úspěch k životu ve svém věku už nepotřebuji. Peníze pouze v té míře, abych měla pocit jistoty, abych v klidu usínala, že bude na nutné a potřebné výdaje - složenky, jídlo, opravy,..

Mnoho úspěšných není šťastných, mnoho bohatých se cítí ohroženě. Co potřebuji je zdraví, zmiňované dobré vztahy, soudržnost a víru. Víru v sebe sama ve smyslu, že budu mít sílu čelit překážkám, které život přinesl, přináší. Zatím se mi dařilo ji mít. Jestli se něčeho bojím? Nevyléčitelných nemocí, strach o zdraví svých blízkých. Všechno ostatní je řešitelné. Vesmírná energie? Mne nabíjejí druzí, zpětná vazba od těch, pro jejichž radost něco dělám.

Mám takový pocit, že když máme strach a bojíme se, co všechno se nám v životě stane, tak můžeme vzít jed na to, že se nám to stane. A naopak, když jsme neohroženi vírou v sebe sama a ve svůj úspěch, tak se ten úspěch nakonec dostaví.

Ten pocit máš naprosto správný.

Věříte ve vesmírnou energii a v moc vlastního myšlení a představ?

Ve vesmírnou energii, tak to ani náhodou, pokud je to myšleno, tak, že by předurčovala můj život. Moje myšlení a představy, tak ty určitě ano, jenomže pak ještě musí následovat čin.
Tím, že budu pouze snít, tak tím se moje životní představy určitě nenaplní a vesmírná enrgie to za mne neudělá.

..... já věřím na karmu, náš karmický úkol..... věřím, že situace a vztahy, které prožíváme v tomto životě, jsou nám předem dané, máme jimi projít, abychom je vyřešili a tím se posunuli dále, příp. splatili nějaký karmický dluh nebo se poučili pro náš další vývoj a další zrození. Věřím na to, že neprožíváme jeden život, ale naše duše se vtěluje několikrát, že jsme zde již několikrát byli.... a budeme....že si vybíráme své rodiče.... že žijeme s lidmi, které známe z dřívějších životů.... Zajímá mne astrologie a numerologie..... vše dobré i špatné ve svém životě jsem se snažila si vysvětlit, pochopit, dnes jsem ve stadiu, že vím, co je mým úkolem na Zemi a vím, že jsem ho splnila, v nejednom směru..... Několikrát se mi v životě stalo, že jsem si svou myšlenkou "přitáhla" situaci, většinou negativní, že jsem se něčeho obávala a ono se to stalo, že jsem se předem připravovala na řešení nepříjemné situace, která když se pak udála, já byla "připravena". Je to nebezpečné, člověk by neměl myslet, že se něco zlého třeba blízkému člověku nebo jemu samotnému stane, měl by se oprostit od takovým myšlenek a myslet spíše optimisticky, věřit v dobrý výsledek..... někde jsem také četla, že když se nám to už stane a my si třeba představíme nějakou nepříjemnou situaci, máme si okamžitě představit něco příjemného, abychom potlačili to negativní..... téma je hodně široké....

Doufej v to nejlepší a zároveň buď připraven na to nejhorší. Život mám celkem průměrný, slasti i strasti, ale subjektivně mám dojem, že těch slastí je přeci jen víc, než těch strastí...

myslím funguje ač už věříte na Boha, karmu, nebo vůbec na nic.
Ono stačí přestat se mračit a tvářit se přívětivě. Být zdvořilý. Umět dát jinému trochu svého času. Protože k sobeckému zamračenému hrubijánovi se lidi chovají obdobně. Tím, že dáte úsměv a slušně pozdravíte, máte u protějšku plus body. Jedno, zda je to prodavačka v trafice či úřednice na úřadě (kromě dopravního inspektorátu to všude funguje, sice nám na finančním doplatek neodpustí, ale aspoň slušně vysvětlí co a jak). Pokud se na lidi spíš usmíváte, tedy na rodinné příslušníky, kolegy v práci, spolucestující, spolužáky, tak jednak oni zase budou přívětiví k vám, a den bude víc v pohodě. Takový bezkonfliktní člověk spíš získá lidi ke spolupráci, nebo bude povýšen, má kamarády, kteří mu na oplátku mohou pomáhat. Pokud přece jen na něj dovalí živelná pohroma nebo nemoc, má s kým nést důsledky - a sdílené neštěstí se zmenšuje.
Kdo věří v úspěch, také pro to něco dělá. Má cíl, jde za ním, jedná. Cesta může být dlouhá a může to stát hodně sil, ale pokud je cíl důležitý, optimista to nevzdá. Pokud si naopak jiný myslí "to nikdy nedokážu", tak ani nezačne a samozřejmě neuspěje. Ano, musí to být reálné cíle - nebudu chtít být druhý Jágr, když jsem ženská přes 50, ale když budu 10 letý kluk, můžu to zkusit - nebudu vzdávat to, co dosažitelné je.

Co se týče přímého "přitáhnutí výsledku", mám takovou zkušenost: pokud se události obávám a čekám problémy, dopadne dobře. Proč? Moje obavy způsobí, že se na to připravím, a nakonec zjistím, že to tak zlé, jak mohlo, nebylo, naopak když považuji něco jiného za brnkačku, co zvládnu levou zadní, dobře to nedopadne. Jako příklad třebas maturita nebo zkouška na řidičák a pod. - kdo by se nebál, že může nastat neúspěch, neučil by se a neuspěl. Zkoušky jsou jasné, ale funguje to i v jiných souvislostech - prostě občas člověk něco podcení...