných mužů, kteří hledají někoho, kdo by o ně pečoval jako pečovala nebožka nebo bejvalka. A pak jsou tací, kteří se umějí o sebe postarat a protože znají a dělají domácí práce, umí si vážit toho, když je udělá někdo jiný. A nehledají hlavně hospodyni.
Deeres - fakt bych ráda, kdybych už konečně měla partnera pro zbytek života. Zatím se ten současný jeví velice nadějně. Ale jistotu člověk nemá nikdy. Pokud bych se na to seznamování vykašlala po druhém randíčku, nepoznala bych pár bezvadných přátel. Je možné, že bychom se s mým současným přítelem nakonec třeba přece jen náhodně našli, ale když bych zastávala názor, že seznamovat se s někým nemá smysl, tak bych mu nedala šanci. Podle tebe možná hledám ujištění, že jsem žádaná... Upřímně musím napsat, že to nemohu úplně popřít. Ale která žena by nerada slyšela, že jí to sluší a že její aktuální doprovod je s ní rád? První rande s kýmkoliv je fakt o odvaze, neví člověk, na koho narazí. Někdy předchází internetová diskuze, takže už něco o protějšku víte, jindy vám ten druhý napíše, že si dopisovat nehodlá a pak se oťukáváte až u té kávy.
Jinak děkuji všem za reakce, jsem ráda, že jsem vás nenudila, ale naopak povzbudila k poznámkám nebo popisu vlastních zkušeností.
GIOTTA
|
|||||||
Omlouvám se, nejde mi přihlášení, takže jsem
nemohla reagovat na vaše poznámky pod mou zpovědí o mých zkušenostech se
seznamkou. Giotta (Jo, bohužel, administrace občas blbne, já taky, ale snad to bude brzo v pořádku.
Každopádně – tady máte všichni reakce o Giotty na vaše komentáře. daniela)
| < Předch. | Další > |
|---|
