Název vypovídá sám o sobě, o co v tomto životním stylu jde. Vlastnit co nejmíň věcí. Na druhou stranu, když se zbavíme „materiální tíže“, zůstane víc času na to, co je opravdu důležité: na rodinu, zábavu, klidný život bez stresu (každopádně je to první krok). Zní to krásně, a absolutně s tím souhlasím. Hodně lidí tráví život stresující prací, která poskytuje peníze, které zas umožní nakupovat a utrácet a vlastnit věci, o které se následně musíme starat, opravovat je, o které se bojíme, že se ztratí či poškodí (když už jsme za to tolik zaplatili).

     Ve skutečnosti je lepší mít míň. Jenže je tak těžké se zbavit věcí, co jsme vesele za léta nashromážili…

Většina lidí se dělí na tři kategorie:

1/ vyhážu to teď hned, kde je popelnice? (zde jsou dvě podkategorie:

a) ti, kteří opravdu vyhazují/darují;

b) ti, kteří věci vyřadí, odnesou do garáže/sklepa/komory, aby zjistili, zda je opravdu nepotřebují (a postupně vše zas odnesou zpátky – ach, to jsem já), nebo se vyřazených věci opravdu posléze zbaví.

2/ musím se nad změnou ještě zamyslet, zjistit si víc informací, rozhodnout se, zda opravdu nějakou změnu potřebuji (ti, kteří si sice přiznají, že problém existuje, ale nikdy se k radikální změně neodhodlají);

3/ nemám problém s tím, že mám hodně věci, můj problém je, že mám málo místa/malý byt.

Takže pro ty, kteří se rozhodli „osvobodit“ od zajetí materiálního vlastnictví, mám pár typů:

1/ není nutné vlastnit nic, co opravdu nepoužíváte. Což je třeba věc, o které si řeknete:  třeba to budu někdy potřebovat;

2/ není nutné mít stejnou věc dvakrát (dvě naběračky? několikero prostírání? atd. atd.);

3/ oblečení (osobně můj největší problém). Základní pravidlo, že když se kus nenosil ani jednou za posledního půl roku, musí pryč. (Já když probírám skříň, pravidelně vyřadím tak jeden, dva kusy. Zbytek zůstává (protože i když jsem to poslední dobou nenosila, tak určitě jednou budu), nebo jde do sklepa, odkud se plynule přesouvá zpět do skříně, kde pak zas půl roku jen tak leží. Existuje Projekt 333: snažit se 3 měsíce používat jen 33 kusů oblečení (33 kusů celkem všeho - od bot, doplňků, prádla).

4/ vyčistit místnost po místnosti. (Případně začít jen jedním místem - rozloučit s lapači prachu. Vázička, soška, svícínek… mám skleník a tam to všechno strkám. Všechno sice mám, je to vystavený (sice zatím zcela neorganizovaně), ale mám to, a poličky jsou čisté. A prázdná polička (případně jen s jednou věcí) se rozhodně líp utírá od prachu;

5/ než se cokoli nového koupí, zeptejte se sami sebe: opravdu to potřebují? Budu to používat? Je to nutné?

     Je velice těžké se rozloučit s věcmi, které jsem za posledních 15 let naakumulovala. Nemám jen problém s oblečením, ale například s drahými dárky pro děti. Zaplatila jsem za to tolik, a teď to už dva roky leží v pokoji a padá na ně prach. Nebo nepadá, jsou uklizené, ale už si s nimi nehrají… Myslím, že nejvýhodnější je věc raději (byť se ztrátou) prodat. Člověk musí být radikální a odhodlat se k drastické změně. Je to těžké, ale dobré rozhodnutí.

      Tak, tím, že jsem to psala, jsem si dodala odvahu – a jdu na to, tak mi držte palce! 

LUCKA

Komentáře (15)

Zobrazit/Skrýt komentáře Pěkný, : Krakonoš ale kdepak nový, starý jak civilizace sama. Nějaká forma hledání cesty dobrovolný skromnosti se tu periodicky v reakci na hmotaření a honbu za mamonem vobejvuje už pár tisíc let. Já měl tuhle fázi zamlada, dnes jsem pohlcenej matrixem a do jistý míry tu hru na hromadění hraju taky. Někde z nutnosti, někde z nedostatku energie na to se tím nějak víc zabejvat. Ale doufám, že se k "minimalizaci" ještě aspoň na starý kolena zase trochu vrátím. Aspoň se snažím věci nepotřebný čas vod času někomu darovat, posouvat dál. červen 03, 2015 21:12 U nás by šla minimalizace provést jedině plamenem :-) : mamča Jelikož co se nehodí doma, odveze se na chatu. Od nás, od tchýně a nově objevili možnost úložiště na půdě v domečku i synové. Zatím jedno křeslo, kolíbka a peřiňák. Začnu bránit dobyté území aspoň doma v paneláku, odkud se mi odstěhovali postupně všichni synové a každý si pobral jen pár věcí. Co s tím zbytkem ? Asi to odvezu na chatu... červen 03, 2015 21:23 Jo a pro mě je nejstrašnější : Krakonoš vyhodit něco, co jsem jako dárek dostal, třeba vod dětí. A tak tu mám pár jejich výrobků z dob, kdy byly malý, a budu je tu mít ještě pekelně dlouho. A vrátil se mi můj poslední plyšovej medvěd, kterýho mi máma koupila k vánocům v mejch asi 13, vomlouvala se tenkrát, že ví, že už jsem na tohle starej, ale že se jí tak strašně líbil, že si nemohla pomoct. Úplně mě tenkrát dojala a i když už jsem v tý době na plyšáky nebyl, k tomuhle medvědovi jsem si vytvořil vztah jak živýmu domácímu mazlíkovi. Pak si s ním hráli různý další děti v rodině, když k našim jely na návštěvu, bráchovy děti, moje děti, a když se naši stěhovali, máma mi ho přivezla řekla - všecko jsem vyhodila nebo rozdala, ale tohodle medvěda nedokážu. Toho si budeš muset vyhodit sám. - Oukej, já na to, já si s nim poradim, já na to. Prostě ho mrsknu do popelnice, říkal jsem si. Naši vodjeli, já vzal medvěda, von se mi podival do vočí - a já ho do tý popelnice mrsknout nedokázal. A tak mi tady straší. Vánočního kapra zabiju, ale tohodle medvěda nějak nemůžu. Říkal jsem to ženě, smála se mi: Já ho klidně vyhodim, tvrdila. Pak přijela, vzala ho z křesla, podívali se na sebe, a vona povidá - Já nemůžu. Von je děsně roztomilej a má takovej dojemně debilní výraz. Tak si ho tu necháme. No a tak máme v ložnici plyšovýho medvěda v nejlepších Kristovejch letech. červen 03, 2015 21:26 děti : Krakonoš si hrály, kur*a drát!!! červen 03, 2015 21:27 ... : Mikin Ja mam na kramy kulnu. Ta se plni a plni a az se uz do ni nemuzu dostat, zacouvam k ni s pickupem a uz to lita. Tim nechci tvrdit ze mam problem s hromadami kramu zvladnuty, ale pomaha to. červen 04, 2015 01:14 .. : kolemjdoucí s věcma problém nemám. Ale s knihama...neskutečnej. červen 04, 2015 06:38 s věcmi problém nemám..... : Já za svůj život jsem se 9x stěhovala a pokaždé se něco vyhodilo. Poslední stěhování proběhlo před 2 roky, kdy jsem především zúžila garderobu s tím, že to nenosím a aspoň budu nucena si koupit něco nového a pěkného na sebe. Má to však velký háček (hák), nesnáším nakupování, nesnáším zkoušení nového oblečení a vůbec obchody s hadrama jsou pro mne tabu..... tak nevím, v čem budu chodit? Zatím to flikuju pár kouskama, co mi zbyly..... červen 04, 2015 06:53 Krakonoši, : Já my máme doma taky pár starých plyšáčků, nejlepší je bleděmodrý pes, ke kterému mám vzpomínku na ranné dětství svého mladšího syna. Odjela jsem tenkrát na pohřeb v rodině a synka mi hlídala bývalá paní tchýně s bývalým manželem. Synovi bylo půl roku. Za 2 dny jsem se vrátila z pohřbu a manžel říká: "hele, Tomáš leze". A před synka, který stál na čtyřech, položil toho modrého psa a synek se rozkýval a vydal po kolínkách kupředu..... ... no a toho psa také nemůžu vyhodit, syn ho má v úložném prostoru válendy, na které spí dodnes.... červen 04, 2015 06:59 ... : deeres Moje máma nikdy nic nevyhodila, když zemřela vyhazovala jsem a rozdávala já. Samozřejmě, že ne všechno, spoustu jsem si toho natahala do bytu. Stejně tak po strejdovi a pak po tetě a i druhé babičce. Před dvěma lety jsem se přestěhovala a spousta těch věcí nakonec stejně skončila v kontejneru. A já, když něco potřebuji, tak prohledávám svůj nynější byt a říkám si, vždyť tohle jsem určitě měla, přece jsem to nevyhodila, když to teď tak nutně potřebuji. A samozřejmě nevím, vyhodila, nevyhodila, je to tu někdě schované. A nejhorší to je s knihami, pořád jich mám spousty i když jsem silně likvidovala a hledám jednu, jedinou konkrétní a samozřejmě je ve čtvrtém rozměru. červen 04, 2015 08:36 vo hromadění a vyhazování bych mohla napsat třídílnej román... : mura1 20 let jsem likvidovala zásoby předchozícj majitelů nemovitosti včetně takovej perel jako protektorátní cukr (ten jsme sežrali), vajec naloženejch ve vodním skle (nalezeno za hromadou složenejch prken na zahradě po asi 5 letech, co jsme tu bydleli, stáří vajec blíže neurčeno, ty jsme teda nesežrali), dřevěné desky ze suchých záchodů včetně poklopu (kanalizace se do baráku zaváděla tak 25 let před tím...) a spousta a spousta dalších perel. když jsem vykydala půdu, slibovala jsem si, že tohle nikdy nesmím dopustit. jenže to bych nesměla bydlet s hromadičema. dneska tam zas chodím pěšinkama. kůlny na dvorku už taky nevyklízím, protože jakmile někde utvořím volné místo, okamžitě ho někdo zaskládá. minimalistickému způsobu života hodně napomáhá život v omezeném prostoru, nejlépe garsonce. jak to máte kam dávat, je to mor. Začnu bránit dobyté území aspoň doma v paneláku, odkud se mi odstěhovali postupně všichni synové a každý si pobral jen pár věcí. no toho se upřímně děsím. že se mi odstěhujou, ale jejich věci tu z 90% zůstanou. červen 04, 2015 09:05 Syslióza, : Aggitta tak tomu říkáme mezi námi tvořilkami. Hromadíme (jako syslové) zásobu materiálu. Korálky, vyšívací bavlnky, pletací příze atd atd. Za nemoc to mezi námi děvčaty označujeme proto, že většinou během měsíce přikoupíme víc, než zpracujeme. Staré oblečení lze vytřídit, ale vyhodit materiál na tvoření? A co se týče dárků, je to občas problém, hlavně u těch dárkových předmětů, rádoby okrasných. Jednoduše řečeno - každý máme nejméně 3 spřízněné duše, které si vzpomenou na náš svátek, narozeniny, vánoce. 3x3 = 9 věciček, které nám mohou ročně přibýt do bytu, za 10 let 90 okras? To samozřejmě není únosné, lepší je darovat květinu (třebas i orchidej v květináči), něco na zub (nemusí jít o bonboniéru, může jít o kornout oříšků), něco na sebe. Já v posledních letech zásobuji kamarády ručně pletenými ponožkami. To by bylo, aby 1-3 páry za rok neunosili! V krajním případě je dobrý dárek sezonní (vánoční, velikonoční) dekorace - nebude v bytě "překážet" celý rok... Také mám dost "nevyhozitelných" věcí, některé vystavené, jiné uložené v krabicích. Z krabic pak dělám dočasné výstavky na nějaké téma - na jaře vytáhnu figurky oveček, v létě lastury, na podzim ježka..., mezitím poličku ozdobí dočasně třebas sbírečka náprstků, nebo sada váziček. Jinak, dokud jsme měli půdu, sloužila nám jako indikátor potřebnosti. Věci tam odnesené nebyly vyhozené, a mohlo se je ještě vzít a "zachránit". Ale co tam po roce zbylo, vyklopilo se z krabic do popelnice nebo kontejneru a v bytě se udělala při jarním úklidu nová "probírka". Rok je výhodný, že proběhnou všechny sezony... červen 04, 2015 15:50 Říká se : babi že po šedesátce se má každý měsíc něco vyhodit,aby pozůstalí neměli moc práce.Když v našem domě zemřela stará paní,byla v popelnici celá kuchyňská výbava.Ale co horšího,byly tam knihy a fotografie.Já jako poklad uchovávám fotografie našich předků.Když jsem dělala rodokmeny,jak ráda bych ty vzdálené generace viděla,ale zůstal po nich jen zápis v matrice.Ještě,že aspoň ten. červen 04, 2015 17:38 Před dvaceti lety : Ivča jsem měla byt zarovnaný těmi úžasnými serepetičkami k různým příležitostem - keramickými obludkami, svícínky, figurkami....Bylo po revoluci a v obchodech samé super věcičky. Hlavně švagrová měla super vkus. Pak přišlo období, kdy jsem toho měla už fakt moc...a co s tím.... Ještě, že dělám ve škole... Při vánoční besídce každé dítě dostalo (asi faaakt od Ježíška) tajemný balíček se super dárečkem... Dárečky mi vydržely asi na troje Vánoce, fakt. Dnes už podobné kýčovité dárečky ( bohužel častěji od rodičů než od dětí v práci) dávám rovnou bokem k využití třeba jako ceny za soutěže...Samozřejmě jiným dětem, než které obdarovaly... S rodinou si už dáváme praktické nebo jedlé dary, ne sošky a čínské skvosty... Dvoje stěhování mi velice pomohlo vytřídit zbytečnosti. Synové jsou minimalisté,čas od času provedou úklid a přijdou se zeptat: Nehodilo by se ti to ve škole na něco? Cen za soutěže není nikdy dost :-D Už zde zmiňované hromadění tvořivého materiálu tedy problém je. Hlavně v práci. Vedu dva tvořivé kroužky a materiálu není nikdy dost. Zatím mi ale stačí dvě bytelné skříně. červen 04, 2015 19:55 Ivča : mamča Já zastávám názor, že dárky by měly kolovat. Je těžké udržet v paměti co jsem kdy od koho dostala, proto to řeším poměrně záhy. Dostanu-li nějakou milou (pro mě) zbytečnost, už rovnou přemýšlím, koho tímhle typem dárku potěším. Jinak donedávna jsme v práci praktikovali "Vánoční tombolu", kdy každý přinesl pár drobných dárků a při losování jsme se těmi "poklady" vzájemně obdarovali. Nejvyšší hodnocení měly pochopitelně dárky kuriózní. Užili jsme si u toho spoustu legrace. červen 05, 2015 09:21 čím jsem starší, : Petronila tím méně lpím na věcech a tím víc je považuju za překážející krámy. Ještě dá trochu práce atavismus, že když to vyhodím, tak co když to budu někdy potřebovat, ale zatím nic takovýho nebylo. Můj sen - volnej prostor, kde má každá věc svý místo. Snad se k tomu od přeplněných šuplíků dopracuju a konečně přestanu být bordelářem. P.S. I knížek je potřeba se zbavovat, i ty můžou přerůst přes hlavu. I knížka je koneckonců jen věc. červen 05, 2015 23:00

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment