Jste starý, všichni na vás kašlou. Pořiďte si psa, nebo kočku, anebo třeba kanára.
Teď jsem četla zajímavou detektivku, sice finskou, takže problém se jmény. Tři více, jak devadesátileté stařenky jsou v soukromém domově důchodců. Domov Podzimní háje, je všechno jiné, než bezpečný domov pro seniory. Vypadá to, že péče o staré lidi, není problematická jenom u nás.
V tomhle domově vás může potkat jenom jedna věc horší než smrt - být uzavřen na oddělení demence.
Pro ošetřující personál je to tak jednoduché, stanou se opatrovníky důchodce, beztrestně disponují s jeho financemi a dement přikurtovaný na posteli se na nic nezmůže. A jak dostat svépravného člověka na tohle oddělení? Jednoduše, nacpat ho správnými prášky a trochu pozměnit zdravotní dokumentaci.
A pokud nezasáhne někdo zvenčí, tak má smůlu, tahle mašinérie ho semele.Naštěstí v této detektivce to dopadlo dobře, ty tři stařenky byly finské vydání slečny Marplové a vrchní sestra a ředitelka skončily u soudu a pachatele násilností zavřeli.
Z toho, co kde čtu, tak i u nás existují podobně dobročinné ústavy. A když máte smůlu a jdete s něčím zcela banálním do nemocnice a pak máte možnost se vrátit ke svým milujícím blízkým, tak pořád nemáte vyhráno. Kamarádky opečovávaná zcela duševně zdravá maminka, byla odvezena pro srdeční slabost do nemocnice, po deseti dnech jí vrátili do domácího ošetřování a ona už ani nepoznala svojí dceru.Zůstala jí jenom ta mozková buňka na jídlo. Náhoda? Já myslím, že ne. Aby to se starými lidmi měli v nemocnici jednodušší, tak je nacpou prášky a pacienti pak mohou mluvit o štěstí, když jim po návratu přibyde jenom inkontinence.

Nevím,nemám vlastní zkušenost,ale stále si myslím,že platí...maminka se dokáže postarat o 6 dětí,ale 6 dětí se nedokáží postarat o svou maminku.Z mnoha případů to stále platí,ale též z mnoha případů( z mého okolí) to neplatí a děti se osamělého rodiče bezva starají.Jistě je věc složitější když babička či děda potřebují péči 24 hod./den a lékařský dohled.Je v tomto případě řešení Domov pro důchodce či pečovatelák? U někoho to může být dobré řešení a u druhého.......?

jsou rozmazlení. Jejich rodiče jim skoro vychovali jejích děti. Umetali cestičky jak se dalo, no a jak se mají postarat sami o sebe tak začnou vydírat své potomky. Vůbec si neuvědomují, že kdysi dávno se sami o rodiče nepostarali a jejich děti mají citovou vazbu spíše s babičkou a dědou, kteří jsou již po smrti. S přáteli je to zrovna tak, s Růžou nemluví, protože má přiznaný větší důchod, Blažena ji naštvala jelikož ji dala schválně špatný recept na koláč, sousedky jí pomlouvají tak se s něma taky nebaví. Tohle je pravdivý příběh. Myslím, že by měli být SENIORBOXY. Týrané děti by tam jednou foukli své rodiče. Je to prostě tak, jestli kašleš na své děti, nebo je miluješ opičí láskou, tak se jednou vykašlou taky na tebe. A přátelé ty si hýčkám a nezávidím jím.

Z článku: "Vzít si k sobě starého rodiče a postarat se o něj, to by měla být samozřejmostL.
======================================================= ==============
Já, coby vetchej stařík, zmítanej větry, si dovolim s tím názorem nesouhlasit.
Podle mě se povinnost přenáší vždycky na další generaci. Tedy: Každej rodič má povinnost postarat se o svý děti. A jeho děti zase mají povinnost, postarat se o SVÝ DĚTI. Jinou povinnost v tom nenacházim a nevidím ani žádný PRÁVO starýho rodiče, vyžadovat v týhle věci od svejch dětí nějakou povinnost ve smyslu "já jsem tě vychoval, tak ty teď samozřejmě musíš...". Prdlajs! Nemusí!
Něco uplně jinýho je dobrovolnost, ta ale s povinností nemá absolutně nic společnýho.

jak popisuješ ten případ s maminkou kamarádky, neproběhlo to taky televizí? Někdy nedávno jsem jen tak krajem oka zahlédla něco takového snad v Černých ovcích nebo v jiném pořadu, už fakt nevím. Ale šlo o to, že z duševně zdravého člověka udělali v nemocnici mentální trosku, a to jen podáváním zcela nevhodných "léků".
A sama mám zcela nedávnou zkušenost, kdy si můj čtyřiaosmdesátiletý tatínek zlomil obratel. Po týdnu v nemocnici jsme ho dostali do domácího ošetřování s předepsanými léky proti bolestem, kdy se nám během pár dnů změnil před očima v dementního nepohyblivého stařečka, který neudržel moč i stolici. Po vysazení těchto léčiv se za 2 dny vrátil do absolutního normálu.

zapomněla jsem dodat, že nám samozřejmě nabídli doléčení tatínka v léčebně dlouhodobě nemocných, pokud bychom se o něj sami nemohli doma starat. Raději si ani nepředstavuju, jak mohl dopadnout, pokud bychom ho tam umístili a minimálně 6-8 týdnů by ho tam ládovali podobnými dobrotami.

mé děti to vrací svým dětem. A z toho mám úplně největší radost.
Budu jen ráda, když mé děti se mnou strpí dobrovolně i nějakou mou případnou budoucí demenci, ale vydírat je tím, že má demence je jejich povinnost, nehodlám. A doufám, že mi to vydrží!

jenže i já mám podobnou zkušenost, protože pro zdravotní persnál, kterého je málo, je to to nejsnadnější řešení. První, co udělají, tak takovému pacientovy vrazí cévku i v případě, že je schopen s pomocí na WC dojít a nemá žádné potíže s odtokem moči z měchýře. Po návratu domů už většina těchto lidí zůstane na plenách. A po pobytu v LDN, přes veškerou rehabilitaci, jsou mnozí po návratu domů už jen ležáci. A vám nezbyde, než řešit, co teď.
Jednou se mně stalo na Karláku, že jsem přišla za mámou a sáček na moč byl na prasknutí, bylo to někdy kolem oběda a máma tvrdila, že to tak má od večera a že raději nepije, protože i když sestru na to upozornila, tak jí sáček nikdo nevyměnil. Tehdy jsem hodně ječela, protože takhle mohla máma přijít i o ledviny.
A protože s domovy pro seniory to tady je dost tristní a nehci být na někom závislá, tak budu samostatně žít jen tak dlouho, jak mně to jen půjde. A potom páčko.

Ležel tam po nějaký operaci táta mý tehdejší kamarádky, tak jsem šel s ní.
Dvě řady po pěti postelích a protože mě nikdo předem neupozornil, nenadechl jsem se na chodbě. Po nadechnutí uvnitř pokoje jsem vylítl, vyblejt se.
Jediný, co může člověka utěšit je, že ti ležáci tam jsou tak zfetovaní, že jim je to uplně jedno.
Do dvou tejdnů jsme s kamarádkou rozhodli, že TOHLE NE a přestavěli trochu její byt pro pobyt táty. Než jsme ho pak převezli, tak tam v tom chlívu zemřel.

Musím zjistit, jak je možný, že kočka může bejt živá i mrtvá současně. To je dost makačka na bednu.
Až to vymyslím, dám určitě vědít.

už nemám, za tátou chodím minimálně jednou týdně. Tak na 2-3 hodiny, pokecat, umejt okna, vyprat záclony a tak a hrajeme kostky - vrchcáby. Hráli jsme to, když jsem byla malá a pak puberťák, máme na to oba hezký vzpomínky, tak na to navazujeme. Směju se, když vždycky jako dělá fóry, jakože "to nemáš nikoho jinýho, kdo by je s tebou hrál?",ale vidím mu na očích, jak je šťastnej jako blecha, že za ním chodím aspoň já.

Aspoň, protože můj brácha je imbecil. Ale to byl vždycky, škoda, že to táta nepoznal dřív.

Aktuálně prohrávám 24:19.

Stála při mne, když jsem se rozváděla, pomáhala mi s výchovou dětí, byla mojí oporou. Teď se situace obrátila, ona potřebuje mě. Bojuje s několika nemocemi najednou, už půl roku. Je střídavě protivná, apatická, zlá, protože jí není dobře, ale je to moje máma a já se o ni prostě chci starat, jak jen to jde. Objíždím s ní doktory, když je v nemocnici, tak za ní chodím, když je doma, tak se starám, aby měla teplo, jídlo, popovídání. Nikdy mne nenapadlo, že to, co dělám, je nějaká povinnost vůči rodiči a že to musím dělat. Momentálně jsme v docela klidové fázi, ale je to takový ten klid před bouří, protože se rozhoduje o dost důležité operaci. Za ten půl rok se mi úplně změnily hodnotové žebříčky. Úžasné je, že se v téhle situaci tak nějak stmelila celá rodina a vzájemně si pomáháme. Zapojily se i děti - moje i sestřiny. Představa, že bych mámu "odložila" do nějaké LDN, mi nahání husí kůži. Vím, že jsou situace, které v domácí péči nelze zvládnout, ale doufám, že k nim nedojde....

Já mám mamku takhle doma už 4 roky. Byla na LND 2 měsíce a domu jsem přivezla trosku. To je tady již popsáno. Vůbec mi nepřipadá divné se starat. Jen jsem na to sama. Sestra v mamce ztratila zdroj příjmů a mě vyčítá mamčin důchod a příspěvek na péči. Dcera mě již upozornila,že na to nemá a mě případnou péči(kdybych potřebovala)raději zaplatí.Teď mi bylo nabídnuto místo pro mamku v domově důchodců.I to jsem odmítla,protože vím,že je často velmi konfliktní. Vím že tam pečovatelky mají na starosti takových babek 40 a jsou 2. Dostala by sedativa a šla by...

No, čekají nás ve stáří pěkné věci. Já to tady vidím v domě, hned u dvou babek. Ani tak moc staré nejsou, prakticky se o sebe dokáží postarat, ale narážejí na elektronickou dobu.
Služby SVJ platí složenkou, protože na těch pár šupů důchodu, opravdu účet nepotřebují. Ale složenky jim oběma vypisuji já, protože už jim ty ruce neslouží tak dobře, aby psaly čitelně. Teď při vyúčtování, obě měly veliký přeplatek a co teď s ním. SVJ má pouze bezhotovostní účet. První myšlenka byla, že si o to sníží měsíční poplatky a bude vymalováno. Jenže přeplatky jsou tak veliké, že by si služby snižovaly až do léta. Nakonec jsme vymysleli, že peníze pošleme na účet obce a ta jim na potvrzení peníze vydá hotově.
Kdo nemá účet a kartu, jako by nežil. A pak si ta babka musí pamatovat svůj PIN a následně dojít někam, kde si ty peníze vyzvedne. Třeba tam ani nedokáže dojít, třeba si ani nepamatuje PIN a třeba ani s tím automatem na vydávání peněz neumí zacházet a když to všechno překoná, tak jí nakonec někdo ty prachy sebere a třeba jí přitom i přizabije. Povinnost zlatíček starat se o své staré rodiče není, pokud to zlatíčko necítí, jako svoji morální povinnost.
Moje máma byla přihlášena do Domova důchodců od svých 85 let, ale bylo to jenom jako pojistka, kdyby bylo nejhůř, protože jsem s ní nebydlela a ani bydlet nemohla. Několikrát jsme umístění s mámou odmítly a nakonec se doma, ve svém prostředí, dožila 95 let. A i tak mám výčitky, že zemřela v nemocnici a já jsem u ní do poslední chvíle nebyla. Přišla jsem pozdě, když už byla v bezvědomí a nemohly jsme se spolu rozloučit.

stoprocentně!!! o tobě věděla a i kdybys nahlas tenkrát u té postele ani nepípla, loučila se jen v duchu, věděla jasně, že se s ní loučíš.
Jenom tys už neviděla její reakci- ona nějaká určitě byla, ale jen docela jiná, než v životě předtím bylo běžně zvykem. Určitě byla moc ráda, že tam s ní jsi!

Nebylo snad jednodušší, aby předseda SVJ zašel do banky, kde má SVJ účet, přeplatky oněm starým dámám vybral a předal jim je proti jejich podpisu na výdajovém dokladu (vytisknutém z ekonomického software vašeho SVJ nebo vypsaného rukou na tiskopisu, který se dá běžně koupit, např. v SEVTu)?

A i tak mám výčitky, že zemřela v nemocnici a já jsem u ní do poslední chvíle nebyla. Přišla jsem pozdě, když už byla v bezvědomí a nemohly jsme se spolu rozloučit.

Já to naštěstí stihla. Jsem za to strašně ráda. Ale stejně jako Eva si myslím, že o tobě věděla.

máme bezpoplatkové,pouze internetové bankovnictví, kde se nemůže nakládat s hotovostí. Takže žádné výběry přes bankomat, nemáme ani kartu a už vůbec ne něco vkládat. Takže, jakmile někdo nemá svůj bankovní účet, tak má smůlu a ty babky, kvůlivá přeplatku, si ho určitě nebudou zřizovat.
Jsme úplně prťavé SV s 30ti byty a sice máme kancelář, ale žádné razítko. A když přišla červená složenka s přeplatkem z E-ONu, tak jsem na poště složitě s výpisem z databáze SV dokazovala, že mám právo to vybrat. Naštěstí, tady pošťačky znají kde koho, ale stejně mně prachy nedaly do ruky, hned jsem tam vypsala složenku a zaslala na účet SV. Alespoń mám doklad, že nikoho nemůže napadnout, že jsem si prachy nechala.

on existuje nějaký bankovní účet, ze kterého se nedá vybrat v bance hotovost nebo vložit peníze? Bezplatných účtů je dnes spousta, stačí si vybrat a založit ho... dokonce ani razítko by nemělo být povinné...

účet jsme zřizovali přes internet, sice existuje "kamenná banka", ale není nikdo, kdo by byl ochoten až z Kotěhůlek dojíždět do Prahy a tam cokoliv vyřizovat. A v Kotěhůlkách žádná banka není, dokonce ani pošta. I naše účetní to má pouze jako přivýdělek, za pár šupů a ani ona není ochotna kvůli tomu jet vystát frontu do Prahy. Navíc ani není členkou SVJ, takže díky interbankingu jí máme pod stálou kontrolou. Považovali jsme to za nejlacinější, nejjednodušší a nejefektivnější způsob správcování finančních toků. Akorát teď jsme s přeplatky narazili.
A pokud někdo máte zkušenosti se SVJ, tak do nějaké té bezplatné funkce se opravdu nikdo nežene.
Jo, kdyby z toho byl nějakej bezpracnej vejvar, to by bylo jiný kafe.

Ať už přímo v bance, nebo v bankomatu. Pokud tvrdíš, že ne, stačilo, aby si předseda, který určitě má dispoziční právo k účtu, poslal obě částky na svůj soukromý účet, vybral je a předal oproti podpisu oběma starým dámám. Do účetnictví se to dá velmi dobře doložit.
Účet bez poplatků nabízí více bank. I s platební kartou, s možností výběru v hotovosti a s možností vkladu v hotovosti...

P.S. jsem předsedkyně SVJ s 24 byty...

takže ne že by to nešlo, ale protože se nikomu nechtělo... tak to máte docela štěstí, že ty dvě postarší dámy neměly za sebou někoho, kdo by se do toho trochu opřel... myslím, že jeden výlet do Prahy by asi nikoho nezabil... ale když ony jsou rády, že jim někdo vůbec pomůže vypsat tu složenku, tak to se asi taky spokojily s výmluvou, že z účtu nejde vybírat hotovost...

Pár důležitých bodů.
1. Dětem odkaž veškerý majetek, až natáhneš bačkory. Budete překvapeni, jak okolo tebe budou skákat. ( pokud máš zlaťáky. )
2. Uvědom si, kolik ti asi zbývá času na zeměkouli. To co jsi svou pílí naspořil. Užij jsi toho beze studu.
Mám kamaráda který vydělá mnoho milionů peněz, ale stále si škrábe hlavu při účtu v restauraci.
2. Klidně se i zamiluj to je to nejlepší a nejvzácnější.
3. Nespoléhej na nikoho. Jen na sebe.

Bod č. 1)
Netřeba ani odkazovat, to je samozřejmý ze zákona. Zbejvá jen doufat, že si mezi sebou nevyškrábou voči pro pár blbejch milionů. Sám osobně jsem si jistej, že moje děti se mají natolik rády, že si škrabat nebudou. Je ovšem krapet ošidný, doufat v totéž i za jejich manžely/manželky. To nikdy nevíš.

Bod č. 2)
Velmi rozumný!!! Ale když nemáš, s kym si to užívat, zjistíš, že k životu přebohatě stačí nějakejch 16 tis. pravidelný měsíční pense, aniž bys musel do úspor sáhnout.

Bod č. 2a)
Zamilovat se ve stáří, to zní na papíře moc pěkně, ale prakticky je to neřešitelný.

Bod č. 3) Bezvýhradnej souhlas!!!!!

nejsem předsedkyní, pouze místopředsedkyně. Předsedá nám starostka obce, protože v bytovém domě je lékařská ordinace, prodejna a i několik bytů k pronájmu a to všechno obci patří.
Dispoziční právo nemá nikdo, starostka má i tak starostí dost za obec, také tu nebydlí a já žádné dispoziční právo nechci. Asi byste se divili s jakýma kravinama na mne obyvatelé domu chodí. Ono je mnohem jednodušší svoji starost hodit na někoho jiného a u mne stačí zazvonit. Jenom sehnat lidi na schůzi, abychom byli usnášení schopné je nadlidský úkol. A nakonec vám ti lidé na schůzi řeknou, že oni chtějí jenom bydlet a za snahu vám vynadají.
Nemají ani tušení, co odsouhlasili ve stanovách, v domovním řádu a ani, co podepsali v kupních smlouvách. A hrozně se divili, že si nemohou vyměnit zámek, pokud klíče od bytu neodevzdají na OÚ, stejně, jako při koupi podepsali, že k elektroměrům má přístup pouze správce. Já si smlouvy čtu a tak jsem to nechala vyškrtnout. Správce pracuje jenom od 8-16hod ve všední den a když někomu vyletí pojistky v pátek večer, tak je bez proudu až do pondělí do rána. Teoreticky, protože zazvoní na mne a dožaduje se zápůjčky klíče. Stejně tak podepsali, že balkony a veranda jsou majetkem SVJ a veškeré náklady jdou na jeho vrub. To by bylo v pořádku, ale jenom do té chvíle, než se dále v KS dočtete, že na verandu a balkony mají vstup pouze majitelé u kterých je přístup z bytu. Ten dům je nový, jenže je tu podělaný cokoliv, na co se podíváte.A tak se v novém baráku musely balkony i rozsáhlá veranda předělávat, aby do nich neteklo a nakonec rovnou nespadly. To najednou bylo řevu a divení od lidí, co na ně nemají přístup.

A ty dvě staré dámy teoreticky mají někoho, kdo by se do toho opřel, jedna ta dáma má byt dokonce psaný na své zlatíčko, ale složenky vypisuji já. A pokud se jim v bytě něco podělá, tak zase jdou za mnou, co jako s tím. Navíc v domnění, že jim SVJ zaplatí třeba instalatérskou opravu. A nejsou jediné.

Účet, z něhož nelze vybrat, nebo na nějž nelze vložit hotovost, je přece úplná ptákovina. Ale spíš je to o lenosti toho, kdo má dispoziční právo k účtu, jak píše Vodoměrka.

Jak tak čtu to, co máte ve stanovách, tak začínám chápat, že v takovém Kocourkově je možné všechno. Lidi si nemohou ve VLASTNÍCH bytech vyměnit zámek, aniž by následně odevzdali klíče na OÚ? Z jakého titulu?

Pokud je majitelem bytu někdo jiný než dotyčná dáma, je partnerem SVJ při jednání tento majitel a ne ona dáma. A jak si zabezpečí zaplacení záloh na bydlení a příspěvku do fondu oprav je jeho starost. To je pak už jen tvoje dobrá vůle, že pomáháš.

teoreticky má dispoziční právo účetní,jenom kontrolu mám já a starostka.Účetní za tisícovku nic takového dělat nebude.Za to dělá občas pěkné skopičiny. Naposledy u E-ONu. Měli jsme vysoké přeplatky, tak jsem nechala snížit zálohu o 4 tisíce. U E-ONu proběhlo v pohodě. Já to projednala s účetní, ale úplně zbytečně jsem protelefonovala s ní peníze. Zcela předčila mé očekávání. Zálohu sice snížila, ale nezrušila si nastavení původních záloh, tak jsme zaplatili dvakrát, jednou původní zálohu a podruhé tu sníženou. Naštěstí energetická společnost byla tak rozumná, že započítala druhou zálohu na příští období, takže se nám vydané prachy teď v listopadu srovnaly.
Ale zkuste si sehnat jinou účetní, třeba i za větší peníze a já to dělat nebudu, stejně tak, jako suplovat uklízečku, nebo správce.
A s klíčema byla docela sranda,bylo to z titulu, že to lidé úplně klidně , mimo mne, podepsali v KS, nikoliv ve stanovách. Ani o tom nevěděli, tedy jenom do té doby, než bylo potřeba nastavit topení v bytech. Topení netopilo proto, že mělo pouze nastavení původní z továrny, ale také chyběly bypasy. Když jsem si chtěla zatopit v pokoji, musela jsem nejdřív zatopit v koupelně, pak v kuchyni a teprve topil pokoj. Správce si tehdy klidně vyzvedl na OÚ zapečetěnou krabici s klíči od bytů a v bytech se ve vaší nepřítomnosti pohybovali úplně cizí lidé. Ve smlouvách to bylo proto, že původně tento dům měl sloužit jako nájemní sociální bydlení pro staré lidi a z důvodu bezpečnosti měly být klíče k dostupnosti na OÚ. A mohla bych pokračovat, jak jsme měli po záruce měřáky na topení, jak nám scházela elektřina a i voda, protože jeden z dobráků si jí bral z úklidových komor a na barák byla připojena klimatizace od servovny kabelovky a internetu, která je pro celou obec, scházel dokument o energetické náročnosti budovy a teď nově splněná povinnost mít v bytech detektory požáru a kouře. Jsem zvědavá, kdo nám je zaplatí, měla by obec, ale jestli to z ní vyrazím, to netuším. Platíme jako SVJ pojistku, ale od známého, který v tom dělal, jsem se dozvěděla, že na plnění v případě škod můžeme zapomenout, protože jsme nesplnili zákonnou povinost.
A pokud je majitelem bytu někdo jiný, než osoba, která v něm bydlí, tak majitel mu může podepsat právo zástupu. V případě oné dámy, je majitelem syn a ona dáma si nepřála, aby peníze byly zaslány na účet jejího syna. Proč asi? Byly to přeplatky za služby a logicky patřily oné dámě.
Ještě mohu dodat, že bývalý starosta skončil u soudu, protože obec na bytovém domě prodělala 7 melounů, které se tak nějak někde ztratily, ale soud vyhrál a obec se neodvolala, protože se bála dalších soudních výdajů. A my teď postupně vychytáváme, co je v baráku špatně.

ale kdo se někdy staral o staré lidi, ví, že je realita jiná. Moje maminka je v důchodu již přes 30 let. Posledních 5 let potřebuje cizí pomoc. Poslední půl roku nedojde ani na WC a nemůže být vůbec sama. Má bludy a třetí stupeň demence. Nikdy nechtěla odejít ze svého domu. Když byla daleko mladší, nešlo se s ní dohodnout vůbec. Demence byla cestou, jak s ní vůbec moci mluvit...Dala jsem v práci výpověď a jezdím za ní několik let 2 krát týdně několik desítek kilometrů od své rodiny. Jednu dobu v naší rodině stonali 3 senioři... Tchyně na druhém konci Slovenska, například. Dali nám víc zabrat než naše 4 děti. Nejsme s manželem nejmladší a zvládali jsme to jen taktak. Znám lidi,co se o své příbuzné starali až do konce. Obětovali tomu několik let svého života, své vlastní manželství nebo zdraví. Doufám, že kvůli mně se mé děti obětovat nebudou. A nikdy bych nesoudila někoho, kdo o své rodiče nejeví zájem. Protože asi ví, proč to dělá.

Problém je trojí :

1. Ne všichni rodiče se ke svým dětem chovali skvěle. Jsou i případy, kdy společné soužití nebylo vztahem, ale utrpením. Jaký by pak měly takové děti mít důvod, vyhledávat svoje rodiče nebo prarodiče, když už se od nich konečně odpoutali ? Když si s nimi prakticky nemají co říct ? Je to tvrdé, ale někdy to tak je...

2. Není žádným tajemstvím, že éra pravdy, lásky a prosperity adoruje ...co ? ... soucit ? ... solidaritu...? Ale kdepak... INDIVIDUALISMUS ! A taky občas zní plky o ODPOVĚDNOSTI ZA VLASTNÍ ŽIVOT ( i v situacích, kdy je jednotlivec v soukolí mašinérie, kterou nemá šanci změnit, zastavit, ovlivnit )... To už nemluvím o marketingu, který je dnes prakticky celý postaven na snaze podvést ( odběratele, dodavatele, zaměstnance, úředníky, atd. ). No tak se nedivte, že to dětičky berou vážně a aplikují i na mezilidské vztahy...

3. Můj děda, obyčejný dělník, dokázal ze svého platu, který pobíral v padesátých letech, uživit 6 lidí. Sebe, manželku a 4 děti. Ani za mého otce, taky dělníka, v sedmdesátých a osmdesátých letech, jsme se neměli vysloveně zle. Na dárky a příbuzenské hostiny se peníze vždycky našly, lítali jsme do Bulharska, v zimě na lyžáky, v létě na tábory, několikrát ročně na horské víkendy z ROH. To brali všichni jako standard.
Já dnes, v éře pravdy, lásky a prosperity na to absolutně nemám ( a to mám vyšší vzdělání, než měli rodiče ). Ani v padesáti si nemám šanci našetřit na byt, protože z výplaty to nejde. O nějakých dovolenkách - ani pomyslet. Nemůžu se starat o rodiče - kde, kdy a za co ?
Budiž proklet Havel, Klaus, Ježek, Dlouhý, Tošovský a celá ta svita, co rozkradla tuto zemi...