u soc.dávek na bydlení si myslím, že by bylo třeba dělat šetření na místě (příp. se povyptávat u sousedů - vím, zní to jak ze starého režimu), aby se předešlo různým lžím a machinacím ze strany žadatelů. Od svých známých vím, že např. spousta mladých matek nepřizná, že žije s otcem svého dítěte, aby mohly pobírat různé soc. dávky.
To mi připadá divné, za "mých mladých let" se holky spíše pyšnily titulem "manželka"...

Je to drastické, ale účinné. V Americe je podpora 6 měsíců a jen pro lidi kteří byli propuštěni z práce. To znamená, že kdo dá výpověď nedostane nic.
Po šesti měsících nezaměstnanecká podpora přestane a dalšího půl roku nemá nikdo nárok. Po dalších šesti měsících může zažádat o sociální dávky, ale není nikde zaručeno, že je dostane.
Jistě, jsou lidé nezaměstnaní "z povolání", ale ti stojí u supermarketů s cedulí "pomozte" nebo žijí z příspěvků na děti, které se v tomhle případě vyplácejí. No a lidé se nežení a nevdávají aby tyhle opuštěné matky ty příspěvky dostaly. To je vlastně stejné jako tady.
Vůbec nejlíp to měli vymyšlené komunisté. Kdo nepracoval, pracoval v kriminále. Tím nechci říct, že to byl dobrý režim.

na druhou stranu - je velmi naivní se domnívat, že kdo chce, tak si práci sežene. Ano, ale jakou a za jakou mzdu...

Kromě toho považuju za prasárnu non plus ultra, když o kvalifikovaného člověk ve věku 50 plus, někdy i pod těch 50, není ze strany "mladých, dynamických a perspektivních" manažerů zájem...

Jako sorry, ale nikdo na sobě nedřel proto, aby pak "na stará kolena" skončil jako doplňovač zboží v supermarketu. Nebo zametal chodníky v rámci těch úžasných veřejně prospěšných prací, aby si teda zasloužil dávky, na které třeba předchozích dvacet let odváděl povinnou sociální daň.

Takové lidi plně chápu,že jsou raději na dávkách a dělají brigády načerno.

Takže bych prosila neházet všechny nezaměstnané šmahem na jednu hromadu. Není to jenom černé nebo bílé.

Tenhle systém, ve kterém žijeme, je shnilej skrz naskrz, člověk, kterej se nenarodil ve zlatý kolíbce, nemá nikde žádný známý, nekrade ani není přisátý na státní cecek, je téměř bez šance sehnat dobře placenou práci, bez ohledu na to, co umí.

Očekávám, že místní ušlechtilí humanisté se do mě zase pustí, ale je mi to šumák.

"Jako sorry, ale nikdo na sobě nedřel proto, aby pak "na stará kolena" skončil jako doplňovač zboží v supermarketu. Nebo zametal chodníky v rámci těch úžasných veřejně prospěšných prací, aby si teda zasloužil dávky, na které třeba předchozích dvacet let odváděl povinnou sociální daň."
No, já mám VŠ a červený diplom a stejně jsem hodně let dojila krávy, abych uživila spolu s manželem 3 děti. Takže já osobně neuznávám, že je nějaké práce nedůstojná člověka, který "na sobě dřel". Zametat chodníky by bylo vlastně pro mě práce čistější, mohla bych pracovat jen od pondělí do pátku, jenže taková tu nebyla.

Leni a Aggi máte pravdu.V těchto případech by soc.dávky a podpora v nezaměstnanosti měly zajistit slušný život do doby než najde odpovídající práci.Ovšem u "lidí",kteří nikdy o poctivou práci neměli a mít nebudou zájem,by soc .dávky,podpora v nezaměstnanosti měly být podmíněné prací pro město,tzv.veřejně prospěšná práce.Vím,že se najde tisíce důvodů proč to takto zařídit nejde.

ale

člověk, kterej se nenarodil ve zlatý kolíbce, nemá nikde žádný známý, nekrade ani není přisátý na státní cecek, je téměř bez šance sehnat dobře placenou práci, bez ohledu na to, co umí.

, to je klasická ufňukaná písnička nul, příživníků a alkoholiků.
Člověk, kterej na sobě "celej život makal", se jistě za ten celej život naučil něco vopravdu potřebnýho a žádanýho, takže když ho mladej dynamickej frikulín nechce zaměstnat pro jeho počínající šediny, vyřídí si živnosťák a nabídne svou úžasnou schopnost a zkušenost jako OSVČ. Zákazníci mu urvou ruce. Leda by se vyučil něčím zhola nepotřebným - inu, měl na to přece celej život .

tak toho budou lidi zneužívat.
Zajímalo by mne etnické složení lidí z toho přerovského experimentu..

asi jsi nikdy OSVČ nebyl, co, ty mudrlante. Takový mám fakt nejradši.

Na jednoho, co se dokáže chytnout a přežít, připadá pět těch, kteří i přes svoje dovednosti zkrachujou a musejí to zabalit, protože přes ty šílený odvody to prostě neutáhnou.

A když se takový člověk chce někde nechat zaměstnat - totéž. Aby případný zaměstnavatel dokázal kšeft udržet, tak mu dá dvanáct hrubýho, protože s odvodama ho ten člověk stojí dvaadvacet.

A je čím dál těžší shánět zakázky (pokud nejste, jak jsem napsala, přisátej ná státní cecek), protože lidi čím dál víc chudnou a tak logicky omezujou spotřebu.

Ale pro pan Krakonoše, co celej život prožil v socialismu, kdy měl práci jistou a pak dostal slušnej důchod, pro toho jsou takoví lidi ufňukaný zoufalci a pitomci, že jo.

Příště radši napiš "Nemám rád Lenku 1", bude to rychlejší, srozumitelnější a nebudeš se ztrapňovat takovýhlema blábolama.

Servus.

ještě něco pro výše jmenovaného. Zapomněla jsem ještě na druhotnou platební neschopnost, která dostane na dno i toho, co se podle tebe se svýma dovednostma bude mít jako OSVČ jako v ráji.

A zkus dneska z někoho dluh vymoct. Obzvlášť taková sociálka a zdravotní pojišťovny mají pochopení pro to, když jim neodvedeš povinné daně, protože ti nezaplatil někdo jiný.

Ty experte.

nevím jak kde, ale naše fabrika neustále shání lidi a lidi ochotný dělat prostě nejsou. A platěj dost slušně. A to nejsou žádný přemrštěný požadavky na kvalifikaci, protože to co leze ze škol je stejně až na výjimky téměř nepoužitelný. A to je prosím v dosahu MHD.
http://aero.jobs.cz/

Tak koukám, že Lenka1 chytila ohnivou slinu a jede jako drak...

On je Krakonoš už v důchodu? Měla jsem za to, že je stále ještě zapřažen v pracovním procesu... jestli ty ses nám Leničko nějak nesekla... hmmm...

že tě nemám rád, to by nebyla pravda. Já tě úplně žeru!

Tak za prvé, stát by měl mít sociální bydlení se základním konfortem pro zdravé lidi, kteří se práci vyhýbají a ušetřil by mnoho peněz za pronájmy a za horentní ceny za bydlení!!!!!!!! A za druhé, existuje druhá či třetí generace lidí, pro kterou je naprosto normální, že když se vykašlou na školu, vzdělání, mají nárok na sociální dávku, za jakou středoškolák i mnohdy vysokoškolák mzdu v práci nedostane. A za třetí, není snad všude kolem nás spousta toho, co by bylo potřeba uklidit, divoké skládky, pomoc pro druhé atd?
A proč by každý zdravý člověk, by si neměl sociální dávku zasloužit tím, že pětkrát týdně ráno vstane a půjde si ty peníze zasloužit?????? Evropské sociální fondy by snad k vytváření těchto míst mohly pomoci!!!!! Bohužel, na tohle si nikdo netroufá...... volební období je krátké.... a lidi by se mohli naštvat......

Pokud má někdo hrubou mzdu 12000,--Kč, zaměstnavatele stojí s odvody na SP a ZP 16080,--Kč, tedy žádných 22000,--Kč, jak uvádíš.

Vidím, že není zbytečné připomínat, že jsou obory, profese, v nichž se živit jako OSVČ nedá.

Myško, ale taky zaměstnavatel musí zaplatit zaměstnanci dovolenou, tedy cca měsíc, kdy pro něj nic neudělá... Takže za 11 měsíců práce zaplatí zaměstnavatel lehkým odhadem cca 17500?

člověk musí změnit profesi, aby nechcípnul hlady. Jsou kolem mě takovejch lidí desítky. Ale jednodušší je samozřejmě fňukat a chodit si pro dávky, to nic nestojí, ani žádný schopnosti nevyžaduje.

Ale pro pan Krakonoše, co celej život prožil v socialismu, kdy měl práci jistou a pak dostal slušnej důchod,

...tak to fakt ne, tohle pravda není

ty počty jsem plácla od oka. Vím naprosto přesně, že na výplatu 15 155 čistého jsou kompletní odvody 25 460. Což mi tedy fakt nepřijde normální.

Jsem fakt urvaná z toho, jak tady někteří z vás plivete na nezaměstnané. Abyste se sami jednou nedivili.

Na tom ostatním, co jsem napsala, trvám.

Nemám potřebu tady s někým souhlasit za každou cenu.

Každej normální člověk už dávno pochopil, že poslušně cpát peníze do tohohle zkorumpovanýho systému je nebetyčná blbost. Čím víc lidí na tohle přijde, tím dřív tenhle nenažranej stát padne na hubu a tím dřív budeme moct začít zase začneme od začátku normálně.

Osobně fandím každýmu, kdo s tímhle systémem dokáže po svým vydrbat a nedělat ze sebe poslušnýho otroka, kterej má akorát dvě práva - držet hubu a platit daně.

Jenom pro moralisty - vytáhněte občas hlavu z vlastního zadku a rozhlídněte se kolem sebe.

To je prostě utopie. A ty to přece víš.

Stejně jako nefandím profinezaměstnaným.

každýmu, komu se daří, ať se daří dál. Jenom vidím kolem sebe, jak normální lidi žijou. Paradoxní je, že mi tady někteří permanentně spílají, že jsem zlá a asociální, přitom sami žijou ve svojí bublině a slovo empatie je pro ně nejspíš sprostá nadávka.

Pochopitelně, že pokud někdo nepracuje odjakživa a nemá ani vzdělání a práci se vyhýbá, tak pro takoví je ten pokus, o kterém Daniela psala, rozhodně namístě.

Jen se mi opravdu nelíbí, když to někteří hned vztahujete na všechny nezaměstnané, že vám přijde normální, že kvalifikovaný člověk, co přijde o práci, má hned po dvou měsících zametat chodníky, aby prý neztratil pracovní návyky - tolik zdůvodnění pana Drábka, který tohle chtěl zavést než mu to Ústavní soud shodil.

"takovÝ"

v Přerově vybírali z dlouhodobě nezaměstnaných, ne z těch, co v blbým věku s výbornou kvalifikací a dobrým vzděláním byli měsíc dva doma...

tvůj postoj chápu. Já už jenom po zkušenostech, jak svých tak i mně blízkých lidí, vidím věci trochu jinak. Např. ta zmiňovaná druhotná platební neschopnost zničila jednoho mého dobrého kamaráda. A stát to nezajímá.

V současné chvíli pracuje načerno, protože by mu všechno sežraly exekuce. Ano, je podvodník, ale alespoň přežije.

Na druhou stranu si postav lidi, kteří, jak jsem psala, nikdy v životě na práci nesáhli a žijou si pohodlně z dávek celej život. Úřednice jim ze strachu přiřknou všechno, i to na co nárok nemají, jen aby byl klid. Čerpají zdravotní péči, aniž by zaplatili jednou korunu. No kde to jsme?

Ne, fakt se dneska večer nechci rozčilovat.

Dlouhodobě nezaměstnaní, tedy lidi,kterým se za první republiky říkalo osoby štítící se práce, by podle toho návrhu měli dál léboš, protože už nepobírali podporu v nezaměstnanosti, ale jak píše Lenka1, ti, co nedávno přišli o práci a pobírali by podporu v nezaměstnanosti, by byli nuceni vykonávat veřejně prospěšné práce. Postavené na hlavu!

pro Krakonoše. Byla jsem vyvedena z omylu, že jsi v zaslouženém důchodu.

Budiž, byla to podle tvých pindů jedna z možností.

Jsi tedy jeden z toho mála OSVČ, kteří se chytili a daří se jim. Přeju ti to, ale tím spíš by ti neškodila trocha pokory, protože situace se může velice rychle změnit. Viděla jsem to už jednou na vlastní oči.

A když jsme u toho státu, stát nezajímá fůra věcí dokud se to netýká státu samotného. A i to neplatí ve všem. Jsem teď svědkem toho, jak stát, potažmo sociálka, neúčinně postupuje v případě dítěte, které potřebuje pomoct.

Ještě doplním své informace - když mi skončila rodičovská dovolená, neměla jsem se kam vrátit, podnik mé místo zrušil. Došla jsem si na pracák a práce v oboru, tedy technická, nebyla. Leda tak šíleně dojíždět, že bych vstávala ve 4 ráno a přijela domů v 6 večer. To bych s malými dětmi nezvládla...Nechtěla jsem brát nějaký čas podporu a doufat, že se místečko najde blíž k domovu - nebo nenajde a stejně to budu muset řešit. Pracák jsem tedy navštívila jen že jsem hledala práci, podporu jsem neměla ani korunu.
Když jsem tedy nehledala technickou práci, tak práce byla. Takže já osobně věřím, že kdo chce, pracovat může. A uživí se.

ve fabrice nebo v kuchyni, ale málokdo má zájem. Jsou to směny, 12 i více hodin.

já jsem ve svym prvním diskusním příspěvku vocitoval nějakej výrok a ten výrok je nepravdivá hovadina. To je celý. Vostatní už je jen vomáčka. OSVČ je jen jedna z možností. Navíc, když dávám nějaký příklady, fakt nemluvim jen a pouze vo sobě (to jen některý jedinci si nedovedou představit, že člověk vnímá taky vostatní lidi a ne jen sám sebe ). Mluvim vo spoustě lidí, který znám, který maj dobrou práci, slušně placenou, jsou zaměstnaný nebo podnikaj a nejsou ani ze zlatý kolíbky, ani jim nikdo neumetal cestu, ani neměli "tlačenku", ani nekradou....
Ale pokud někdo chce vidět tuhle zem jako místo, kde nejni možný žít a pracovat, nechť ji tak vidí. Pak je ovšem velkou votázkou, kdo vlastně tuhle zemi nenávidí, jak mi zrovna nedávno bylo podsouvaný, žejo.

Člověk, kterej na sobě "celej život makal", se jistě za ten celej život naučil něco vopravdu potřebnýho a žádanýho, takže když ho mladej dynamickej frikulín nechce zaměstnat pro jeho počínající šediny, vyřídí si živnosťák a nabídne svou úžasnou schopnost a zkušenost jako OSVČ. Zákazníci mu urvou ruce. Leda by se vyučil něčím zhola nepotřebným - inu, měl na to přece celej život smilies/grin.gif.

Jak s tím souvisí to, zda a kdo svou zemi nenávidí netuším. Ale jestli se cítíš v tomto směru osloven, je to jenom dobře.

Takhle to udělalo dost mejch kamarádů - a funguje to. Praxí prověřený, že to je reálná možnost, jistě ne pro každýho, ale pro toho, kdo na sobě umí makat (a ne jen vo tom žvanit), zcela jistě jo.

Jak jsem zmínila výše, jsou obory, ve kterých se na OSVČ dělat nedá. A to je věc jedna. Druhá je, že jako OSVČ se v určitých oblastech snaží uživit tolik lidí, že se prostě všichni uživit nemohou... Najít díru na trhu, něco, co chybí a po čem bude poptávka, je čím dál těžší.

Charakteristika
"člověk, kterej se nenarodil ve zlatý kolíbce, nemá nikde žádný známý, nekrade ani není přisátý na státní cecek, je téměř bez šance sehnat dobře placenou práci, bez ohledu na to, co umí"
mi rovněž přijde přesně jako "házet všechny šmahem na jednu hromadu".
Jen pro upřesnění, abych nebyla napadána, že taky vím houby - znám na vlastní kůži co je to bejt zaměstnanec, OSVČ i důchodce a nikdy jsem neměla pocit, že bych na tom byla nějak extra finančně blbě. Když bylo potřeba, vždycky jsem dokázala najít nějakej vejdělek navíc - nebo spíš si dost často našel on mě... a přestože jsem víc než "ve věku 50 plus", můj současnej zaměstnavatel se dost děsí dne, kdy mu řeknu "šéfe, balím a jdu sypat ptáčkům"
A to fakt nejsem profík, kterejch je v republice dva a čtvrt kusu

že lidi mohou přijít o práci.
Dále jsem uznala argumenty kamaráda, který (nemajíc dceru v osobní péči, ale jen o každém druhém víkendu, přičemž dceři navíc bylo víc než 10 let), může hladat práci v širší oblasti a přesto nevzal tu první, neboť si věřil na lepší a říkal - vezmu tu první, pak se naskytne lepší, ale než mě uvolní "dočasný" zaměstnavatel, nový na mě nepočká. OK, v jeho situaci to chápu. A už dávno práci a dobrou má.
Nechápu lidi nezaměstnané déle než půl roku. Za tu dobu už mohli poznat, že práce, jakou by si představovali (hodně peněz za málo "muziky", tj. bez dřiny), neseženou, není, a pak tedy nezbývá než vzít co je. Dnes VŠ chrlí samé bakaláře v humanitní oblasti, a pro ně v oboru job být nemusí a není. Také každá absolventka gymplu se domnívá, že bude pracovat jen v kanclu u PC. No a pak je tu sorta, která dělala jen dokud "příživnictví" bylo trestným činem a někde být zaměstnaný musel každý. Dokud jsem dělala technika, potýkala jsem se s lidmi takto nuceně zaměstnanými a dalo dost práce vyrazit z nich aspoň zametení dvora! Ale je fakt, že aspoň do práce přišli, neváleli se celý den na gauči nebo v hospodě :-)

Nastoupí do firmy nový pracovník a vezme si ho do parády mistr:
"Tak tady máš, mladej, koště a půjdeš zamést halu."
"Ale já jsem inženýr!"
"Aha," škrábe se mistr za uchem, "tak já ti to teda ukážu."

... že dnes děti nesmí na brigádu se školou (dřív bramborové nebo chmelové), tak to už ani nebude vtip...

děti se snad naučej zametat doma, ne? Nelze ve všem spoléhat na školu

příklad: pracovala jsem ve volební komisi jako zapisovatelka u voleb do zastupitelstev obcí, u nás do radnice a magistrátu města. Kdo to někdy dělal, ví, jaká je to práce, myslím tím sčítání výsledků. Měla jsem v komisi mladé studenty i lidi 40-65 let. Nebýt těch mladých, tak hlasy počítáme týden. Byli chápaví, pružní, bezproblémoví. A víte, komu "šly ručičky dozadu"? Právě těm "starým pardálům"....
Mám 2 mladé dospělé syny, oba pracují, ten mladší vystřídal více zaměstnání. Vím, jaký je to "opruz" dnes najít dobrou práci a jak s Vámi zaměstnavatelé vymetají, co všechno musí ti mladí vydržet (náročné podmínky, dlouhé směny, práce ve stoje u stroje či pásu, přestávky 10minut na WC).
Moji rodiče, dnes důchodci, také nechápali, že je dnes těžké najít práci. Nebyli nikdy nezaměstnaní, žili a pracovali převážně v totalitní době, svůj profesní život strávili v jedné fabrice. Táta byl dělník - frézař. Pracoval 8 hodin, v 15 hod. byl doma a dokázal při zaměstnání postavit rodinný dům svépomocí. Neumím si představit, že by moji synové po práci 12-13 hodin v zaměstnání vzali krompáč a šli kopat základy....

bydlím v bytě, všude mám koberce, tedy nezametám, nevytírám, vysávám...

jak mezi mladýma, tak mezi staršíma se najdou lidi, co se jen vezou..
A to, že dřív naše rodiče po práci svépomocí stavěli rodinné domky.. no a teď si mladí berou hypotéku a musí si na ni těch 12-13 hodin v práci vydělat.. Je jiná doba a lidi se tomu přizpůsobili, ale rozhodně to neznamená, že současní mladí jsou výrazně chápavější, pružnějsí atd. než lidi nad 40..

Já naprosto a všema deseti souhlasím:

A proč by každý zdravý člověk, by si neměl sociální dávku zasloužit tím, že pětkrát týdně ráno vstane a půjde si ty peníze zasloužit??????

Když já přišel o práci v 54 letech a práci najít nemohl rád bych dělal aspoň tohle. Bohužel, u nás to nebylo a kdekoli jsem šel do podniku o práci vždycky vzali někoho pětadvacetiletého s praxi minimálně 15 let.

jasně, všude je něco.... Já jen uvedla své zkušenosti. Nadávno jsem se podivovala nad chováním kolegy v práci, který měl kolem svého odpadkového koše nasypané takové ty útržky ze skartovačky. Bylo asi 11. hod. dopoledne a já jsem vešla do jeho kanceláře. Zeptala jsem se, proč má ty papírky kolem koše. On mi na to řekl, že to neuklízí schválně, že to není jeno práce a aby to uklidil pán - uklízeč. Uklízeč chodí do firmy až po pracovní době. Kolegovi je asi 38 let. Musela jsem se hodně přemáhat.....
Na některé lidi je nejlepší dlouhý bič a malý dvůr.....

Tehdy to byla relativně nejdostupnější možnost a tak trochu se s tím ve státním plánování i "počítalo", že si lidi urobí sami.

"Na některé lidi je nejlepší dlouhý bič a malý dvůr"
Povídala známá - mají v práci paní z příbuzenstva vedení a ta si tuhle před kolegyněma povzdechla, že neví, jak by to dělala, kdyby někde musela pracovat na celejch osm hodin (za který je samozřejmě placená a líp, než spolupracovnice).

Náhodně jsem dnes narazila na tenhle článek: http://www.super.cz/389264-i-na-pohlreicha-doslo-musel-prodat-luxusni-restauraci-ve-svycarsku-kde-si-bral-svou-zenu-zdenku.html a musela jsem se zasmát:

„Oni už nechtějí moc dělat rukama. Navíc je tam úplně nesmyslná minimální mzda 4500 franků (přes 112 tisíc korun) měsíčně plus odvody. To je šílené,“ dodal Pohlreich.

"...Člověk, kterej na sobě "celej život makal", se jistě za ten celej život naučil něco vopravdu potřebnýho a žádanýho, takže když ho mladej dynamickej frikulín nechce zaměstnat pro jeho počínající šediny, vyřídí si živnosťák a nabídne svou úžasnou schopnost a zkušenost jako OSVČ. Zákazníci mu urvou ruce".
------------------------------
Je uplně neuvěřítelný, že tomuhle by ještě dneska někdo mohl věřit!

Čtu: "...Člověk, kterej na sobě "celej život makal", se jistě za ten celej život naučil něco vopravdu potřebnýho a žádanýho, takže když ho mladej dynamickej frikulín nechce zaměstnat pro jeho počínající šediny, vyřídí si živnosťák a nabídne svou úžasnou schopnost a zkušenost jako OSVČ. Zákazníci mu urvou ruce".
Podmínkou je - "naučil se něco potřebného a žádaného", takže pokud toto platí, bude tato činnost poptávaná, i když ji bude provozovat jako OSVČ a nikoli jako zaměstnanec, ne?

tu ve svém prvním příspěvku zmínila "stará kolena" - a v tom trošičku může být opravdu háček, Aggito, Krakonoši. Vaše argumenty uznávám a chápu, je však skutečně třeba vzít v úvahu i jistou opotřebovanost člověka po celoživotní poctivé práci kdekoliv - někde dokonce víc

Takže pokud bych přišla nyní skoro před důchodem o svoji práci, o jedinou kterou pořádně umím, nevypadla by mi perla z koruny, kdybych šla zametat s mladými ženštinami chodníky nebo bych dojila či doplňovala zboží v supermarketu.Kdybych fakt musela.
Ale určitě bych to chápala jako životní prohru, nepochybuji o tom, že mladší a výkonnější jedinci by mi dávali zatraceně sežrat, že nejsem stejně chápavá a rychlá, jako oni (ony).Ještě tak mohou uznávat moje zásluhy a šediny v původní profesi, přijít jinam po padesátce si nedovedu představit.

Takže jedině podnikat. Jenže...
Péče o nemocné a staré se jistě cení vždy a všude - ovšem já sama za chvíli možná budu tuto pomoc potřebovat, jak mám sloužit nemohoucím, když se teď zrovna kroutím bolestmi zad? Že?
Možná jsem uměla dobře plést svetry, když jsem na to ještě viděla.

Ono dělat cokoliv - třeba jak píše Aggitta - zamlada a z nutné potřeby je statečné a správné. Nepochybuji ale, že bys sis Aggitto se svým dosaženým vzděláním myslela, že to budeš dělat do smrti. Kdežto po padesátce už se skutečně přemýšlí takto. Celý život se profesně vzdělávám, pracuji na sobě, sloužím ostatním, odvádím daně. A mám jít radostně ke koštěti?

Ano, pokud by to bylo nezbytně nutné. Ale veselá představa to není, pokud tedy žijeme jen jednou.

... do smrti bych dojit nechtěla. Stačilo těch skoro 20 let :-)
No, ale asi mi nezbyde, než přiznat barvu, nechtěla jsem to sem motat, ale budiž. Opravdu jsem po mateřské neměla kam znova nastoupit, podnik svých 300 ks skotu prodal, zrušil tím celou ŽV a já jako zootechnik jsem tedy byla bez práce.
Opravdu jsem dostala jedinou pracovní nabídku v oboru 30 km od domova, ale jen záskok na půl roku, žádná perspektiva. A opravdu jsem šla raději místo toho dojit.
Ale nenapsala jsem, že jsem dojila VLASTNÍ KRÁVY. Nejprve dvě, co se nám otelily (odchované z telat), pak jsme přikoupili 5 dalších, okachlíčkovali dojírnu a začali prodávat mléko do mlékárny. Zprvu cca 70-80 litrů, nic moc výdělek, ale postupně jsme nakupovali další telata jalovičky, pronajímali si další pozemky, dřeli zprvu s ruční kosou, hráběma, vidlema a sváželi trávu a seno (na zimu) s poníkem,postupně jsme si pomáhali mechanizací, tedy od středověku došli do 21. století. Takže jsem sice vystudovaný inženýr, ale když jsem práci neměla, vyřídila jsem si dokumenty na podnikání (tenkrát se to dělalo na obecním úřadě), a stala se OSVČ, a místo práce v kanclu a poroučení jiným, jsem poroučela sama sobě a nakonec dojila 50 krav.
Začátky jednoduché nebyly, navíc jsem rok poté měla našeho nejmladšího (ráno jsem podojila, odpoledne rodila), takže sice jsem dostala nějaký rodičovský příspěvek, ale mezitím zůstal doma manžel a tak jsme jeli na přísně úsporný režim typu "co rostlo v okolí do 15 km, otrhat a zavařit", plus vlastní mléko, maso, med ke slazení, sádlo místo oleje.
Až tak po 10 letech jsme na tom byli výrazně lépe než jako zaměstnanci. A teprve před 4 lety jsme mohli dojné stádo prodat a nyní můžeme - a musíme - vystačit s převážně rostlinnou výrobou (menší stádo masných krav máme dosud, ale zatímco jsme na konci "mléčného období" mívali průměrně 100 ks skotu (50 krav a 50 jalovic), dnes máme krav 18, 5 jalovic, 15 telat a 1 plemenného býka, přičemž telata příští týden prodáváme.
Práce v dojírně bez ohledu na úroveň mrazu mi zničila ruce, pokud jsem nechtěla mít je chromé, musela jsem skončit. Vemena se myjí teplou vodou, ale krávy jsem si do dojírny naháněla z mrazivé čekárny. Plus se začaly ozývat roky, kdy člověk dřel s násadou v ruce, a skládal metráky sena a slámy, nebo kolečkem vyvážel od 20 krav hnůj na hnojiště.
19 a půl roku jsem neznala svátky, dovolenou, nic. Ale uživila jsem se vlastníma rukama a nic nikomu nedlužím.
Je pravda, že jsem byla mladá, zdravá, odhodlaná se nějak se situací poprat a děti uživit i jim umožnit vystudovat.
Dnes je mi těch "50plus" a do podobné anabáze bych už nešla. To nebylo "budu dělat cokoli 42 hodin týdně", to bylo dělám 70 hodin týdně, dělám nemocná s penicilínem, dělám se sádrou na ruce, a dovolená je cosi, co nepřichází do úvahy.
Naštěstí - investice naší dřiny se vyplatila, vybudovali jsme farmu, která nás nyní, co dcery "vylétly z hnízda se synem uživí, a až se dožijeme důchodu, uživí syn sebe i svou budoucí rodinu.
Ale kdyby mi to sebrala nějaká nová kolektivizace? No tak tedy půjdu zase dojit, tentokrát družstevní krávy, ale když si ruce "dorazím", budu marodit, budu mít volné dny, budu mít dovolenou... a nějak to do důchodu doklepu, ne?

PS: chápu, že dělat dodnes zootechnika a pak degradovat na dojičku, by mi asi nebylo milé, už bych se v té lepší práci zabydlela. Ale milé, nemilé, jíst se musí, že?

PS: "okachlíčkovali dojírnu" je špatně, v 1. fázi jsme okachlíčkovali mléčnici, aby splnila podmínky KVS pro produkci mléka, nosili jsme do ní mléko v konvích z vazné stáje.
Teprve o cca 10 let později jsme okachlíčkovali vedlejší prostor, udělali z něj dojírnu a z přilehlé stodoly volnou stáj, kde už se hnůj nevyvážel kolečkem, ale nakladačem na traktoru. Zato zase bylo víc krav na dojení...

Tohle všechno by nešlo dělat, kdybyste ani jeden neměli vztah ke zvířatům, k zemědělství.
"...To nebylo "budu dělat cokoli 42 hodin týdně", to bylo dělám 70 hodin týdně, dělám nemocná s penicilínem, dělám se sádrou..." Vyvedu tě z omylu, dnes málokdo dělá jen 42 hodin týdně, fůra lidí pracuje při nemoci, úrazu, akorát tu dovolenou by jim měl aměstnavatel umožnit vyčerpat, ale také to není pravidlem, prostě se tzv. propíše, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, a zaměstnanec maká i o dovolené...
Sama píšeš, že bys to už teď, když nejsi mladá, dělat nechtěla a já se vůbec nedivím, je to řehole.
Jak píše Iris, člověk celý život maká v určitém oboru, a tak se, je-li propuštěn kolem padesátky, což se stává dost často, že dostanou místo něj přednost mladí sice bez zkušeností, ale za to draví, ocitne na trhu práce, pro který je ale v podstatě bezcenný. Zkušenosti pro mladé manažery nic neznamenají, vidí jen stárnoucího člověka a zaměstnají někoho z jejich pohledu perspektivnějšího - mladého. Ovšem ten jim do roka, jak získá nějaké zkušenosti a praxi, uteče na lepší místo. Vynaložené náklady na adaptaci a zaučení se nevrátí. Kdyby zaměstnali toho padesátníka, tak ten by si místa vážil a makal by až do důchodu, ještě cca 12 - 15 let...

Iris s Myškou pochopily, jak jsem to myslela.

pokud člověk využije léta, kdy je ještě mlád a pružný, k tomu, aby se něco pořádného naučil, tak pak je pro něj mnohem snazší "udělat se pro sebe".

Ano, asi to nejde v každém oboru, ale v řadě ano. Já na sebe jako OSVČ dělám od doby, co mám děti a propustili mě z práce. Žádné fňukání o tom, že jsem se nenarodila se stříbrnou lžičkou v puse (a to jsem se fakt nenarodila), nebo že nekradu a tak mám smůlu, se nekonalo a nekoná.

A jsem spokojená, protože mi to umožnilo jak profesně se rozvíjet, tak se starat o své děti a nepřijít o jejich dětství.

Fňukání, jakej jsem chudák, ještě nikdy nikoho nenakrmilo, a pokud bych nic pořádnýho neuměla, tak bych to asi taky dělat nemohla.

Ještě jsem neviděla člověka, kterej je poctivej pracant a něco umí, ale přesto je dlouhodobě nezaměstnanej.

Jediný, koho bych chránila, jsou lidi nemocní, kterým zdravotní stav nedovoluje, aby se o sebe sami postarali.

A jak tu zmiňovala Lenka o tom "hnusným státu, kterej je správný podvádět" - to si rozhodně nemyslím, dalo by se možná polemizovat o tom, jak účinně se prostředky přerozdělujou, ale pokud nebudeme odvádět daně, tak na ty skutečně potřebné, mezi kterými se můžeme octnout klidně taky (nemoc, úraz) zbude ještě míň peněz. Od člověka, který o sobě prohlašuje, jaký je vlastenec, bych něco takového tedy nečekala.

Ještě jsem neviděla člověka, kterej je poctivej pracant a něco umí, ale přesto je dlouhodobě nezaměstnanej. -
tos toho ještě v životě asi moc neviděla.

já se tedy hlásím ke straně Petronily, a konstatuji, že ani já neznám DLOUHODOBĚ nezaměstnanýho šikulu. Možná bys nám, Myško, tedy měla nějaký příklad uvést?
A nezapomeň, diskutujeme o dlouhodobě nezaměstnaných lidech.

Dále jsi stále nepochopila, co jsem napsala já - že bych už do ručopráce s vidlemi a hráběmi dneska nešla, ale ani bych nemusela. Proč? Tenkrát jsme měli 2 malé děti a žili tedy 5. rok prakticky z jednoho platu, a spláceli půjčku na domek (ne vcelku milosrdnou hypotéku jako dnes je možné získat). Prostě neměli jsme peníze na to, koupit si nějakého motorového pomocníka...dokud něco nevyděláme se skoro holýma rukama.
Předpokládám, že být 20 let v zaměstnání,a pak o ni přijít, tak si nějaké rezervy vytvořím (stavebko, životní pojištění atd), takže by bylo z čeho investovat do rozjezdu. Ale taky je možné, že bych místo hospodaření doma (výhoda - mohla jsem mít kolem sebe děti, stačilo na ně dávat pozor), dnes mohla jít do aktivit vyžadujících cestování.
Také už nepotřebuji vydělávat na 3 dospívající děti, takže výše výdělku už by nebyla kritériem. Ano, jasně, že spadnout po 20 letech z pozice manažera na např. uklízečku, není něco, po čem kdokoli touží. Když by to jinak nešlo, vzala bych to, neohrnovala bych nad takovou prací nos. Ale jinak bych se samozřejmě snažila, jako jsem se snažila doma, vzdělávat se po stránce krmivářské, plemenářské, ekonomické a účetní, umím dnes víc než mě naučili ve škole, nebo v zaměstnání. Takže snad bych měla výsledky, jako jsem měla se svým stádem doma (3. nejlepší užitkovost v okrese, 10. v kraji)a byla bych pro zaměstnavatele přínosem i po padesátce.

Shrnutí - rozlišuji "co by se mi líbilo" a "co udělám, musím-li živit rodinu" (nebo jen sebe).

Máš pravdu, jsou lidé, co chodívají i v sobotu na jakési "dobrovolněpovinné" směny, nebo nemarodí s rýmičkou, chřipkou, bolavější páteří. Ale nedělají 10 hodin denně 360 dní v roce. Odečítám průměrně 5 dní, kdy jsem fakt nemohla a musel zaskočit manžel, a ten pak tedy dělal jen nejnutnější, aby se aspoň vyspal...když dělal svoje i moje. Takhle fakt nikdo neotročí, jen lidi, co chtějí jako my "z ničeho" vytvořit něco, co je v budoucnu uživí. Ale pak znám lidi, co se hodí marod se zády a vyrazí do lesa na dřevo, co nadávaj na zaměstnání a přitom stihnou během pracovní doby různé soukromé aktivity... Ty takové neznáš?

Nechci se tady dohadovat o tom, zda jsme byli blázni, kterým to vyšlo, ani vyzvedávat sama sebe na piedestal. Uvedla jsem své zkušenosti jen proto, abych doložila, že nemluvím jen teoreticky o tom, že kdo chce, může pracovat a když ne hned, tak se mít dobře později.

že se teď už v debatě projevuje malinko něco jako generační rozdíly.
Cituji Petronilu:

pokud člověk využije léta, kdy je ještě mlád a pružný, k tomu, aby se něco pořádného naučil, tak pak je pro něj mnohem snazší "udělat se pro sebe".

S tím se dá jen souhlasit. Ovšem já a myslím spousta dalších lidí z mé generace ani nenapadlo se něco učit pro případ, že se budu muset "udělat pro sebe".Chodili jsme prostě do práce a věrnost jednomu podniku se cenila.Ani mne nenapadlo mít nějaké zaječí úmysly, byla jsem vždy loajální ke svému zaměstnavateli, nenapadlo mne myslet na to, že jednou budu třeba muset podnikat.Připomínám, že u mne se nejedná o dvacet let, ale bezmála 40.....Jsem odsouzeníhodná?

Kdybych teď přišla o zaměstnání (a ono to tak vypadá, bohužel se pokládá naše malá nemocnice...), samozřejmě, že mne napadá, co bych mohla dělat. Nejsem si ovšem vůbec jista, že by zrovna to někdo chtěl a platil za to, že bych to mohla dělat jako OSVČ....

Nikdy jsem nechodila do práce s tím, že se budu učit něco pro případ, že bychom skončili.Někdo tomu možná bude říkat, že to byla taková ta socialistická vatička, ve které jsem byla zachumlaná - no ano, žila jsem v té době.Já a spousta dalších. Jsem z kraje, kde jsou byli téměř všichni chlapi zaměstnaní kolem uhlí a elektráren.Přemýšlím, jestli i takový poctivý udřený horník přemýšlel po tvrdé šichtě, jak se eventuelně udělat pro sebe.

A znovu se budu opakovat - co ta stará kolena? Člověk blbě slyší, blbě vidí, občas v souvislosti s počasím, měsíčními úkazy a ročními obdobími sotva vstane, chřipka ho nadlouho totálně odrovná a hlavně - do té blbé hlavy už nechce lézt nic nového.To není výmluva, to je prostě fakt, to je to pitomé pozvolné kornatění, to je věk, všichni to poznají. Můžeš klamat tělem a vypadat mladý a fit. Ale tyhle věci nepřečůráš.Lidé, kteří pracovali manuálně něco skutečně umí rukama a zřejmě to nezapomenou.Přesto ale vzpomínám, jak můj pantáta - malíř a lakýrník - se stále nabízel, že nám tohle či tamto natře a vymaluje. A my jsme nevěděli, jak ho slušně odmítnout, neboť už na to neviděl a jeho práce se musela potají předělávat. Celý aktivní život byl ale velmi pracovitý a dobrý ve svém oboru.V té socialistické vatě.Ovšem zestárnul a nešlo to už jako dřív.

Můj táta jezdíval jako taxikář - celá léta, byl široko daleko jediný, ještě jako zaměstnanec Komunálních služeb. Pak procházel různými podniky a po revoluci dostal chuť oprášit znovu taxikařinu.Jenže do té džungle, mezi tu dravou partu mladých řidičů ani nezkoušel zapadnout.

Jinak Aggitto máš můj respekt za to, cos dokázala.
Přemýšlím, jestli bych se dokázala také předělat a zapadnout tak jako vy mladší - kdybych žila později a v jiné společnosti.

vo takovym jednom juniorovi, co má celej život před sebou a díky svý neschopnosti pracuje intenzivně především na tom, aby byl po padesátce, kdy už jeho tělo nezvládne nějakou manuální votročinu, nezaměstnatelnej. Tenhle hoch bude taky celej život nadávat na "režim" a zlej kapitalismus. Je fakt, že takovýhle typy se měly za socíku úplně skvěle, protože nějaká zašívárna se pro ně dycky našla.
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10396471234-k-oblakum-vzhlizime/31229434014/

že kdo poctivě pracuje a snaží se, šikula, nemůže být bez práce - volnější parafráze. ČErnobílé vidění světa. Ze své dlouholeté praxe vím, že to prostě tak není. A měli bychom vědět všichni, že prostě skutečně existují lidé, kteří jsou na tom bledě a ne vždy si za to mnohou sami, a jsou lidé, a není jich málo, kteří prostě pracovat, zejména rukama, nechtějí a prahnou po dávkách všeho druhu. A jednalo se zejména o ty dlouhodobě nezaměstnané. Člověk někdy až žasl nad jejich výmluvami.
Tak to je. Jo a kdyby všichni chtěli podnikat, kdo by makal v pásové výrobě ? tudy cesta k řešení taky nevede. Lidi jsou holt děsný stvoření...

a Ty znáš někoho, kdo je na tom bledě, ačkoli je zdravý a něco smysluplného umí a umí makat?

(A "smysluplným" nemyslím, že by to nutně muselo být intelektuálně náročné).

Chceš adresy ? Ale jsem zvyklá, že kdo je přesvědčen, že to není možné, je nepřesvědčitelný o opaku - nejsi sama.
Pán lehce nad 50 let, 3 jazyky (státnice), léta praxe, hledání i v příbuzných oborech, nevymýšlel si, nevysíral, uměl se prezentovatel -nakonec doplňoval zboží v Tescu za pár šprdlíků. Asi máš chuť napsat, že se asi prezentovat neuměl. Uměl. To ten věk...Podobně dopadli třeba i řemeslníci, jeden ukončil OSVČ kvůli druhotné platební neschopnosti, další - ale co to budu vypisovat, ty tomu stejně neuvěřiš, neuznáš to, tak co.
Podobných jsme měli celý šuplík. Rozhodně ale větší šuplíky byly těch nemakačenků.
Má to pánbůh všelijakou čeládku.

nepřemýšlel ten pán třeba o překládání ze svého oboru, když měl státnice ze tří jazyků?

se sháněním práce jsem se potýkala od doby, kdy jsem se vrátila z mateřské. A, že jsem měla hodně štěstí, že jsem nebyla dlouhodobě nezaměstnaná. Nejdřív původní zaměstnavatel, kde mě vzali na 1/2 úvazku, protože měli ke konci roku moc práce. Potom jsem se dostala na velmi dobré místo-telekomunikace, ale za 1,5 roku se snižovaly stavy, byla jsem tam nejkratší dobu, tudíž první na řadě. Potom jsem šla prodávat látky k soukromníkovi(přivydělávala jsem si při pracáku 4000-jinak by mě nevzal), po zkušebce mi řekl, že má místo mě důchodkyni, ta ale nenastoupila, tak jsem měla další 3 měsíce. Pak jsem našla brigádu pro původní práci-tekomun.,ale už jen jako brigádník. Od té doby jsem byla ještě u jedné firmy, ze které jsem odešla, díky jiné nabídce. Takže bratru 10let, než jsem získala přijatelnou práci. Vše obnášelo učit se nové kreslící programy, směrnice...nevím, jak víc bych se měla ještě vzdělávat a v mém oboru bych se asi těžko udělala OSVČ.
Vše se musí posuzovat dle daných možností každého jednotlivce, jen chytrolíni si myslí, že univerzální řešení je OSVČ. Jo leda, že by přibyla další manikérka, pedikérka,kosmetička.......

zkoušel snad úplně všechno, vážně.A nakonec skončil u překládání konzerv z vozíku na regály. Práce šlechtí - ale to je to o čem jsem psala, přes snahu je na tom bledě. I to se děje, proč to popírat.
Musím si asi koupit novou myč. Tahle už dosluhuje a je úplně utrpení

chytrolíni hlavně viděj, kam Evropu dovedla její velkorysá sociální politika. Chytrolíni si myslej, že kdyby dávky byly jen pro nemocný a starý, že by třeba nedocházelo k nepříjemnýmu "tahu na sever" ekonomickejch imigrantů z jihu, který tak strašně děsej hlavně koho? No hlavně nechytrolíny.
Bohužel, protože chytrolíni jsou v každý správný společnosti v menšině, Evropa navopak směřuje k nějakýmu systému "minimální dávky pro každýho", jakýhosi základního "platu" za to, že člověk sedí na p*deli a dejchá, prej aby zoufalci, kterejm bude lopata smrdět dycky, aspoň nekradli. Až tohle nechytrolíni zavedou (protože práce je přece málo a musíme bejt hlavně empatický) a až se to rozkřikne po celým světě (což bude díky médiím a internetu, jejichž století žijeme, trvat asi tak 7 dní vod zavedení), tak se vydaj na pochod do Evropy Indové, Ngalopové, Pandžábci, Paštunové, Kazaši a cvičně možná nakonec i nějakej ten Mongol. A pak možná konečně nastane ta vzácná chvíle, kdy budeme svejm severokorejskejm bratrům a sestrám závidět jejich životní úroveň a klid na práci.

Rozhodně tu nikdo neschvaluje a neadoruje nemakačenka, slovy socialistického slovníku - osoby štítící se práce, která jsou profesionálními pobírači dávek.
Tady se přece mluví - píše o lidech, kteří ačkoliv celý život makali a přinášeli svému zaměstnavateli zisk, jsou ve věku kolem padesáti, pětapadesáti, propuštěni a velmi těžko hledají práci. Důvody tu byly vypsány několikrát, tak je nebudu vypisovat znovu, a proč nemůže každý začít podnikat, taky.

v mém příkladu neseděl s rukama v klíně a neplakal, ale šel "k lopatě" - není nemakačenko, jen ho je škoda pro společnost a tak. Myška má pravdu, nemakačenky taky neoslavuju a neomlouvám, právě naopak. Jde jen o to pochopit, že ne každý si za všechno může jen svou vlastní vinou. Kromě toho každý skutečně asi OSVČ být nemůže - nebo může ? Může. Schwarz systém funguje. Každý může k té lopatě dostat svoje IČO...ach ti úspěšní...

Takže budu jen komentovat dnešními slovy našeho vrcholného myslitele, politika Gazdíka, který k důraznému varování německých tajných služeb před devastací Evropy přivandrovalejma uzenáčema pronesl: „Dokument jsem pochopitelně nečetl, ale pečlivě by si ho měla přečíst především německá vláda".
Vskutku slova, hodná génia!

ano, velkorysá sociální politika skutečně přispěla k tomu, že Evropa je tam, kde je, a tím nemyslím jen současnou situaci s imigranty, předtím to bylo Řecko, sociální velkorysost dělá problémy i Francii a tak dále.

Jenže tady se právě mluví o tom, jak je špatná neadresná, plošně pojatá sociální politika. V důsledku této politiky pak máme právě ty dvacet let nepracující lidi, co jim ke štěstí stačí dávky a přežívání, a na druhé straně rok dva tři nezaměstnané lidi, co jsou vyčerpaní léty zodpovědné poctivé práce, během kterých taky tak nějak žili, takže většinou státu vychovali jednoho dva tři daňové poplatníky, platili si zdravotní pojištění, ze kterého vyčerpali minimum, platili si sociální pojištění, jehož součástí je i nemocenské, ze kterého vyčerpali minimum, z jejich odvodů žijí a fungují právě ti čtvrt století nezaměstnaní - a tyhle lidi, ti, co pracovali a platili jak mourovatý, pak najednou řeší, jestli budou mít na jídlo, nájem, elektriku, léky. Nebudou, žádné dávky dohromady nepokryjí běžnou základní potřebu lidí, kteří žili běžným životem, nikoli životem askety ve skalní jeskyni. Takže vyčerpají úspory, zruší penzijní připojištění a v době, kdy konečně najdou nějakou brigádu - ostraha v obchoďáku, doplňovačka zboží apod., tak už jsou na antidepresivech a na nich i zůstanou, protože zjistí, že okamžikem nástupu do práce ztratili nárok na dávky, ovšem z výplaty o 9-11 tisících čistého svůj dosavadní život stejně neudrží.

A to pořád mluvím o zdravých lidech, ale oni nejsou jen zdraví a nebo úplní invalidi na lůžku, jsou taky, a je jich hodně, lidi se zdravotními potížemi, kvůli kterým nemůžou dělat všechno, mají na to třeba i lékařské potvrzení a opravdu to dělat nemůžou, nejsou schopno, a ani by si to nikdo nerisknul, ale na invalidní důchod nebo cokoli jiného nemají nárok. Jejich zdravotní potíže, kromě toho, že jim nedovolí pracovat, je stojí taky peníze - aby ráno vstali z postele a někam došli, tak musí chodit na rehabilitace, masáže, užívat doplňky, pít speciální čaje, atd.

Vždycky jsem tvrdila, že sociální dávky tu nejsou od toho, aby člověku zajistily životní úroveň, na kterou je zvyklý, ale aby mu zajistily důstojné přežití v teple, suchu, čistotě a bez hladu. Všechno další je navíc a člověk si na to musí buď vydělat, ušetřit, nebo to nebude mít.
Toho názoru jsem pořád. Považuju ale za velice špatný systém, kde důstojné přežití v teple, suchu, čistotě a bez hladu je zajištěno každému bez ohledu na to, jestli uplynulé čtvrt století pracoval a platil do eráru, nebo z eráru jen čerpal.
Pokud se do systému dávek dostane člověk po dlouhé době soustavné práce a přispívání do eráru, pak by měl mít nárok na dávky vyšší, takové, aby mu alespoň zčásti zajistily víc než jen to holé přežití. To ať je zachováno pro ty celoživotně nezaměstnatelné, budiž, ale lidi, co do eráru odvedli na daních a odvodech statisíce, by měli být hodnoceni a "odávkováni" úplně jinak.

o "Jazykomluvci" vím houbelec, jaké jazyky uměl? Angličtinu, kterou už vládne tak pětina populace? Ruštinou, po které je poptávka tak v Karlových Varech? Nechci se do něj navážet, chraň Bůh, jen podotýkám, že prostě umět jazyky bylo super v jisté době , ale dnes už ne. Ti mladí už tlumočníka nepotřebují, domluví se přes angličtinu s každým.
Za druhé - jak se tím živil do doby, než přišel o práci? Tlumočil? Překládal? Provázel turisty? Učil jazyky v nějaké škole?

to jsi mě překvapil tím Tvým výlevem. Zírám jak ses rozohnil. Sice mi poněkud unikají souvislosti a už vůbec netuším do jaké skupiny se Ty sám počítáš. Na jedné straně brojíš proti soc.dávkám, které jsou mimo jiné i důvodem současného přílivu uprchlíků. Na straně druhé tyto uprchlíky vítáš a jsi ochoten je klidně i ubytovat. Něco mi ušlo??

Ono by možná stačilo podmínit ty štědré sociální dávky odpracovanými roky.Tím by nároky těch, kteří nikdy pořádně nedělali byly hodně omezené. Pro ekonomické imigranty téměř nemožné.
Proč na to (ne)chytrolíni ještě nepřišli,netuším. Ale proto ti druzí (ne)chytrolíni nevítají další nemakačenky z východu a afriky.

A jak píše BB,nelze generalizovat.To by popřelo ten prapůvodní filozofii k jakému účelu se sociální dávky odvádějí.

rozvohnil? Já tu vidim sakra hodně rovohněnejch, ale ani jeden si neříká Krakonoš . Však von už další vývoj tu Evropu tu sociální politiku nakonec naučí, vo to nemám nejmenší vobavy . Jinak nepochopilas to ty, Myško - řeč byla, aspoň původně, vo lidech, co by porád něco chtěli vod eráru, ale je jim zatěžko vzít do ruky hrábě a štítěj se vohnout hřbet pro sebrání vodpadku.
Za celej svůj život, teda tu jeho kapitalistickou část, jsem poznal stovky a stovky lidskejch příběhů. Poznal jsem ty nejvobtížnější vosudy, ztráty končetin, ztráty partnerů, ztráty dětí, ztráty zaměstnání. V tý nejširší rodině, kam až moje voko dohlídne, máme všelijakou čeládku včetně psychiatrickejch pacientů pravidelně hospitalizovanejch v nejrůznějších léčebnách. Ale nepodařilo se mi potkat a poznat jedinýho zdravýho člověka, kterej by chtěl pracovat a přesto byl dlouhodobě bez práce. Každej si prostě nějakou práci našel, přestože byla úplně mimo toho, co původně vystudoval. Vona taky většina lidí v mojí generaci a mladší vystudovala nejrůznější školy už s tim vědomím, že tohle ale stejně dělat nebudou. Mám v rodině například vzdělanýho klavíristu s konzervatoří, uprchlýho z AMU. Věděl, že rozhodně nechce učit dětičky brnkat a ani nechtěl nikdy profesionálně hrát, jenom plnil nesmyslný ambice svý vyšinutý matky. Dnes má rodinu s množstvím dětí, živí se, jak se dá, když nebylo jak, vodjel někam do ciziny do konzervárny k pásu. Ženská to má těžší, to jo, ale chlap, pokud nejni nemocnej, práci najde vždycky.
Problém týhle společnosti nejni nedostatek empatie. Problém týhle společnosti je pohrdání prací. Pohrdání tou nejvobyčejnější, manuální prací. Už jen to, že se jí říká podřadná. Nikdy bych se nestyděl vzít krumpáč do ruky a vydělávat si tím na chleba, kdyby to bylo nutný a pokud bych ho udržel. Nebo sednout do kamionu. Diplomy z nejrůznějších škol hladový břicha nenakrměj. Kdybych byl příjemcem dávek, považoval bych za samozřejmý, že za to vodvedu nějakou práci pro vobec, v situaci, kdy jinou práci nemám a vobec to potřebuje. Ale jo, uznávám, jsem divnej. Tak toho teda nechám.

Nebo jak doplňuješ zboží do regálů v supermarketu za téměř minimální mzdu a živíš z toho dvě děcka. To přece není o tom, že by se měl člověk stydět takové práce dělat, ale o tom, že si jimi nevydělá a nadře se. Nemluvím o "sednutí do kamionu", tam se dají, hlavně pokud děláš u firmy v Rakousku či Německu, vydělat velmi slušné prachy, to do kategorie "podřadných" prací naprosto nespadá.

Jo, a řeč byla o lidech, kteří přišli o zaměstnání na prahu padesátky, pětapadesátky, když do té doby hákovali. Už sis mohl všimnout, že tady není nikdo tak mdlého rozumu, aby obhajoval celoživotní profesionální pobírače dávek.

Ale nepodařilo se mi potkat a poznat jedinýho zdravýho člověka, kterej by chtěl pracovat a přesto byl dlouhodobě bez práce

napůl bezdomovec, co má doma bednu od piva místo židle a celoročně obědvá pivo s cígem, tomu dávky dlouhodobě stačí a může být dlouhodobě nezaměstnaný 20 let.

Normální člověk 45-60 let s normálním životem (dospívající děti na střední škole, nájem nebo hypotéka, energie atd.) může být po pár měsících bez práce (i s podporou) finančně na dně, pokud si nemohl vytvořit rezervu ve výši 24 platů, aby měl klid na dovzdělání a vyhledání nové práce.
Takže nakonec na tom bude hůř rok nezaměstnaný pilně pracující než ten, co dvacet let nemáknul, protože ten nic nemá a o nic nepřijde. Často má naopak dluhy a ty neplatí, protože mu exekutor stejně nemá co vzít a na dávky do určité částky mu taky sáhnout nemůže.
Zatímco ten, co těch dvacet let šrotil, platil, děti vychoval, je v háji.

souhlasím s Marty v tom, že dávky, podpory atd. by měly být vázány na odpracované roky A TAKY NA ODVEDENÉ SUMY do systému SZP.
Jelikož víme, jak to u OSVČ s jejich paušály a odvody chodí, že ano :-)

taky.

aniž bych se chtěla hádat, tak mě logicky napadá:

pořád se mluví o tom, že je ostuda, že toho padesátiletýho nikde nechtěj, KDYŽ MŮŽE NABÍDNOUT ZKUŠENOSTI. Ale může je opravdu nabídnout a jsou to takový zkušenosti, který někoho zajímaj? Ptám se opravdu jen na věcnou stránku věci, protože třeba kvalitních a spolehlivých řemeslníků je nedostatek, a pokud si padesátiletej chlap (tedy žádnej dědeček, ale člověk ještě dost při síle) založí vlastní firmu dejme tomu na renovaci koupelen (předpokládejme, že je vyučenej a do těch 50 to dělal v nějakým podniku, odkud ho propustili), a bude to fakt fachman, tak jsem přesvědčená, že lidi mu utrhají ruce, protože ve všech oborech se pohybuje dost různých neumětelů, kteří si udělali nějaký rychlokurs, ale ty znalosti a grify jako ten padesátiletej, kterej se tomu věnoval celou svou profesní kariéru, prostě mít nemůžou. Nevím, jakej by musel mít vstupní kapitál, ale pochybuju, že něco neuplatitelnýho, a na tahání těžkejch věcí by mohl mít nějakýho učedníka.

Já osobně bych velice ocenila, kdybychom někoho takovýho sehnali na rekonstrukci jádra, a přísámbůh, že by mě jeho věk nezajímal ani trochu, zajímalo by mě, jestli umí a je poctivej.

Naproti tomu člověk, co do těch 50 seděl někde v kanclu a byl rád, že nemusí moc přemejšlet, tak u toho nevidím, co by mi mohl nabídnout, aby mě to zajímalo.

řemeslo - odborná manuální práce - je to, čím se může člověk uživit sám a nepotřebuje k tomu zaměstnavatele. Samozřejmě záleží i na daném oboru. Možností je víc - OSVČ, nebo fušky při podpoře - nelegální, ale děje se to dnes a denně,... Blbé je, když z nějakého důvodu už to své řemeslo dělat nemůže - např. pokrývač začal trpět závratěmi.
Strašně se mi líbí, jak někteří lidi hodnotí práci tzv. v kanceláři. Už podruhé v této diskuzi je zmíněna s despektem. Proč? Je to přece taky potřebná práce, jinak by to místo zaniklo (teď moc nemluvím o státním sektoru, ale o podnikatelské sféře). A sotva se dá vykonávat bez potřebných znalostí dle charakteru oboru a činnosti. Ale zrovna člověk, který - jak hezky píšeš - seděl v kanclu, si těžko může založit živnost. A přitom se celý život neflákal, pracoval, odváděl daně, sociální a zdravotní pojištění... A teď je dobrý možná tak na to doplňování zboží v kauflandu, o jeho zkušenosti a znalosti nemá nikdo zájem...

ano Petronilo, všichni kancelářští povaleči patří ke krumpáčům. K čemu projektovat dálnice, projektovat domy, vyvíjet nové stroje, auta, nové materiály, řešit telekomunikace či energetiku....hledat nové léky....

Naše heslo zní "krumpáč - známka pokroku".

Reagovala jsem pouze na Tvoji poslední větu.

ale měla jsem známého, který se dostal do složité živ. situace. ÚP mu vyplácel dávky životního minima (tehdy 3.400,-Kč) na stravu a platil za něho ubytovnu (2.500,-Kč). Od toho známého jsem měla informaci, že takové "živoření" prý není možné donekonečna, ale max. 7 let. Je fakt, že jsem se nikdy neptala osobně nějakého toho bezdomovce, z čeho žije.....
Ono to s těmi dávkami podpory nebude moc růžové..... (pro bílého Čecha....)

nevím, co si projikujete do toho, co píšu, ale nenapsala jsem přece, že KDOKOLI pracuje v kanclu, je k ničemu, a nemohu za to, že si tam dosazujete něco, co tam není a podsouváte mi věci, které jsem nejen nikdy neřekla, ale považuju je za nesmysl.

Psala jsem o člověku, který "byl rád, že nemusí moc přemejšlet", myslíš, Marty, že lidi, co projektujou domy atd. spadají do této kategorie?

Ale jak chcete naložit s tím, že o něčí zkušenosti a znalosti nemá nikdo zájem? Nějak si ten zájem napískat? Nebo jaké řešení byste tedy v takovém případě navrhovaly? V případě člověka, který celý život dělal a dobře umí něco, co v současné době nikdo nechce a není ochoten za to platit?

Ptám se zcela vážně, protože tu zaznělo, že to není v pořádku a je to nespravedlivé, ale nemám pocit, že bychom se dostali dál za toto konstatování k nějakému konstruktivnímu řešení.

A prosím, pokud to bude možné, bez zbytečných emocí mým směrem, protože jednak jsem danou situaci ani v nejmenším nezpůsobila , jednak by mě zajímalo, jestli tedy máte nějaké správné modelové řešení situace člověka, který celý život poctivě pracoval v nějakém oboru, dejme tomu po padesátce je propuštěn a není momentálně nikdo, kdo by měl o jeho zkušenosti v tom oboru zájem. Nějak k tomu ty zaměstnavatele donutit? Motivovat? Nebo jak tedy vlastně, aby to bylo vůči tomu dotyčnému a jeho zkušenostem spravedlivé ?

Rač si tedy pročíst její příspěvky.

jazykomluvec byl přece jen ze starší školy, takže německy francoouzsky a španělsky. Překládal hlavně technické texty v jednom podniku vyrábějícím dopravníkové systémy. Ti se pak přestěhovali do jiného státu a tady to zavřeli. Oslovil vše, kde by se uplatnil jazykově, i ty turisty, ve škole chtěli pedagogické minimum a to hned. íám, myslíš to dobře, ale praxe bývá jiná než teoretické úvahy na papíře.
Když se to tu tak rozproudilo, učinila jsem dotaz a zjistila jsem, že se učí nějaký východně-exotický jazyk, po kterých je ted větší poptávka než po nějaké anglině. Jen nevěděli, jaký přesně, ale určitě se pán informoval o situaci na trhu práce. Tak mu držme palce.

no já už jsem kdysi na Kudle psala jeden zajímavý postřeh z vlastního příbuzenstva - moji příbuznou z Prahy , vysokoškolačku, propustili krátce před důchodem z práce pro nadbytečnost (státní instituce). Okamžitě za ni ovšem přijali mladou slečnu. Bohužel se pak ukázalo, že slečna na práci nestačí, neví která bije a tak povolali příbuznou zpět a jako důchodkyně pak na půl úvazku dělala práci za slečnu. Slečna ovšem dál dostávala mzdu za plný úvazek.

Jinak ještě z jiného soudku. U nás třeba ovdověla jedna paní. Její muž zemřel v 53 letech. Celý život odváděl do rozpočtu, nic nevyčerpal, přesto ona brala jen rok vdovský důchod. Měla velké problémy utáhnout pak všechno placení. Její životní úroveň šla o dvě patra dolů. I když člověk šetří do budoucna, má finanční rezervy, inflace mu je znehodnotí. Stačí , aby se podělal kotel topení, opravila střecha, cokoliv a úspory jsou za pár let fuč. Podnikat jako OSVČ v malém městě nebo na venkově ? není problém něco vymyslet, udělat, problém je to prodat, poplatit zákonné pojištění a pak mít na živobytí a nezbytné poplatky jako energie atd. Kupní síla je nízká, lidi šetří, kde se dá. Menší obchodníci tu občas ruší obchody a nechají se zaměstnat ve fabrice. Ale ani to není žádná hitparáda, dojíždět, dělat na tři směny.

tak já jsem s pár bezdomovci mluvila. Někdy jsou to velmi zajímavé příběhy. Oni jsou hrozně vynalézaví (někdy nenechaví, já vím, )večer si dají krabičák nebo piva - ani se jim nelze divit že pijí...aspoň na chvíli na tu bídu zapomenou.
V našem lesoparku bydlela skoro rok mladá holka-bezdomovkyně. Vloni jsem ji zase tam potkala, debatovsala s nějakým jiným bezdomovcem. Zdědil po ní její apartmá. Říkala mi, že se dala do kupy, když padla na dno, matka jí odpustila její příšerné excesy kvůlu kterým ji vyhodila z domu a nyní u ní bydlí zpátky a zdá se vše v pořádku. Jedna z mála...

docela by mě zajímalo, jakou konkrétní profesi si představuješ pod tím, kdy člověk jen sedí v kanceláři a nemusí přemejšlet. Nevím, že by v dnešní době byl někdo ochotný takového člověka platit, a tak jsem urputně přemýšlela, koho bys tím jako asi tak mohla myslet. Hele, jestli takovou práci fakt znáš, sem s ní - já bych potřebovala svoji mozkovnu nechat odpočinout jako sůl. Tak ať vím, kde se mám poohlédnout po novém zaměstnání.

Sice si vždycky nejdřív počkal(a) na většinovej názor a teprve pak se přidal(a), ale nikdy to nebyly tak zmatený a vzájemně si odporující "názory", jako v posledních týdnech. Něco je špatně.

nechceš si nechat osobní útoky na koledu a buď přispět do debaty něčím konstruktivním nebo být raději zticha? Tvoje osobní frustrace tady myslím nikoho nezajímaj.

Konstruktivních příspěvků k tomuhle tématu není třeba (jak JÁ bych to zařídil, aby bylo všem dobře).
Tak jen sem tam utrousim svuj názor na nějakej tzv. "příspěvek", když už to rve oko.
A jinak, jak sis jistě všimla, k tvejm výplodům se nevyjadřuju nikdy, ty za mou pozornost vůbec nestojej.

On je taky rozdíl v ceně práce. Můj bývalý šéf, stavař, tvrdí, že práce je dost. On by pod 800 Kč na hodinu za vypracování znaleckého posudku nikdy nešel a šklebí se lidem, že dělají za 120 Kč na hodinu. Ale když mu ti samí lidé dělají na baráku, vysype jim přesně těch 120 Kč na hodinu, ani o korunu víc.

Probírali jsme tu na Kudle léčitele, Krakonoš tvrdil, že 500 Kč na hodinu je od léčitelů cena lidová. Věřím, že takovíhle lidé, přežijí v každém režimu a v každé době. Ale může řemeslník říct babce s 9 tisícovým důchodem , který přijde vyměnit třeba kotel ústředního topení, o podobné peníze na hodinu?

Kde nic není, ani smrt nebere, když je nízká kupní síla, není poptávka tak vysoká, není kapitál pro rozjezd podnikání. Ve větších městech je spíš šance, ale zase větší konkurence.

vždyť je to možná jeho jediná radost. Škoda jen, že nám nenapíše, jako von by řídil společnost, to by bylo jistě zajímavý počtení. Už víme, jak se řídí stát jako firma, teď bysme přešli na nějakej vyšší "level" .

Mio, práce je dost. Podívej, kolik:
http://www.novinky.cz/ekonomika/385226-nezamestnanost-v-cesku-klesla-pod-pet-procent.html
Jinak řemeslníci si říkají na hodinu různý taxy. Když dám auto do servisu, hodina práce je za 650,- Kč, ano, je to značkovej servis, mohl bych to dát k ďoubákovi za půlku, ale tady u těchhle hochů vím, že když mi teče do bot, udělaj mi vopravu třeba i do 24 hodin a udělaj to pořádně. Mám v baráku blbě udělanej vodpad ze dřezu, soudruzi řemeslníci v 50. letech netušili, že táhnout trubku 50mm asi tak 30 m přes x rohů nejni úplně to nejlepší řešení, asi se špatně učili. A tak čas vod času, tak asi 1x za 2 roky, když už nepomáhaj žádný domácí metody, musím si zavolat řemeslníka s elektrickým pérem zvaným krtek, kterej to za půlhodinky prošťouchne. I s cestou si za tuhle srandu účtuje 3500,- Kč a já pak s lásko vzpomenu na ty různý léčitele s jejich lidovou pětistovkou.
Jak to řeší babička nebohá důchodkyně? Tak to ti povim úplně přesně, protože jedna taková vobejvala ten byt přede mnou. Ta to samozřejmě nezaplatila, ba ani její dva dospělí synové jí to nezaplatili, takže vona léta dřez v kuchyni nepoužívala - všecko si nosila do koupelny. Nojo, ale to už je jiná pohádka, né vo zaměstnanosti. Dnes už na vesnicích nežijou jen nebohý nesolventní důchodkyně. V každý p*deli, kterou projíždím, roste jedna hacienda vedle druhý... Inu, spálená země...

ale já jsem netvrdila, že práce není. Jen, tvrdím to co Myška, taková práce, která Tě uživí. Jinak si opravdu protiřečíš. Na jednu stranu tvrdíš, že OSVČ , tedy i Tobě, utrhaj lidi ruce, na druhou stranu jsi tu mj. psal, že Ti rodiče vozí děti k moři, protože na to nemáš, kupuješ dětem opotřebované mobily ve frcu, . Nedávno jsi tu psal, že nemáš na spoustu věcí na opravu domu. To je opravdu protimluv. Pak zase fakt nechápu, že teda nejezdíš s tím kamionem

Že se všude staví, o. k. proč by ne? Dávat horentní nájem, je lepší se zadlužit a být ve svým. Na tom není nic divnýho.

Žádná práce není podřadná, pokud je smysluplná, avšak člověk se nenarodil proto, aby musel makat od rána do večera a výdělek stačil na ubohý život. Tento systém zkrátka funguje na zotročování lidí a skutečné dehonestaci, o jaké se komunistům ani nezdálo. Kdo tomu tleská a velkohubě prohlašuje, jak úžasné to je, je buď idiot nebo patří k otrokářům. Až se čtvrt miliardy lidí nasere, a to je otázka času, Bůh s vámi, kapitalisti.

docházej argumenty, tak se trochu zareje do soukromí a použijou se databáze. Takže květinko, nikdy jsem netvrdil, že OSVČ = pečený holubi až do huby a zlatý příbory. Je to makačka jako každá jiná a když je krize, je i hluboko do žlabu. Takže jednou na něco je, jindy nejni na nic. Ale určitě jsi mě nikdy neslyšela plakat, jak se tu jeden neuživí a jak kdo nekrade, nemůže přežít, a vo to tu v týhle diskusi (původně) šlo. S tvým laskavým svolením budu dělat takovou práci, jakou si zvolím, a ne jakou by mi vybrala mia, smím? A vo tý výstavbě jsem psal proto, že kdo má na drahej barák, má jistě i na řemeslníka, takže řemeslník se uživí i jinde než v Praze, ale to už jsi byla zaneprázdněná hledáním v databázi, tak jsi to nemohla pobrat, chápu...

Vilmo, vobávám se, že kapitalisti tuhle diskusi nečtou. Takže bys svůj projev měla ještě vybrousit a použít třeba na prvního máje u Klementova hrobu, nebo někde jinde, kde padne na úrodnou půdu a zaznamenaj ho média. Takhle se to žádnej kapitalista nedozví, že přijde den a zúčtujem spolu. A to je, myslím, škoda.

o kterým konkrétním člověkovi, kterej se proflákal v kanclu do 50 a teď nemá kvůli svojí lenivosti co ti nabídnout, jsi psala??

viz.:Naproti tomu člověk, co do těch 50 seděl někde v kanclu a byl rád, že nemusí moc přemejšlet, tak u toho nevidím, co by mi mohl nabídnout, aby mě to zajímalo.

Já to bala jako všeobecný postoj ke "kancelářskejm krysám". Pokud to měl být pouze nějaký omezený vzorek, prosím příště pregnantněji vyjádřit. Leda, že bys v životě pozala jen ty s nohama na stole??.

mně argumenty nedocházejí. Je mi úplně jedno, jak žiješ, co děláš. Jen jsem chtěla ukázat, jak si protiřečíš s tím OSVČ.

docházej argumenty, tak sarkasticky a ironicky zareje do oponenta s cílem dotyčného zesměšnit.
Smůla, že má Mia takovýho pamatováka, co?

V tom, co napsala Vilma, je velkej kus pravdy a netřeba ji za to posílat ke Klémově hrobu. Kloubíme zde něco, co ze zaměstnaných opravdu dělá novodobé otroky - vysoké zisky, nízké náklady, co nejméně zaměstnanců a jejich následná přetíženost. Dvanácti a vícehodinové směny, neproplácené přesčasy, práce o víkendech a o svátcích (placená jako v běžný pracovní den), neochota zaměstnavatelů uvolňovat na ošetření u lékaře (zákon nezákon), nemožnost vybrat si dovolenou - nikdy jsi o tom, Krakonoši, neslyšel? Lidé jsou utahaní, frustrovaní, stresovaní a vzhledem k tomu, že adekvátně finančně neohodnocení, tak v důsledku celkově nas*aní. Chápu, že to ty jako OSVČ tak nevnímáš, ani nemůžeš, ale co v sobě nalézt trochu empatie?

proboha, já proti lidem, co dělají v kanceláři, nemám vůbec nic, použila jsem je jen jako PŘÍKLAD někoho, kdo se může octnout v situaci, kdy neumí nic, co by bylo žádáno mimo tu kancelář. Stejně tak by bylo možné dosadit člověka, který dělá celý život na jedné lince u pásu/horníka/co já vím. Fakt v tom žádné "protikancelářskykrysí" jinotaje nehledej.

ale tohle jsou přeci spojené nádoby, není to tak, že by si zlovolný zaměstnavatel čistě ze svého zvráceného plezíru vyvzpomněl, že bude lidi odírat.

Lidi na jedné straně logicky tlačí na co nejnižší ceny, na druhé straně i oni jsou pak nuceni pracovat za méně peněz.

ale je fakt, že vnímám způsob, jakým Mia dokáže vytahovat některé informace, za velmi podpásový (respektive ÚMYSL je evidentně "zasáhnout místo, o kterém si myslí, že je citlivé", to, že se to často mine účinkem, opravdu není Miina zásluha.

Wendy - držím Jazykomluvci palec

No a k ostatní diskuzi? Můj názor je, že by bylo prima, aby lidi nemuseli dělat ani těch 40 hodin týdně, když tedy máme nezaměstnanost a na všechno techniku. Je škoda, že zaměstnavatelům prochází dření lidí nucenými přesčasy. Kdyby museli přijmout na tuto práci navíc jiné lidi, byla by práce pro všechny, ne?

Podpora nezaměstnanému podle odpracovaných let? Tomu bych rozuměla, ale on takový mladý člověk s manželkou na mateřské, který přijde o práci, je také potřebný, ne? Takže jemu dost a těch starším, co mají napracováno, více? A odkud se ty peníze vezmou?

OSVČ platí odvody špatně? No, nezapomeňte, že my OSVČ je platíme, i když se neurodí (v případě zemědělců), nebo prostě jinak nevydělá - takže nejen že děláme celý rok "zadarmo", ale ještě si za to platíme sociální a zdravotní...

Práce v kanclu proti práci rukama? Každá má své výhody nebo nevýhody, ale je fakt, že práce rukama předpokládá viditelný výsledek, z té se neulejete. Pokud paní, co celý den jen kontrolovala formuláře a přidala pak na ně své razítko o tento džob přijde, těžko tyto své dovednosti uplatní v jiné firmě. Ale tuto bytost neřadíme do kategorie " celý život na sobě pracoval". Nebo ano?

Krakonoš má pravdu, v týhle zemi se prací pohrdá. A kdokoli, kdo se chytil v nějaké lepší práci (dosaďte si co chcete), už nechce dělat tu "horší". Ubylo mne, že jsem dojila krávy a kydala hnůj? Ubylo mojí mámu, že dočasně dělala uklízečku? Nikoliv. Důstojnost člověka není v tom, čím se živí.
Zajistit důstojnou práci všem? Prima, ale kdo bude pak dělat tu nedůstojnou, co je potřeba? Právo na důstojnou práci by nám ještě v tomto marastu chybělo!

pár desítek kilometrů od nás je několik montoven, dodavatelů automobilek. Vyrábějí, montují sedadla, hadice a další části pro mercedes, mimojiné. To rozhodně nejsou laciné výrobky, přesto zaměstnanci berou ne nuznou almužnu, ale i se všemi příplatky (turnusový provoz, noční směny, víkendy, svátky...) hrubou mzdu pod celorepublikovým průměrem.

Na druhou stranu, to, co píše Míša - mzdy bez příplatků, nečerpání a neproplácení dovolené atd., to se sice děje, ale leckdy by pomohlo, kdyby se zaměstnanci ozvali. Třeba i anonymně, kdyby dali podnět na inspektorát bezpečnosti práce, poslali tam okopírovanou výplatní pásku s odstřiženým jménem, apod. Oni remcjají, brblají, ale dělají to dál a nic pro sebe neudělají. Naprosto chápu, že nemají odvohu jít a požadovat něco po šéfovi, který je buran, seřve je, pohrozí vyhazovem a zapomene na ně, až bude na vánoce dávat dva tisíce prémií. Ale oni nevyužijí ani jiné možnosti. "nechtějí si dělat zle". To pak těžko čekat, že se něco změní, že ten zaměstnavatel dojde osvícení a něco změní, že si ubere ze zisků jen tak, dobrovolně.

Mia je drbna, pokud jde o osobní záležitosti, vytáhne cokoli, i když je to zcela mimo mísu, což většinou je, nejde jí o argumentaci, ale o to ťafnout. Co naděláš.
Nemít 60 tisíc na celorodinný zájezd k moři, nebo 20 tisíc na nové mobily pro puberťáky, to neznamená, že se jinak ten člověk slušně i se svojí rodinou neuživí - zajistí bydlení, jídlo, děti chodí do školy atd.
Zájezdy k moři a nové mobily jsou už nadstavba, luxus, takže vytahovat to jako argument v diskuzi o tom, zda se šikovný OSVČ může uživit, není na místě.

Kdyby boháčům jen na chvíli došlo, co z nich ve stáří zbyde za ubohou trosku, nemohli by dělat taková zvěrstva. Prachy jim z toho nepomohou. Když zemřel Gross, trochu jim zatrnulo. Milióny jsou fuč a život též

i já to tak s těmi mobily a mořem vnímám - jako sice příjemnou, leč přesto nadstavbu..

Navíc si Krakonoš na své OSVČ-ovství ani v nejmenším nestěžuje.

Vilmo - proč si myslíš, že "boháčům z Grossovy smrti zatrnulo"? Myslím, že krom toho, že je smutné, že předčasně umřel mladý člověk a táta od dětí (bez ohledu na to, co kdy komu udělal nebo neudělal), tak je to každému víceméně fuk. Nemyslím si, že by boháči byli ducha natolik mdlého, že by nevěděli, že i oni jsou smrtelní, ale když to vezmou úplně pragmaticky, tak pokud to budou mít tak jako tak spočítaný, tak se jim ta situace bude mnohem lépe snášet s prachama než bez nich. I ten Gross asi umíral spokojenější, že jeho děti jsou zajištěné a nebudou muset živořit (protože on sice fuč je, ale jeho milióny ne), než aby si k tomu všemu ještě musel dělat starosti, z čeho bude jeho rodina po jeho smrti žít.

Tím nechci v žádném případě říct, že by bylo v pořádku obohacovat se na cizí účet, ale to, že myslet si, že se někdo v takové situaci chytne za nos, je poměrně dost naivní.

no ovšem, všichni vědí, že nejlepší je být zdravý a bohatý, dobré je být zdravý a chudý, ale když už nemocný, tak nemocný a bohatý. Být nemocný a ještě nemít nejen na příjemnější péči, ale ani na základní životní potřeby pro rodinu, to je peklo.
Grosse by bylo líto jako každého těžce nemocného člověka, pokud to není sadistický vrah, ale určitě se mu stonalo o něco lehčeji doma a se vším komfortem a s vědomím, že rodina bude žít v dostatku, než kdyby dožíval v LDNce a rodina živořila.

Lidi na jedné straně logicky tlačí na co nejnižší ceny, na druhé straně i oni jsou pak nuceni pracovat za méně peněz.

Nemyslím si, že by v tom byla přímá úměra. To bys to zrovna tak mohla otočit a říct, že protože si lidi vydělají málo peněz, tak tlačí na to, aby byly nízké ceny výrobků. A rázem bychom byli v začarovaném kruhu.
Rozhodně nemůžu věřit tomu, že protože si lidi chtějí v Lídlu koupit levné buřty (například), tak proto tam prodavačka bere minimální mzdu a dělá neplacené přesčasy.

myslím, že když zemřel Gross, tak těm tvým "boháčům" to bylo úplně u zadku.

a je to tak, nebo to je jen fiktivní příklad? To nerejpu, zajímám se, nikoho z Lidlu neznám. Dcera kdysi na střední dělala brigádu v Albertu u maso pultu, na střední, čili je to tak deset let. Teda viděla tam věci, až jí zrak přecházel, ale i jako středoškolačka brigádnice si vydělala myslím kolem 9 čistého, a měla zaplacené vše co jí náleželo, kontrolovala jsem to. Holky, co teď dělají v Penny, mají průměrně kolem 12 tisíc čistého za plný úvazek na pokladně a na place - střídají se - s příplatkama za víkend, dělají většinou 2 v měsíci, někdy jeden, před vánoci víc. Což je tedy pořád almužna, ale o dost víc než minimální mzda v čistém. K tomu možnost nakoupit si různě se slevou mimo slevy pro zákazníky. Takhle jsou na tom po roce, po dvou letech od nástupu se jim zase něco přidá.
Že by Lídl byl tak mizerný zaměstnavatel? Nevím jak to mají v kauflandu, tam taky nikoho neznám.

myslím, že když zemřel Gross, tak těm tvým "boháčům" to bylo úplně u zadku.

jo, a nebo se jim naopak trochu ulevilo, že to padlo na někoho jiného a oni mají větší šanci, že se jim takový osud vyhne..

...a nechci sklouznout do osobního napadání, : Petronila
ale je fakt, že vnímám způsob, jakým Mia dokáže vytahovat některé informace, za velmi podpásový (respektive ÚMYSL je evidentně "zasáhnout místo, o kterém si myslí, že je citlivé", to, že se to často mine účinkem, opravdu není Miina zásluha. tak nesklouzávej. Na vytahování různých podpásovek je zde expertem někdo jiný než Mia.

Na druhou stranu, to, co píše Míša - mzdy bez příplatků, nečerpání a neproplácení dovolené atd., to se sice děje, ale leckdy by pomohlo, kdyby se zaměstnanci ozvali. Třeba i anonymně, kdyby dali podnět na inspektorát bezpečnosti práce, poslali tam okopírovanou výplatní pásku s odstřiženým jménem, apod. Tohle může udělat ten, kdo chce z firmy odejít, ne ten, který tu práci potřebuje.

Ale tam zase mají kolektivní smlouvu v níž jsou definovány podmínky přesčasů, příplatky, atd. a tam si většinou zaměstnavatel nedovolí kolektivní smlouvu nedodržet. Ale ne všude odbory jsou...

Třeba i anonymně, kdyby dali podnět na inspektorát bezpečnosti práce, poslali tam okopírovanou výplatní pásku s odstřiženým jménem, apod. Oni remcjají, brblají, ale dělají to dál a nic pro sebe neudělají. Naprosto chápu, že nemají odvohu jít a požadovat něco po šéfovi, který je buran, seřve je, pohrozí vyhazovem a zapomene na ně, až bude na vánoce dávat dva tisíce prémií. Ale oni nevyužijí ani jiné možnosti. "nechtějí si dělat zle". To pak těžko čekat, že se něco změní, že ten zaměstnavatel dojde osvícení a něco změní, že si ubere ze zisků jen tak, dobrovolně
na drobné firmy tohle funguje, když jim přijde kontrola z IB a dostanou pokutu, příště větší.

Dovolenky propsané, knihu docházky zfalšovanou,...

mně je úplně jedno, jak kdo žije. Já jsem na tomto příkladu ukázala - Krakonoš říká, že si má člověk na stará kolena udělat OSVČ a doslova nahoře píše, že takovému člověku druzí utrhnou ruce. Tak jsem mu naznačila, že jemu asi nikdo ruce zrovna netrhal, tak proč to radí jiným?? Pokud mám být v 40 plus závislá na pomoci rodičů, nemít na opravy domu, nemít pro děti na určité věci, nevidím na tom osobně nic co by stálo za následování a navíc ve věku, kdy člověku už táhne k šedesáti. Toť vše. My jsme živnost měli kdysi k hlavnímu zaměstnání, když jsme potřebovali uživit děti a postavit je do života. V šedesáti už se začíná jinak, což ale čtyřicátník těžko pochopí, to prostě nelze. Stárnutí nejsou jen šedivé vlasy, je to i úbytek energie.

Jinak se tu píše, prodavačka plat 12 tisíc. Kolik asi taková ženská může zaplatit řemeslníkovi? Navíc bude-li mít děti ve výchově? Pochybuju, že ta bude trhat ruce řemeslníkovi. Taková obtelefonuje kamarády a zkusí to svépomocí.

ale když si to ti lidi nechají beze slova líbit a brblat tak akorát po straně a potichu, tak co a jak se má asi změnit?

Ten zaměstnavatel toho sám od sebe přece nenechá (když mu to beze všeho prochází a nikdo nehne ani prstem pro to, aby ne). Ano, postavit se bezpráví JE opruz a nese to s sebou určité riziko, ale když to ti lidi neudělají, tak kdo by to měl podle nich udělat za ně? Svatý Jiří?

ale jestli tomu dobře rozumím, tak Krakonoš přece není ZÁVISLÝ na podpoře rodičů - sebe a děti uživí bez problémů.

Pobyt u moře je už nadstandard, bez kterého se dá velmi slušně žít. Pokud to Krakonošovi rodiče chtějí dětem dopřát, je to od nich moc hezké, ale ZÁVISLOST to není - tu si představuju tak, že by museli Krakonošovi a jeho dětem dotovat základní potřeby - jídlo atd., což pochybuji, že by se konalo.

tady situace nestojí tak, že by ten člověk volil mezi OSVČ a zaměstnáním, ale mezi OSVČ a podporou v nezaměstnanosti, pokud je tedy pravda, že ho v určitém věku už nikdo nezaměstná a nejevilo se mi ani, že by ho chtěli nějak přeplácet. Na té podpoře by se mu žilo asi dost potenku, jako OSVČ bude mít životní úroveň přeci jen vyšší (i když třeba nebude mít na vyhazování).

Můj dojem je ten, že Krakonoš tu psal, jak se mu zrovna hodilo do krámu. Jednou to bylo hořekování, co všechno si nemůže dovolit , na co nemá.. Teď se holt zase hodí do krámu něco jiného, tak píše opak. Pak ovšem takové rádobyrady neberu vážně.

Nikdo totiž není nenahraditelný, a zaměstnanců, kteří jsou nespokojení a svou nespokojenost dávají hlasitě najevo, se zaměstnavatel rád zbaví. Na jejich místo čekají jiní.
Všichni nežijí a nepracují v Praze, kde se dá práce a zaměstnavatel docela vybírat. Připadá mi, že snad pracuješ ve státním sektoru, že takové věci nechápeš.

před šedesátkou se všechno řídí hlavně zdravotním stavem.

Je vyšší i než v Brně. Stejně jako obecně všechny mzdy. Takže dvanáctku čistého vydělají prodavačky mimo hlavní město sotva.

A teď píše o odpadu od dřezu v bytě...

Čímž se samozřejmě nechci ani omylem dotknout zdejších vševědoucích, zcela úspěšných OSVČ.
Tohle už je tak, že na Kudle se sešlo pár zcela výjimečných, úspěšných osobností, přesvědčených o své dokonalosti a o svém Svatém poslání, pohrdat všemi, kteří jako OSVČ neuspěli. Oni totiž vědí své! Vědí stoprocentně, že KAŽDÝ cukrář má zakázek nad hlavu. Vědí i to, že KAŽDÝ zedník je na roztrhání, vědí i to, že každý instalatér a každá krejčová jsou doslova na roztrhání. Tak trochu jim uniká, že 99% z nich už dávno sám nepodniká jako OSVČ, nýbrž se na živnosťák živí pod nějakou firmou, která "polyká" všechny zakázky, a má dostatek prachů na propagaci a inzerci.
Bylo by docela srandovní, sledovat třeba nabídky "manžela na hodinu". To je zcela bez šance. Sám jeden chlap NIKDY nebude schopen konkurovat velkým firmám, zabývajícím se tímtéž. Nakonec, chca nechca, přijme zaměstnání jako zaměstnanec, samozřejmě s podprůměrným platem, anebo se na to prostě rajc vajc vyprdne!
Tohle jsou mé osobní zkušenosti s kapitalismem. A nějaké blbé kecy nějakého havlistického pravdoláskaře na tom nic nezmění.
On ostatně i sám VELKÝ DRAMATIK (nebo humanitární bombarďák), prohlašoval, že nikdy nebyl nepřítelem socialismu a že kapitalismus je mu zcela proti mysli. Tak nevím....

ono taky navíc nezapomeňme ještě na jednu věc - kolik peněz je třeba na takový rozjezd řemesla, třeba topenář, instalatér? Kolik stojí profi vrtačka, kleště, vždyť jak drahé jsou dnes třeba prachobyčejné svařovací elektrody.. Co se týče nářadí, nejde koupit žádný lechtátka za pár stovek, pokud mají sloužit pár let. K tomu dodávka, kam se vejdou láhve na plyn potřebný ke svařování.. Teď si vem, že někdo třeba ze Zbraslavi si zavolá opraváře, popíše zhruba opravu a opravář přijede, zjistí, že je třeba něco dokoupit, zpátky do Prahy.. To jsou dohromady náklady, které se splatí za dlouho.

.

pracuju jako OSVČ, ve státním sektoru jsem nikdy nepracovala. A vědomí možnosti, že se můžu "udělat pro sebe", pro mě bylo dost osvobozující.

Tak jo, když se ti lidi CHTĚJ mermomocí chovat jako ovce a nehnout pro nápravu svého stavu ani prstem (Bb upozorňovala i na možnost anonymního podnětu, což sice není úplně košer, ale v situaci, kdy k danému bezpráví skutečně dochází, podnět je tedy pravdivý a oznamovatel by se v případě provalení obával represálií, tak je to zcela na místě), tak jim skutečně asi nezbude než čekat na toho svatého Jiří.

NČ vůbec nebudu komentovat, nechápu, proč nám vkládá do úst věci, které jsme nikdy neřekli, a pak je s velkou pompou vyvrací. Řeči o havlistických pravdoláskařích a různé urážky do diskuse vůbec nepatří. Na Kudlance se mi líbí, že je její osazenstvo v převážné většině schopno diskutovat slušně, a dost by mě mrzelo kdyby klesla na úroveň třeba takových Novinek.

to blbec nechce slyšet, ani číst. Blbec totiž VÍ.....

a kolik tak tisíc pro zajímavost byla počáteční investice do Tvého podnikání účetní?? u Tebe to myslím tolik nebylo ne? prostory doma, ..

Kolik tak myslíš, že potřebuje taková švadlena?? instalatér? co bys řekla?

už se tu x-krát psalo, že všichni prostě podnikat nemohou, to snad není možné ani v USA, zemi neomezených možzností. Je dobré, že tobě se to podařilo a osvobodilo, nic proti tomu. Ale kdyby nebylo lidí třeba u pásové výroby, neměla bys ani ty mnohdy co kupovat. Mohla bys tedy raději psát aspoň že někteří lidí se chtěji chovat jako ovce a nebrat to šmahem ? Taky nemám ráda klsické nemakačenky, ale ani nechci dehonestovat všechny nezaměstnané nebo be úplně neúspěšné.

fakt si myslíš, že zaměstnavatel, který peče na to, aby zaplatil lidem přesčasy, příplatky a poskytl jim dovolenou, má o tom, že tak nečiní, nějaké záznamy? Použiju parafrázi z jedné reklamy - "jsi naivní jak motýl?"

Pracuju u bohaté firmy jako účetní, takže vím téměř o všem, co si majitelé kupují pro svoji potřebu a dávají do nákladů. Chovají se jakoby tu měli být 300let, ale sotva je někde píchne, jsou hysteričtí a tady poznávají, že prachy mnoho nezmohou, protože lékaři jsou stejně nenažraní a vědí, že když pacient zdechne, přijde nový. Proto znervózněli, když Gross měl sto mega a nic nezmohl. Starám se o tři starce, nijak se nepřetrhnu, protože oni na mě kašlali už za mlada a pokud začínáte být bezmocní, je úplně fuk, jestli máte tisíce a línější ošetřovatelku nebo milióny a ošetřovatelek četu. Stejně je všem u zadku, jak vám je a hledí na vlastní zisk. A tady začíná ta blbost, které lidi říkají spravedlnost.

jak jsem pochopila,nemáš zkušenosti se zaměstnáním v pracovním poměru, nemůžeš tedy porovnávat z vlastní zkušenosti, jak toto funguje. Tak si prosím buď sundej ty růžové brýle, nebo se raději k tomu, co neznáš na vlastní kůži nevyjadřuj. Není povinnost mít na vše jednoznačný názor a dokonce člověk se schopností sebereflexe, uzná, že jsou témata, která není schopen nestranně posoudit.

Já jsem zaměstnanec, nikdy jsem se neodvážila začít podnikat na vlastní triko, byť by mě to nemít rodinu velice lákalo. Ale z pozice zaměstnance nemám potřebu vyjadřovat se hanlivě a s despektem směrem k drobným živnostníkům coby zlodějíčkům, podvodníkům, co neodvádějí daně atp.....prostě všude je něco, všude se najde lempl, všude se najde poctivec. A jak bylo již napsáno, nemůžou všichni dělat na živnosťák. To bysme chodili pořád a v dřevákách, halekali na sebe z kopce na kopec a sítili doma petrojelkou.

píšu na tabletu a dělám hrozný překlepy, tak se omlouvám a prosím o pochopení. Díky.

vod nevyrovnanejch povah se nehodlám matlat, tak jenom pár postřehů:

Myško, možná jsi nikdy žádnej rodinnej dům neviděla, tak speciálně pro tebe ti vysvětlím, že takovej rodinnej dům, když to nejni zrovna bouda z vlnitýho plechu ve slumu, vobsahuje vobvykle jednu až dvě bytový jednotky, kterejm se u nás v západní polovině Česka říká byty. No a v některejch bytech pak, i přes to, že jsou v rodinným domě, máme i takový vymoženosti, jako je dřez. Možná je to pro Brňáka nesrozumitelný, voni ty kulturní rozdíly někdy dělaj netušený věci, nevim. Tak snad jsem to vysvětlil.

NČ - nevím, jak cukrář. Ale vím zcela bezpečně, že každej zedník, pokud něco umí, je na roztrhání. Věřit tomu nemusíš, ale je to tak. Jde vo to, že práce je v týhle zemi víc než v drtivý většině zemí světa. Je dokonce líp placená než v drtivý většině zemí světa.

Ale samozřejmě se tu klidně dál utvrzujte v tom, že není horšího vosudu než žít v Česku, že to tu stojí za prd a že tu nikdo kloudnou práci nesežene, všichni jsou nucený dřít za minimální mzdu 70 hodin tejdně a jíst jedovatý nechutný potraviny, atd atd atd, však fantazie na popis strašný český reality máte mnohem víc než já. Když vás to baví, co já s tim.
K tomuhle už víc nemám.

nevím, jak jsi na něco takového přišla a proč to tvrdíš s takovou určitostí?

V pracovním poměru jsem strávila skoro polovinu svého pracovního života, takže si myslím, že porovnávat docela mohu.

přesně už to nevím, ale počáteční investici (kterou jsem udělala daleko DŘÍV, než jsem se "udělala pro sebe") bych odhadovala tak na čtyř až pětinásobek tehdejšího průměrného platu.

tak on snad i ten zaměstnanec může mít nějaké doklady, že cosi odpracoval, ale nebylo mu to uhrazeno.

Já se přiznám, že nechápu postoj "někdo mi ubližuje, ale já si to nechám beze slova líbit, protože stejně bych mu to nedokázal, protože určitě falšuje doklady, a stejně by mě pak šikanoval nebo vyhodil, a kdo mi říká, že bych se třeba mohl bránit, ten je můj nepřítel a dehonostuje mě."

Znovu opakuji svou otázku - pokud s Tebou někdo vydrbává, tak KDO čekáš, že s tím něco udělá? Pokud se domníváš, že přijede nějakej ten sv. Jiří a vyřídí to za Tebe, protože Tebe ani nenapadne pálit si prsty, aby se na Tebe zaměstnavatel náhodou nerozzlobil, kdyby to nevyšlo, tak nevím, kdo je tady naivní jak motýl.

no a to by asi švadleně nestačilo. Sehnat prostory, speciální krejčovské stoly na stříhání, krejčovskou pannu a minimálně dva šicí stroje. Kolik myslíš, že dneska stojí kvalitní overlock?? Pochybuju, že do toho půjde někdo komu je přes padesát let.

Instalatér, topenář - x průkazů na sváření. Víš třeba , že se sváří několika způsoby a na každé musíš mít zvláštní průkaz, který stojí několik tisíc? plus to co jsem psala v příspěvku Nčému, dodávka, nářadí,..

Nemyslím to ve zlém, ale házíš tu rady starším a nemáš šajn , co které řemeslo obnáší.

odvodila jsem z toho, že jsi výše uvedla že jsi OSVČ, žes byla před tím zaměstnanec jsi se nezmínila. O to víc mě zaráží Tvůj despekt.

Já bych řešila nespokojenost se zaměstnavatelem hledáním nového zaměstnání. Do té doby bych byla opatrná na nějaké excesy. Pravda, udání by mě tedy nenapadlo a vidím to jako nejzazší řešení. To radši odejít. Nejsem žádná amazonka ani uvědomělá svazačka.

V příbuzenstvu máme oděvní výtvarnici. Šikovnou, s dobrými nápady....je pravda, že si nechá za práci zaplatit, ale je šťastná za každou solventní zákaznici, mimo sezónu kolikrát šije jen na sklad. Salon má už víc jak 10 let, přesto ji stále sponzoruje manžel. Ona má sice pocit bůhvíjak je svobodná a nezávislá, ale žádná jistota to není. O investici do vybavení ani nemluvim. Nestačí mít jeden šicí stroj.

musím se zeptat kamarádek švadlen, na kolik by šacovaly zařízení dílny.

Mám jich několik, ale řemeslo dnes nedělá ani jedna. Přesedlaly na něco jiného, nevím jak teď, ale před pár lety si lidi přestali dávat šít, radši si to koupili za levno v konfekci.

Stran toho radění - víš, já si myslím, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Přece nejde o to dokazovat si navzájem, že zařídit se pro sebe je tak děsně složitý, že to vlastně vůbec nejde, a že kdo naznačuje, že by to třeba jít mohlo, je úplně blbej a drzej, že si o něčem takovým dovolí se vůbec zmínit.

Padesát a víc nám přece jednou bude skoro každýmu, je to poměrně předvídatelný , i ten úbytek sil je předvídatelnej. Není v takovým případě prozíravý mít i plán B a připravit si ho ještě dřív, než na mě dolehne nějaká katastrofa, tj. v době, kdy budu ještě plná sil a elánu? Je fakt tak nehorázná drzost chtít po někom, aby se zamyslel, co by asi tak dělal, kdyby přišel o místo, v době, kdy je na vrcholu sil a ne až potom?

jakej DESPEKT? ?

To, že si myslím, že pokud mi někdo nedá něco, co mi právem náleží, tak bych neměla sklapnout uši, ale bránit se, je DESPEKT???

Ano, hledání nového místa by opravdu mohlo být za určitých okolností jednodušší řešení než se snažit o nápravu u někoho, kdo se mě snaží oje.bat, tudíž je křivej a bude pravděpodobně dělat křivárny i v budoucnosti a není u něj o co stát. To beru.

S tím udáním je fakt, že by to bylo řešení krajní, pokud by to opravdu nešlo po dobrém a asi by se to moc neslučovalo s tím, aby tam člověk zůstal, ale proč proboha svazačka? Když si u Tebe objednám nějakou práci a zaplatím Ti jen polovinu a zbytek ze mě nebudeš moct vyrazit, tak nad tím mávneš rukou, že přeci nejsi žádnej udavač, nebo mě dáš po vyčerpání všech možností "po dobrým" k soudu? Když Ti vykradu barák nebo ukradnu peněženku (a tudíž Tě taky připravím o něco, co je po právu Tvoje), tak taky nepůjdeš na policajty, abys nebyla udavačka?

no to je výborný, tak Vy tu radíte druhým, jak se mají udělat pro sebe , jak jim budou trhat druzí ruce a přitom pak napíšeš, že se to nedaří ani Tvým kamarádkám. Ty se mi fakt zdáš.

Já neříkám, že se člověk nemá o nic pokoušet, ale musí to být taky výdělečné. Jinak ano, všichni zestárneme. Iris tu kdysi psala jednu velkou pravdu. Ten starší už si obdobím toho mladšího prošel a dokáže se vžít do jeho pocitů, naopak to neplatí.

Jinak asi blbě čteš nebo nečteš všechno co píšu. Samozřejmě, že si velmi často člověk ukládá pro strýčka příhodu a má záložní plán. Ale zapomínáš na podstatnou věc - ty finance Ti rychle inflace sežere.

Myško, možná jsi nikdy žádnej rodinnej dům neviděla, tak speciálně pro tebe ti vysvětlím, že takovej rodinnej dům, když to nejni zrovna bouda z vlnitýho plechu ve slumu, vobsahuje vobvykle jednu až dvě bytový jednotky, kterejm se u nás v západní polovině Česka říká byty. No a v některejch bytech pak, i přes to, že jsou v rodinným domě, máme i takový vymoženosti, jako je dřez. Možná je to pro Brňáka nesrozumitelný, voni ty kulturní rozdíly někdy dělaj netušený věci, nevim. Tak snad jsem to vysvětlil.
no vida, jak jde Severočechovi vysvětlit Brňákovi, že tím, že Severočech mluví o bytě, myslí vlastně rodinný dům.

...tak on snad i ten zaměstnanec může mít nějaké doklady, že cosi odpracoval, ale nebylo mu to uhrazeno.
jaké doklady?

Ty si vůbec nedokážeš představit, jaké peklo dokáže udělat zaměstnavatel zaměstnanci. Proto píšu, že nějak řešit nějaké udání zaměstnavatele může jen ten, kdo z firmy odchází nebo určitě chce odejít. Ale v tom případě proč by si pálil prsty za ty, co zůstávají? Prostě si najde jiné místo a doufá, že to tam bude lepší než tam, odkud odchází.
Nebuď idealistka a nemysli si, že se zaměstnavatel nedozví, kdo mu způsobil problémy. Dozví, dřív nebo později, a pokud je dotyčný zaměstnanec stále zaměstnancem, dlouho jím nebude...

ano, měla jsem velmi korektního zaměstnavatele, nestěžuji si.

A ano, umím si docela dobře představit, že některý zaměstnavatel dokáže udělat zaměstnanci peklo. A dokonce si umím představit i to, že poté, co se s ním zaměstnanec dostane na ostří nože, tak není dost dobře myslitelné, aby tam zůstal i nadále zaměstnaný.

Ale co z toho plyne? Byla tady řeč o situaci, kdy zaměstnavatel zaměstnance nějak šidí a o tom, jak je to hrozné. Můžeme si tady přizvukovat, že je to fakt hrozné a hajzl zaměstnavatel a chudák zaměstnanec a bude to i pravda, ale přišlo mi, že nenavrhujete žádné jiné řešení, než držet hubu a krok, protože to pro toho zaměstnance stejně nemůže dopadnout jinak než špatně, a kdo tvrdí něco jinýho, tak je málem veřejnej nepřítel a zcela určitě naiva, kterej netuší, jak to v životě chodí, protože určitě nikdy nebyl zaměstnanej

Nějak nevidím moc smysl v tom setrvávat v podniku, kde mě majitel vykořisťuje, a nepokusit se ani odejít, ani si vymoct svoje.

Když najdou, fajn, odejdou a na jejich místo nastoupí další. Ti, kdo nenajdou, nebo zatím hledají, se ale nevystaví výpovědi nebo lépe řečeno "odejití", protože tu práci zatím potřebují...

ano, takto si to představit dovedu, ale fakt jako nouzovku a ne jinak, než že intenzivně hledám a tohle beru jen jako na nezbytně nutnou dobu, než najdu.

Zajímalo by mě docela, jak ti, kteří tady uvádí, že člověk má na sobě celý život pracovat, aby v případě ztráty svého zaměstnání mohl vykonávat něco jiného, jak ti konkrétně na sobě "pracovali". Respektive, jakým způsobem rozvíjeli v průběhu svého života své znalosti, schopnosti a dovednosti a jakou jinou profesi by mohli vykonávat, pokud by z jakéhokoli důvodu nemohli dělat tu dosavadní. Například Petronila - pokud by nyní nemohla dělat účetní, na jaký jiný druh práce je připravená? Tím nemyslím teoreticky, ale zda má ještě nějaké jiné vzdělání, případně státnice z cizích jazyků (angličtina - jak jsem pochopila z diskuze - se nepočítá, to není dnes žádné plus), výuční list a podobně.

ale já jsem přece neřekla, že "člověk má na sobě celý život pracovat, aby v případě ztráty svého zaměstnání mohl vykonávat něco jiného" .

Proč by se mělo nutně jednat o něco JINÉHO? Pokud je ta profese taková, že je o ni na trhu stále zájem, tak je přece efektivnější věnovat se přímo té profesi, protože mi to dává výhodu toho, že to budu umět dobře a zvyšuji si tím šanci, že nezůstanu bez zaměstnání do smrti, případně pokud to půjde, budu moct dělat na sebe (a ano, vím, že ne u každé profese to jde). Znáš to - pokud to funguje, nešťourej do toho

Pokud budu mít smůlu a o moji profesi na trhu nebude až takový zájem, jako to měly ty holky švadleny, a nebude se mi chtít nebo nebudu moct do toho investovat víc , tak se holt budu muset přeorientovat na něco jiného. Pokud budu mít v záloze něco dalšího, co budu umět dobře, tak mám velkou výhodu. Pokud ne, tak holt budu muset uvažovat, co dál.

Abych ale byla konkrétnější a odpověděla na Tvou otázku - výuční list v jiném oboru nemám, protože svůj obor považuji za natolik perspektivní, že ještě nějakou dobu vydrží, a já si myslím, že díky tomu, že to dělám celý život, jsem schopna nabídnout dost slušnou přidanou hodnotu, a aspoň zatím si to bohudíky patrně myslí i moji klienti, alespoň tak usuzuji z toho, že mi ještě neutekli. Takže pro svou osobu považuji za nejefektivnější průběžně se vzdělávat v mé profesi a nesnažit se o něco jiného.

Kdyby byla situace taková, že by nás nahradily stroje nebo tak něco, , tak bych samozřejmě musela uvažovat jinak.

Ale pořád vycházím z toho, že "voják se stará, voják má". Vždycky budu muset uvažovat, jestli mi to, co dělám a jak to dělám, funguje, když zjistím, že ne, tak buď přijdu na to, jak to udělat, aby jo, nebo holt BUDU MÍT SMŮLU. Nářky a lamentování, jak to mám těžký, nejsou k ničemu, NIKOHO TO NEZAJÍMÁ a člověk si tím nijak nepomůže.

a zaměstnavatel, který okrádá lidi o peníze, zlodějem je.

Jistěže předpokládám, že ty lidi to nejdřív zkusí normálně, čili zajdou za ním a promluví s ním o tom, co je podle nich špatně. Když to ale nejde po dobrém a opakovaně a navíc jim hrozí postih za to, že se ozvali, pak je na místě se bránit jak to jde.
Na hrubý pytel hrubá záplata.

myslím si to samý.

Věčně nadáváme na nějaký hajzlíky, ale přitom bychom jim jejich hajzloviny nechali bez problému procházet?

Přesně jak říkáš - když mi někdo ukradne peněženku, ve který bylo dvacet tisíc, tak půjdu na policajty bez sebemenšího zaváhání. Když mi těch samých dvacet tisíc někdo upře za práci, kterou jsem pro něj udělala a ty prachy mi tudíž PATŘEJ, tak v čem by to mělo bejt jiný?

Soiuhlasím takřka doslova s předchozím příspěvkem. Petronila to formulovala velice dobře: "Pokud budu mít smůlu a o moji profesi na trhu nebude až takový zájem, jako to měly ty holky švadleny, a nebude se mi chtít nebo nebudu moct do toho investovat víc , tak se holt budu muset přeorientovat na něco jiného. Pokud budu mít v záloze něco dalšího, co budu umět dobře, tak mám velkou výhodu. Pokud ne, tak holt budu muset uvažovat, co dál."
Ano, a o tom to je.
Buď tedy se vzdělávám ve svém oboru, který je perspektivní a žádoucí, nebo musím počítat s tím, že bude trh práce ode mne chtít něco jiného.

a žádoucí...no jsem už dost dlouho na světě, abych si všimla, že se kriteria toho, co je perspektivní a žádoucí mění.Tak jestli je člověk jasnovidný a má dobrý čuch na to, co bude v budoucnu "in", pak holt je šikula a zaslouží si prosperovat.

Mne by třeba kdysi v té hluboké minulosti, kdy pro mne moje povolání bylo vším, kdy jsem mu věnovala každou volnou chvilku i dobrovolně ve svém volnu a prošla si atestací a praxí na jiných pracovištích nenapadlo, že úroveň této práce ,její prestiž, společenské postavení a finanční ohodnocení klesne tak hluboko. Tedy za normálních republikových podmínek, nikoliv v epicentrech dění...

ale ty předpokládáš souhru několika okolností:
- firma co chce (nebo "musí", aby majitel měl nějaký zisk) šidit zaměstnance
- široko daleko není jiný zaměstnavatel, kam by mohli jít pracovat, a tím široko daleko myslím do 60 kilometrů, což se lidem z města, co do práce dojedou MHD za dvacet minut, může zdát šílené, ale pro lidi z venkova nic nepředstavitelného, ostatně můj muž najezdí denně kvůli práci zcela běžně i 200 kilometrů, protože kancelář má od domova přes třicet kilometrů a z kanceláře pak vyráží kam je třeba
- zaměstnanci, kteří neumí nic jiného, takže nemohou jít dělat něco jiného, tedy ani na ten živnosťák řemeslo nebo cokoli
- firma, majitel, má podplacené lidi z inspektorátu
- zaměstnanci, kteří si nezkontrolují výplatu, zda jim sedí - zaměstnavatel může mít propsanou dovolenou jak chce, ale důležitá je konečná suma výplaty, ta přijde na účet a kontrolou, běžným propočtem odpracované hodiny plus příplatky za víkendy plus kolik jsem čerpal dovolené, nebo kolik se mi jí proplatilo - se dostanu k částce hrubé mzdy, která by měla ve výplatě být. Pokud tam není, "reklamuju", že došlo k omylu a mám špatně spočítanou výplatu, chybí mi tam to a to. Protože zfixlovaná docházka a propsaná dovolená je jedna věc, a nesedící částka na účtu je druhá věc, tu zafixlovat nejde.
- zaměstnanci se všichni do jednoho bojí tak, že si nechají líbit úplně všechno, i blbě spočítanou výplatu, mlčí, trpí, doufají že najdou jinou práci a až odejdou, tak na to, co jim bylo ukradeno, se už vykašlou a nestojí jim to za to, aby se aspoň pokusili to co jim náleží dostat zpátky, nebo to zlodějovi trochu osolit

Taková kombinace se určitě najde, ale není to tak časté, jak se tady prezentuje.

Na druhou stranu se najde dost firem, co hledají lidi na práci a nemůžou je najít, takže jim stojí mašiny, nemůžou uspokojit poptávku. Nehledají jen řemeslníky, vyučené a zkušené, lidi by si zaučili, nabízí i slušnou mzdu, stravenky apod.
Firma Likos-s z Brna například.

Prodavačka v Penny - nevím, jak jsou placené v Brně, je možné, že rozdíl oproti Praze bude, ale to taky nevím, neznám žádnou prodavačku z marketu v Praze.
Ty, o kterých mluvím, pracují v Penny v malém městečku, cca 4000 obyvatel, kolem vesnice a nejbližší velké město 25 kilometrů. Má známá je o rok starší než já, vyučená prodavačka, po revoluci vystřídala několik soukromníků, v Penny je cca 5 let a říká, že k malému soukromníkovi už by nešla. Tady ví, co se od ní chce, co bude, kdy kolik hodin bude v práci, pokud jí mimořádně nezavolají na záskok kvůli tomu, že někdo omarodil, ví, kolik dostane za práci o víkendu, kolik ve svátek, atd. Čistého se všemi příplatky má kolem 12. U soukromníka přes desítku nešla a nikdy nevěděla, co bude - krám zavíral v pět a ona šla domů kolikrát v sedm, když bylo méně zákazníků, tak leccos udělala před koncem pracovní doby, jako úklid, peníze atd., ale když jich chodilo víc, nebo když byla v krámu sama, protože kolegyně nepřišla, nebo žádná zrovna nebyla, tak musela ty věci udělat až po zavření obchodu. Ovšem ty dvě hodiny neměla placené.
Říká, že všude je něco, ale že tady aspoň ví, na čem je, a víc že by jako prodavačka jinde stejně neměla.

do těch 12 počítá i prémie, které čtvrtletně dostávají, ale to jsou taky peníze, co se musí do průměrné mzdy počítat

Dcera má maturitu, dva bakaláře, z toho v rámci jednoho studia získala odbornost, která není zase až tak běžná a začíná být poměrně žádaná, studuje v navazujícím magisterském studiu, samozřejmě ovládá uživatelsky počítač a mluví anglicky. Pracuje na plný úvazek, což obnáší v jejím případě týdně cca 15 hodin v kanceláři intenzivní administrativní činnost, 20-25 hodin intenzivní práce v terénu, kdy se skutečně nezastaví - svačinu si nosí z domu a sní si ji v kanceláři, pak už má sotva čas se napít vody, co si nosí sebou. A dalších cca 10 hodin práce u počítače doma, večer nebo o víkendu. Jednou dvakrát do měsíce může pracovat doma, musí být od osmi ráno do šesti večer dostupná služebním telefonem. Jezdí často na školení, na stáže - v říjnu bylo školení, v listopadu týdenní stáž. Její administrativu za ni nikdo neudělá, takže to musí dohnat potom. Některé záležitosti nelze odložit a protože jsou rozjeté, nemůže je jen tak přehodit na někoho jiného, ostatní mají navíc svojí práce dost - takže pracovala i o dovolené, ne proto, že by to předtím nestihla, prostě harmonogram toho projektu zasáhnul i do její dovolené a kvůli své dovče těžko mohla po někom z dalších lidí, kolegů a klientů, chtít, aby si všechno přeorganizovali.
Do práce dojíždí, takže denně najede kolem 70 kilometrů. No a za tohle všechno bere 14 čistého. Ale má vyhlídky do budoucna, že se to bude postupně zvyšovat a téměř jistotu, že v oboru bude mít práci vždycky. Je mladá, chytrá a hodně pracovitá, stojí nohama na zemi, uvědomuje si situaci na trhu práce, tak se snaží vybudovat si nějakou pozici, aby po ní byla poptávka a aby nebyla celoživotně na 14 tisících.

díky za odpověď.
Já vím, že jsi to ty přesně takhle neformulovala - to byl Krakonoš:

Člověk, kterej na sobě "celej život makal", se jistě za ten celej život naučil něco vopravdu potřebnýho a žádanýho, takže když ho mladej dynamickej frikulín nechce zaměstnat pro jeho počínající šediny, vyřídí si živnosťák a nabídne svou úžasnou schopnost a zkušenost jako OSVČ. Zákazníci mu urvou ruce. Leda by se vyučil něčím zhola nepotřebným - inu, měl na to přece celej život

A ty jsi pak na to reagovala:

Souhlasím s Krakonošem, pokud člověk využije léta, kdy je ještě mlád a pružný, k tomu, aby se něco pořádného naučil, tak pak je pro něj mnohem snazší "udělat se pro sebe".

Takže mi to přišlo to samé, jako kdybys řekla: "člověk má na sobě celý život pracovat, aby v případě ztráty svého zaměstnání mohl vykonávat něco jiného". Teď vidím, že to není to samé - vy jste s Krakonošem mluvili o jednom oboru, ne o tom, že by se člověk měl během života naučit i něco jiného než čím se momentálně živí. Což ale nevysvětluje to, co má člověk dělat, když o jeho práci, ve které může být třeba i dobrý, není na trhu zájem.

Pokud budu mít smůlu a o moji profesi na trhu nebude až takový zájem, jako to měly ty holky švadleny, a nebude se mi chtít nebo nebudu moct do toho investovat víc , tak se holt budu muset přeorientovat na něco jiného.

No, to je právě to, o čem se výše vedla debata. Že člověk po padesátce už se těžko přeorientovává na něco jiného. Ale to bych jen opakovala příspěvky, ve kterých se o tomhle psalo.

Wendy by to mohla potvrdit nejlíp: jaké jsou na ÚP nabízeny rekvalifikační kurzy a jak jejich absolventi stejně pak práci, na kterou se rekvalifikovali, neseženou. Nemluvě o takových absurditách, jako když je třeba takovému zedníkovi, který v zimě o práci nezavadí, nabídnut rekvalifikační kurz "Realitní makléř".

a to, co jsi napsala o práci své dcery, to ti připadá normální? Takže dcera rezignovala na svůj soukromý život, její životní náplní je momentálně pouze práce.
Hmm, takhle tu porodnost, po které volal Krakonoš, opravdu nezvýšíme...

že rekvalifikační kurzy, pokud nebyly cílené přímo na tělo a ten člověk neměl zajištěné podnikání, byly většinou jen pro čárku do kolonky Aktivity. Formální záležitoti. Když to ale uchazeč odmítl, byl vyřazen. To jsou ty paradoxy ! Ani zaměstnavazelé neměli o rekvalifikanty valný zájem.
Zájem byl velký o svařeče, elekrikáře s platnou padesátkou a zedníky-ale ne přidavače, ty si každý sehnal z Ukrajiny. Myslím, že se to moc nezměnilo.

nevím, jak chápete podnikatele-zloděje(ne zloděje, který se mi vloupá do baráku!!!). Já to chápu spíš tak, že dává minilální mzdu, neuznává prémie, vyžaduje práci přesčas(tam by se dalo říci, že okrádá, pokud neplatí přesčasy, víkendy..) Možná lepší výraz by byl vydřiduch. Ale že by to bylo na udání?? To by muselo být hodně hrubé porušení pracovně-právního vztahu a to si dá každý trochu soudný podnikatel pozor. další otázka je, kdyby došlo na soud, jak dlouho by se to vše táhlo. Známe nekonečné odvolávání...s nejistým výsledkem. Třeba moje švagrová se soudí už 15 let o uznání pracovního úrazu, rozsudků už bylo nepočítaně a zaměstnavatel se stále odvolává, žádá nové posudky..

tvá reakce je podobná reakcím lidí, známých, co pracují ve státním sektoru nebo ve velké firmě, kde mají klid, pravidelnost, jistotu a tak trochu stereotyp.
To, co děla dcera, je dnes naprosto běžné, pokud nejde o rutinní administrativu, pokud jde o práci, nevím jak to nazvat - živější..- o odbornou, ale zároveň vyžadující kontakt s lidmi, klienty, je plná změn a vyžaduje fakt velkou pružnost. Tohle je schopen dělat jen ten, kdo nechce zůstat na jednom teplém místečku, které mu ale jen tak do klína nespadne, ta se těžko shání a dobře hlídají, často se získají s protekcí, přes známé.

Mimochodem, dcera takovou práci měla, letos na jaře jí končila smlouva, nabídli jí prodloužení na dobu neurčitou a malé zvýšení platu, ale ona se cítí moc mladá na to, aby, cituji, do smrti zahřívala kancelářskou židli a zeslepicovatěla.

Já se na to dívám očima člověka, co podniká a když začal, na zelené louce, bez úvěrů a bez zázemí silného partnera za zády, tak pro něj bylo normální, že práce si vyžádá víc než 8 hodin v kanceláři, dílně, v půl čtvrté doma a hlava čistá, věnuje se soukromí.
Musela jsem zvolit - buď budu mít pár let málo volna a máknu, nebo budu dál dělat práci s klidem a jistotou - měla jsem ji, 8 hodin denně v kanceláři, státní sektor, hlava čistá, výplata pravidelně na účtu, žádný stres a strach o zakázky, o platby, nesolventní klienty, se zaměstnanci atd., ale pak si nezkusím co zkusit chci a nesplním co splnit chci. Muž měl podobně klidnou a jistou práci. Oba jsme měli klid, pohodu, jistotu, ne moc peněz.
Takže jsem několik let na tom byla s časem podobně jako teď dcera, měla jsem to horší v tom, že jsem měla rodinu a dva školáčky a narozdíl od ní občas velký stres kvůli výše jmenovanému. Občas to bylo těžké, ale díky tomu jsme mohli dopřát dětem mnohem víc, než kdybych byla v té práci co jsem byla, sobě taky, asi bychom neměli dům a jiné příjemnosti.
Hlavně ale vidím, že bych byla úplně jiný člověk,mně to rozšířilo obzory, posílilo mě překonání potíží, a že jich bylo, naučila jsem se hodně věcí, co bych neznala, neuměla, poznala jsem spoustu lidí, a vlastně díky tomu jsem se také dostala k dalším činnostem, co mě naplňují a baví.
Rozhodně nelituju - ale jo, zkraje to byl fičák. Dneska si určuju, kdy jak chci pracovat, například dnes jsem doma, protože se mi zachtělo, pracuju si u noťasu a zítra a v pátek jsem si naordinovala úplné volno. Na mobilu jsem dostupná od 9.30 do 12, mimo tento čas vypínám zvuk. Teď, až tady dopíšu a vyřídím si banku, vezmu psy a zajedu si k řece na odpolední dlouhou procházku, pak si doma dáme kafe a večer zase něco napíšu na počítači, mimo práci. Ale taky je fakt, že nevím, co bude v práci za rok, pokud jde o práci, může být leccos :-)
Dcera v tom vyrostla a přijde jí normální mít za mlada trochu fičák, aby pak měla větší klid a pohodu, nečeká, že bude mít stabilní pracovní život od 8 do 16 s minimem změn až do důchodu.

a mohu se zeptat? z těch 14 tisíc si dcera platí byt nebo bydlí pořád u Vás doma? Pokud doma, kolik z těch 14 tisíc Vám přispívá do rozpočtu? Pokud se Ti to zdá moc osobní, tak neodpovídej.

Ale proč se ptám? Protože tohle mi jako vzor nepřijde. Dospělé dítě má odejít z domova, byť dočasně, a má se umět o sebe po všech stránkách postarat. Pokud by dokázala ze 14 tisíc uplatit dejme tomu 5 tisíc nájem (tolik platila moje dcera v Praze 5, žádné centrum) , nakoupit jídlo, kredit do mobilu a obléct se tak, aby reprezentovala firmu, tak počítám , že by těch 14 litrů nestačilo. Nebo ano?

Myška psala o neproplácení dovolené, neproplácení přesčasů a práce o víkendech. A to je okrádání zaměstnance o to, co mu ze zákona náleží.
Takže je na místě to řešit. Myška psala, že jsme naivní, když si myslíme, že to jde řešit normálně, protože zaměstnance v takovém případě čeká vyhazov. Což, jak víme, je také protizákonný postup, v nejlepším případě by zákonné bylo propuštění pro nadbytečnost, že, s odstupným a s výpovědní lhůtou. Vyhodit jen tak, protože zaměstnanec si dovolil chtít být neokrádán, je také špatné.
Takže když to nejde řešit normální cestou, domluvou, dohodou, tak co - nechat zloděje, ať lidi dál okrádá?
Od toho jsou inspektoráty práce, aby tyhle věci řešily, mají to v náplni činnosti. Pokud se zaměstnanci bojí to udělat adresně a jmenovitě, pak je na místě podat podnět k přešetření anonymně.
Nevidím na tom nic špatného. Že to není pěkné? no není, ale tak se zaměstnavatel nemá chovat jako otrokář křížený s hyenou.

Musím ale přiznat, že tím, že jsme to zažila ze všech stran, i z těch méně příjemných, kulantně řečeno, tak jsem si pro děti přála něco jiného přála jsem si pro ně právě ten klid, jistotu, pravidelnost, a aby se třeba jednou jako ty divili, že takhle to přece není normální dělat :-)
No, asi že v tom vyrostli, tak to mají taky jinak. Nechápou spolužáky, co jim ve dvaceti šlo o to mít hlavně to svý jistý, šéfovi přitakávat, za zády ho pomlouvat, aby si nedělali problémy.. No nebudou to mít jednoduchý, ale je nám to nakonec sympatičtější než kdyby to měli jinak. Jsou spokojení a snad i budou.

nepsala jsem to jako vzor. Psala jsem to jako příklad, pro zajímavost. Ale co mám informace, tak mladí po škole nezačínají na průměrné mzdě. Dcera pracuje v oboru, kde se vyšších příjmů dosahuje až tak po deseti letech práce v oboru.

Nepracuje v Praze, takže ze 14 tisíc by se uživila, malou garsonku by zvládla. Bydlí doma, máme dvojgenerační dům, patro je její byt, tak to chtěla, měla možnost si nechat náš starý byt, ale chtěla do domu. Z našeho pohledu je samostatná, platí si benzín do auta, platí si svoje potřeby, nám dává taky nějakou částku, kdyby bydlela sama, tak by jí to stálo víc, ale zvládla by to - takhle jí zbývá více na útraty za oblečení, což je dost, ráda se hezky obléká. Kuchyň sice má svou, ale používá naši :-) Repre oblečení mít nemusí, stačí běžné.

Další příklad - neteř pracuje v prodejně sportovních potřeba a oblečení, má 11-12 čistého, mohla bydlet u rodičů v domě, s dojížděním, ale chtěla do krajského města. Bydlení vyřešila jako mnoho mladých - spolubydlením s kamarádkou ve 2plus1, stojí ji to kolem 4-5 tisíc, se zbytkem vyžije. Pokud bude chtít víc, ví, že si musí najít další práci, nebo si doplnit nějaké znalosti, dovednosti, aby našla lepší práci za víc peněz. Perspektivu na postup a vyšší plat teď nemá.

Dcera bude mít za rok zase o 2 tisíce hrubého víc, ale možná se posune jinam, nabídky má. Dobré je, že díky této praxi má nabídky i ze soukromého, firemního sektoru, protože je zvyklá pružně reagovat, řešit problémy, je loajální, ale umí se ozvat, umí zabrat a není bez zájmu, není lhostejná, má zájem, aby práce dobře dopadla, což jsou vlastnosti, které nejsou u všech mladých bohužel běžné a firmy to potřebují. Ona ale zatím chce dělat ten svůj vysněný obor. Dobré je, že když bude chtít, má možnosti jít jinam, za víc, ale s tím, že nebude dělat co ji nejvíc baví.

Mladší syn je v Praze, ten si kolem 22 čistého vydělá, ale ve zcela jiném oboru, a taky to nemá jako základ, část mzdy mu dělají procenta z obratu, protože je nejlepší z firmy, tak mu to udělá slušnou částku. Teď mu nabídli další rok, o kapku vyšší základ a lepší práci, teď už si může víc rozložit čas podle svých potřeb.

Trošku mě překvapuje váš údiv nad tímhle, když na druhou stranu se tu bavíme o tom, jak je naprosto normální mít minimální mzdu ve středním věku, čili kolem 8 čistého.

ne mne nepřekvapuje těch 14 tisíc, nejsou to vůbec špatné peníze, navíc v dnešní době je každý rád, že nějakou práci má. Zrovna tak si děláte doma, co Vám vyhovuje.

To na co jsem chtěla poukázat je, zda lze brát za skutečnou samostatnost pokud dítě bydlí u rodičů, kteří ho částečně sponzorují. Dá se pak říci, že se u nás (obecně) člověk skutečně uživí?? A teď skutečně bb nemyslím nic osobního, žádné rýpání. Lze z tohoto příjmu vytvářet rezervu pro případ nemoci, ztráty zaměstnání, pořizovat bydlení? Takový příjem by musel být někde kolem 50 tisíc měsíčně podle mého odhadu. Kolik lidí je má? Určitě budu napadena za skuhrání, ale je to spíš zamyšlení nad cenou práce v naší společnosti.

vytíženost soukromého podnikatele do toho nepleť, bavíme se o zaměstnancích. Jinak moc dobře vím, jaké byly začátky menších podnikatelů na začátku 90.let, já to znám na rozdíl od tebe i s tím úvěrem na 16-tiprocentní úrok a ještě dobře si pamatuju, co to obnášelo včetně práce o víkendech a probdělých nocí. To mi nemusíš podrobně líčit.
No, úhel pohledu máme určitě každá jiný. Mně práce tvé dcery přijde přesně jako to novodobé otrokářství, které jsem zmínila včera. Včetně toho nízkého mzdového ocenění, což dobře zhodnotila Mia v 13:21. Já osobně bych teda byla nerada, kdyby moje dcera měla takovou práci a hodně by mě mrzelo, že nemá čas na to si užívat života - nemá čas na koníčky, na přátele, na rodinu... Jak to napsala Vilma: nejen prací živ je člověk.
Pořád si myslím, že TOHLE není správně a že by to tak nemělo být. Tak v roce 1886 byla první generální stávka v Chicagu za osmihodinovou pracovní dobu a podívej se, kde jsme v roce 2015. Tam kde jsme byli v předminulém století?

"Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socia­lismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu,... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte."
-------------------------------------------------------
No, myslím, že jsme se záhy přesvědčili.....

když už, tak by to chtělo ten projev citovat SOUVISLE a v kontextu (bylo to 16. prosince, necelý měsíc od 17. listopadu, a lidi byli do té doby masírováni soudruhem Kojzarem, který v Rudém právu psal články typu "Kdo je Václav Havel?"o ztroskotancích a zaprodancích, a spousta lidí Havla vůbec neznala.

"Nejprve bych měl říct něco o sobě. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socia­lismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků a vykořisťovat v nich lidi, a tak dále a tak dokola. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet mé knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. První z nich vyjde v těchto dnech. Nemluvím o tom proto, že bych chtěl kohokoli teď zdržovat svou osobní obhajobou, ale proto, že se o mně hodně mluví a že z hlediska naší země není zcela bezvýznamné, kdo jsem a co si myslím. Také bych měl o sobě říct, že jsem se vždycky snažil říkat a psát pravdu, a to bez ohledu na to, zda se to vládě líbí nebo ne, a že jsem za to byl několik let ve vězení."

Nevidím na tom ani po letech nic závadného, a kapitalismus tehdy myslím chtěli skoro všichni.

.

marty, : bb.
Myška psala o neproplácení dovolené, neproplácení přesčasů a práce o víkendech. A to je okrádání zaměstnance o to, co mu ze zákona náleží.
Takže je na místě to řešit. Myška psala, že jsme naivní, když si myslíme, že to jde řešit normálně, protože zaměstnance v takovém případě čeká vyhazov. Což, jak víme, je také protizákonný postup, v nejlepším případě by zákonné bylo propuštění pro nadbytečnost, že, s odstupným a s výpovědní lhůtou. Vyhodit jen tak, protože zaměstnanec si dovolil chtít být neokrádán, je také špatné.
Takže když to nejde řešit normální cestou, domluvou, dohodou, tak co - nechat zloděje, ať lidi dál okrádá?
Od toho jsou inspektoráty práce, aby tyhle věci řešily, mají to v náplni činnosti. Pokud se zaměstnanci bojí to udělat adresně a jmenovitě, pak je na místě podat podnět k přešetření anonymně.
Nevidím na tom nic špatného. Že to není pěkné? no není, ale tak se zaměstnavatel nemá chovat jako otrokář křížený s hyenou.
Myška nenapsala ani slovo o neproplácení dovolené, přečti si moje příspěvky ještě jednou.
Dál Myška psala trochu jinými slovy, že pokud není podnikatel naprostý dement, tak má papírově vše v pořádku, právě proto, aby jeho konání nebylo dokazatelné. Má v pořádku dovolenky zaměstnanců, docházkovou knihu, vše sedí na výpočty mezd, chcete-li na výplatní lístky. Zaměstnanec nemá v ruce žádný důkaz, že to bylo jinak, než co je v oficiálních dokumentech. Může zaměstnavatele udat? Může, ale jak to dokáže?

Já si pro dceru, pokud jde o práci, přeju aby byla spokojená, aby ji práce zajímala, bavila, aby měla v práci kolem sebe dobré lidi, se kterýma si bude rozumět a nebudou si navzájem práci komplikovat, otravovat se. To má. Tuhle práci si vybrala, jak jsem psala, dělala předtím jinou, klidnou kancelářskou, celý den za stolem, kdykoli si mohla odběhnout. Po roce to ukončila, že na zahnívání v kanceláři má čas a že by se tam nic nového nenaučila, že by zpohodlněla.
Souhlasím s tím, že 14 čistého není nic moc, ale jak psala Mia, na dnešní dobu to není tak zlé, ostatně, tady v této diskuzi se mluví o běžně vyplácené minimální mzdě, o 10 čistého za dřinu.
Jenže tak to prostě je, že mladí po školách bez delší praxe nezačínají s velkou mzdou, nástupní plat učitele je 18-20 tisíc hrubého, většinou ale méně, protože málokterý má plný úvazek. Přála bych jim všem víc, ale tak to prostě tady chodí.
Co vím, tak za socíku taky neměli mladí kdovíjaké platy, když začínali.
Dcera má navíc téměř jistý postup a postupné zvyšování příjmu, o práci nebude mít jen tak nouzi, nehrozí jí šikana v práci a navíc je to práce, kterou bude moct vykonávat i po šedesátce v klidu a pohodě - pokud u toho zůstane, samozřejmě.
Koníčkem je pro ni cestování a práce, podařilo se jí to, co málokomu,spojit to co baví s tím, co živí, i když zatím ne kdovíjak, tak si to užívá, i když je to náročné. Nejlepší doktoři, umělci, technici, ajťáci taky nekoukají na píchačky..
Na cestování si čas udělá, v létě procestovala kousek Evropy, Francii, Lucembursko.
Má 5 týdnů dovolenou, takže jí nevadí když se stane, že musí pracovat, je to práce u počítače a na pár hodin, takhle pracovat může dneska skoro kdekoliv.
Jo, bonusem je placený týden volna na nemoc, kdy nemusí dávat nemocenskou, jen ohlásí že čerpá volno nemoc.

40-50 hodin práce týdně pro mladého člověka bez dlouhé praxe s tím, že cca čtvrtina z toho je u noťasu v klidu domova, v čase kdy se jí to hodí, rozhodně nepovažuju za otročinu. Tu si tedy představuju jinak, třeba za tu minimální mzdu v supermarketech.
Nebo u mašiny ve fabrice, to zkusila po studiu, když nemohla najít práci v oboru ani někde jinde, v administrativě, tak šla do fabriky k mašině a to teda byla otročina. Byli jsme proti tomu, směny, noční, víkendy, ale nedala si říct, nechtěla se nechat živit, když jsme jí podporovali poměrně dlouho při studiu, chtěla si taky něco dopřát. Naštěstí, jak to tak bývá, po pár měsících se jí nabídla jiná práce v jejím oboru, ta pohodlná v kanceláři.
Přátele má, ale všichni pracují, studují, takže jim nepřijde divné, že se vídají večer nebo o víkendech.

Zkušenosti s podnikání do diskuze o zaměstnancích pletu proto, že to souvisí, lidi, co podnikání poznali zblízka, nemívají problém v práci s pracovními návyky, disciplínou, výkonností, chápou souvislosti lépe, nebo je chtějí pochopit.

Shrnuto podtrženo, sice bych své dceři přála začínat třeba s 35tisícovou mzdou, aby si mohla pořádně užívat a ještě našetřit ;-), ale kde v ČR se dneska taková nástupní mzda, nebo podobně vysoká, dá pořídit?
Ostatní atributy její práce jí vyhovují velice, což je podstatné. Ale jo, líný lenoch, lajdák, by to dělat nemohl.

Tak v roce 1886 byla první generální stávka v Chicagu za osmihodinovou pracovní dobu a podívej se, kde jsme v roce 2015. Tam kde jsme byli v předminulém století?

Nevím jak to chodilo v Chicagu před 130 lety, ale vím, jak to chodilo v NY a v okolí Bostonu loni a předloni, kdy tam syn pobýval a pracoval.
Dělal v kanceláři majitele firmy, která prodávala a servisovala stroje a nářadí pro dřevaře. V kanceláři pracovala také manželka šéfa, ještě jeden místní člověk, ti oba ale byli velmi často pryč, takže syn tam zůstával většinou sám. Když vyřídil administrativu, objížděl různé pochůzky, klienty. Měl k dispozici auto, telefon, když měl hotovo, měl volno, mohl si zajet na výlet. V provozu, v prodeji, skladu, servisu, pracovalo více lidí, nevím už kolik, část stálí zaměstnanci, část sezónní, někteří cizinci. Pracovali pondělí - pátek od 9 do 18.30, s půl hodinovoou pauzou na jídlo, a v sobotu od 9 do 14. Když byly fofry, víc práce, dostavil se i šéf, jeho žena a ostatní z kanclu, natáhli pracovní oblečení a šli do provozu. Když bylo třeba, tak kdo měl čas po práci, štípal dříví do kamen, všude ve firmě i v domě majitelů se topilo dřevem. Zacházení slušné, aspoň syn byl spokojený nadmíru, měl různé výhody, benefity. Ale makat musel jako šroubek.
Nikdo nestávkoval ani neodešli jinam, mohli by, v okolí je podobné práce dost, je to dřevařská oblast.

akorát tu dovolenou by jim měl aměstnavatel umožnit vyčerpat, ale také to není pravidlem, prostě se tzv. propíše, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, a zaměstnanec maká i o dovolené...

tomu rozumím tak, že zaměstnanec je v práci, dovolenou nečerpá. Čili - nemá ji zaplacenou.
To, že je v práci a na ty dny, kdy je v práci, ji šéf napíše, aby se té dovoleno "zbavil", je jasné, ale pořád to znamená jen to, že ji nemá zaplacenou, protože buď má být doma, čerpat dovolenou, nebo k penězům za práci má dostat peníze navíc za proplacenou dovolenou.
Takže proto píšu, žes psala o neproplácení dovolené. Protože on ji nemá proplacenou, jen je rozepsaná na dny, kdy byl ale ve skutečnosti v práci. Pokud jsem ti teda dobře rozuměla.

No a já na to teda reaguju tím, že pokud mám ve výplatní pásce napsanou dovolenou - protože ta tam být musí, pokud ji zaměstnavatel chce propsat - tak vím, jestli jsem ji čerpala nebo ne. Když nečerpala, když jsem byla v práci,tak mám odpíchnuto, mám svědky, že jsem byla v práci a ne na dovolené.

Nemluvím o tom, že není těžké tyhle věci řešit, to je. Ale nechat se připravit o týdny dovolené pár let po sobě, to už za nějakou snahu stojí.

tak nevím, teď tu práci popisuješ poněkud jinak. Předtím to byla práce o večerech, o víkendech, o dovolené, bez času se sotva napít. Teď píšeš o létu stráveném cestováním a večerech a víkendech s kamarády... To je pak těžký, to se asi nedomluvíme.

ale vím, co mi říkal brácha, když několik let pracoval v Pennsylvánii. Jediný kdo ve firmě zůstával po ofiko pracovní době déle, byl on a ještě 2 další Češi. Američané v práci nezůstali ani o minutu déle.

Pracuje na plný úvazek, což obnáší v jejím případě týdně cca 15 hodin v kanceláři intenzivní administrativní činnost, 20-25 hodin intenzivní práce v terénu, kdy se skutečně nezastaví - svačinu si nosí z domu a sní si ji v kanceláři, pak už má sotva čas se napít vody, co si nosí sebou. A dalších cca 10 hodin práce u počítače doma, večer nebo o víkendu. Jednou dvakrát do měsíce může pracovat doma, musí být od osmi ráno do šesti večer dostupná služebním telefon

A že v létě o dovolené procestovala kousek Evropy - ne že cestováním strávila léto. To je rozdíl.

Ani jsem nepsala "bez času se sotva napít", ale že se nají v kanceláři, protože v terénu má sotva čas se napít.
Nevím proč sis text vyložila jinak, hůř.

Tvůj bratr má tedy zkušenost s Američany co nedělali přesčasy a muj syn s těmi co je dělali. Proč jedni ne a druzí jo nevíme. Asi měl i odlišné podmínky. Význam pro nás žádný.

Pokud to z citátu není zřejmé, tak cca 15 hod kancl a cca 20-25 hod terén a cca 10 hod práce doma = celkem 45-50 hodin práce týdně,což je naprosto normální doba a navíc zčásti doma a v době kdy ji to vyhovuje.

Když mají osobní život lidi co celou tu dobu stráví v práci, a to mají i rodiny, jak by to mohlo ničit osobní život mladé zdravé dívce.

jak jsem psala, na uživení to je, dcera si svoje potřeby platí a na domácnost přispívá. Vyskakovat by si z toho nemohla a šetřit nanejvýš pár stovek, kdyby nedostala od nás a prarodičů. Nojo ale kdy brali mladí lidé dost..
Ona je mladá,půjde nahoru i finančně. Horší se mi zdá když lidi ve středním věku berou ty almužny co se tu psalo a nemají vyhlídky na zlepšení.

ano, Ti co berou almužny a nemají vyhlídky na zlepšení... A když pak po padesátce přijdou o práci, ruce, klouby, páteř v čudu dostane se jim rady, že měli mít záložní plán a mají si vyřídit OSVČ, že jim druzí budou trhat ruce... Ty bolavé ruce určitě půjdou na dračku...Nebo se jim taky dostane upozornění, že jsou ufňukánci, že jinde se dělá za méně.. Teď nerýpu, teď jen zdůrazňuji tu syrovou pravdu, jak někomu absolutně chybí empatie a reálný úsudek.

..... sytý hladovému nevěří.....

OK, tak dobře, buďme empatičtí a řekněme si, že je to fakt hrozný, hrozný, hrozný, co se těm lidem děje, že jsou to chudáci, že ve svý situaci fakt nemůžou nic dělat...

My budeme mít ze sebe dobrej pocit, pocit, jak uvažujeme drsně realisticky a jak jsme velice ušlechtilí a empatičtí.

A co přesně z toho budou mít ti lidi, o kterých mluvíš? (Krom toho, že jim nikdo nebude říkat, co a jak (by) měli udělat, což může být nepochybně velký přínos, ale zlepší to nějak jejich situaci?)

Taky nechci rýpat, jen se ptám. Protože hypoteticky se v té situaci můžeme ocitnout každý, a když si představím, že by se to stalo mně, tak by mě spíš zajímalo, co by se dalo dělat - tj. především co bych hlavně JÁ mohla dělat, (protože pomocnou ruku hledej vždycky na konci vlastní paže, znáš to) aby se moje situace zlepšila, než aby mě okolí empaticky objímalo a litovalo.

Pokud si tedy vezmeš toho člověka, kterého popisuješ (po 50.přišel o práci a má zničený ruce, klouby a páteř), tak jak bys to řešila? Jedna možnost je invalidní důchod, ale když to na něj nebude?

Zaměstnala bys ho Ty, kdybys byla zaměstnavatel (když budou lidi, kteří stejnou práci budou za stejný peníze schopni odvést rychleji a spolehlivěji, protože jsou mladší a ještě nemají tak zničené tělo)?

Nařídila bys někomu, aby ho zaměstnal? Pokud bys Ty byla zaměstnavatelem, chtěla bys, aby Ti někdo nařídil, abys ho zaměstnala?

Udělala bys nějaké pobídky pro zaměstnavatele, aby pro ně bylo výhodné takové lidi zaměstnávat? To se takhle na první pohled nejeví jako špatné, ale musíš počítat s tím, že Ti pak budou křičet absolventi, že jim starci zabíraj místa (jako už dneska občas někdo šlehne jedovatým jazykem po důchodci, který na nějakém místě "přesluhuje" a dle názoru dotyčného je to drzost a měl by uvolnit místo mladším a potřebnějším).

Nebo co tedy jiného?

rozhodně takovému člověku nepomůže, když mu bude žena jako Ty , o patnáct , dvacet let starší, která se nikdy rukama neživila dávat svoje rady. Podotýkám , že nijak nezlehčuji Tvoji práci, naopak, je zodpovědná, musíš znát spoustu předpisů, však se do ní tolik lidí zase nehrne. Ale vadí mi, že radíš něco o čem nemáš absolutně páru, bez urážky. Vůbec jsi mi nezodpověděla třeba na otázku, zda máš představu kolik stojí overlock pro živnost švadleny. A je docela možné, že ani nevíš co to je. Ale rady dáváš.

Ale pořád je rozdíl, když Ty sedíš doma v teple obýváku, vstaneš si kdy chceš a pak pracuješ než když vstáváš denně ve čtyři ráno, pak dojedeš autem k vlaku , pak půl hodiny vlakem do krajského města, poté MHD do fabriky a tam hákuješ pod kamerami na tři směny, zpět stejnou cestou. Přesně takhle to mají třeba lidé, které vidím ve vlaku, když jedu občas do Plzně . V pátek už se těm lidem klíží oči a padají na hubu.

Takový člověk po padesátce po propuštění jde marodit a každej soudnej doktor, když má před sebou člověka, na kterým vidí, že dělal, nechá ho marodit co to jde. A díkyBohu zatím takoví empatičtí doktoři jsou, ale pojišťovny předpisy se dodržovat musí, revizní lékař je neúprosný. Pak nastoupí podpora, pak se vyčerpají úspory a pak každej koumá, jak by to doklepal do důchodu.

Mám známou , dělá vysoký post na pracáku, má dvě vysoké školy, třetí si dělá , ale když poslouchám ji a když čtu co tu píšeš Ty, to je rozdíl. Prostě tohle problém je a moc si s tím neví rady ani samotný pracák.

Co se týče zaměstnávání důchodců, ano, já jsem proti tomu ve státní správě. V soukromé ať lidi dělají třeba do stovky.

o patnáct let mladší samozřejmě

Přesně, komu poručit, aby zajistil lidem po padesátce PRÁVO NA DOBŘE PLACENOU práci?
Já vím sama na sobě, že fyzickou práci už neodvedu takovou, jako ve 20,30 letech. Ti zaměstnavatelé to ví taky. A taky vědí, že když na nové místo přijmou mladého člověka, je tu nějaká naděje, že bude dělat u nich i za 10 let. Takže když ho na danou pozici zapracují, proškolí atd., vyplatí se jim to. Když přijde k pohovoru člověk, co má do důchodu 3 roky, do té doby dělal něco jiného, vyplatí se firmě ho zapracovávat?
Jak víme, je spousta věcí, které bychom rádi vyřešili, ale řešení vlastně nemají. Ať je to nevěra, nezaměstnanost, běženci, apod.
Dohadování jestli je dobré být zaměstnancem nebo OSVČ je zbytečné. Každý máme nějakou povahu, a z té buď vychází ochota riskovat vlastní peníze, práci od vidím do nevidím a počáteční propad příjmu - tedy takový člověk se rozhodne podnikat a v určitém % (netroufám si odhadnout) mu to vyjde a je na tom později líp než zaměstnanec. Nebo tyto rizika, že to nedopadne dobře, nemůže přijmout, nebo má profesi, ve které se OSVČ neuplatní, nebo prostě je tak zadlužen, že preferuje pravidelný příjem, pak tedy musí přijmout to, že zaměstnanec musí vyhovět v rámci předpisů zaměstnavateli, třebas i dělat přesčasy...
U mě měl vliv na rozhodnutí jít do podnikání příklad jednoho známého, který o rok dříve začal hospodařit, privatizoval kravín, ve kterém předtím pracoval. Řekla jsem si - když takový blbec jde do toho, tak já můžu taky. Ovšem on zkrachoval... Nakonec to dopadlo tak, že z těch, co privatizovali kravíny, vydržela polovina. Měli vše hned - stáje, zvířate, silážní žlaby s krmením, traktory, zaměstnance, ale neměli pokoru podnikatele, hned dělali haury, utráceli, neinvestovali, nakonec neměli z čeho splácet, co privatizovali a zkrachovali.
My neměli ani restituce, co jiní soukromí rolníci v okolí. Naší devizou bylo jen vzdělání, které nám pomohlo je z části dohonit, protože jsme dělali většinou lepší podnikatelská rozhodnutí.
A proč o tom píšu? Právě kvůli tomu - OSVČ musí plánovat, co bude vyrábět, jaké služby nabízet atd. Zaměstnanec prostě dělá, co se mu řekne a očekává, že zaměstnavatel ho nejen dobře zaplatí, ale že se i postará, aby na tu výplatu bylo. Aby se vyrábělo, co se prodá a ne jen na sklad. Není umění vyrobit, ani dokonce prodat, umění je mít zaplaceno.

a pomůže Ti, když Ti řeknu, že vím, co je to overlock a že ho pořídíš mezi 5 a 40 tisíci korun? (samozřejmě nevím, kterej by mi "stačil", kdybych byla švadlena, předpokládám, že ne ten nejlevnější, ale nevím, zda by to musel být ten nejdražší, plus je možný, že by bylo někde možný získat slušnej z druhý ruky)?

Jistě bych taky pro zařízení vlastní dílny potřebovala i spoustu jiných věcí než jen overlock, tady Tě potěším, protože nevím, co by to stálo, a taky nevím, nakolik by se to dalo zlevnit případným odkoupením staršího vybavení.

A potěším Tě do třetice - dokonce nevím ani to, jestli by se zrovna krejčovská dílna vůbec vyplatila (viz ty švadleny, co už to nedělaj).

Ale mám třeba kamaráda řemeslníka, co už dlouho jede na sebe, zařídil si celou dílnu, ten teda rukama maká, ale nikdy jsem ho neslyšela říct ani slovo o tom, že by se považoval za chudáka. A druhýho, kterej vlastně udělal totéž - ač se určitě v penězích neválí, tak někde odkoupil stroje (ne, fakt jsem se ho neptala, kolik to stálo a ani dokonce nevím přesně, jaký jsou to stroje, vím akorát, že jich je víc a zabíraj mu takovou menší tovární halu, kterou si pronajímá). Ten je už taky v údajně "nezaměstnatelným věku" (je mu přes 60, tak snad dokonce už má nárok i na důchod), ale tohle udělal cca před 20 lety, tedy "nepočkal" si do doby, až už nebude moct, a "zavedl" se ještě v době, kdy měl spoustu síly to udělat.

Já to furt neberu z celospolečenskýho pohledu, ale z pohledu člověka, kterýmu nikdo nikdy nic nedal a nedá, a kterej ví, že když se nepostará sám, tak bude taky sedět a "koumat, jak to doklepá do důchodu", což je pro mě teda docela děsivá představa a myslím, že je v moci aspoň části z nás (netvrdím, že úplně všech), abychom tak nedopadli.

Mám pocit, že Ty pořád hledáš důvody, proč to nejde a jít nemůže, já se snažím hledat způsoby, jak by to jít aspoň někdy mohlo.

jseš můj člověk, líbí se mi, co píšeš

pravda, moje chyba, že jsem si ty hodiny nesčítala. Posuzovala jsem to podle psaného textu a vyjmenování, že dcera pracuje o víkendech, o večerech, o dovolené a za den zhltne akorát jednu svačinu v kanceláři, a pak se už nenají, ba se sotva napije. Teď jsi tedy vysvětlila pro mě a případně pro další blbé, že dcera má vlastně normální pracovní úvazek a někdy, když jí to vyhovuje, udělá nějakou práci navíc doma. Ok, pak ale nechápu, proč měl tvůj komentář nadpis "pro zajímavost" a jak souvisel s tím, o čem se mluvilo předtím.

každý není tak manuálně zručný, aby se mohl živit rukama - něco vyrábět, stavět, na takové úrovni, aby se tím uživil. Aby někdo začal v padesáti budovat dílnu s tím, že bude dělat něco, co nikdy nedělal, tudíž to dobře neumí, není v oboru vyučen a nemá k dané činnosti vztah, to považuji za pitomost. Něco jiného je, když si dílnu zařídí kutil, co celý život něco opravuje (ten ji ale už určitě bude mít zařízenou), umí od všeho trochu a vlastně to dělal už při práci, a teď, když práci ztratil, se do toho vrhne naplno.
Nebo člověk, co nemá vztah ke zvířatům a zemědělství, ten nemůže začít hospodařit, chovat dobytek, pěstovat na polích, nebo může, ale nepovede to k dobrému výsledku, protože nemá potřebné znalosti. A to nepřihlížím k fyzické náročnosti. A už vůbec ne k finanční, jen co stojí služby veterináře, a že jsou jeho služby potřeba i když jsou zvířata zdravá, netřeba rozebírat. Natož, když přijde nějaká nemoc.
Jo, může si udělat živnosťák a pokoušet se živit jako pojišťovák, agent s teplou vodou. Ale takových je moře. A málokdo si tak je schopen vydělat dost.

jasně, důvodů, PROČ něco nejde, je milión a jeden.

Já bych třeba nemohla dělat to, co Agitta, protože zvířatům vůbec nerozumím, - tak holt dělám něco, čemu rozumím a co s trochou štěstí a zdraví budu moct dělat, dokud nezdementním. Zvířata byla ideální volbou pro Agittu a jejího muže, protože to zřejmě vystudovali, rozumějí tomu a mají k tomu blízko, ale pro člověka, kterej ví o krávě jen to, že má rohy, ocas a vemeno, by to byla sebevražda.

Samozřejmě že to, co popisuješ, nemá šanci fungovat - dělat něco, čemu nerozumím, a začít s tím až v momentě, kdy jsem se octla na dlažbě s prázdnýma rukama, je opravdu pitomost.

Pořád opakuji, že není problém najít tisíc a jeden důvod, proč jsem to či ono nemohla udělat. Ale mě (pro mou osobu) nezajímá mít deset neprůstřelných omluv na to, proč něco nešlo, mě zajímá, jak to udělat, aby to šlo, protože na tom závisí relativní komfort mého života a když to nevymyslím, tak holt budu mít smůlu (ale tohle si musí každý vyřešit sám za sebe.)

Hledání důvodů, proč to či ono nejde a sebelítost jsou jedny z nejméně produktivních a užitečných činností, co znám.

že nebylo třeba k tématu 200 příspěvků a že jsme to mohli zakončit hned někde u druhého. Prostě šedesátiletý profesor filozofie ke koštěti a padesátiletý obráběč kovů na rekvalifikační kurz "Mzdová účetní". A je to.

se stočila na názorově protichůdné argumenty a takové ta klišé, že "kdo chce, ten dělá, kdo nechce, hledá výmluvy" apod...

Myslím, že původně šlo o trochu něco jiného - tedy alespoň já jsem obhajovala stárnoucí jako skupinu, která nemá tytéž schopnosti, co mladí a schopní. A že vzít jakoukoliv práci (neboť každá poctivá práce je dobrá) pro ně může znamenat v některých případech prohru, smutný konec kariéry.

Sama za sebe musím říct, že kdybych o práci přišla ještě před důchodem, nebudu skuhrat a budu se snažit, abych něco našla. Ano, umím i něco jiného, jsou to většinou celoživotní koníčky, to, na co máme i při práci čas, a někdy je možné tedy tyto koníčky provozovat profesionálně - ovšem výsledek není zaručen.Koneckonců, mám to v plánu i v důchodu, dá-li zdraví aj...I kdyby jen pro radost. V případě, že by přituhlo, zkusím to naplno.

Jen mi vadí takové to černobílé vidění a odsuzování těch, kterým něco nejde těmi, kterým se daří a mají sil zatím na rozdávání.
Jak píše Nona - sytý hladovému nevěří.

..taková klišé..

....jo

až na to, že tady nikdo o "šedesátiletém profesorovi filozofie ke koštěti a padesátiletém obráběči kovů na rekvalifikační kurz "Mzdová účetní" neřekl ani slovo.

Iris: a není to trochu protimluv?

Na jedné straně říkáš, že stárnoucí nemají tytéž schopnosti jako mladí a schopní. Jestli je to pravda (a myslím, že v mnoha případech tomu tak není), tak jsou dvě možnosti - buďto budou na závěr kariéry na nějakém špičkovém místě, na které už nebudou stačit, nebo vezmou "horší" práci, na kterou stačit budou, a bude to "smutný konec."

Co z toho je horší varianta?

A taky nevím, o jakém ODSUZOVÁNÍ mluvíš - máš pocit,že někoho ODSUZUJI? My živnostníci nebýváme moc sentimentální, nemůžem si to dovolit, a na nějakou kariéru si taky moc nehrajem.

o mě rozhodně nejde, já svoji jistotu mám. A když na to přijde, vím, jak si přilepšit, ale přilepšit, ne se uživit na plný úvazek. Ale když srovnám uvažování té mojí známé z pracáku a Tvoje, tak to je nebe a dudy. Zasvěcený člověk prostě takhle jednoznačně nemluví. Když půjdou proti Tvému kamarádovi další tři živnostníci v malém městě, tak nemá ani jeden z nich výdělek. U nás ve městě rozjeli např. další dva živnostníci obchůdek s krmivy pro psy, zatímco dříve ti stálí jakžtakž prosperovali , dnes na sebe nevraží a nemá niko nic.

A ještě k Tobě Agitto, i my jsme se kdysi živili k hlavnímu zaměstnání zemědělstvím. Dojnice, výkrm hovězího dobytka, pěstování léčivých bylin, chov vietnamských prasat aprodej na grilovačky,.. Abychom uživili děti a ony nebyly mezi ostatními jako outsideři. Co to je za život Agitto? Kdybys dnes třeba vážně onemocněla a měla půlrok života před sebou, tak si možná řekneš - co jsem z toho života měla? My máme příbuzné, kteří soukromničí, jsou ztrhaní jak budíci, ráno ve čtvrt na čtyři podojit deset krav, pak do fabriky, odpoledne pokrmit vepřové, podojit krávy, .. takhle šel život manželovy sestřenice. I v důchodu tohle dělá, má včely,.. co je z takového života? věčně smradlavé vlasy hnojem,.. díky, dokud byla nutnost, přestála jsem to, ale když se spočetlo kolik šlo člověku na hodinu? škoda mluvit. Stroje i pole jsme prodali, pronajali a stačilo. I můj muž, workoholik, který neuznává dovolené a jen by pracoval už změnil názor.

ano, protimluv to je, čekala jsem tuhle námitku.Ale neodporuji si já sama sobě, jsou tu totiž různé příspěvky od jiných lidí, které se i dle mého názoru malinko vylučují...
Píšu za sebe a to přibližně od Lenčina příspěvku někde nahoře.

Jako sorry, ale nikdo na sobě nedřel proto, aby pak "na stará kolena" skončil jako doplňovač zboží v supermarketu. Nebo zametal chodníky v rámci těch úžasných veřejně prospěšných prací, aby si teda zasloužil dávky, na které třeba předchozích dvacet let odváděl povinnou sociální daň.

Pak se to nějak stočilo směrem k názoru, že každý na sobě měl v aktivním věku pracovat, aby jednou mohl plynule a bezbolestně v případě potřeby začít jako OSVČ.

A já celou tu dobu jen zdůrazňuji ta stará kolena.

Jsem líná opisovat, tak Tě ocituji:

buďto budou na závěr kariéry na nějakém špičkovém místě, na které už nebudou stačit, nebo vezmou "horší" práci, na kterou stačit budou, a bude to "smutný konec."

Nepsala jsem o tom, jak někdo nebude stačit na svou práci. Nemluvím o opravdu špičkových postech, o těch moc nevím. Myslím, že člověk, i když zestárnul, na svoji práci většinou stačí, přibližně tedy do těch šedesáti. Ovšem v případě, že se bude důchodový věk stále a stále zvyšovat, pak už si nejsem jista, že to tak bude.Moje máti odešla do důchodu v nejlepším. Naprosto jako hvězda, všemi ceněná, jako výborná zkušená pracovnice - ovšem v 55 letech. Já už si tak báječná nepřipadám, nicméně na svou práci stále stačím tak, že mohu zaučovat mladší. Jen sama na sobě cítím, že to nejde stejně, jak to "šlávalo". Mám hodně práce s tím, abych to maskovala.Řeč byla o tom, že než rovnat zboží v regálech, lepší by bylo podnikat. No a tady jsem zpochybnila možnosti a schopnosti skoro seniorů.

Jací jste VY, živnostníci, to dobře vím, žila jsem s jedním kolem čtvrtstoletí. Jinak si myslím a potvrzuji si to sledováním v okolí, že zejména u žen se odvaha statečně vydat do podnikání, třeba i ve vyšším věku, daří spíše těm jedincům, kteří mají v zádech dobře vydělávajícího partnera (ku). Například moje švagrová by zkrachovala asi desetkrát, kdyby ji vždycky v platební neschopnosti nebo jiných průšvizích manžel nepodržel a nepomohl jí odpíchnout se znovu, v novém provozovně, pod novým názvem apod.. I já bych byla rozhodně statečnější, kdybych měla chlapa s dobrým příjmem vedle sebe. Nedávno se jí vedlo celkem dobře, teď si opět stěžuje, že lidé velmi šetří a její služby přestávají využívat.Díky manželovi ale nekrachuje. Můj pocit. Fandím jí a nezávidím, aby bylo jasno.

až na to, že tady nikdo o "šedesátiletém profesorovi filozofie ke koštěti a padesátiletém obráběči kovů na rekvalifikační kurz "Mzdová účetní" neřekl ani slovo.

To byl vtip.

mně je dost jedno, jestli působím zasvěceně nebo ne, pro mě je důležitý, aby mi to fungovalo , což zatím zaplať PB funguje.

"co jsem z toho života měla" - no tak jsou i lidi, co to BAVÍ (rozhodně mezi ně nepatřím, ale znám je).

Já nevím, ale když chci "ze života něco mít" a potřebuju k tomu prachy, tak pokud nejsem Bill Gates, tak to asi nikdy nebudu mít tak, že si budu nepřetržitě užívat a zároveň mít spoustu peněz - to druhý většinou znamená, že ten člověk nemá až zas tak moc času, vcelku neznám nikoho, kdo by měl výborně placené zaměstnání, kde by toho nemusel moc dělat a zbývala mu spousta času na to užívání života. Nebo si tedy můžu říct, že si budu užívat a přece se nepředřu, ale pak se mi zas může stát, že si budu moct užívat za podstatně míň peněz (ale i to je samozřejmě platná cesta)

Iris - pak ale je v tom ale spleteno mnoho různých protichůdných věcí a není mi jasné, o čem se v jakém okamžiku kdy bavíme - starší pracovníci díky zkušenostem lepší než ti mladší/kvůli nepružnosti a zdraví horší než ti mladší? Má ten člověk ambice stát se OSVČ nebo chce mít na stará kolena pokoj a čistou hlavu a půjde třeba doplňovat to zboží nebo řešit vratné láhve? Na tohle přece není univerzální recept, neuvědomila jsem si, že když pro mě je být OSVČ ideální, tak třeba někdo o to nestojí.

Jak říkáš to s tím druhým příjmem v zádech, to je velmi příjemné (protože člověk není v křeči, že MUSÍ, a ví, že kdyby se něco stalo, tak hlady neumřete) a je to s OSVČ super kombinace, když nemáte hlídání - na jedné straně relativní jistota stabilního příjmu, na druhé straně časová flexibilita a potenciál vydělat si třeba i víc než tím stabilním příjmem, ale s rizikem nárazovosti.

Mimochodem, jak říkáš o těch podporovaných ženách, tak za celou dobu svého OSVČovství jsem nikdy nebyla ve ztrátě, než jsme měli děti, tak jsem měla zhruba dvojnásobek manželova zaměstnaneckého platu (teď jsem cca na dvou třetinách, ale manželovi se to mezi tím trochu zvedlo a já do toho obstarávám odpolední aktivity dvou dětí) a umožnilo mi to prakticky bez hlídání obstarávat doktory, kroužky, vodění ze školy a jiné aktivity obou dětí, na což jsem teda docela dost hrdá.

Proto se malinko usmívám, když mi tady občas někdo vmetne, že určitě nevím, která bije, protože jsem určitě nikdy nebyla OSVČ/zaměstnanec/nezažila jsem to či ono.

v pohodě, taky někdy čtu rychle a napodruhé pochopím text správně.
Dcera je prací vytížená na maximum, myslím, že já už bych měla s tím tempem a náročností problém, ostatně dělají tu práci vesměs mladí pár let, pak se posunou dál. Proč jsem to sem dávala? no jak jsem psala, pro zajímavost, příspěvek do diskuze o práci, mzdách, pracovním vytížení a taky k tomu, jak tu padlo něco o "kancelářské práci", protože z pohledu třeba lidí u mašiny ve fabrice dělá dcera "fajnovou práci v kanclu, trochu mimo kancl a zbytek si udělá kdy chce u noťasu", přitom je to záhul, i tak prostě může vypadat práce vystudovaného člověka.
Že tím vyvolám připomínku dělnických stávek v Chicagu v roce 1836 mě nenapadlo, ale je to fenomén internetových diskuzí :-)

říkám si, jak to bude vypadat a co budou dělat dnešní 20-25 letí. Moje děti mají důchodový věk 69-70 let. Moje známá dělá v 55 ošetřovatelku v nemocnici, na oddělení, kde leží ti co se léčí opakovaně nebo dlouhodobě. Neznám přesně název pro pozici, něco jako odborně školený zdravotnický personál. Má maturitu, ale ne na zdravotní škole. Doslova umývá lidem zadky, přebaluje, krmí, vytírá zvratky a krev na podlaze, myje a převléká postele, roznáší jídlo atd.
Na směny, 2-3 dny směny a pak 2-3 dny volno, někdy jen jeden a půl dne. Doslova padá na čumák a už hledá jinou práci, snaží se najít v obchodě jako prodavačka, že tohle nevydrží. Dokud nenajde, má v plánu se hodit marod.
Nelíbí se mi, že to takhle je, nechci se pouštět do diskuze jak se měla připravit na stáří, no možná měla, ale teď je prostě taková situace, není jediná a budou takoví i za dvacet let. Akorát že ti půjdou do penze v 70. Co budou dělat, jak se živit, od 50 do 70 let, všichni opravdu nemohou být právníci, účetní, vrátné, což jsou asi tak práce, které se dají dělat i v pokročilém věku. Našetřit si na 10-20 let života ze současných příjmů, i těch průměrných, nelze, pokud mají lidi děti.
Budou po špitálech kmitat 70leté sestřičky? Na lešeních 70letí zedníci?

Ad : "A ještě k Tobě Agitto, i my jsme se kdysi živili k hlavnímu zaměstnání zemědělstvím. Dojnice, výkrm hovězího dobytka, pěstování léčivých bylin, chov vietnamských prasat aprodej na grilovačky,.. Abychom uživili děti a ony nebyly mezi ostatními jako outsideři. Co to je za život Agitto? Kdybys dnes třeba vážně onemocněla a měla půlrok života před sebou, tak si možná řekneš - co jsem z toho života měla? My máme příbuzné, kteří soukromničí, jsou ztrhaní jak budíci, ráno ve čtvrt na čtyři podojit deset krav, pak do fabriky, odpoledne pokrmit vepřové, podojit krávy, .. takhle šel život manželovy sestřenice. I v důchodu tohle dělá, má včely,.. co je z takového života? věčně smradlavé vlasy hnojem,.. díky, dokud byla nutnost, přestála jsem to, ale když se spočetlo kolik šlo člověku na hodinu? škoda mluvit. Stroje i pole jsme prodali, pronajali a stačilo. I můj muž, workoholik, který neuznává dovolené a jen by pracoval už změnil názor".
Nevím jestli se nebudu opakovat, ale dojné krávy jsme před 5 lety prodali (kupodivu do Řecka) a dojila jsem jich cca 45 ks, podle toho, kolik jich z 50 stálo "na sucho", ale zatímco nejprve jsem dojila do konve na stání a tu konev pak nosila s mlékem do mléčnice vylít do chlaďáku, máme dnes stále funkční dojírničku 1x3 autotandem. A zatímco ty popisuješ příbuzné, kteří to dělají stále postaru, my vyhnali dobytek v létě na pastvinu a chodily krávy domů jen na dojení, jalovice byly venku celé léto. Nyní jsme si nechali jen malé stádo masného skotu, o které se aktuálně stará syn. To není potřeba denně dojit, telata si krávy vycucají, na jaře se musí ohlídat telení (taky je povinnost tele označit do 24 hodin po narození), v létě, když vyschl potok, tak zajistit vodu, na podzim přikrmit, v zimě krmit a stlát. Ano, původně jsme měli vaznou stáj,kde se hnůj vyvážel kolečkem, dnes máme zvířata ve stodole a tam se do krmelce dá traktorem celý balík sena nebo senáže, traktorem se naveze balík slámy a jen ten se vidlema trochu rozhodí zvířatům na suché ležení. Po zimě se stodola vykydá nakladačem rovnou do rozmetadla a hnůj se rozmete na pole a zaorá. Tímto popisem chci vysvětlit, že jsme dřeli "ručo fučo" asi 7 let, než jsme měli dost zvířat a dost peněz na nákup strojů.
Nyní uvažujeme, že prodáme i masné stádo, že nám budou stačit k spásání jen poníci. A tím se dostávám k Tvé otázce - co bych si řekla, kdybych měla před sebou jen půl roku života?
Koukla bych na děti, které jsme postavili do života a raději ani nebudu konkrétní, jak dobře se mají nebo kolik vydělávají, to je k mému uspokojení a není potřeba se chlubit. Doufala bych, že se od nás naučili, že "bez práce nejsou koláče", i tomu, že půjčovat si člověk má jen na nutné věci (u nás to byly stroje nebo pozemky), nebo že pro rodinu je potřeba i něco občas obětovat...
Ohlídla bych se i po naší farmě, vybudované z ničeho, a nyní ji lze důstojně předat synovi, který už se nikdy tak nenadře, jako jsme se nadřeli my. Nebo, pokud bychom neměli nástupce v synovi, protože by stejně jako dcery chtěl dělat něco jiného, je tu možnost tuto firmu prodat tak jak je a máme do smrti vystaráno. Teď, když už se děti uživí, dáváme peníze do postupné opravy bydlení.
A potěšila bych se i stádem koní, které jsem díky farmaření mohla mít, protože jsem měla prostory, krmení a nemusela je mít kdesi ustájené a dojíždět za nima. Koně mě baví celý život, takže jsem ráda, že se mi povedlo skloubit zálibu s tím, jak se uživit. Když byly děti malé, vyblbli se s poníkama, spojila jsem svoje hobby s jejich zábavou, jedna z dcer to dotáhla dva roky i na mistrovství ČR. Já se teď věnuji už jen chovu minísků, a protože zatím nemám vnoučata, vozím cizí děti.
Můžeš kouknout na web - hřebčín Aslan.

Jsem se životem spokojená. A momentálně se už dřít nemusím, dělám domácnost, účetnictví (máme 3 samostatná IČO) a povinnou evidenci (zvířata, hnojení, postřiky, spotřeba nafty - vše trojmo, pro každého zvlášť), vypomůžu u dobytka (dnes jsme třeba nakládali 4 telata na prodej),podojím 2 krávy, co máme na mléko a mléčné výrobky pro rodinu, vyvenčím smečku psů a pod., v podstatě, až na to papírování, se mi povedlo být "v důchodu" ve věku podobném tomu, jak bych šla za totality. Prostě jsem si to jistým způsobem napracovala.

máme asi podobné zkušenosti. Proto si tu přizvukujeme, a rozčilujeme jiné. Ale vše vypadá jinak zvenku a jinak zevnitř.
Já jako zootechnik měla pod sebou 15 lidí, to taky nebyla sranda. Takže dělat rukama bylo vlastně fajn - poručila jsem sobě a udělala to tak dobře, jak jsem si tu práci hotovou představovala.
:-)

Tvoje poznámky, jak píšeš: "Já nevím, ale když chci "ze života něco mít" a potřebuju k tomu prachy, tak pokud nejsem Bill Gates, tak to asi nikdy nebudu mít tak, že si budu nepřetržitě užívat a zároveň mít spoustu peněz - to druhý většinou znamená, že ten člověk nemá až zas tak moc času, vcelku neznám nikoho, kdo by měl výborně placené zaměstnání, kde by toho nemusel moc dělat a zbývala mu spousta času na to užívání života. Nebo si tedy můžu říct, že si budu užívat a přece se nepředřu, ale pak se mi zas může stát, že si budu moct užívat za podstatně míň peněz (ale i to je samozřejmě platná cesta)" jsou přesné. Já dokonce znám lidi, kteří se rozhodli nejít do uragánu "vydělávat, abych měl věci, co nepotřebuji", žijí skromně, z jednoho platu a žijou si po svém.

Stručně to říká jedno heslo:
BUĎ MUSÍŠ MÍŇ CHTÍT NEBO VÍC DĚLAT.

Krásně. Takhle nějak to chci za 15 let vidět taky. Občas slýchám poznámky, hlavně od jedné paní, že bych se měla na některé věci vykašlat. To třeba když nemám chuť sedět s ní a pár podobnými pět hodin u vína a brblat a nadávat na chlapy, práci, život, peníze, zvednu se po hodině a to mi stačí, ale nechce se mi jí říkat, že už mě to nebaví a nestojí mi za to kvůli tomu odkládat práci, učení nebo jinou zábavu. Je jí 55, rozvedená, maličký byt, kde nemá do čeho píchnout, aby se nemusela o nic starat, nemá pro jistotu ani zvíře, ani kytku, práce střídá stylem přežiju zkušebku a hodím se marod do konce doby určité, pak podpora a něco se zatím najde.
Přitom kvůli lidem jako vy se oni mají celkem dobře, ale to jim nedochází.

BUĎ MUSÍŠ MÍŇ CHTÍT NEBO VÍC DĚLAT.

jo, ale s tou první částí má spousta lidí problém. Nevím, říkám si, že to jsou za tím možná ta desetiletí, kdy se do hlav vtloukalo, že všichni mají mít stejně, že tak je to spravedlivé. Že když dělník pracuje, musí se mít dobře jako boháč.

A přitom se všichni máme jak na zámku. Máme teplo (dálkové topení), světlo, pohodlné sedačky, vlastní "divadlo" (TV a jiné), vychytávky na vaření a praní, vlatní kočár, i když bez koní :-)

Ne víc dělat, protože v některých profesích i kdybyste chodili po uších, si víc nevyděláte. Takže zbývá míň chtít, tedy spokojit se s tím, co člověk má. Je to tak a bylo to tak vždycky, i za komoušů. I když jsme si byli rovni, někteří si byli rovnější.

tohle "Buď musíš víc dělat atd..." už mi trochu připomíná dotaz Petronily :

nevím, o jakém ODSUZOVÁNÍ mluvíš - máš pocit,že někoho ODSUZUJI

V podstatě to z vás konečně vylezlo. Kdo má málo, málo dělá, to dá rozum OK.
Doufejte, že snad nebudete například nikdy potřebovat služby, které jsou velmi záslužné a lidsky potřebné a nikdo už je přitom nechce dělat (za těch pár šušňů)

Aggitto,zkoukla jsem vaše webovky a krása,krása,krása .Je vidět,že máš za sebou ohromnej kus práce.Přeju at se daří tobě i poníkům.

tak nějak... ;-)

s tou první částí má spousta lidí problém...Že když dělník pracuje, musí se mít dobře jako boháč.

dělník, nebo ošetřovatelka, nebo jiná práce, to je jedno, prostě práce potřebná i namáhavá, ale málo ohodnocená.
Kdo si tu práci zvolí, nebo musí zvolit, pak se holt musí smířit s tím, že nikdy nebude úplně za vodou. Tak to bylo ale vždycky, za socíku ani teď nebyli dělníci, sestřičky, učitelky, úředníci, pekaři...vyberte cokoli, bohatí, majetní, rozhodně ne jen ze své mzdy.

Neříkejte, že kdo se šel vyučit soustružníkem, pekařem, nebo šel na střední pedagogickou s tím, že bude učit v mateřince, nebo na zdrávku na sestřičku, že počítal s tím, že bude mít jen ze svého běžného příjmu dost na rodinu, pro děti, na chatu, dovolenou, co deset let na nové auto. To nebylo tehdy ani teď a nebude to tak asi nikdy.
Pak se holt musí smířit s tím, že má míň. Takhle to úsloví chápu.
Moji rodiče, aby teda "měli víc", dělali víc. Táta měl dvě práce co jsem se narodila. Za socíku.
Já bych přála všem lidem dost peněz na všechno, nojo, ale nežijeme ve Švýcarsku.

kdo má málo, nemusí dělat málo, ale nestačí to na víc. Jistěže všichni nemůžou založit farmu jako Agitta, ale pak holt mají míň.

tak jsem to tedy nemyslela, že: "Kdo má málo, málo dělá, to dá rozum", já jsem to myslela, že je potřeba vyjít s tím, co mám.
A je mi jasné, že za hodinu práce každý stejně nedostane, protože někdo musel třebas dlouho studovat (a musí se vzdělávat celoživotně, plus má velkou odpovědnost) - například doktoři, jiný musí mít drahé vybavení, aby mi mohl službu poskytnout, další je natolik na "roztrhání", že je člověk rád, že mu přijede a peníze se neřeší, že si tedy řekne dost (lze si pozvat na tutéž práci levnějšího řemeslníka, který ti to dobře neudělá, takže nakonec "nejsme tak bohatí, abychom platili fušerovi a pak ještě někomu, kdo to po něm opraví), a jiný dělá práci, na kterou stačí zaučení, nic v ní nemůže zkazit a když odejde, najmou jiného... Prostě "každému stejně podle jeho potřeb" nefunguje.
Ale když to nejde, vydělat víc, ani neseženu nebo nestíhám nějaký vedlejšák, tak bych neměla toužit po dovolené v Karibiku, ale jen po Máchově jezeře.
Buď musíš míň chtít, nebo víc dělat je citát, a je mi jasné, že ne každý má volbu z těchto dvou možností. Takže možná je politicky korektní "když nemůžeš dělat víc, musíš míň chtít?", ale mě ta první verze přijde přece jen lepší. Říká, že přece jen někdo volbu má, zatímco ta druhá verze by mne deprimovala.

takhle to taky chápu, člověk se buď musí smířit s tím, co je, nebo se snažit to změnit, pokud může.
Jenže tyhle úvahy bere spousta lidí - nemyslím nikoho ze zde diskutujících, myslím to obecně - jako nelidské, asociální.

...můj táta za totality chodil po práci ještě dělat jinam, na vedlejšák, aby nás 3 studenty uživil. Máma šla cestou ušetřit co se dá, takže jsme papali králíky, pěstovali si zeleninu a ovoce.
Bydlím na vsi a tak vím, že už nikdo nedrží slepice, natož prase na maso, nebo králíky, na zahradě je trávník, zmizely záhonky s mrkví nebo bramborama. Ještě tak rajčata přetrvala.
Lidi jsou líní dělat kolem zvířectva,okopávat brambory a to dokonce i nezaměstnaní.
Jen si každý stěžuje, jak je draho a co ty jedy v potravinách, ale každý chce jen odpracovat si, co musí a pak už pokud možno nevystrčit nos z domu. Sedí u bedny, u internetu, nebo v hospodě. Ale aby víc dělali, když chtějí víc mít, to je nenapadne.
Jasně, že kdo bydlí ve městě, nemá možnost si něco vypěstovat. Ale tihle mají - a nechce se jim.

díky za pochvalu. To víš, jsou to taky trochu "moje děti"

"V podstatě to z vás konečně vylezlo. Kdo má málo, málo dělá, to dá rozum."

dovoluji si upozornit, že to "nevylezlo" z nás, ale z Tebe, a že se to neshoduje s tím, co si myslím. Daleko spíš to vystihuje to, co napsaly agitta a bb.

Agitto - krásný stránky, nakoukla jsem a držím Ti palce, a moc se mi líbí Tvůj přístup.

A to s tím zvířectvem atd. je pravda, a pravda je i to, co říká bb - že spousta lidí (přítomné samozřejmě vyjímám) bere tyto úvahy jako nelidské a asociální a člověka, který jim ukáže, že to jde, ale něco to stojí, jako nepřítele, protože s nima není ochotnej hrát hru na to, jak je všecko špatně a bude to ještě horší.

dobrovolnou skromnost (tedy to, že odmítnu mít 2 práce, abych si mohla koupit x věcí, který vlastně ani nepotřebuju, a dopřeju si místo toho luxus toho MÍT ČAS), považuji nejen za jednu z možných, ale za velmi sympatickou volbu.

na fušku, nebo stavět barák, nebo dřít na latifundiích, nebo do další práce. Teď se nějak toho času nedostává, lidi v práci až na výjimky netráví jen osma a půl hodiny, ale zpravidla devět a více. A chodí se většinou na později než na šestou. Takže se končí až v podvečer či večer.

Lidi jsou líní dělat kolem zvířectva? A KDY by to asi tak dělali? Večer až se vrátí z práce? Půjdou na trávu, sušit seno a tak podobně, okopávat řepu,... Když si spočítám kolik stojí vykrmit králika, pokud bych ho nekrmila jen trávou či senem a suchým chlebem, tak to bude sakra drahý králik. O tom to je, a taky o tom, že spousta lidí v okrajových částech města v zástavbě vesnického charakteru a i na vesnicích chce mít kolem domu čisto, ne věčný smrad z hnoje, slepičáků, kozích bobků, či prasečí kejdy. Možná se doba chovu domácího zvířectva vrátí, ale zatím ne...

nevím čemu říkáš postaru. Příbuzní mají několik desítek hektarů jestli ne dokonce sto, kombajn, techniku, elektrické dojení. Hodně už převzal hospodářství syn. Ale dříve pěstovali i myši, prodávají mléko,.. Ale když třeba byla mužova sestřenice po porodu, tak druhý den co přišla z porodnice rozhazovala prášek na poli, po ženské operaci taky hned makala. Převzal to už hodně syn, naštěstí našel holku z města, která je smířená s tím, že má zemědělce a dovolené jsou v zimě. Ale mnoho kluků co soukromě hospodaří nemůže najít partnerku, mladé ženy to neláká.

omlouvám se, sama jsem nesnášela, když mne někdo citoval a dělám to také - mám někdy pocit, že než myšlenku přepíšu, zapomenu, co jsem chtěla, tak radši přetahuji.

Aggitto..

Ale když to nejde, vydělat víc, ani neseženu nebo nestíhám nějaký vedlejšák, tak bych neměla toužit po dovolené v Karibiku, ale jen po Máchově jezeře.

- samozřejmě, že to co píšeš, dává smysl.Ale mám dojem, že tohle už se dohání trochu do extrémů, zprvu se tady mluvilo o obyčejném živobytí a o tom, jak je někdy rychle možné přijít i o ně.

bb -

Neříkejte, že kdo se šel vyučit soustružníkem, pekařem, nebo šel na střední pedagogickou s tím, že bude učit v mateřince, nebo na zdrávku na sestřičku, že počítal s tím, že bude mít jen ze svého běžného příjmu dost na rodinu, pro děti, na chatu, dovolenou, co deset let na nové auto.

- a víš že jo? Že jsem počítala s tím, že budu mít dobrý plat, který vystačí na kvalitní žití? Bylo to ale v době, kdy jsme se svými požadavky zásadně nelišili - kdepak Karibik a auto á 10 let Lišili jsme se v tom, jak kdo byl na co šikovný, někdo neuměl počítat, jiný třeba nesnášel krev,že jo? A pak lidé měli vedlejšáky a šolichy - když tedy na to měli čas.

Chápu co myslíte tím citátem - fakt souhlasím. Ale původně tu byla řeč o opravdových nemakačenkách. Starší ročníky, které vyrostly v dobách, kdy se samostatné podnikání neučilo a jsou tedy tak trochu nevybavení do téhle doby mezi nemakačenka určitě nepatří. I když si stěžují,což třeba já osobně také nemám ráda.Přesto na ně jakoby chcete aplikovat tenhle citát a mně se to nezdá být fér, když už jsou staří a - ano, vlastně nejsou zvyklí riskovat a pracovat nadoraz s nejistým výsledkem.

"po staru" jsem vydedukovala z popisu: "My máme příbuzné, kteří soukromničí, jsou ztrhaní jak budíci, ráno ve čtvrt na čtyři podojit deset krav, pak do fabriky, odpoledne pokrmit vepřové, podojit krávy,..."
Nezlob se, ale mít 10 krav je k ničemu, nezajímavé pro mlékárnu a klienti nakupují nepravidelně. Znala jsem hodně takových hospodářů, co, dokud to zdraví umožnilo, takto jako my ze začátku dřeli, krávy uvázané, krmení jim musíš donést, hnůj odvézt. Pochybuji, že mají pro 10 krav víc než strojní dojení, možná malý škrabáček na hnůj, ale do něj musíš hnůj ručně shrnout, a pod krávy pak na vidlých nanosit slámu. Tomu říkám postaru. O volném ustájení a dojírně jsi nepsala a pro 10 krav se to nevyplatí.
"Po staru" je i hospodaření typu "zoologická zahrada", tedy mít prasata, krávy, nutrie atd. , protože daleko lepší je se specializovat. Ale to už jsem u těch již popisovaných podnikatelských rozhodnutí a o vzdělání, které umožní chápat, jak zvednout produktivitu práce.
Ale zemědělství tu snad rozebírat nemusíme :-)

že dneska málokdo můžu při plném úvazku dělat vedlejšák,pěstovat stáda nebo stavět dům jen svépomocí. Já navíc si myslím, že to aní neni povinnost a nemyslím si jako Agitta, že kdo to nedělá, je prostě línej. Ale pak je právě třeba se srovnat s tím, že mám co mám a žiju jak žiju a že užírat se tím, že nežiju líp, nepomůže. Že bohužel jediné, co pomůže k přilepšení, teda když vynechám kategorie organizovaný zločin, velké dědictví a výhra v loterii :-), je práce navíc. Nějaká práce navíc.

Já bych si taky přála, abych bývala byla měla plat takový, aby mě vůbec nelákalo jít do rizika, nejistoty, stresu a starosti se soukromou firmou. Moc ráda bych tehdy před 18 lety brala za práci od 7 do 16.00 ekvivalent dnešních 340 tisíc, byla bych spokojená jak želva, po čtvrté byla doma i s nákupem a do večera si užívala klidu a rodinného života, koníčků a zábavy.
No ale tolik jsem neměla, můj muž taky ne, i když se snažil a dělal práci navíc, a i když jsme měli výhodu rodinného zásobování potravinami, i tak to nestačilo a to nemluvím o dovolené v Karibiku, kolikrát byl problém koupit naprosto běžnou věc jako novou pračku. No tak jsme se museli vydat jinou cestou.

Teď nemluvím o lidech, kterým je teď 50-60, jsou zdevastovaní léty těžké práce a přijdou o práci.
Všichni samozřejmě nemohli budovat stavební firmy, zakládat stáda dobytka, vinice. Pravda ale taky je, že za těch 25 let "budování kapitalismu", vzhledem k tomu, jak to tu šlo a jde, se dalo očekávat, že to nebude kdovíjakej ráj na zemi. Současně ale lidi taky nechtějí, a já se jim nedivím, mně by se taky nechtělo, počítat s tím, že třeba aby mohli žít nějak slušně, tak že se budou muset něčeho vzdát.
Dost lidí má nemovitosti, chalupy, chaty, ale není to jejich jistota na stáří, chtějí to podržet pro děti. Já to chápu, ale když teda není kde brát.. Nevím jak ve světě, nejsem světoběžník, jen rekre turista, ale co jsem tak pochytila, tak ve světě to není až tak nezvyklé, naopak. Tam lidi investují do nemovitostí, fondů apod.. aby se zabezpečili na stáří, tady to schraňují pro děti.
To je taky další stránka věci.

Kdyby tu třeba Iris nějak skuhrala :-), což nedělá, tak bych jí poradila prodat tu nemovitost, o které občas mluvila, že už ji tam zmáhá jezdit a udržovat to, a měla by hned zdroj příjmu, kdyby náhodou přišla o práci..
Lidi

psala jsem jak to měli dříve, syn už to má všechno moderní.

Agitto a co partnerka Tvého syna? líbí se jí hospodaření na maličké vesničce?

viz můj komentář pro Myšku, a klidně cituj, je to snazší než vypisovat :-)

citování je normoš, za to se nemusíš vůbec omlouvat, umožňuje to přesně vidět, na co reaguješ.

A stran těch nemakačenek - to myslím, že mícháme abka s hruškama, měla jsem dojem, že od začátku mluvíme jen o lidech, kteří pracujou a v 50 o práci přijdou, o žádných nemakačenkách.

bb - sorry, že jsem zvědavá, ale nedalo mi to. Jestli nechceš, tak neodpovídej, ale těch 340 tisíc myslíš ročně nebo měsíčně?

ekvivalent dnešních 340 tisíc,

no to by se mi jistě líbilo, ale stačil by ekvivalent 40 tisíc, ne 340, zas taková paráda to v podnikání není

jo, už jsem si všimla, viz výše :-)

snad nám Mia u počítače neomdlela

to je přesný.

Já se bez mučení přiznám, že bych byla líná na zvířata i na barák (můj ideál je to, co tu psala Agitta o ne moc velkém bytě bez zvířat a kytek).

Prostě na některý věci JSEM A CHCI BÝT líná, ale to taky znamená, že se musím bez keců smířit s tím, že některý věci, který z toho vyplývaj, prostě nebudu mít. Nikdy nebudu mít rajčata z vlastní zahrady, protože by se mi prostě nechtělo o tu zahradu se starat. Ale je to vědomý důsledek mého rozhodnutí a v žádným případě nebudu chodit a nadávat, že nemám zahradu a že je to nespravedlivý, protože moje rozhodnutí bylo mít míň práce a víc času a víc volných financí, které nebudu muset vrazit do té zahrady, ale budu je moci probendit nějakým jiným, pro mne příjemnějším způsobem.

ročně, to by mi za tu práci a všechno ostatní asi nestálo
to bych asi radši pekla na zakázku zákusky :-) to mi celkem jde, tak bych zaměstnala pár šikovných důchodkyň nebo maminek na MD, a peklo by se, přebytky by prodávali invalidní důchodci v cukrárně s kavárnou, přidružené k pekárně :-)

zrovna včera se manželovi ozval nějaký člověk,že má o ten dům a pozemky zájem, že by tam pustil krávy na pastvu nebo co....
Poprvé jsem na to slyšela a zamyslela se nad tou možností, i když mám pořád pocit, že bych to měla podržet pro kluky
Tak když se mi dnes - přes Tebe - dostává jakéhosi druhého zvonění, tak s tím snad fakt něco udělám
Ale víc bych možná dosáhla rozvodem

... ti lidi (co už nechovají užitečné domácí zvířectvo) možná nejsou líní, jen tedy chtějí mít kolem domu čisto a žádný zápach, OK, pak ať si takový člověk nestěžuje, že nevyjde s výplatou a NEMÁ MOŽNOST si přivydělat. Tohle jsem měla na mysli, když jsem o nich psala. Není totiž nutné jen si víc vydělat, je možné i jít cestou ušetřit tím, že si něco, mám-li možnost, vypěstuji.

možná ještě lepší by bylo ho nechat zakopnout na schodech do sklepa u té nemovitosti, kam jinak nikdo moc často nejezdí... nač se ukvapovat s rozvodem, papírování jako papírování.. :-))

partnerce mého syna je 16 pryč a studuje gymnázium. Takže zatím prostě se synem jen randí

právě, mně to za měsíc přišlo šíleně moc a za rok to vychází na něco přes 28 tisíc měsíčně, což bych řekla, že je dost slušný, ale zas ne tak závratný, tak jsem se chtěla pro jistotu zeptat.

no já jsem ráda, že už jsme se všeho zbavili. Máme jen drůbež, králíky a lesy. Když jsme chodili do práce bylo toho až až s jezedačením, v létě sušit sena a k tomu mamka ležící 11 let po mozkové příhodě. Žádné dovolené, nabité víkendy, den začínal tám co se bude dělat a končil tím, co se bude dělat další den. A co mi hodně vadilo, že jsem se doma nemohla douklidit. Pořád se tahal nepořádek dovnitř, zvlášť když se sušilo seno, pořád smetí. Nebyl čas natřít plot, obílit dílnu, leccos opravit. Teď je všude uklizeno, čisto a nejsme u zvířat přivázaní jak pes u boudy, člověk se nemohl nikam hnout. Líbí se mi statky v Německu, všechno naklizené, všechno má své místo. Taky mají dotace, mohou si dovolit výpomoc. Čeští soukromníci to je občas děs , běs, všude se něco válí po dvoře, rezaté stroje,.. Jéžíš to tak nesnáším ten čurbes, navíc všude plno much. Tak bych žít nechtěla, to bych měla pocit, že zakrním dočista.

Ty jsi ještě jaksi nezaznamenala, že standard bydlení jak ve městě tak na vesnici doznal za posledních padesát let změn?
A tak zatímco za dětství mé maminky (70 let) bylo normální, že na předměstí Brna v řadovém rodinném domku chovali na dvorku v chlívkách prase a kozu, v králikárně králiky, zahrádka byla rozčleněna na prostor pro drůbež - slepice, kačeny, husy, a na prostor pro pěstování zeleniny, za mého dětství tam měl dědeček už jen králiky a slepice. A za dětství mých dětí (29 a 25 let) jsme měli v tom samém domku jeden rok králiky. Rostli a přibírali nádherně, krmeni mimo jiné levnými psími granulemi. Ale když došlo na zabití, tak se do toho nikomu nechtělo, nakonec manžel zabil, já stáhla a vykuchala. Ale to není podstatné.
To, co chci říct je to, že zatímco před šedesáti lety bylo běžné v každém okolním domku podobné hospodářství jaké jsem popsala, za dalších dvacet let se to tak obecně zredukovalo na ty králiky a slepice, a za dalších dvacet let už tam nikdo zvířectvo nechoval. A za dalších pár let si udělali lidi z dvorů a zahrádek odpočinkové zóny s pergolami, bazény, trampolínami pro děti... No a začni tam chovat zvířectvo. To by ti sousedi poděkovali!

z čeho bych měla omdlít??

tak ale doprčic, když mám hluboko do kapsy, jsem nezaměstnaná a tohle by mi pomohlo vyřešit situaci, tak že bych aspoň nezauvažovala o tom, že zruším pergolu i trampolínu a ty králíky a slepice začnu chovat, když na to mám prostor i čas a znamenalo by to maso a vajíčka pro rodinu, který bych jinak musela draho kupovat?

Jo, je to možná omezující možnost, ale je to MOŽNOST. Jistě že by se člověk radši cachtal v bazénu a dával si kafíčko pod pergolou, ale jsou asi momenty, kdy je potřeba si seřadit priority.

Já si prostě myslím, že tohle jsou věci, který JDOU, a pokud by někdo měl pocit, že je na tom fakt tak bídně, a naříkal na to, a na druhou stranu by snášel milióny důvodů, proč to či ono NEJDE (není to zvykem, vadilo by to sousedům - doprčic, tak jestli jde mým dětem o podvýživu, tak ať se jde soused bodnout, navíc králíkárnu i slepice jde na většinu zahrad umístit tak, že souseda to obtěžovat nebude... prostě když mi lezou tlustý do tenkejch, mám k dispozici vcelku elegantní řešení a nevyužiju ho, tak to znamená, že asi až tak zle na tom nebudu.)

králík je náhodou dobrý artikl (jen háklivý k nemocem), z jednoho velkého mám 4 obědy - 1. svíčková , 2. zapečánek (ovařit, zalít smetanou s vajíčky a zapéct), z vývaru navíc polévka s králičími játry, 3. trup upeču s nádivkou nebo uvařím a oberu do rýže, 4. kříž upeču na hořčiči, k tomu bosáky. Zelenina nebo brambor ze zahrádky a ani nemusím do obchodu.

Navíc tuhle jsme jich picli pět a děláme výměnné obchody nebo dáme jako prezent za nějakou službu.

Co sem pleteš děti s podvýživou? O nich snad byla řeč? Nebo to jen tak dramatizuješ?
Já se s tebou nebudu přít co jde nebo nejde a proč to jde nebo nejde. To, co jsem napsala je jeden z příkladů. U tebe věřím, že kdybys bydlela vedle takového souseda, který by si vedle tvé odpočinkové zahrady u domu zařídil hospodářství, budeš nadšená z hluku, smradu, množství much a dalšího hmyzu.
Ty jsi taková teoretička, která myslí, že ví, třeba toto - "...navíc králíkárnu i slepice jde na většinu zahrad umístit tak, že souseda to obtěžovat nebude... ". Vždyť nevíš o jak velké pozemky se jedná, může to být pár desítek metrů čtverečních, stejně jako stovky. Zrovna ty zahrádky za domy, o kterých jsem psala, mají výměru pár desítek metrů... Jak by to asi působilo, uprostřed odpočinkových zahrad a zahrádek najednou slepičárna, králíkárny, možná chlíveček - přece ty podvyživené děti musí z něčeho přibrat, ne?
A z toho zase jen vyplývá, že chovat zvířectvo může jen ten, kdo má na to podmínky. I když ne, chovat může opravdu kdokoliv - pokud mu nezáleží na svém okolí a sousedských vztazích.

Já to vidím tak na dva obědy vždy pro čtyři lidi. I když píšeš velký králik - jaké plemeno chováte?

my už jsme tu přes týden jen sami dva víš? nebo udělám svíčkovou pro chlapy na víkend a já si vezmu jen knedlík s omáčkou. žádná čistá rasa to není. Ale jsou to docela velcí moulové, seno máme ze zahrady plus nám soukromník dá balík sena za králíka. Pak dávám vařený brambor, krmnou mrkev, krmnou kedlubnu, tuřín, přebytky ze zahrádky - přerostlý hlávkový salát, špenát, menší červenou řepu a obilí (to máme své), pro kojící samice granule. Občas nějaké suché pečivo.

nějak vás ta práce bere..

My jsme kdysi, teda můj dědeček, choval čistě bílé králíky. Nevím, jaké to bylo původně plemeno, byla jsem malá. Ale vždycky se mi líbil český strakáč.

no aby nás nebrala práce, Wendy, když půjdeme do důchodu v 65 a určitě ho nebudeme mít vyšší než minimální mzdu jako dnešní důchodci :-))

myslet na zadní kolečka, možná i na přední, a naspořit si. Pokud je z čeho.

Myško, naše babi zase chovala angoráky, chlupáče s červenýma očima. Čas od času je stříhala a angoru prodávala. Kapitalistka. ♠

Bydlím na vsi a tak vím, že už nikdo nedrží slepice, natož prase na maso, nebo králíky, na zahradě je trávník, zmizely záhonky s mrkví nebo bramborama. Ještě tak rajčata přetrvala.
Lidi jsou líní dělat kolem zvířectva,okopávat brambory a to dokonce i nezaměstnaní.

Tak nevím, jaké máte lenochy u vás na vsi, ale v našem malém městě lidi slepice i králíky chovají a zeleninu si tu doma pěstuje kdekdo. Někdo i ty brambory, pokud má na to prostory. Je tu klub chovatelů a zahrádkářů, který i pořádá prodejní výstavy.
Samozřejmě že to nemůže dělat každý - například člověk v paneláku těžko bude držet slepice v lódžii, zrovna tak člověk, který chodí na dvanáctky, nebude mít čas běhat kolem zvířat a zahrádky. To už tu ale vysvětlila Myška, že problém může být někde jinde než v lenosti.
Co se týká toho prasete na maso, tak to už opravdu nikdo nedělá, protože se změnily podmínky. Dřív si lidi brambory pro prase vypěstovali anebo koupili za pár kaček (kolik stojí dnes?), do mlékárny se chodilo pro mlíko, podmáslí a pro syrovátku, taky za pár korun. V kterém městě máš dnes mlékárnu, kde by ti odprodali za levno nějaké přebytky? Musela bys k soukromému farmáři, který ti to prodá draho, protože je všechno EKO a BIO a já nevím co ještě, a to se dneska cení. Ano, může se taky prase krmit speciálně připravenou směsí, ale to už je pak jedno, jestli si člověk maso vyprodukuje sám nebo koupí v obchodě - stejná cena, stejná kvalita.
Že si tohle nedokáže uvědomit teoretička Petronila, to chápu, ale že i ty? Vždyť to musíš vědět nejlíp.

z čeho bych měla omdlít??

To ona si bb určitě myslela, že z té částky, kterou si měsíčně vydělá. Už zapomněla, že před časem tady zmiňovala svůj měsíční příjem 50 tisíc (nebo že padesátku utratí - už si to nepamatuju přesně), tak neví, že ty už víš. Asi si myslela, že omdlíš závistí nebo co.

já myslela, že samotná výchozí situace už byla nanesena jako dramatická (chudák, co přišel po padesátce o práci a o žádnou jinou nemůže zavadit), předpokládala jsem tedy, že má nouzi o peníze, ale zato poměrně dost času, a má-li na to podmínky (což samozřejmě nemá každej, v paneláku by to asi moc nešlo, na úplně mrňavý zahrádce taky ne, ale kdyby měl větší zahradu, jak o tom mluvila Agitta) tak mně přijde docela trestuhodný sedět na tý velký zahradě vedle toho bazénu a tý pergoly s tou trampolínou, a plakat, jakej jsem chudák, že nemám ani na maso, když by bylo v mých silách si to právě takto zařídit.

Fascinuje mě, kolik energie jsou lidi schopni vynaložit na vymýšlení důvodů, proč něco nejde, skoro mi připadá, že kdyby ji vynaložili na to, aby to šlo, tak by se jim žilo lehčeji.

Ale samozřejmě jsou to ode mě samé hraběcí rady, protože jsem nikdy nic nezažila a patrně jsem se vylíhla ve zlatý kolíbce se stříbrnou lžičkou v puse a vůbec netuším, o čem je život

... a tak se vyjádřím naposledy k těm domácím slípkám a pod. Já nepsala o chovu v domečku na parcele 700 m2, já vidím, jak lidi bydlí v původních statcích se stodolou a stájemi, za stodolou, kam z oken nikdo nevidí, velká zahrada 500-1500m2 a tam nevypěstují ani mrkev či brambory, z kterých by k sousedům opravdu nic nelétalo...
A že přijdou z práce večer za tmy dorvaní? Ty brambory nepotřebují denní obsluhu... a přitom stejný člověk nadává, jak si málo vydělá a jak jsou třebas ty brambory v krámu drahé. V jednom případě dokonce nezaměstnaná paní, rodina žije z jednoho platu a stejně ji "ani nenapadne" lámat si hlavu s tím, něco pro rodinu vypěstovat na zahradě. Musela by to občas vyplít, zalít, sklízet.
Nepleťme sem paneláky, kdy takové jednoduché řešení přilepšit rodině není.
Já jsem tímto jen ilustrovala fakt, že někteří mají MOŽNOST pomoci svému rodinnému rozpočtu a stejně se jim do toho nechce.

prasata na maso nechovám, ale vím o lidech, co ano.

Známý si pro ně kupuje za hodně levno brambory, které neprojdou velikostním sítem, a odebírá neprodaný chleba z pekárny - valník čerstvýho chleba za hubičku.

A myslím, že proti Agittě jsme tu teoretici všichni, takže pokud ona řekne, že je něco schůdnýho, tak bych jí to i věřila

já ani nevím , že tu zmiňovala těch padesát. Proč bych měla závidět? Já jdu cestou nízkých nákladů a desítka mi stačí pro nás na jídlo, na benzín do auta, na mobil a ještě něco zbude. Víc na běžnou spotřebu nepotřebuju. Pro mě je důležité občas divadlo, občas nějaký výlet do Prahy, chodit uličkami, cvakat foťákem nebo si vyjet na půl dne autem po okolí, občas udělat nějakou akci pro druhé, být užitečná,.. Děti jsme do života postavili, dokáží žít bez nás tj. umí se po všech stránkách o sebe postarat, mám pěkná vnoučata. Potřebujeme jen zdraví. Peníze jsou dobré do té míry, abych neměla nedostatek a to nemám.

kterou vytrasovala nějaké najatá firma. Na první pohled do mapy, kde je zakreslená, je jasné, že v terénu nebyl z projektantů nikdo. A tak trasa vede přímo přes kapličku ze sedmnáctého století...

V té městské čtvrti, o které jsem psala výše, žiju. V tom zmíněném domě bydlí sestra s rodinou. Okolní sousedy známe, i když nás starousedlíků už moc není. Čtyři na sebe v podstatě kolmé ulice tvoří řadovými domky uzavřený lehce obdélníkový blok, do jehož středu má každý domek zahrádku. menší, větší, tak jak to kdysi koncem dvacátých let rozparcelovali. Drtivá většina zahrad, zahrádek, je využívána pro odpočinek, v pár zahrádkách převažuje nad odpočinkem pěstování zeleniny. Zvířectvo nechová NIKDO. A teď si představ, že v této klidové zóně, začnou zrána kdákat slepice, povane odér králikárny, zamečí koza, a tak podobně... myslíš, že by to bylo sousedy kladně přijato? Člověk přece nežije ve vzduchoprázdnu. A to je jedna věc.
Kolik asi stojí odchov a vykrmení jednoho králika (krmivo, veterina)? Vyplatí se to? vyplatí se chovat slepice? Do nákladů je třeba započítat i čas strávený prací kolem zvířat...

dobrý, ujasněno. Na druhou stranu co zase takhle občas vidím je druhý protiklad. Soukromníci , kde se dělá od nevidím do nevidím , přestože je peněz v baráku jako šlupek, šetří se na všem. Když člověk vejde na dvůr, není pomalu kam šlápnout, všude se něco válí, všechno rozfrcaný, rozdělanejch tisíc prací a nic hotovo - přesto se šetří. Většinou v baráku kluk na ženění, kterej si nemůže najít partnerku, protože žádný se do takovýho kolotoče a čurbesu nechce. Za zády panímáma, která sleduje, aby se mladá nezastavila, aby moc neutrácela,.. Přestože jsem z venkova a zemědělství znám, od tohoto bych svoji dceru velmi varovala. Navíc tím, jak je člověk u zvířat, pořád doma, hrozí že zakrní, že se o sebe přestane dbát.

Máme velkou zahradu, a v zahradě pod námi nechají každý rok spadnout všechna jablka na zem. Nikdy je netrhají, nikdy je nezpracují, radši si je koupí v supermarketu. A přitom ta jablka vypadají tak krásně. Majitelé jsou mladší lidé, zdraví, pracující... Nechápeme. Asi jsou jak píšeš, líní...

Já bych ještě rozlišila - něco si vypěstovat na záhonu a chovat nějaké zvířectvo. To je přece rozdíl. každé klade na člověka jiné nároky. Zvířectvo je třeba zaopatřit denně, nakrmit alespoň dvakrát denně, to znamená zajít na trávu v případě králiků, sušit seno na zimu, vařit brambory, namíchat,... pro slepice namočit chleba, obilí, ... Kdežto pěstování rostlin tak náročné není.

"Navíc tím, jak je člověk u zvířat, pořád doma, hrozí že zakrní, že se o sebe přestane dbát. "

Zatímco když bude pořád doma sedět nezaměstnanej, tak to nehrozí?

i tehdy

já bych v tomhle rozlišovala.

Pokud jsou na tom finančně tak, že ta jablka nepotřebujou a v pohodě si je v tom supermarketu koupí, tak to sice třeba není moc ekologické, ale je to jejich věc, na takovou lenost "mají nárok".

Ale kdyby byli oba nezaměstnaní a stěžovali si, že mají hrozně málo peněz a nemůžou si dovolit ani ovoce pro děti, tak tam bych považovala za trestuhodné a nepochopitelné mít dobrá jablka a nechat je bez užitku shnít (když by je mohli posbírat a uskladnit a použít pro ty děti).

Chápat jejich myšlenkové pochody nemusím.

to s Tebou naprosto souhlasím.

Ale kdyby si Ti ti sousedi přišli postěžovat, jak nemají ani na ovoce pro děti, tak jak moc bys je politovala?

prasata na maso nechovám, ale vím o lidech, co ano.

Aha. Super. Takže teda vlastně neplatí to, že by lidi byli líní lemplové, kteří jsou neochotní si přilepšit chovem domácího zvířectva. Když i ty sama takové znáš...

a kde jsem mluvila o "líných lemplech"?

Polemizovala jsem pouze s tvrzeními, že to nejde a že už se to dneska nedělá a že se to nemůže vyplatit, tvrzením, že jsou lidi, kterým to jde a patrně se jim to vyplácí.

Já si neosobuju právo označovat lidi za "líné lemply" a prosím, aby mi to nebylo podsouváno. Ostatně já sama jsem obecně velmi línej lempl na jakékoli zemědělské práce - jenže zatím nám nedělá problémy si na zemědělské záležitosti vydělat.

Pokud by nám bylo přes 50 a byli bychom, jak tu padlo, nezaměstnaní a dlouhodoběji nezaměstnatelní a trpěli bychom nouzí, ale fyzicky bychom byli vcelku fit, tak bychom možná některé věci museli přehodnotit, a kdybychom za této situace bydleli v baráku s velkou zahradou (což byla situace, kterou zmiňovala Agitta - na vesnici, tedy žádný městský domeček s předzahrádkou 5 m2), tak bychom možná o pěstování brambor, králíků, slepic aspoň zauvažovali.

A ne, fakt nemyslím chovat králíky nebo prase na balkóně v paneláku

jak jsme chovali užitečné zvíře

že spousta lidí tady používá termíny jako "líní lemplové", "nemakačenka" a různé jiné škatulkování.

Já to nepoužívám, nelíbí se mi svoje bližní takto škatulkovat. Každého věc, jak žije.

Ale co mě rozčiluje, je, když si někdo neustále stěžuje, že má málo, není invalida, slabý stařec nebo tak něco, bylo by v jeho silách něco udělat pro to, aby tomu bylo jinak, ale jemu se nechce a raději bude nadávat na to, jak je všechno špatně, přesně tak, jak to popisovala Agitta.

Považuju za zcela legitimní, aby se mu do něčeho takovýho nechtělo, ale pak ať si nestěžuje, byla to jeho volba a snad je normální následky své volby nést.

Sama si umím představit, že člověk žije skromněji za cenu toho, že se neužene v práci (třeba v tom, co popisovala Mia, by se mi nelíbilo, ale taky si pak nemůžu stěžovat, že nemám domácí maso nebo že musím králíka kupovat za nekřesťanský prachy).

A kolik stojí vlastně jedno domácí vejce, když se započtou všechny náklady včetně času stráveného prací kolem zvířectva.
A tak nevím, jestli se domácí chov vůbec vyplatí.

Asi si myslela, že omdlíš závistí nebo co.

Ne, to určitě ne. Ale pořád mám v paměti co jsem vyvolala větou o novém mrazáku a jak jsem to slízla za necitlivost vůči sociálně slabším Kudlankám. Co teprve zmínka o příjmu 340 tisíc měsíčně.

Míšo šíšo, o tom, že si vydělám 50 nebo 40 nebo kolik tisíc jsem určitě nepsala, to si blbě pamatuješ, o svých příjmech v konkrétních částkách nepíšu na internetu. Možná jsem mohla mluvit o nákladech na provoz rodiny, ale určitě ne o tom, kolik si vydělám.

Mii dotaz, proč by měla omdlít, jsem samozřejmě viděla, ale úmyslně jsem nereagovala. Vadilo mi, že jsem to drobné rejpnutí o omdlení vůbec napsala, nechtěla jsem vyvolávat duchy minulosti (mrazák). Tak jsem to už radši přešla.
Ale nepřekvapuje mě, že Míša šíša tu rukavici, která nebyla její, zvedla.

rozumím ti, ale mám taky jedno "ale" :-) Člověk, který se chovu zvířat nevěnoval, nemá pro ně vytvořené podmínky. Sice si taky moc neumím představit, aby v nitrobloku, roky vedeném pro rekreační oddech obyvatel, někdo vybudoval statek, ale dejme tomu, že se vykašle na sousedy a dá se do toho.
Jenže ono pořídit králíkárny, zvířata, krmení, podestýlku a nevím co ještě, to vše najednou, protože zvířata potřebují někde přebývat, něco jíst a na něčem stát, ležet, tak to je hodně velká investice.
Ten člověk se může vydat z úspor, pokud je ovšem bude vůbec mít - když jste tu psaly o těch almužnách, co někde lidi berou, tak z toho 100 tisíc těžko našetří. Ale podruhé dejme tomu, že ano - vydá se z úspor, pořídí chov, založí zahradu.
Jenže než mu začne vynášet dostatečný zdroj potravin, aby to stálo za to, aby se to projevilo v rodinných financích - to není hned, to sakra ne :-)
Ani ty mladé slípky nenesou hned, ale až začnou, tak jde o pár vajec, to nikoho nevytrhne, když to znamená poměrně velkou investici a vyčerpání finančních prostředků. To půjde do rizika. Nemluvě o tom, že nezkušenému chovateli pěstiteli můžou králíci omarodit, zajít, slepice totéž, prase než se vykrmí na maso to je min. tři čtvrtě roku, zeleninu sežerou slimáci, hnojivo a ochrana rostlin to jsou další peníze.

Myslím, že tohle není cesta, která by mohla zachránit lidi např. ve městě, malém městě, kteří nemají jako ve vesnici za domem nevyužitou stodolu, chlívek a zahradu, kterou můžou posekat a nasušit, a jiné zdroje levnějšího krmení. I tak je to ale dlouhá cesta k výnosu.

Lidi v situaci, o které jsme mluvili, potřebují spíš co nejdřív navázat na plynulý příjem, pravidelný. Každé podnikání je samozřejmě vstup do nejistoty, ale v tomhle případě mi to přijde příliš velké riziko.

mluvila jsem o tom, že 40 tisíc je příjem, který kdybych (odpovídající této částce) před 20 lety měla, tak by mi nestálo za to se pustit do podnikání, do rizika, nejisoty
Ne můj aktuální příjem. Do toho vám nic není :-)

No, tak ještě jednou:
rýč, motyčka, kolečko, hrábě, konev, hadice... a sadba brambor, semínka mrkve, salátu, kedluben, pár keřů s rybízem, sazenice jahod - to se dá pořídit za necelé 2000 K4, žádných 100 tisíc. Zreju zahradu, nasázím a zaseju a mám domácí zeleninu, můžu si vypěstovat zelí, květák, brokolici, okurky, rajčata, brambory, mrkev, atd.
Ovoce - lze konzumovat čerstvé, lze zmrazit, udělat mošty, šťávu, ovocnou přesnídávku, marmeládu.
Záleží pak na tom, jak moc daná rodina konzumuje ovoce a zeleninu, pokud málo, tak samozřejmě nic neušetří, pokud hodně, tak už je "domácí" v rozpočtu znát.

Zajímavé je, kolik lidí zde na kudlance, místo aby uznalo, že vyrobit si nějaké potraviny doma, je-li ta možnost,je řešení finanční tísně, HLEDÁ PROČ TO NEJDE. To o něčem, sorry, svědčí.

o 100 tisících jsem mluvila v souvislosti se zvířaty, pro která je nutno vybudovat chlívek, kurník, králíkárnu. A než to vynese potraviny v míře, aby se to projevilo finanční úlevou, tak uplyne čas, po který ten člověk musí z něčeho žít, a přitom ještě hradit náklady na provoz chovu, zahrady atd.

Mluvíme pořád o tom, co tu nastínila Myška, o lidech ve městě, kteří takové podmínky nemají. Pro ty tohle jako řešení fakt nevidím.
Nemluvě o nezkušenosti, sama jsi psala, že vám pomohlo vzdělání, praxe v oboru, ale takový propuštěný textilní dělník nebo sekretářka nic z toho nemají.

až na to, že o lidech ve městě tu nemluvíme, a jasně a několikrát tu bylo řečeno, že to NENÍ ŘEŠENÍ PRO KAŽDÉHO!

Fakt tu není nutný se vymezovat proti tomu, že nejde chovat králíky v paneláku a prase ve vnitrobloku pražského činžáku, protože to nikdo netvrdil.

Agitta mluvila o lidech na vesnici, kteří ty podmínky maj, asi by i víceméně věděli nebo se byli schopní poučit, jak na to, a můžou to udělat bez nějakejch větších nákladů typu stavba chlívku pro prase.

A Agitto, s tímto "Zajímavé je, kolik lidí zde na kudlance, místo aby uznalo, že vyrobit si nějaké potraviny doma, je-li ta možnost,je řešení finanční tísně, HLEDÁ PROČ TO NEJDE. To o něčem, sorry, svědčí." naprosto souhlasím.

Vůči mně je v tomto případě možné oprávněně použít námitku, že to sama neumím a nevím, co to obnáší, tak do toho nemám co kecat, ale Ty se v tom pohybuješ a živí Tě to a přesto tvrdíš něco podobného.

A jasně že to není cesta pro každého, ale ač nejsem odborník, tak se mi nezdá, že by člověk na chov králíků nebo slepic pro vlastní potřebu musel mít nutně vystudovanou zemědělku, a vzhledem k tomu, že to dřív měl na venkově každej druhej, tak že by pořízení kurníku a králíkárny přišlo na sto tisíc.

Prosím rozlišuj 2 věci:
1. můj případ, kdy jsme dosud malé samozásobitelské hospodáříčko zvětšili do funkční rodinné farmy. Svým příkladem jsem jen nastínila, že vím, že začátky práce jako OSVČ jsou krušné, a že jsme je překonali právě i díky tomu, že jsme si všechno možné vypěstovali.
2. případ, že jsou lidi, kteří mají na vesnici velkou zahradu (nebo pozemek u města v tzv. zahrádkářské kolonii), a jde třebas o nezaměstnané lidi, kteří čas mají sadit brambory a nechce se jim.
Přitom návod, jak vypěstovat mrkev je na každém pytlíku se semínky. Na to nemusíš být zemědělský inženýr.

Nikdy jsem neřekla, že toto vidím jako návod k řešení finančních problémů samoživitelek, nebo málo vydělávající prodavačky, protože takto obecně nemohu vědět, jaké možnosti přivydělat si, nebo obráceně ušetřit výdaje, mají.
Kdysi kdosi tu třebas někdo někomu radil, aby si do bytu vzal platícího podnájemníka. I to může být řešení, ale ne pro každého - jen pro toho, kdo má dostatečně velký byt.
Nemám radu pro každého, nechci ani nutit vesničany cokoli pěstovat či chovat, jen jsem to zmínila jako příklad z okolí, že někdo je moc líný nebo pohodlný, aby svůj život změnil.
A teď se dostaneme zpět k těm 20 let nezaměstnaným. Oni také nechtějí nic změnit. I když bude minimální plat 15000, pořád tu bude tak procento lidí, kteří raději vemou 5000 sociálních dávek a nerušený gaučink.

Myško, : Petronila

tak ale doprčic, když mám hluboko do kapsy, jsem nezaměstnaná a tohle by mi pomohlo vyřešit situaci, tak že bych aspoň nezauvažovala o tom, že zruším pergolu i trampolínu a ty králíky a slepice začnu chovat, když na to mám prostor i čas a znamenalo by to maso a vajíčka pro rodinu, který bych jinak musela draho kupovat?

Jo, je to možná omezující možnost, ale je to MOŽNOST. Jistě že by se člověk radši cachtal v bazénu a dával si kafíčko pod pergolou, ale jsou asi momenty, kdy je potřeba si seřadit priority.

Já si prostě myslím, že tohle jsou věci, který JDOU, a pokud by někdo měl pocit, že je na tom fakt tak bídně, a naříkal na to, a na druhou stranu by snášel milióny důvodů, proč to či ono NEJDE (není to zvykem, vadilo by to sousedům - doprčic, tak jestli jde mým dětem o podvýživu, tak ať se jde soused bodnout, navíc králíkárnu i slepice jde na většinu zahrad umístit tak, že souseda to obtěžovat nebude... prostě když mi lezou tlustý do tenkejch, mám k dispozici vcelku elegantní řešení a nevyužiju ho, tak to znamená, že asi až tak zle na tom nebudu.)

rozumím vám, souhlasím s tím, ale chtěla jsem aby zaznělo jasně, že vždycky to prostě nejde, doposud to totiž působilo na mě tak, že propuštěná sekretářka, samoživitelka se dvěma dětmi v paneláku 2plus1 musí začít kolchozničit, jinak je to líná veš a nemá si co stěžovat (ve zkratce nadsázkou):-)
ok, vyjasněno

Kolik stojí jedno vejce. Samo obojí se započtením všech nákladů a vynaloženého času.

ok, vyjasněno

jen ještě na upřesnění - když byla řeč o pergole a trampolíně, (tedy o lidech, kteří zahradu mají, ale radši si tam dají pergolu a trampolínu než by tam něco pěstovali), tak mne nenapadlo, že by bylo nutné explicitně zdůrazňovat, že se nejedná o panelák.

Myško - myslím, že hodnotu vynaloženého času má cenu započítávat v momentě, kdy by ten člověk ten čas jinak vynaložil na něco jiného a někdo mu ho zaplatil. Pokud by to znamenalo, že je nezaměstnaný a kdyby nekrmil ty slepice, tak by neměl nic jiného, za co by ho platili, tak je to vcelku jedno.

a chov drobného domácího zvířectva je jen jednou z variant, musí započítat i čas.

Tak kdo chováte, ozvěte se, a zkuste spoočítat náklady. prosím.

takhle to spočtené nemám - teď budeme vytloukat staré slepice. Takže nová slepice stojí 120 - 180 Kč, kupujeme je většinou v létě 6nedělní a na vánoce začínají nést. Nesou zhruba tři roky. Někdy kupujeme směs pro nosnice, dále plastin (vitamíny), dávám ráno litr namočené pšenice plus zhruba kg vařených brambor a 2l šrotu. Brambory, obilí máme vypěstované své. Tam jsou samozřejmě také náklady na pěstování, dá se říct, že náklady jsou cca 3 Kč na vejce, plus skrmíme občasné zbytky z kuchyně (slupky z brambor, skořápky, proleji to vodou z vařených knedlíků). Ze staré slepice může být oběd - polévka, slepice na paprice nebo je dáváme pryč a zase máme třeba jinou věc protislužbou. Pokud by kluk vzal s sebou vajíčka do Německa, asi by je kolegům v práci prodal tak za 6-8 Kč za kus, ale tolik jich nemáme, bere si dcera taky .

Králík ráno hrst sena, obilí, miska vody, plus v létě přebytky ze zahrady, tvrdý chléb,.. Už jsem to tu psala. Pak očkování. Tak 150 - 200 Kč vyjde kus. Za vyčiněnou králičí kůži dostáváme tak 38 Kč. Výhoda je, že z králíka kromě toho, co jsem psala lze dělat sekanou, čínu, domácí paštiku, výbornou tlačenku a když vezmu, že kg uzeniny např. šunkový zauzený salám stojí u nás v obchodě 140 - 180 Kč, tak se pořád vyplatí mít domácí stravu, vím, co si do toho dávám.

U obojího samozřejmě musíme přičíst naftu na obdělávání s traktorem, práci s kydáním, šrotováním obilí,... Jak jistě vidíš hodnotu práce nepočítám, to se prostě bere tak samozřejmě. Ale třeba zase u těch králíků dělám výměnné obchody. Dostanu třeba košík broskví, tak jsem udělala míchané kompoty - broskve, velká švestka, pro barvu pár kuliček tmavých vinných hroznů ze zahrádky, šup a mám dvacet výborných sklenic kompotu, z těch přezrálých broskví ovocné dřeně no a za to mi ten jeden králík protislužbou stojí. Dvacet kompotů na krámu by stálo 7 stovek.

jinak časově mi krmení zabere denně max. půl hodiny, ostatní práce dělá kluk o víkendu (nastýlání,..)

Přidanou hodnotou sice je to, že je to domácí, víš, čím jsi krmila, víš, že zvířata nebrala antibiotika, ale když k tomu všemu započteš čas, tak se to nevyplatí - jak slepice tak králici.

asi takhle - pokud bych si na živobytí byla schopna vydělat jinými aktivitami , tak to opravdu nebudu dělat. Vzhledem k tomu, že na venkově těch možností tolik není, dělám tohle.

Měla jsem jeden čas třeba brigádu od úklidové firmy. Ráno jsem jela v 5 se synem autem, pak uklízela na poště, domů autobusem a pak 2 km pěšky. To vše za 50 Kč na hodinu. Práce byla znormovaná na 2,5 hod., ale to prostě stihnout nešlo (šatny doručovatelek, přípravna zásilek, překládací místnost, schodiště, zákaznické prostory, sociály, prostor před poštou). Každý den jsem dělala o hodinu víc, protože jsem zvyklá uklízet precizně a nechci se za svou práci stydět, ono dokud nebylo všechno hotovo, stejně jsem odejít nemohla. Doručovatelky říkaly, že by si mě tam nechaly napořád, že se jim tam pořád někdo střídá a že jako já jim tam nikdo neuklízel. Paní z úklidovky mi pak telefonem bombardovala na další brigádu, že mě pošta chválila. Bodejť by ne, jak mi řekla vedoucí pošty, úklid platily úklidovce majlant a uklízečka z toho má celkem prdlajs. To radši si přilepším takhle , něco si přivydělám na obci.

když to zabere denně půl hodiny (plus počítám ty přípravný práce), tak se to z časovýho hlediska nevyplatí? Ani nezaměstnanýmu?

Chápu, že by se to nevyplatilo manažerovi, co má tisícovku na hodinu, ale nezaměstnanýmu nebo důchodci? Co jinýho, co by se mu vyplatilo víc, by v tom čase dělal?

"asi takhle - pokud bych si na živobytí byla schopna vydělat jinými aktivitami , tak to opravdu nebudu dělat. Vzhledem k tomu, že na venkově těch možností tolik není, dělám tohle. "

Já si myslím, že právě o tom to celý je.

Jasně že když budu mít jiný a pohodlnější možnosti, tak je využiju, ale když je nemám a tuhle ano, tak dělám tuhle.

Myslím, že takhle nějak by to mělo vypadat - prostě člověk dělá to, co umí, co mu jde a co ho v dané chvíli prudí nejmíň. Pokud nějaká taková věc existuje a mám ji na dosah ruky, ale přesto jí nevyužiju, tak pak můžu těžko čekat, že mě někdo bude litovat, jak to mám těžký - Ty to evidentně nečekáš, a to se mi líbí.

Přilepšit si v tom smyslu - máme domácí, to jo, to je takhle fajn, ale na uživení to není, a jako náhrada příjmu teprv ne.

To ostatní, psala Mia, dělá syn.
Posuzuju, jestli se to vyplatí finančně. A nevyplatí. Dál není co řešit.

jasný, rozumím. Proto taky tvrdím, že v mým věku se uživit není lehký, o tom tu diskutujeme. Natož vzít sto, dvěstětisíc a jít jako OSVČ. Přilepšit se dá.

vždyť jsem psala, že už si to přesně nepamatuju, zda jsi psala o 50 tisících jako měsíčním příjmu nebo měsíčních výdajích. Je to už několik let a vím, že tenkrát na to Mia reagovala, a pak jste o tom polemizovali. Kdoví jestli to nebylo současně i s tím mrazákem.
Když sis teda nemyslela, že by Mia mohla omdlít závistí, tak proč teda měla omdlít? Když už jsem tu hozenou rukavici zvedla, tak ty tu svoji nepokládej a vysvětli nám to.

já taky rozumím.

proč myslíš, že se to nevyplatí finančně?

Snad pochopíš.

Samozřejmě, že drobný chov zvířectva, pokud budete započítávat čas a dejme tomu jen za 50 Kč/hod., se nikdy nevyplatí, protože není vysoká produktivita práce. Nevyplatí se takto vlastně vůbec nic, ani ty brambory nebo mrkev, ani rajský, nic (kolik dáte za koupenou sazenici, kolik sklidíte rajčátek?). Proto už to lidi, co mají dobré zaměstnání, nepěstují a raději si zeleninu koupí. Vyplatí se to, jen pokud to budete dělat ve velkém, tedy třebas políčko půl hektaru brambor.
Ale pokud máš volný čas a žádné peníze, pak to smysl má.Nebo pokud chceš mít pro rodinu aspoň nějaké zdravé potraviny, kdy přesně víš, co jíš.
A takhle lze posoudit i jiné způsoby přivýdělku - když někdo po večerech šije, doučuje cizí děti, peče cukroví, atd atd. Nejde o to, zda je to dobré podnikání (hodně peněz za hodinu práce), jde o to, že se něco přivydělává.

Podobné je to třeba s topením - kdo na to má, topí elektrikou, nebo plynem, jiný si udělá dřevo v lese a topí dřevem. Ale pokud má super zaměstnání, půjde do toho lesa na dřevo jen, pokud má "dřevěnou nemoc", tedy ho dělání dřeva baví, a chce mít do krbu či kotle ekologické topivo. Jiný tam půjde, protože jen v lese se dá topivo ukrást, pokud tě nechytí hajný. Ale jakmile začneš dumat, jestli se to dřevo vyplatí, když ho musíš pořezat,nejprve na metry, pak na špalky a nakonec rozštípat, tak už jsi jinde. Pak si asi necháš přivézt hromadu polínek už naštípaných...

Všechno ale nelze přepočítat na má dáti - dal.

pak ale se zase dostáváme k tomu, že někdo nemusí být líný a stejně nedosáhne toho, aby si mohl vyskakovat. Jeho práce je prostě nízko honorovaná. Zmiňovaná uklízečka 50 Kč na hodinu vervus zmiňovaný léčitel 500 Kč na hodinu vervus zmiňovaný stavař 800 Kč na hodinu. Samozřejmě musíme brát v úvahu zodpovědnost, potřebu vzdělání a náklady na vzdělání. Ale asi ten kdo si stojí lépe se nedokáže úplně vcítit do kůže druhých.

Já zase když někdy vidím např. ty zmiňované lidi ve vlaku na Plzeň co složitě dojíždí za prací, přesedají, brzy vstávají, tak je obdivuju, že to takhle vydrží celý život. Přece jen, kdo třeba dělá z domova, si může vyhovět v tempu, vstane, kdy vstane. Ale kdo by pak vyvezl odpad, upekl rohlík, ošetřil nás v nemoci, co hasiči, záchranáři? Všichni prostě OSVČ být nemohou.

A ještě k té uklízečce. V Domažlicích má uklízečka třeba těch 50 na hodinu, dojede do Furth im Waldu 15 km a má 8 - 15 euro na hodinu. To je pak jiná radost z práce

tak se ten chov drobného zvířectva nevyplatí taky. jak psala Mia, jen očkování přijde na 150 - 200 Kč za kus. Kde je krmivo - vše si nevypěstuješ, nenasušíš a jsi rázem na cenně aspoň 300 Kč za kus...

Pěstování zeleniny je taky akorát tak na přilepšenou a pro dobrý pocit, že je to domácí. Ale když budeš počítat cenu, není to jenom náklad na semena či sazenice, ale na vodu a hnojivo. Ne všichni mají vlastní zdroj vody, takže pokud neprší a není dešťovka třeba jako letos, je třeba použít vodu z řadu. A tím náklady naskáčou. My si dost zeleninu pěstujeme, je to koníček mé maminky, ale radši nepočítáme, kolik nás letos stála. A to nepočítám mamčin čas, to je taky hodnota, ať se to komu líbí nebo nelíbí.

ne očkování stojí kolem desetikoruny za kus, dříve dokonce 3 Kč, 150-200 Kč vyjde králík celkově pro nás. Další náklady třeba snížíme tím, že pařák na vaření brambor si vyrobíme sami, sami králíkárnu, ..

Co se týče zeleniny, nejdražší je zalévání. Trubky ze studny, hadice, rozstřikovač, .. kdo má skleník tak ten stojí tak kolem 15 až 20 tis.

tak to jsem špatně pochopila s tím očkováním.

vysvětlila jsem ti to už 6.11. v 10.13:

Asi si myslela, že omdlíš závistí nebo co.
Ne, to určitě ne. Ale pořád mám v paměti co jsem vyvolala větou o novém mrazáku a jak jsem to slízla za necitlivost vůči sociálně slabším Kudlankám. Co teprve zmínka o příjmu 340 tisíc měsíčně.

Nevím, jaká jiná slova zvolit, abys pochopila. Zkusím to teda pro tebe jinými slovy, ale bude to pořád totéž - prostě když někoho rozhodila věta o zakoupení nového mrazáku, protože chudší diskutující by si to nemohli, teda spíš nemohly, dovolit, takže se to bralo jako necitlivost, nesoucítění, napadlo mě, co teprve s ní udělá sdělení, že kvůli 340 tisícům měsíčně by mi nestálo za to podnikat, to až si přečte, tak omdlí.

No a dodatečně se mi ta poznámka jevila nevhodná, proč furt vytahovat starou debatu o mrazáku, tak jsem to nechala být.
Ty ne, kdovíproč, možná ti vadilo, že právě tebe napadla závist, protože to může vést k závěrům typu podle sebe soudí bb, a tak bys mi to ráda nějak podsunula.
Na ničem z toho ale nezáleží, tak je to jedno.

jistěže se nejednalo přímo o panelák, ale jednu chvíli se tu debata zvrtla směrem k tomu, že zemědělničit se dá i ve vnitrobloku domů ve městě, na maličké zahrádce za řadovkou ve městě, apod.
Což se teoreticky dá, prakticky je to ale totéž co panelák. Pak jste s Agittou trochu povolily :-) ale předtím se to jevilo tak, že kdo neodhodí ohledy k sousedům, nevyhodí pergolu s trampolínou a místo nich nepostaví kurník a prasečí chlívek, je lajdák, lenoch a nezaslouží si ohledy ani sociální dávky :-)

Pak už to tu padlo - ono aby to rodinu skutečně uživilo, tak to kromě práce chce zázemí, které když není, tak se buduje poměrně draze a dlouho, než to vše vynese tolik, aby rodina pokryla například polovinu nebo i víc nákladů na jídlo, tak uplyne taky dost dlouhá doba, to jednak, ale hlavně, nedá se to dělat tam, co jsem jmenovala. Prostě nedá.
Brambory, zelenina, dejme tomu, i když uplynule půl až třičtvrtě roku, než se to dá konzumovat, čili to stejně vyžaduje finanční rezervu na pokrytí té čekací doby. Ale prase, slepice, to, jak už psala Myška, smrdí a přitahuje hmyz, to by dnes neprošlo už leckde na vesnici, natož v satelitech, příměstských čtvrtích apod.

Ale jak jsem psala, pak už se diskuze zklidnila.

Opakuji stále, že jsem se tu zmínila a píšu o pohodlnosti lidí, bydlících na vesnici (nikoli tedy v paneláku) v domu nejen se zahradou, ale i stodůlkou, leckdy i stájemi a samozřejmě luxusně velkou zahradou (takže zázemí je),kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, nebo v invalidním důchodu kvůli depresím nebo ženy na mateřské, a dílem nadávají, jak je draho a nemohou se sociálními dávkami dobře vyjít, a přitom je ani nehne udělat pro svoji lepší ekonomickou situaci aspoň to, že by si něco na svých zahradách vypěstovali. A většinou nehledají práci a tedy vědí, že budou doma celý rok (ale samozřejmě, kdyby někdo sadil na jaře zeleninu a pak na ni neměl čas, protože by získal dobrý džob, tak holt by moc nesklidil, ale už by ho to netrápilo...koupil by si brambory v obchodě místo těch, co mu nevyrostly, že nezalíval, neokopával...).
A kupodivu skoro nikdo zde nepochopil, že tím jen ilustruji, že i ten, kdo může nějak si trochu pomoci, se stejně neobtěžuje a nesnaží.
Místo toho se tu našlo několik advokátů, kteří rozebírali, že se to vlastně (když se započte hodnota práce) nevyplatí - a zapomněli, že tématem jsou lidi, sedící doma, takže nepřijíždějí domů večer urvaní z práce(slova jiného obhájce), zapomněli, že jde o lidi bydlící v bývalých statcích - takže slepice na dvoře nikdo ze sousedů ani neuvidí, natož aby mu smrděli (jak tedy vím, že už nic nechovají? snadno - dokud babička chovala drůbež, jezdívali k nám pro obilí), prostě opravdu šlo jen o náhled do mého okolí... Nejsou to lidi, co si postavili nový domek na miniparcele, vpředu skalka, vzadu terasa, bazén, trampolína. Nevím, proč do toho, co jsem říct chtěla, pletete, co tam nikdy ani nepatřilo.
Skutečně jsem nechtěla nutit kohokoliv chovat prase na balkoně, jen jsem chtěla ilustrovat, že jistá pohodlnost a vypočítavost vede určitou skupinu lidí k tomu, že se nesnaží udělat něco pro svůj lepší život.A myslela jsem jen lidi, co mohou. A uvedla jsem jako příklad zahradničení, které není složité a nepotřebuje zvláštní šikovnost nebo vzdělání. A také tento příklad je dobrý proto, že když by všichni vyráběli doma z korálků naušnice, nebo podobný artikl, není jistota odbytu, Ale vyrobit, co se doma sní, odbyt zaručuje. Jen proto jsem do diskuze o nezaměstnaných přišla s vedlejším tématem samozásobitelství.
A kdybychom se tu tak kvůli těm "slepicím a bramborám" nedohadovali, kdy si advokáti pohodlných za ně vymýšlejí, proč to nejde, mohli bychom diskutovat opět o těch nezaměstnaných nestojících o práci.
Jinak znám naopak spoustu lidí, kteří bydlí třebas i v tom paneláku a snaží se využít toho, co umějí a dokážou si pravidelně přivydělat.

to co jsem psala, se vztahovalo hlavně k tomu, co psala Petronila.

Jinak samozřejmě souhlas, pokud si někdo stěžuje, že nevyžije z dávek a přitom je líný si přilepšit vlastní prací, ať už na zahradě ve chlívku, nebo jinde, tak si ty dávky prostě nezaslouží.
Ale takových je...
Není to tak dlouho, co jsem tu v jakési diskuzi opět narazila na svých starých známých "pět v tom" :-) čili pět žen v invalidním důchodu. Znám lidí v ID samozřejmě spoustu, ale neznám jejich zdravotní stav, ani nechci a nepotřebuju ho znát, nepotřebuju posuzovat oprávněnost jejich nároku na ID. Tyto ženy ale znám velmi dobře, zblízka a dlouho, znám jejich situaci rodinnou, finanční, pracovní i zdravotní, proto se můžu vyjádřit tak, jak tu občas padlo - jsou líné a všechnu energii, co mají, věnují pouze tomu, aby nemusely pracovat.
Dvěma z nich jsem několikrát zprostředkovala možnost zaměstnání, odpovídajícího jejich vzdělání, bez dojíždění nebo jen s malým, jsou to ženy vyučené, s maturitou, před rokem 2008 měly možností dost. Nechce se jim. Jsou z vesnice, některé z nich mají to zázemí, o kterém píšeš, a nedělají nic. Dvě z nich, vyučené prodavačky, měly možnost pracovat přímo v obci, dvě minuty od domova, u velmi slušného člověka, který o zájemce o práci nemá nouzi. Jedna to zkusila chvilku, ale už neměla pracovní návyky, denní vstávání a pravidelná pracovní doba jí vadily, vzdala to. Druhá to ani nezkusila.
Ale pokud jim dá člověk trochu času a prostoru, povedou dlouhatánské monology o tom, jak bídně se jim žije, jaká je drahota a že stát se nepředá.

No, ale když tyhle líné vešky zmíním tady na Kudlance, jsem za asociála :-)))

že nejít si přivydělat do krámu na návsi je také známka lenosti.
Na druhé straně ne vždy je to jen lenora, co způsobí, že nechtějí do práce. Vím o více lidech, co jsou v exekuci nebo už v systému oddlužení. Mají dobře spočítáno, že kdyby vydělávali, stejně by to většinou šlo na splátky dluhů, tak proč se namáhat kvůli věřitelům.
Další, konkrétní příklad je ten náš "bezdomovec" žijící z ID něco přes 4200 Kč. Kdyby sehnal práci vhodnou k svému postižení, nebude to doma, ale bude muset nějak dojíždět. Dejme tomu do Plzně, což ho přijde na 100 Kč denně, 2000 měsíčně. Vydělá si dejme tomu 10 000 Kč čistého. Z toho mu 2/3 zabaví exekutor (normální exekuce tu 1/3, přednostní od VZP tu druhou), minimum, co mu musí zůstat nedotčené, je ten ID. Dostane tedy zbytek, cca 3300 Kč, 2000 projel. Makal by tedy za 1300 měsíčně. A co si řekne? Na to se můžu vys...
Jemu ty 4200 Kč na stravu a elektriku stačí, bydlení má grátis, dřevo na zátop si udělá.
Vyhodit ho, ať se snaží? K čemu mě bude, že starý domek bude prázdný? A on tedy půjde do Plzně a bude se tam poflakovat s ostatními bezďáky... Pokud ho toto naučí a práci si najde, utratí za ubytování v Plzni zase nejméně těch 3300 Kč. Bude dělat, bude splácet dluh, ale líp na tom osobně nebude.
Nyní na vsi tu někde vypomůže na zahradě, tu jinde, dostane najíst, dostane staré oblečení, dostal nábytek z dědictví po staré paní. Nepřekáží, ohlídá vesnici.
Pravda, věřitelé mají smůlu. Ale protože byl u nás kdysi zaměstnán, vím jak to je. Splácel dluh u GE Money bank. Splatil půjčené, plus úroky, zbyla odměna advokátovi. Prý do měsíce asi 12 tisíc. To neměl jak zaplatit. Nabídli jsme jeho jménem (sepsala jsem dopis, že to jen podepsal) splácení 1000 Kč měsíčně., Advokát odmítl, dal to znova k soudu, nová exekuce a znova dluh se vším všudy zvětšil na dvojnásobek. OK, oznámili jsme dotyčnému, že tuto exekuci bereme do pořadí dle zákona. Než přišlo splácení na řadu, začal Jiří dlouhodobě marodit, až si vymarodil ID. Takže milý advokát nechtěl splátky 1000 Kč, nedostane nikdy nic.
Zatímco VZP, u které byly 2 exekuce, byla dost solidní. Po zaplacení první odpustila 2/3 penále, pokud bude zaplaceno okamžitě. Možná předpokládali, že takový člověk nemá a nedá to, ale protože v tomto případě ještě u nás Jiří pracoval, dali jsme mu mimořádnou zálohu.