Islám má nástroje k šíření a rozvoji, které stávající evropská civilizace postrádá, protože svých původních se vzdala a v zápase o existenci nemůže zvítězit. Islámský tradiční řád uspěl v minulosti v soutěži s jinými řády a je životaschopnější a proti degradovanému evropskému řádu má obrovskou šanci pouze postupovat. Pokud měli Evropané ještě svoje náboženství a etiku, mohli vzdorovat. Dnes nemohou.

    Většina výhod islámu je v oblasti rodiny. Tam se řeší expanze, tam jsou plné kolébky, zatímco Evropané je už rozštípali na podpal… Neustálé strašení islámským terorismem je odvádění pozornosti od džihádu, který má mnohem větší význam a který nelze zakázat.

  1/ Násilí v oblasti rodiny není přímé násilí, to je prostě manipulace doprovázená vyhrůžkami. Mladá žena si nesmí vzít jinověrce. Jinak ji čeká smrt. Hédonická povaha sexuálního styku je usměrněna tak, aby nepodpořila jiné etnikum, tedy aby nerodila děti jinému etniku. To ještě neznamená nějaké přímé násilí, většina žen je vychována tak, že nějakou svobodu ani nežádá. Také muži nejsou vždy násilníci, většinou se chovají ke svým ženám normálně a slušně, váží si jich jako matek svých dětí, prostě to, co bývalo kdysi u nás. Pokud by se ale žena integrovala jinde, musela by se po zbytek života skrývat, což většinou nepřijme ani při velmi silném tlaku na asimilaci. A jen to, že by se rozešla s rodinou je dostatečnou motivací to neudělat. Z toho je vidět, že deklarovaná svoboda je problematickou hodnotou, když se stává svévolí a ničí hodnoty: evropská žena si může dělat cokoliv, může si vzít kohokoliv a tím se snadněji stane muslimkou než opačně.

  2/ Mladá muslimská žena si nemůže dělat cokoliv. Může sice dejme tomu i pracovat, může třeba i někam jet, ale je pod stálým tlakem rodiny a islámské komunity vedené ímánem. Aby nevznikla integrace někde jinde, přijetí jiných hodnot, je zapotřebí děvče včas vdát. O to se rodiče starají, volné děvče nenechají „pobíhat“ světem. Proto se vdávají v mladém věku a mají velký prostor mít více dětí.

  Evropská žena si může dělat, co chce. Přijetí muslimských hodnot se nijak netrestá, nemá z toho žádnou nevýhodu. Větší tlak na dceru nebo syna, aby nepřijímali islámské hodnoty, prakticky není, dokonce se nesmí vykonávat (bylo by to v rozporu s lidskými právy) a je to proti výchově v evropských hodnotách (každý je svobodný jakmile je dospělý a nesmí být podroben manipulaci).

  Evropské děti jsou ale vychovány v nihilistické kultuře, není co hájit, není ani co šířit a nabízet druhým s přesvědčením jako správné a nejlepší. Rodiče jsou escapičtí, dávno je jim jedno, že jejich rod zanikne, že zanikne jejich národ a civilizace. Nebrání ji. To neplatí úplně pro národy na východě, které ještě nepřijaly úpadkový escapismus .

  3/ Evropská individualistická civilizace nezná už dávno žádnou formu kolektivismu. Individualismem samozřejmě trpí méně výkonní a podporu potřebující lidé, zvláště nezakořenění mladí lidé. Muslimská komunita je naopak založena na kolektivismu. Bohatí musí podporovat chudé. Mladí lidé dostávají podporu od rodičů, případně jim pomůže komunita. To je přitažlivé pro mnohé Evropany, kterým individualismus nevyhovuje. Evropská civilizace se zbavila mladých lidí a rodin, všeobecně poskytované sociální podpory řeší spíše okrajové jevy, nikoliv automatickou podporu mladým. Evropská civilizace se chová jakoby děti nepotřebovala a proto je také nemá. Muslimská komunita dává najevo, že děti potřebuje a proto je má.

4/ Rodina jako vyšší hodnota než materiální a hédonický prospěch. Muslimská žena je doma a vychovává děti. Společnost to musí respektovat kdekoliv na světě. Naivní představy západních sociologů, že muslimská žena bude pracovat, nebude chtít děti, dá přednost práci a kariéře, že se muslimové nějak integrují, jsou opravdu falešné. Imámové si to už pohlídají, aby se to nestalo.

   Evropské ženy jsou vychovávány od dětství k hédonismu. O rodině se vůbec nemluví. Rodiče nechtějí, aby jejich děti spěchaly s vnoučaty, nechce se jim pomáhat mladým, klidně přijmou, když dcera děti nemá. Evropská etnika se nesoustřeďují na rodinu, ale na hédonismus (užívání života a konzumu) a důležitá je svoboda. Muslimové mluví o svobodě až teprve tenkrát, když se splní povinnosti k jejich etniku a náboženství.