 Pracuji v nevelké firmě v městečku mezi horami. Někde uprostřed Moravského Slovácka. Je tady krásně. Lidi tady chodí pravidelně v nedělu do kostela, takovým exotickým hrátkám, jako jsou krojované hody, taky ještě neodzvonilo, a světe div se, i děti a mládež se nastrojí do krojů. Prostě jiný kraj jiný mrav a rozhodně – nic proti.
Je to pěkné a všechny ty možné typické národní znaky a zvyky jakéhokoliv kouta ČR a i světa přijímám minimálně se zvědavostí. Ale jako vždy vše má své ale. Jakoby se tady lidi schovali před světem i v něčem jiném. Sice mají všichni wifi a voda taky teče teplá, nicméně při vstupu do firmy, ve které pracuji, jakoby se zasekla doba někdy v devadesátkách. Nebo ještě lépe řečeno – jako za „krále Klacka“. Asi nejvíc jsem si toho všimla při práci našeho ajťáka („Itýho“, jak mu interně sama pro sebe říkám). Jeho energetické dění je hluboce skryto někde mezi ukazovákem a palcem levé ruky. Někdy si říkám, že když zrovna nejezdí při prohlížení Alzy myší po klávesnici, tak nejspíš hybernuje.
Nemůžete po něm chtít nic teď hned, protože má moc práce a dnes si toho naložil tolik, že to určitě nestihne. A tak ho vidíte, jak opravuje klimatizaci, opravuje kopírku, vybaluje asi padesátý mobil, chodí na oběd, ale hlavně kontroluje zálohy, kdyby ty zálohy náhodou nezálohovaly. Když jsem při svém zápalu boje nenápadně naťukla zpochybnitelnou potřebu jeho funkce v naší firmě, tak se na mě většina podívala, jako jestli jsem normální, protože IT ve firmě je přece nutností! I když jen na opravu klimatizace a vybalování mobilů… Přitom - on by práci měl. Máme skladový a hospodářský systém, máme i webové stránky, ale to vše tak nějak spravuje někdo jiný. Takže přežitky se nosí, a jsou, jak zjišťuji, úplně běžné. Náš IT je tady proto nutností, protože vždycky tady byl, je a bude, a to i když vlastně nemá co dělat. Kromě té Alzy samozřejmě. MARKÉTA
|
