Z dětství si vzpomínám, co to bylo za práci - maminka se nadřela a celá sobota byla zabitá. Vůbec ty soboty bývaly na nic - úklid, praní buď dole v prádelně nebo doma v malé pračce, jejíž jedinou autamatizací bylo, že se točila - jak bych to nazvala - malá turbínka - a ta prádlo honila ve vodě s práškem, nebo tehdy s mýdlovými vločkami. Pak vymáchat ve vaně a šup s prádlem do ždímačky, která ždímala excelentně, líp než moje současná automatka, která "umí" 1200 otáček. No ale den byl taky zabitý.
Abych se vrátila k mandlu a prádelnám - jak si lidi mohli koupit automatické pračky, přestali využívat prádelny, a s tím i sušárny a mandl. Bylo zbytečné mandl a pračky udržovat, servisovat.

jsme si koupili menší mandl k rodičům do rodného domu, kde jsem po rozchodu s prvním manželem prožívala svoje první mateřství. Pamatuji si přesně na extázi z toho, jak rychle jsem vymandlovala látkové pleny (celou velkou várku) sklizené předtím ze sluníčka na zahradě. Bělounké a absolutně dokonale vyžehlené - z mého tehdejšího pohledu "co by dup"
Jo Danielko, vonělo to a pocit z toho byl odměnou za práci.

V Tabore je pani podnikatelka, ktera mandluje. Rekla bych, ze ma docela hodne zakazniku. I moje sestra si k ni dava mandlovat povleceni na postele, velke osusky, atd......
U nas v NL mandl, bohuzel. Ja osobne povleceni zehlim, protoze povlekat pomackane povlaky se mi nelibi a do nedavna jsem zehlila i rucniky. Ted jsem trosku zlenivela, tak to zehlim jen z jedne strany, ale zehlim. Kdyz se na tohle tema nekdy smluvime pri kave s kamaradkami, tak si tukaji na celo. Nezehli ani to povlceni, pouze rukou prejedou kdyz visi na snure. Ty co maji susicku, jen slozi a uklidi. Proste doba se meni a samozrejme tyhle "vymozenosti" setri cas.

moje maminka byla ale úchylná na žehlení, žehlila naprosto vše, včetně spodního prádla a ponožek (!!). Tehdy se ještě prádlo hodně škrobilo, takže maminka prala, škrobila, sušila, kropila a žehlila.... Já narozdíl od ní nežehlím skoro nic, ani ložní, ani ručníky, jen občas, když se mi zdá nějaké tričko hodně požvýkané, tak lehce přežehlím. Peru na 3 dospělé lidi a jestli vyžehlím 2 trička za týden, tak je to hodně.... Je fakt, že mám pračku s nižším počtem otáček, takže prádlo je sice trošku mokřejší, ale není tak pomačkané, jako při vysokých otáčkách.... Sušičku nemám a ani nechci, mám 2 balkony, tak to přenáším jako kočka koťata....

ale pamatuju, že jsme prádlo bělili na sluníčku, kropila jsem ho ráda, protože jsem si připadala jako princezna... Jinak i s pračkou to byla určitě pěkná dřina.

Babička mívávala háčkované záclony a když se vypraly, naškrobily se a natahovaly na obrovské rámy...

Nyní téměř všechno prádlo žehlím, mám ho ráda hladké a měla bych blbý pocit dávat do skříně jen poskládané. Přežehluju i v zimě, kdy suším v sušičce. Povlečení musí v polici zařezávat do komínků. Trika dostanou správný tvar, prádlo a kapesníky se přežehlením prý i sterilizují. Co nežehlím jsou ručníky, prý se lámou vlákna. Je velký rozdíl, když se suší na šňůře a v sušičce. Ze sušičky je prádlo krásně měkké, je vidět kolik prachu se ještě uchytí ve filtrech, když se ale potom suší na šnůře, je to prádlo takové hrubší.
Sušička je zase dobrá na sušení přes zimu, máme v bytě málo místa a taky hrozil vznik plísní z té vlhkosti.

jo a syn mojí kamarádky jeden čas provozoval žehlírnu, kamarádka žehlila. Nějakou klientelu měli, většinou lenochy, co vyprali, prádlo ani nenarovnali a jak to uschlo zmačkané, tak to donesli vyžehlit. Takže docela pruda. Ceník nevím, ale zas tak lidové to nebylo, aby byly fronty.

je z mandlovny kolárna a ze sušárny posilovna. Kolárna se využívá velmi, posilovnu využívá jen pár jedinců s vysokou osobní integritou...

z filmů pro pamětníky. A žehličku jsem naposled viděl, když jsme balili před stěhováním. Vod tý doby ji už šestej rok hledáme.

Jako kluk jsem jezdíval na mandl. Už ani nevím, jestli rád či nerad. Bylo to prostě třeba. Máma mi dala prádlo do košíku, košík na kárku a já to vezl asi km a půl na ruční mandl. Paní to tam narovnala do válců, válce se vložily do mandlu a já jsem celou dobu mandlování točil klikou. Po válcích se pohybovala sem a tam veliká dřevěná bedna, naplněná kameny. Jediný technický fígl tam byl ten, že přesto, že se klikou, umístěnou na velkém kole, otáčelo stále na jednu stranu, bedna se vždy z krajní polohy vracela opačným směrem na stranu druhou a nikdy nevyjela z mandlu. To jsem tehdy obdivoval. Vymandlované prádlo pak tvořilo v košíku asi poloviční výšku. Mandlování bylo velmi levné a platilo se za počet válců.
Jojo, tehdy 5 dkg salámu, to bylo něco salámu...

v hodne starem baracku bez tekouci vody. Takze machat jsme chodily do potoka, susily venku a taky nekdy belily (pisu to tvrde "y", protoze jsme na to byly samozrejme my holky s mamou), nakonec zehlily a skladaly. S nostalgii na to nevzpominam vubec, naopak. Takova susicka to je vynalez, susim tak uz prez tricet let, mam vychytany vsechny figly, takze pradlo stale vypada jako nove. Ale priznam se, ze neco zehlim, ac nerada, ale kosile, bluzky i povleceni vypada krasne. Moje maminka taky zehlila ponozky a bavlnene kalhotky, jojo, ale zase vubec nechodila do kina a nad knizkou usinala unavou.
Moje kamaradka se nastehovala v sedmdesatych letech do cinzaku s mandlem a byla tak nadsena, ze mandlovala i ty ponozky.

....Dani,jsi ještě mladá holka.To co popisuješ,dělala manželka,když jsme se nastěhovali do paneláku.Pamatuji si jako dítě jsem musel s maminkou chodit " na mandl" o dvě ulice do mandlovny.Domácí se zaplatilo podle váhy prádla.Potom jsem točil obrovským kolem u u velké šmejdící a těžké bedně. Maminka do té hrůzy strkal různě prádlo.Byla to makačka a vůbec mne to nebavilo,ať venku svítilo slnko či štípal mráz.

Když jsem byla malá, bydleli jsme v bytě v družstevním domě, kde byla prádelna s automatkou, bubnovou pračkou a vanami na máchání prádla, sušárna s mandlem. Prali jsme podobně jako u Myšky, menší prádlo doma v pračce s vrtulí (šnekem), máchalo se ve vaně, ždímalo ve ždímačcce, věšelo na šňůry na balkoně, do koupelny nebo ven. Na sušárnu se vedl kalendář, kdo plánoval velké prádlo a chtěl sušit v sušárně, nebo mandlovat, musel se do kalendáře včas zapsat. Totéž prádelna.
Prádlo byla docela dřina, namočit, vyždímat, vyprat, čtyřikrát máchat a ždímat, něco naškrobit, pověsit, velké kusy vytáhnout, všechno nakropit a vyžehlit nebo vymandlovat. Jemné prádlo, svetříky, halenky, v ruce, v šamponu a aviváži. Sušilo se to rozložené na ručníkách. Choulostivější věci se žehlily přes mokrý plátěný ručník. Háčkované ubrusy od babičky se po vyrpání a naškrobení vytahovaly a špendlily na osušku na stole, hlídalo se, aby nepřeschly a pak se pečlivě žehlily. Naštěstí náš táta pomáhal doma se vším, takže i s prádlem. Pamatuju si, jak s mamkou stáli v sušárně proti sobě, vytahovali prostěradla a my se pod tou plachtou honili :-) Máma žehlila, táta mandloval, máma prala menší prádlo nahoře v pračce, táta velké dole v bubnové.
Mandlovalo se všechno ložní i stolní prádlo, utěrky, plátěné kuchyňské ručníky, myslím že i pracovní košile a montérky, co táta nosil na chalupě a na zahradě u babičky a dědy.
Na chalupě máma s babičkou občas prádlo sušily rozložené na sluníčku, aby vybělilo.
Jo, prádlo byla věda a zaplaťpánbu za automatku se sušičkou. Dnes se už dají sušit i velmi jemné kousky.

V létě suším prádlo venku, ale to spíš pro tu letní vůni, a že mi je líto nevyužít energii slunce a platit ČEZu za něco, co můžu mít zdarma. Bydlet na samotě u lesa, tak suším venku asi častěji, ale jinak sušit prádlo venku je dnes skoro jako protáhnout ho pytlíkem od vysavače, obzvlášť ve městě, ale i na vesnici, hlavně v topném období. Vidím to na prádle rodičů, co jsem prala když neměli vodu nebo měli rozbitou pračku. Suší venku celý rok, pokud neprší, i v mrazech, v koupelně jen když to jinak nejde. Filtr v sušičce byl plný prachu, vlasů, vláken. Mamka sušičku nechce, ale prádlo od nás si pochvaluje, hlavně hebké ručníky. Posledně mi jich dala tolik, že ji podezírám, že poslala i čisté, neb chtěla hlavně aby změkly :-))
Alergici suší v sušičkách aby se vyhnuli pylům a prachu.

Mandl u nás v obci je coby služba pro občany, momentálně mandluje jedna invalidní důchodkyně, platí ji obec, poplatek za mandl stačí tak na elektřinu a možná servis. Za plný košík se platí symbolická částka, naposledy jsem za vrchovatý koš platila něco málo přes stovku. Prádlo se tam přinese a za dvě tři hodiny se může odnést. Pokud se to někomu nehodí, vyzvedne si ho příště, za týden.
Kdysi jsem si dávala mandlovat hodně často, měla jsem jen samé damaškové povlečení a lněná prostěradla. Ale teď tak jednou dvakrát za rok, když dám damaškové povlečení, tak to nežehlím, ale mandluju, a přidám k tomu lněné ubrusy a další rovné kusy.
Teď povlékáme flanely v zimě a krepy v létě, to nežehlíme, bavlněný satén také ne, ze sušičky nebo šňůry to rovnou složíme. Žehlí se jen balvněné povlečení, hlavně ze scanquiltu, to používají mlaďoši, vzory a barvy, co bych v ložnici nesnesla :-) aspoň že je kvalitní, vydrží.
Povlečení jsem dřív měnila méně často, tak jednou za tři čtyři týdny, jak jsem byla zvyklá z domova. Ale postupem času jsem si zvykla stáhnout ho jednou týdně, zvednout rošty s matracem obě ložnicová okna dokořán a nechat všechno větrat od rána do večera, pak rovnou čistě povléknout.
Doma nespíme pořád všichni, ale i tak je to týdně troje čtvero povlečení a prostěradla, to tak vyperu a usuším, složím, ale žehlit celé se mi to nechce, jen ty složené komínky pak žehličkou přejedu, ono to lépe vypadá.

Sušička je zase dobrá na sušení přes zimu, máme v bytě málo místa a taky hrozil vznik plísní z té vlhkosti.

listopad 09, 2015 15:52


Nějak se mi nechce věřit, že byste tu sušičku neměli odvětranou, tedy s rourou, která odvádí ten vlhký vzduch ven z místnosti. Ale když se zmiňuješ o té vlhkosti, tak asi ne, což je ovšem pak dost velká pecka s tou vlhkostí.

moc chci. protože je prej výborná na odchlupení prádla. ale nemám na ní místo... takže asi holt budu muset pořídit kombinovanou s pračkou.

sidone: to místo v bytě zabírá a vlhkost produkuje u marty nikoli sušička, alébrž pověšené prádlo.

Nežehlím, protože nesnáším naškrobené ložní prádlo. Po naškrobeném prostěradle kloužu v posteli a mám tedy strach, abych ve spaní z ní nevypadla.
Na žehlící úpravu mají u mne doma nárok jenom kapesníky a ubrusy, vyjímečně něco z oblečení, co si na sebe nemohu vzít v úpravě - "sežvejkala to kráva".
A také pamatuji, jako strejda, tahání košů prádla na mandl, ale já alespoň nemusela točit klikou. Mámina ségra byla háčkovací a tak jsme měli doma háčkované dečky, háčkované záclony, háčkované přehozy na postele v ložnici... A všechno se po vyprání v Samu, v dřevěné pračce se šnekem, muselo naškrobit, nechat uschnout, naskropit a odnést na vypnutí na mandl. To jsem vždycky musela já a pak to ještě vyzvednout.

první sušku jsem si pořídila do panelákového bytu kvůli tomu, že zplesnivěla sušárna, kterou jsem do té doby využívala (sušáka po bytě nesnáším a prádlo nad vanou v pidikoupelně v paneláku taky ne).
Zamýšlela jsem ji dát do koupelny, postavit na pračku, ale to jsem si rozmyslela, protože to bylo jediné odkládací místo v koupelně, kromě několika malých poliček na stěně. Jinam ji tam dát nešlo, koupelna 160x160, z jedné strany vana, naproti vaně dveře, mezi vanou a dveřmi umyvadlo, z druhé strany pračka.
Takže jsem dala na info, co jsem předem načetla na netu, a sušičku postavila do ložnice. Na koberec. Nikdy nebyl problém ani s vlhkostí, ani se zápachem. Zapínala jsem ji pochopitelně jen tak, aby dosušila před spaním. Pravda je, že v ložnici jsme měli téměř pořád otevřenou ventilačku, ale když ne, například v mrazech, tak jsem po sušení pořádně vyvětrala.

Byla to kondenzační Siemens, na 7 kilo, voda se zachytávala ve vyjimatelné nádobce, což byl plastový šuplíček, který šel snadno vysunout, odnést do koupelny, vylít a vrátit zpátky. Nevylévala jsem po každém sušení, pokud jsem sušila víckrát po sobě, tak jsem vylila až když tak po dvou třech várkách.

já bych kombinaci nechtěla, protože praní i sušení zabírá dost času. Čekat, než se prádlo usuší, znamená neprat. Než se usuší první pračka, vypere se druhá.
Když se něco rozbije, nemáš ani pračku ani sušičku, když se rozbije jen sušička, tak prát se může a sušit se zatím bude provizorně. Další argument není z mé hlavy, ale dost mu věřím, takže i ten beru v úvahu - kombajny jsou na poruchy náchylnější.

Sušička jde postavit na pračku, s tzv. mezikusem, který se dokoupí a oba stroje na sobě zafixuje.

Kondenzační sušičku lze postavit kdekoli. Vlhkost nezvyšuje, spíš naopak, hřeje a tím vysušuje, vlhkost z ní nejde. Stačí vyvětrat po sušení, nebo během sušení, když se suší víckrát po sobě.
Vyvětrat to chce, jinak je to jako v žehlírně nebo mandlovně prádla. Ale jak jsem psala Sidonovi, my ji měli několik let postavenou v ložnici a žádný problém nebyl.

Než se usuší první pračka, vypere se druhá.

- pokud jsou to dva samostatné stroje

Vlhkost nezvyšuje, spíš naopak

teď jsem si uvědomila, žes kdysi psala něco o vlhkém domě, ale i tak bych se toho nebála, neměla jsem nikdy pocit, že by ze sušky unikala vlhkost. Jen suché teplo. Stačí vyvětrat a vylít vodu z kondenzační nádoby (což dělám pokaždé, když skončím sušení, ona ta voda není úplně čistá a čím déle je v nádobě, tím víc nečistoty se usadí).

neměla ani tamto, ani moje současná sušička. Jsou na 8 kilo (psala jsem ti 7, úklep). Vlhkost kondenzuje do nádoby.
Dívala jsem se na net, odvětrávací sušičky se tu pro domácnosti asi moc neprodávají, protože většina nabízených je kondenzační. Odvětrávání skrz zeď taky nelze u bytových domů většinou zařídit, znamená to narušit zdi a to správa domu nemusí povolit. Tipuju, že odvětrávací sušičky se budou týkat spíš náročných provozů, kde se suší pořád, hotely apod.

no, z kombinace taky nejsem nadšená, ale jak píšu, fakt ji nemám kam dát. kromě na zahradu. na pračku postavit nejde, tam visí bojler. ani do tý ložnice ne, prostě fakt nemám blbejch volnejch 60x60 cm. jako zní to komicky, uznávám.

že s dalším praním čekám, až se dosuší, mi žíly netrhá, protože stejně čekám několik dní, než doschne prádlo na půdě... a bude kam pověsit další várku. problém mám akorát s tím, že kombinace mívají svý mouchy, vždycky je lepší mít 2 specializované přístroje. ale boj s kočičími chlupy je takovej opruz, že to asi risknu

Škrobení mi taky nevyhovuje. Když jsem se vdala, tak jsme chvíli bydleli u rodičů manžela a tchyně ložní prádlo, utěrky a ubrusy škrobila. Člověk měl pocit, že se o to prádlo řízne .

První pračka byla s odvětrávací sušičkou, ta prádlo sušila skvěle, načechrala ho a nezmačkala. Když tato dosloužila, na trhu nebyla žádná s odvětrávací suškou, jen s kondenzační. A tak jsem ji koupila. Prádlo se nikdy neusuší tak, jak v té odvětrávací, je víc pomačkané a takové nenačechrané. No, a tak v podstatě v sušce nesuším a příští pračka už kombinovaná nebude. Mně sušák s prádlem v bytě nevadí, stejně jsem nikdy nesušila v sušce všechno prádlo, měla jsem ji spíš jen pro možnost a potřebu rychlého usušení některých kudů prádla.

já neškrobím , protože mně to vadí a nežehlím převážně proto, že jsem lína.Navíc mně to vadí jako zbytečné plýtvání proudem. Jak to jen trochu jde, suším venku,napnu a pak perfektně složím a ještě navlhnuté , pokud se topí nechám doschnout na rámu nad topením. Když do prádla pere slunce, tak jenom složím. Suším u sadu, nemám tedy problém s žádnou špínou a na pyl alergická nejsem. A prádlo profouknuté větrem a provoněné sluncem je pohádka.

Sušení na čerstvém vzduchu a slunci je nejlepší.

Po usušení prádlo nakropila octovou vodou, zabalila a nechala chvíli působit to nakropení. Říkala, že ta troška octa prádlo oživí a spolu s teplotou žehličky i desinfikuje. Prádlo je rozhodně lepší po vyhležení a líp vypadá, než když se to nechá ve stavu, jakoby se to právě vytáhlo krávě z tlamy.

BB, já teda nemám vůbec žádnou zkušenost s těma "kondenzačníma" sušičkama, proto mě udivila ta věta o vlhkosti, ona tam asi stejně bude trošku vyšší, než je běžné, ale ta jejich kapacita asi nebude taková, jako u těch odvětrávaných. Spíš se přikláním k tomu, co píše Myška.

odvětrávací sušičky se tu téměř neprodávají, našla jsem na netu jen tři. Je to logické, většina lidí bydlí pořád v bytech a panelácích a panelákové koupelny nemají ventilační otvor, kam by se napojil vývod ze sušičky, kudy by proudil vlhký horký vzduch ven. Paneláky a bytové domy na takové "vymoženosti" holt nejsou vybavené. Ale ani rodinné domy se většinou nestaví s ventilačním otvorem ve zdi, na který by se napojovala sušička.
Myšky problém plyne právě z toho, že má kombinaci 2in1, pračku se sušičkou (kondenzační). Tyhle kombinace jsou známé nižším výkonem.
Osobní zkušenost nemám, ale má ji moje kamarádka i neteř, obě říkají totéž - vyperu plnou pračku prádla, tři čvrtiny musím vyndat, zbytek můžu usušit, prádlo je suché, ale ne na složení do skříně, musí se rozložit nebo pověsit na ramínka.
Neteř to bere tak, že má sušičku na občasné sušení pár kousků, co nutně potřebuje pro dítě, kamarádka taky tak, suší jen když něco nutně potřebuje, nebo když to chce načechrat a nežehlit.
Obě bydlí v paneláku, proto volily kombinaci pračku se sušičkou v jednom stroji. Já se při nákupu první sušičky rozhodla pro samostatnou jen proto, že jsem měla zánovní pračku, Siemensku, se kterou jsem byla nadmíru spokojená, takže měnit jsem nechtěla. Na základě výborné zkušenosti s pračkou této značky jsem koupila od nich i sušičku.
A jak jsem psala, stála několik let v ložnici na koberci, s vlhkostí žádný problém, ani kapka mimo kondezační nádobu, která šla velmi lehce vytáhnout a vylít do vany.

Na základě téhle výborné zkušenosti jsem si podruhé pořídila zase Siemensku, http://susicky.heureka.cz/f:3545:8-8;q:siemens wt/a nelituju. Mám naštěstí v baráku technickou místnost-prádelnu, tak tam můžu mít pračku i sušičku vedle sebe.
Usuším v ní téměř všechno. Pochopitelně je rozdíl v čase. Když dám sušit 3 jemné košile-halenky, mám je za 15 minut, pověsím je na ramínko a nemusím je žehlit.
Když vyperu povlečení z naší postele, jsou to teda 3 polštáře, 2 deky, 1 žerzej napínací prostěradlo 200x220, nastavím nejdelší program na bavlnu, tzn. extra dry, který má trvat v nezkrácené verzi asi 3 hodiny, čidlo pracuje, takže tuhle várku usuší tak za hodinu a půl a můžu to rovnou složit do skříně.
Když vyperu plnou pračku ručníků a osušek, no plnou asi nemám nikdy, pračka na 8 kilo, vyperu asi tak 5-6 kilo, dám to sušit taky na Bavlna extra dry a jde to taky rovnou do skříně.
Když suším povlaky ze sedací soupravy (chtěla jsem světle krémovou, takže potahy peru jendou za měsíc, nanejvýš za šest týdnů, i když je to kvalitní pravé mikrovlákno, takže špína zůstává navrchu a hodně se vyluxuje), tak program Outdoor, trvá to asi tak hodinu a půl a jde to rovnou zpátky na sedačku.
Údajně by se tam daly sušit i prací kabátky a bundy, na to si netroufám, jen ty co taháme na práce kolem baráku, ty už snesou všechno.
Džíny, mikiny, topy suším v programu jemné prádlo, choulostivější věci v programu vlna.
Svetry si netroufám, statický koš na sušení vlněných svetrů nepoužívám, jen na boty a to taky jen ty horší.

V létě, pokud nelije, suším venku všechno kromě ponožek, ty už se mi dnes nechce věšet, tak za týden dva se hromada fuseklí nastřádá a čas (můj nebo dcery), ušetřený jejich věšením a sbíráním, mi za tu jednu susičku stojí. Ale suším venku jen kvůli vůni, prádlo ze sluníčka voní jinak, a kvůli energii zdarma, nevyužít tyhle zdroje a platit místo toho čezu se mi příčí.

Když chci něco zbavit chlupů, ale bojím se to sušit zatepla, tak to usuším normálně a pak to proženu sušičkou deset dvacet minut studeným vzduchem.

Jo, k těm chlupům - o výhodě, že se prádlo zbaví chlupů, jsem tehdy při první sušičce neměla páru. Ale jedním z důvodů nákupu sušičky bylo časté praní psích dek a pelechů. Psí alergik a chronický marod, koupila jsem mu zásobu pracích dek do dětských postýlek, pelechy/deky jsem mu měnila obden, no a když zplesnivěla sušárna v domě, kde jsme bydleli, byl problém. Chvíli jsme teda statečně sušili na sušákách, ale v domácnosti s tehdy 4 dospělými a dospívajícími, 1 psem a 2 kočkami to nešlo.
No a pak jsem zírala, co se ve filtru sušičky zachytává.

Suším v sušičce i peřiny a polštáře, ty peru několikrát do roka a neumím si představit, že bych to sušila někde pověšené, navíc ze sušičky je to krásně načechrané.
Dokonce i matracové chrániče s impregnovanou vrstvou, tam suším, ale počítám s tím, že tím snižuju jejich trvanlivost.
Potahy matrací peru jednou do roka a ty se smí taky sušit.

Celkem odhaduju, že mimo suché a teplé jarní letní dny suším v sušičce 85% prádla.

ponožky a prádlo se žehlily a bylo to dobře, slyšela jsem, ne tak dávno, říkat lékaře, že to doporučuje coby prevenci plísní a zánětů. Dětem jsem spodní prádlo žehlila, bylo ze stopro bavlny. Jenže většina materiálů u spodního prádla pro dospělé to neumožňuje, ani vyprání na 60 jak by se mělo, nanejvýš čtyřicet, většinou třicet stupňů. No a žehlit ponožky se mi nechce, tak nežehlíme. Ale peru je na 60, ty co to nevydrží holt mají smůlu.

Zlomilas mě. Dosušovat prádlo z kombinace fakt nechci. Jestli se Karkulka v historicky krátké době odstěhuje, zruším u ní a Myšáka jeden stůl a nacpu tu sušičku tam.

to podstatné co se týče sušiček napsala bb.

Já mam kondenzační s tepelným čerpadlem, takže šetří i elergii. Dali jsme ji na uzavřený balkon, takže ani nezabírá místo nikde doma, ani tolik přes dvoje zavřené dveře nehlučí ( mám Whirpool a je to docela hlučná záležitost,nevím jak jiné značky). Vlhkost možná trochu stoupne, možná je to jen můj pocit, protože je tam od sušičky teplo, ale otevřu dveře, vyvětrám a plísně se netvoří. Jinak radši suším venku, když je počasí, tak to využiju i teď. Vůně čerstvého vzduchu je nenahraditelná, i proto, že jsem zrušila používání aviváže.

Od jedné známé, která má malý sekáč mám tip, nastříkat interierovou vůni na takový ten hadřík na utírání dětských prdýlek a s ním sušit.Ještě jsem to nezkusila, možná používá i nějakou konkrétní značku. Oblečení v tomhle sekáči krásně voní i bez přidávání další chemie do vody.

já žiju ve strašným "Západákově", možná, že tady něco takového, jako jsou ty kondenzační sušičky, taky existuje, ale zatím jsem se s tím nesetkal, všechny jsou jenom s odvětráním, ať už jsou na plyn, nebo na elektriku. Ty na plyn vlastně být odvětrané "musí", kvůli spalinám.

Takže, jsa neznalý poměrů u Vás doma, měl jsem zato, že máš prostě tu sušičku (co potřebuje odvětrání) v obýváku a skoro mě jímala hrůza z té vlhkosti, která se mi vybavila. Ale viděl jsem už koumáka, který si takovou sušičkou topil. Prostě přitáhl tu plastikovou, odvětrávací rouru do obýváku a pustil to na prázdno, bez prádla. Jako nouzovka je to docela dobrý šmé, když třeba zrovna nejede kotel a venku mrzne.

no to mě napadlo, že bys to mohla umístit k potomkům :-))
taková příležitost, "to nic, synku, jdu jen pro prádlo, nevšímejte si mě, slečno.."

Tak snad mi nebudeš spílat, když koupíš samostatnou. Nemám prostě ráda věci, co fungujou napůl, když už mašina do baráku, tak ať je využitá, sušička nestojí pár korun, na sušení pár kousků proto, že celou pračku neusuší, by mi nestála za koupi.

Jo, hlučná je, s tím se musí počítat. Buben se nezastaví a točí se poměrně razantně, není to převalování s pauzami jako u pračky, v které navíc voda tlumí nárazy prádla. Takže v paneláku jsem sušičku pouštěla nejpozději v osm večer, i když sousedka nade námi prý nic neslyšela a přes dveře v ložnici a v obýváku jsme taky nic neslyšeli.

Další věc je, že plnou pračku dávám do sušičky jen když jde o věci, co se nemuchlají vůbec, nebo to nevadí, složením se to srovná - ručníky, ponožky, napínací prostěradla.
Mikiny, trika atd. suším v menších dávkách, aby se to nezmuchlalo. Na energii se to moc nepozná, protože je to suché o to dřív.

Jo, a napínací prostěradla suším buď úplně samostatně, nebo jen s velkými kusy prádla, ale nejradši samostatně, takže třeba povlečení a matracové chrániče ze dvou postělí usuším v jedné várce a dvojprostěradlo dám samostatně.
To proto, že jak se bubem pořád točí, tak se vždycky prostěradlo smotá dohromady a uprostřed je schumlaná koule ostatního prádla, které se v tomhle uskupení samozřejmě neusuší. Když jsem na to zapoměnla, nebo dcera, tak se holt prádlo z prostěradla vymotalo a dalo sušit znovu.

První prachový filtr, co je pod dvířky, vyprazďnuju po každém sušení, aby se prach a chlupy nedostaly do další várky, no máte zvířata, tak uvidíš sama.
Mám na sušce roli papírových utěrek nebo toaleťáku, obojí v nejlevnější struhadlové verzi, tím setřu odpad z filtru rovnou do koše, co mám v prádelně a tím papírem vytřu trochu i prostor kolem dvířek a pod filtrem, kde se zachytává taky prach.

Jednou za čas vytáhnu hlavní filtr, tak 3x do roka, nechám ho vyschnout, vyklepnu ho a vyluxuju ho i prostor pod ním a za ním, tam vždycky najdu chuchvalec.
Dřív jsem ho čistila tak, že jsem ho propláchla sprchou a nechala vyschnout, ale náš opravář doporučuje suché čištění.

Do sušičky se dají s prádlem vložit vlhčené navonění ubrousky. Mám je, ale používám výjimečně, což je poznat i z toho, že ten balíček je dávno prošlý a napůl vyschlý. Nějak mě ta vůně totiž neoslovila, moc umělá, jako bych k vypranému prádlu nalila trochu chemie. Ale možná je to jen špatným výběrem, jiné jsou třeba lepší, možná vyzkouším.

Prádlo do sušičky dávám bez aviváže, jde to i s ní, ale suší se déle.

Kdesi jsem slyšela, četla, že pokud se bubem sušičky potáhne povlakem, vyčistí se to tak, že se dá sušit pár hadrů namočených v octovém roztoku. Nemám zkušenost, zatím se mi nic takového nestalo. Kromě čištění filtrů nic jiného nečistím.

Mám 2 bodlinové míčky do sušičky, co mají urychlovat sušení a více prádlo načechrat. Mně to tak nepřišlo, ale to může být tím, že jsem je vyzkoušela jen s prádlem, kterému neublíží, když se o něj mydlí ježek, no a v plné várce ručníků nebo fuseklí žádné účinky nepozoruju. Tak byly míčky odloženy a letos při podzimní generálce je dostali psi na hraní.

Co si pamatuju, doporučuje se při praní prádla, co půjde do sušičky, nepřehánět to s množstvím pracího prášku, což dělám tak jak tak, šetřím s prášky a gely dost. Jednak proto, že neperu nějak zašlé prádlo, zažranou špínu. A pak proto, že na přívodu vody máme namontovaný změkčovač vody, přídavné zařízení, voda z našeho vrtu je hodně tvrdá. Řekla bych, že je to poznat na kvalitě vyprání, snížila jsem už tak dost nízké dávky pracích gelů prášků a prádlo se mi jeví na pohmat jemnější a barvy jakoby projasněné. Ale možná je to jen můj optický dojem.

Tak to je asi všechno, co mě k sušičce napadá, kdyby tě to před nákupem zajímalo.

to suché čištění spodního filtru musím vyzkoušet. Proplachuju vodou a je to k ničemu.

S těma vůněma jsem myslela třeba bytovou z manufaktury, přírodní, ale ještě jsem to nezkusila. Vždycky zapomenu.

Zajímalo, díky

Ahoj, mandlování si ještě pamatuju, když jsem byla malá. Babička nedala na mandl dopustit, ale doma jsme většinou jen sušili a pak se žehlilo, o mandl mamka ani nezavadila. Já se přiznám, že mě by se do toho asi taky moc nechtělo :-D
My máme doma sušičku od Gerenje http://nejsusicky.cz/susicka-gorenje-d-7564-recenze/ a můžu říct, že jsem s ní velice spokojená. Suší dobře, spolehlivě a hlavně je to rychlejší než na sušáku nebo na šňůře. A můžu za sebe potvrdit, že prádlo ze sušičky není potřeba po usušení žehlit, kromě některých kousků co je fakt potřeba, aby vypadaly dobře (třeba přítelovy košile) nežehlím vůbec, a nepřipadám si nijak hloupě. Ono na doma je to stejně celkem zbytečné, pokud to není sežvýkané z pračky.
Jenom co je teda potřeba, trochu se o sušičku starat, občas vyčistit filtr, vylévat vodu, ale to je tak všechno. Za mě je to dobrý způsob, jak si prádlo usušit a jak se zbavit žehlení, myslím si, že mandl už není dneska aktuální, když jsou lepší možnosti ;-)

Mandl si ještě pamatuju. Dlouho jsme ho používali na penzionu na mandlování povlečení. Doma mi to ale přijde zbytečné. Když se to vytáhne z pračky, tak je to téměř jako vyžehlené. A když se v tom člověk jednou vyspí, tak to vypadá stejně jako předtím.
Obecně si ale sušičku nemůžu vynachválit. Výhodou je taky že zbaví oblečení chlupů, kterých je v domácnosti se dvěma kočkami opravdu hodně. Nedávno jsem zrovna vybírala novou, protože ta naše po mnoha letech odešla do křemíkového nebe. Dost mi při výběru pomohl článek na https://www.arecenze.cz/recenze-susicek/. Třeba vám taky k něčemu bude