O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Související články
Přihlášení
Anketa
A TAK SE ZVOLNA ZLIKVIDUJEME? |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 28 prosinec 2016 | |||||||
![]()
Každému z té doby zůstalo v paměti něco jiného. Vzpomínám například na tehdy osmiměsíční holčičku, ležící na dětském oddělení na Bulovce, kterou po té příšerné populistické amnestii znásilnil a zavraždil právě propuštěný pedofilní recidivista. Pamatujete, že? Psalo se to všude… Nebo - jaký asi měli pocit čeští uprchlíci ze Sudet, když se v roce 1990 náš pan prezident Havel omlouval sudetským Němcům, že jejich poválečný odsun „považuje za hluboce nemorální čin“?
Stejně tak prohlašoval, že „Již nikdy nevstoupíme do žádného paktu“. Ale už v listu The New York Times z listopadu 1993 horoval pro vstup Česka do NATO a tvrdil, že „NATO není nepřítel Ruska, ale jeho partner a přibližování jeho hranic k Rusku není přibližováním nepřítele, ale naopak přibližováním pásma demokracie a prosperity“. Pak, 29. dubna 1999, však pro francouzský deník Le Monde prohlásil, že „Během zásahu NATO v Kosovu nikdo nemůže popřít, že nálety, bomby, nebyly vyvolány ze zištných zájmů. Jejich povaha je výlučně humanitární.“
To jen úvodem. K "politice a ekonomice". Pěkně velkým polínkem do ohně pod naší prosperitou prý je neviditelná ruka trhu, která řídí naši ekonomiku. Ale ani náhodou. Tu u nás řídí zatraceně viditelné ruce těch, kdo si z ní chtějí udělat Stolečku, prostři se a Oslíku, otřes se. A aby se stoleček prostíral doširoka a oslík třásl se jak v zimnici, je třeba nejprve zničit nezávislost národních ekonomik a učinit z nich jednu globální nepřehlednou obludu. A pro tento cíl potřebují neviditelnou ruku ovládající politiku. Protože právě tímto způsobem, přes politiku, se formuje ekonomika a ze spojení obou se rodí neskrupulózní nadvláda.
A tak všechno, co Češi kdy vymysleli a vyrobili, bylo postupně degradováno na neprodejný šunt. Nikdo ve světě prý už nestojí o naše nákladní tatrovky, motorky, sigma pumpy, letadla, obráběcí a textilní stroje, sklo a bižuterii. Zavírají se továrny a místo nich otevírají montovny. Postupně zjišťujeme, že jsme tak neschopní, že si ani neumíme načerpat minerálku ze své země, ani nahnat pitnou vodu do vodovodních trubek… Ještěže se najdou „jiní, co za mírný bakšiš“, to pro nás udělají.
Po průmyslu přišlo na řadu zemědělství a naše potravinová soběstačnost. Nejprve byly všude informace, že celá desetiletí jsme jedli jedovaté potraviny. Ale, kupodivu, s námi se těmi jedy trávili autobusy plné Rakušáků luxujících cukrárny ve Znojmě a dalších jihomoravských městech? A kolony Němců, kteří se v Karlových Varech či Mariánkách, cpali kachničkou se zelím a vzdychali Mein Gott, ta kachna voní po kachně?
A tak nakonec, přátelé, uvažujte - čemu vlastně potřebujeme "naše" zemědělství? V Maroku je brambor a jahod nadbytek, v Chile a Jihoafrické republice je tolik hrušek, že se pod nimi lodě prohýbají. Na Novém Zélandu zas mají jablek jak mravenců. Po Evropě bloudí kamiony s tunami kuřat, prasat a skotu, a my bychom se měli mořit nějakou samovýrobou? Vždyť mléko je navíc nezdravé a jogurt dnes dokážeme udělat i z bramborového škrobu. Atd. atd.
Zásadou likvidace národa je ustupování podobným požadavkům. A označování opravdových hodnot za měšťácký přežitek staré Evropy. JIŘÍ OTČENÁŠEK (kráceno - tj. vynecháno jen pár až moc nespisovných slov :-))) P. S. Ta novozélanská jablíčka tam sbírají čeští brigádníci :-)))
|
< Předch. | Další > |
---|