![Image result](http://www.stastnezeny.cz/data/usr_040_2011/drbna.jpg) Ne, nemyslím tím společnost a ani žádné vhodné sociální chování. Myslím tím svůj volný čas. Všichni jistě znáte věty „Když si půjdeš zacvičit, budeš se cítit líp“. „Když si dáš salát místo knedlíků s uzeným, nebude ti tak těžko“. Nebo „Večeře by měla být kvalitní domácí strava, a u stolu, kde se celá rodina sejde“.
Případně další povinnosti volného času… např. jestliže synkovi nejde biologie (a on se opravdu sám snaží), měla bych mu s ní pomoci; případně zkontrolovat dcerce úkol, zda má všechno dobře (když si sama není jistá a prosí mě o to). Pan Pes si sice na zahradu může vyjít a proběhnout se kdykoli se mu zachce, ale bylo by mnohem lepší jít s ním aspoň na půlhodinovou procházku ven. Měla bych… měla bych… bylo by lepší… bylo by vhodné… Jenže. Mě se ale opravdu nechce. Jediné, co bych si po celém pracovním dni přála, je si sednout do křesla a číst si. Nebo si lehnout na gauč a koukat na pět seriálových epizod a dlabat u toho čokoládu nebo čabajku.
Samozřejmě, zodpovědnost a smysl pro pořádek většinou převáží komfort odpočinku, nicnedělání. Doma si tedy hrajeme stolní hry, děláme domácí kreativní projekty, sedíme u stolu u domácí večeře. Chodíme na procházky se psem, chodíme cvičit a děti mají kroužky a kamarády. Na úkolech, domácích pracích a povinnostech se podílíme rovným dílem. Ale kdyby pohodlnost zvítězila, sedíme všichni ve svém křesle a necháme se bavit obrazovkou (či obrazovkou čtečky). Myslím, že nejdůležitější je najít tu správnou mez a občas si dopřát líný den. Jak jste na tom vy? Děláte jen to, co vás baví? Nebo naopak, děláte jen to, co by se mělo, a sebe zanedbáváte? Podlehnete někdy pokušení? Vykašlete se na všechno a přečtete knížku jedním dechem s tím, že rodina má studenou večeři u televize? Kde je podle vás mez mezi rodinným dobrem a sebe samou? VŠETEČNICE
|