|
 K tomuto zamyšlení mě inspirovala dnešní ranní příhoda. Bydlím v bytě na malém sídlišti na okraji největšího moravského města. Mám dva velké psy, se kterými samozřejmě chodím na vycházky. A protože je jeden již čtrnáctiletý a méně pohyblivý, a protože ráno potřebují jít ven oba, je ranní procházka krátká a v podstatě jen po sídlišti. Vždycky s sebou nosím igeliťáky a po svých psech uklízím.
Nelíbí se mi totiž chodníky a trávníky poseté exkrementy. No, a dnes, jak jsme se tak vraceli domů, potkali jsme známou, taktéž bydlící na stejném sídlišti, taktéž mající velkého psa. Její fenka si ulevila na trávníku u našeho domu. Když se ona paní neměla k úklidu, nabídla jsem jí igeliťák, což odmítla se slovy, že si přece platí 750 korun poplatek za psa, tak proč by uklízela. A ještě jsem dostala vynadáno, že se starám o něco, do čeho mi nic není. Nejdřív jsem byla naštvaná, protože tihle bezohlední majitelé nám, slušným pejskařům, dělají jenom špatné jméno, ale potom jsem se nad problémem zamyslela trochu hlouběji. Za jednoho psa v bytě se platí 750,--Kč, v domku 400,--Kč, důchodci pak polovinu. Proč jsou majitelé psů postiženi poplatkem za provozování svého koníčku? Proč nejsou tedy stejným způsobem zpoplatněni majitelé koček, králíčků, případně další čtyřnohé „havěti"? Za co vlastně platíme? Není to jen relikt nedávné komunistické minulosti, kdy bylo vlastnictví psa považováno za znak luxusu? A není na čase nazírání na vlastnictví psa změnit? A nebo dobře, plaťme, ale dostávejme za to adekvátní úklid ulic a veřejných prostranství. Vždyť nekvalifikovaných lidí, registrovaných na Úřadu práce je dost, a tuto nenáročnou práci by mohli vykonávat. Dlužno říct, že na místní radnici je možné si vyzvednout papírové!! sáčky na exkrementy. Ale to podle mě není řešení. Co na to říkáte vy, pejskaři i nepejskaři? Myška
|
díky za Vás.
