Takže za pár měsíců už i přeopatrná Česká televize tak nějak konstatuje, že německá vláda je „kaput“. A že už jen zoufale hlásá jako Německo, když stáli sověti u Berlína: „Wir kapitulieren nie!“

Nějak tak, jak to dnes zpívá švédská death metalová kapela „Unleashed“,: „Was andere sagen ist uns scheiß egal. Wir kapitulieren niemals.“ (“My na to, co říkají jiní, serem. Nikdy se nevzdáme.“ zde)

To jsou ty paradoxy, jak říkal Václav Havel. Kancléřka původem z východu, bývalá svazačka v NDR, léta skutečná šéfka Evropské unie, tuto dnešní Unii vlastně pohřbila. Protože po tom, co se stalo a nakonec prasklo v Kolíně a co se děje dnes, kdy vylézají na povrch všechny ty politické mrtvoly ze skříní, přichází konec. Křeč multi-kulti Evropy, Evropy drcené všemi druhy lobbistů, příživníků, sluníčkářů a genderistek.

Jsou věci, které se nemohou odestát. A jak řekl Abraham Lincoln: „Můžete krátkou dobu lhát všem lidem a trvale lhát některým lidem, ale nemůžete trvale lhát všem lidem.“

A k tomu se dopracovala, k mé velké lítosti, vysněná Evropská unie. A my do toho nechceme spadnout s ní. Nejsme první. A já nejsem sám. Kdysi, někdy v létě roku 1972, jako nadšený disident (tehdy se tomu říkalo jinak a já se považoval za obhájce demokracie) jsem stál s „Tondou“, jak zněla Smrkovského přezdívka z doby okupace, na jeho zahradě. Líčil jsem mu své a naše plány, co uděláme proti okupantům. A vypadal jsem asi tak jako dnešní mnozí dnešní mladí „bojovníci za práva všeho“. Už velice nemocný Smrkovský mi tehdy řekl: „Moc bych ti přál, Václave, aby si se ve své věci nezklamal tak, jako jsme se zklamali a mýlili my.“

Dnešní situace Merkelové, potažmo velké části západních vlád (hlavně Francie, Švédska, Norska, Belgie a také Velké Británie) je tristní. Guláš, co si navařili, je nepoživatelný. Nejprve bude na konci sil Německo. Z čehož rozhodně nemám radost. A celá ta parta si může na rozloučenou nechat zahrát starou pražskou: “Pryč, ach pryč, je všecko...“ (Viz zde)

Právní předpisy, normy a veřejný „úzus“ totiž nedovolí současné německé vládě dělat s neovladatelnými imigranty prakticky nic. V zemi má být podle oficiálních údajů milion běženců (podle jiných snad až milion a půl) a i kdyby z nich jen 15 nebo 20 procent bylo nezvladatelných, což je odhad u dna možností, jedná se o 210 až 280 tisíc lidí.

Lidí, kteří nebudou poslouchat žádné rady, nemají žádnou úctu k Evropanům a není je možno nijak dostat z Evropy ven.