Nejraději chodím pěšky a tak nové zákony a vyhlášky, které se týkají automobilismu, mně jdou jedním uchem tam a druhým ven. Tak tedy – stalo se mi: Jdu nakoupit do Lidlu, protože lednice zeje prázdnotou a když si na parkovišti beru vozík, padne mně zrak na nejbližší auto…

A ono má poznávací značku HANS1985. Jenom si pomyslím něco o tom, že jména hloupejch, jsou na všech sloupech a tady nejspíš českej Honza za 5 táců inzeruje své jméno Jan a datum narození. Vejdu do obchodu, ale moment! Najednou mně dochází, že ta SPZ má osm znaků a ne sedm. Tak se jdu doma podívat na internet, jak to vlastně je.

A je to tak, standardně přidělované značky mají osm míst, ale čtvrté místo zleva má lisovaná kolečka pro technickou a emise, a ty kupované značky mají nakonec těch míst devět. Pro mne bylo smysuplnější přidělování značek podle měst, nebo alespoň posléze podle krajů. V případě potřeby se lépe pamatovaly a Pražáci mohli vyvádět Brňákům v Praze kulišárny, aby jim to Brňáci v rodném městě zase oplatili; někdy třeba ani netušíc, že je to také Brňák, který si auto ještě nestačil přeregistrovat.

Když si teď chtiví zájemci, kteří nevědí, co s prachama, mohou nějakou krásnou značku zakoupit, už alespoň nemusí tajně podplácet úředníky, aby získali něco, dle nich lepšího. V případě nějaké nehody budou lehko identifikovatelní, svědkem pak nemusí ani být básník Jaroslav Nerad, jak to napsal v jedné své povídce z některé kapsy Karel Čapek.

To nic není," bránil se básník. "Ale jestli chcete, já vám to přečtu." Načež vykuliv nadšeně oči a zpěvavě protahuje dlouhé slabiky recitoval:

"marš tmavých domů ráz dva zastavit stát
úsvit na mandolínu hrá
proč dívko proč se červenáš
pojedem vozem 120 HP na konec světa
nebo do Singapore

zastavte zastavte vůz letí
naše veliká láska v prachu leží
dívka zlomený květ

labutí šíje ňadra buben a činely
proč tolik pláču"

"A to je celé," prohlásil Jaroslav Nerad.
"Prosím vás," řekl dr. Mejzlík, "co to má znamenat?"

"No přece, to je to neštěstí s tím autem," podivil se básník. "Copak tomu není rozumět?"

"Myslím, že ne," mínil dr. Mejzlík kriticky. "Já v tom jaksi nemohu poznat, že dne 15. července ve čtyři hodiny ráno v Žitné ulici přejelo auto číslo to a to šedesátiletou opilou žebračku Boženu Macháčkovou; raněná byla odvezena do Všeobecné nemocnice a zápasí se smrtí.

O těchhle faktech se vaše báseň, pane, pokud jsem pozoroval, nezmiňuje.