Když si vybereš rasu, kterou zvládneš a pokud jsi schopná a ochotná s ním chodit ven za každého počasí a v každé roční době (čím větší pes, tím častěji a déle), ve zdraví i v nemoci (nebo si aspoň najít zástup) a starat se o něj.

Jen bych ti radil si zjistit co nejvíce informací a vybírat na základě znalostí. Když vidím, jak lidé o psech nic nevědí a rasu vybírají podle toho, která je zrovna v módě a ne kterou jsou schopni zvládnout, tak se mi otvírá kudla v kapse. Pes je jako malé dítě (které ovšem nikdy nevyroste); potřebuje lásku, ale také režim a disciplínu (toho víc). Rozhodně není vhodné si pořídit psa na rozmazlování.

To pak končí minimálně nepohodlím majitele (-ů), v horším případě průšvihy, o nichž čteme v novinách a slyšíme v rádiu a v televizi.

Pri litani se pouzivaji oblbovaky pro psa, takze to tak napul cele prospi. Parkrat se me stalo, ze jsem v letadle primo za mnou mela pidipsa, zjistila jsem to az pri vystupu, celou cestu pres ocean ani nemukl. Jen spise zjistit podminky pro cestovani psa do us , co vse je potreba mit papirove, ne kazde letiste povoluje zvirata, atd.

Kyž jsem v loni letěl do Čech, přes uličku seděla žena jež s věkem začínala již prohrávat boj.
Svému miláčkovi ale zaplatila sedadlo. Vypadal tak nějak podobně jako ten na fotce.
Byl jsem ale překvapen když se dáma šla projít, jak se pejsek choval způsobně. Sedadlo neopusti. Chce to něco podobného. Na procházky ale takovýto pejsek není, ten se nosí v podpaží.

ale přesvědčila jsem se, že ne vždycky odpovídají skutečnosti všechny ty báje o psí poslušnsti, věrnosti a jiných úžasnostech. Třeba Alík dokázal být pěkný prevít. A ani Fifinka to s tou poslušností nepřehání....vycvičená jsem spíš já. Ale , co se týče lítání...zjisti si pořádně všechny detaily....třeba v Anglii musí zvíře přivezené na ostrov, strávit půl roku v karanténě.

záleží na povaze, resp. psychické odolnosti a pevných nervech psa. Mám sestřenici žijící v USA, která na každé léto lítá s dětmi a psem sem k rodičům a po měsíci zase zpět. Labradorka to snáší bez problémů a ani jí nedávají ty oblbováky, přesto prý se na cílovém letišti vždy vyhrne z té klece celá šťastná a vyvrtěná... ale to jsou zkrátka labradoři

Pak velikost - je naprostý nesmysl, že velký pes musí chodit ven častěji než malý, ale opravdu potřebuje ty procházky delší. Zase ale velcí psi jsou klidnější, než většina malých. Ale i v malých lze nalézt klidná plemena.
Zásadně bych nešla do bezpapíráků nebo kříženců, nikdy nevíš, co ti z takového štěněte vyroste.
Srst - krátká je praktická na údržbu, ale všude se zapichuje - do koberce, sedačky, svetru,... Dlouhá je zase náročná na česání, údržbu, ale lépe se doma uklízí. Mnohá plemena se upravují střihem, což si sama neuděláš, a je třeba počítat s tím, že budeš muset nechat psa upravovat.

http://www.amazon.com/WowWee-Wrex-Dawg-Robotic-Dog/sim/B001ALK364/2
rasu neporadím, ale musí to mít vypínač...

pokud chceš prcka, tak by ti určitě vyhovoval Papillon. Je nejenom hezký, ale také velice společenský a hravý, neznám žádného se špatnou povahou. Je to i gaučák, ale i pes, který kdykoliv uvítá procházku.
Papilon je čilá a temperamentní osobnost, s pyšným a půvabným držením těla, s lehkou a elegantní chůzí. Je velice nenáročný, přizpůsobený k dlouhým procházkám, výborně snáší jakékoliv počasí.
Papilon je velice oddaný, miluje všechny členy rodiny a velice dobře se cítí ve společnosti dětí. Je to oddaný přítel a neskonale milý společník. Jsou dva druhy - motýlek a můra, rozlišují se podle uší, můra je má svěšená, motýlek vztyčené.
PÉČE:
Papilon má na srst jen nenáročné nároky. Nevytváří chuchvalce ani zámotky. Alespoň jednou týdně ji kartáčujte a nezapomínejte pravidelně odstraňovat chloupky z oušek.

Pokud chceš něco o málo většího, tak stejnou povahu má Cavalier King Charles Spaniel, je to krásný a moc milý pejsek, ale na rozdíl od motýlka má krátký čumák, který je příčinou zdravotních problémů, stejně tak, jako jeho dlouhé hodně osrstěné uši, péče o srst je mnohem náročnější.

Malý kontinentální Španěl, Toy Spaniel, Continental Toy Spaniel a rozlišené podle uší jako:
Papillon (Papilon, Motýlek) nebo Phalené (Můra).
A Myška má samozřejmě pravdu, chce to papíráka, abys měla jistotu, že ti z krásného štěněte nevyroste něco naprosto nečekaného.
Našla jsem i stanici, kde by měli mít k odběru štěňata na podzim. Ale třeba se rozhodneš nakonec pro vlkodava nebo barzoje, ty nikdo nepřehlédne, nebo něco úplně jiného.

Pes je závazek na 10-15 let. Spíš těch 15. Ven se musí s libovolně velkým psem minimálně 3 x denně, a to za každého počasí. I když je náledí, nebo pičasí, "že bys psa nevyhnal".
Chce to mít spolehlivého "přítele na telefonu", když z nějakého důvodu nebudeš moct jít na procházku. (Různé neduhy, nemocnice, metr sněhu, apod.)
Co se rasy týče, malý pes neznamená malá starost. (Viz veselé vyprávění o krysaříkovi).
Malý, a momentálně módní je např. jorkšír. U nás v domě jich je asi 15. Většina chovatelů zřejmě nepočítala s tím, že i když je to prcek, je to teriér, se všemi vlastnostmi teriéřího rodu. (Viz Zdena Frýbová - Robin).
Nejsem nepřítel psů, ani těch v paneláku, ale neskutečně mě štvou dámy, co stojí v županu a v natáčkách s prvním ranním cigárkem ve vchodu do domu a pes očůrává schody a klade "nášlapné miny" před dům.
Osobně mám radši větší psy, než vzteklé jezevčíky chované v paneláku.
Nikdy jsem nehorovala pro pudly, ale pudlice naší sousedky je vychovaná líp než služební vlčák , neňafe ani nevyje když se panička vzdálí a je moc milá a hravá.
S tím létáním ale nevím, nevím. Nepřemýšlíte, že byste se už natrvalo usadili ? Nebo nemohl by pejsek po dobu Tvého pobytu v USA "kočovat" tady v Praze k synovi nebo k nějaké spolehlivé kamarádce ?

miluje přítomnost pána, takže snáší cokoliv, jen když může být s ním. A základní výchovu - přivolání, sedni, lehni, čekej, zvládne i ten největší trouba - tedy až na výjimky. Čím menší plemeno, tím déle taky žije. Ano, je to jako s dítětem, ale není to drzé ani nevděčné a miluje vás to, i když mu nedovolíte dělat lumpárny.

Kdybys měla psa, tak bys musela každý den ven, třikrát minimálně. Něco jako přítel na telefonu na venčení neexistuje, syna máš asi dost pracovně vytíženého, kamarádky mají své plány, nemoci, atd... Můžeš počítat jen se sebou.
Pes potřebuje výchovu, pevné vedení, potřebuje cítit autoritu, i když váží kilo. Nevychovaný pes obtěžuje své okolí.

Jorkšírku mají rodiče a fenky jsou ještě hysteričtější, nežli psi. Rozhodí je i zašustění novin, takže celý den příšerně ňafou. Bydlet v paneláku, tak je už sousedi vynesli dávno v zubech. Já sama bych jednou chtěla asi bostonského teriéra, měli jsme anglického buldoga, ale ten je příliš náročný na péči (chronické zdravotní problémy, ale zlatá povaha, ovšem nic pro sportovně založené lidi, je to flegmatik). Bostoňák je zjevem podobný fr.buldočkovi, ale nemá jeho zdravotní problémy a je jako teriér hodně aktivní. Pak jsem potkala v horách paní s irským teriérem a úplně jsem se do něj zamilovala. Taky hodně temperamentní pes. Samozřejmě miluju boxery, ale to je už poměrně velký pes. Takové ty gaučáky nějak nemusím, ale někomu může maltézák nebo "piraňka" (ši-tzu) zcela vyhovovat.

Je prča, jak tady každý propagujeme tu svou oblíbenou ráci.
Autorku bych jen chtěla ujistit, že někdy je v letadle větší utrpení "roztomilé" děťátko za zády. Zažila jsem tři hodiny nepřetržitého řevu a měla jsem chuť matku zardousit. Zlatý pes.

Jsem ráda, že jakožto "pejskařka" to vidíš podobně.
Já mám kočky, a přestože vím, že se o ně má v naší rodině kdo postarat, kdybych onemocněla (nebo umřela), už si nevezmu žádné kotě, ale jedině starou kočku v nouzi. Nerada bych, aby mě moji chlupatí kamarádi přežili, nebo bych se o ně už nedokázala postarat.
A to kočky žádný extra servis nepotřebují, nevenčí se (nebo na venkově si jdou ven samy) a člověka v podstatě moc nepotřebují.

A já nejsem přesvědčená o tom, že je pes pro Danielu to pravé.

Já se přidám k těm nesouhlasným názorům... není pes jako pes a co snese jeden, druhý nemusí... kamarádky pes nesnese ani krátkou jízdu autem, je mu zle, celou cestu se klepe a vyje... i když jeho matka a bratr jízdu autem milují a do auta sedají dobrovolně a s nadšením... když plánuješ lety za oceán a zpět, tak bych si asi psa nepořizovala... já vím, že je to super společník, vím, jaké je parádní, když přijdeš třeba jen ze sklepa a pes tě vítá, jako by tě měsíc neviděl a té lásky, radosti, vrtění ocasem a natřásání celým tělem, ale já osobně, pokud bych plánovala takhle cestovat, bych si psa rozhodně nepořizovala...
No, ale jestli chceš někomu udělat radost a aby někdo dělal radost tobě, tak si adoptuj nějaké to vnoučátko bez babiček ve tvém okolí... znám spoustu maminek, co by takhle nějakou babičku uvítaly...
Jinak jestli jsi rozhodnutá za každou cenu mít psa, tak bych to viděla na nějaké to malé společenské plemeno, když už...

Já osobně bych šla do středně velkého psa, který by i ohlídal byt a případně vypadal ostře. Takového mám, cestuje všude se mnou, ovšem ne letadlem. Je to opravdu velká starost, když pes, nebo člověk onemocní. Na gauči se válí také, ale nějakou mrňavou fifnku s mašlí bych nechtěla.

Pes potřebuje jednoho pána (i když ho má rodina), jinak spokojený nebude, protože nebude vědět "čí je". Jen si zvykne na tebe, ujedeš mu, jen si zvykne na manžela, ujede mu. To fakt není šťastné řešení.

Pes na obrázku je grifonek. Grifonci jsou tři, liší se srstí. Najdeš na netu.

Pohlaví - fena dvakrát ročně hárá, musíš ji hlídat, any ji nenakryl nějaký pes, hárání je spojeno s hormonálními změnami, a tím i změnami nálad. Feny obecně bývají citlivější a mazlivější.
Pes bývá dominantnější, přímější, ovšem zase jeho rozmnožovací poud je v pohotovosti po celý rok, protože feny hárají během celého roku, a psovi navíc voní i nehárající feny.
To si musíš zvážit sama.

any rovná se aby
poud rovná se pud

Omlouvám se.

Pes si myslí, že je opuštěn, zrazen, neví nic o tom, že se později zase uvidíte, že jsi ho neopustila natrvalo, myslí si, že ho nechceš, že ho svou nepřítomností za něco trestáš... A je nešťastný.

fenka, pokud jí nechceš na chov, se dá vykastrovat. Ale i tak můžeš mít smůlu, některé fenky jsou voňavé i přes kastraci.
U psů bych s kastrací váhala i když sama mám prcka kastrovaného.

hele, tak mensi upravy - V Praze byl vic se mnou, neb jsem ho nosila vsude s sebou (obchody, kazdej den do prace, dokonce i do kina - to si snad pamatujes). V Boise se dozil ne sedmi let, ale hezkych 14 (coz je celkem rozdil). A ohledne litani to nikdy nebyl horor, ale vzdy vsechno slo bezvadne, i let 4 letadlama sem, neb jsme vzdy zasla za veterinarem, a Mura celou cestu spokojene prospal. (proto taky lital vsude - recko, spanelsko, amerika - kdyby to byl horor, tak jsem s nim asi nelitala tak casto, ne?)

Co se tyce tvyho budouciho, potencionalniho psa - tak jsem ti uz vysvetlovala, ze na takovej kratkej let, jako je Praha -NY ti (stejne jako me tenkrat) staci cesta k veterinarovi a dat psovi prasek na spani a on i ty jste v pohode. (pes je zvyklej stejne spat hodne hodin) Podivej se jak casto litas - neni to vic nez jednou rocne - a to si myslim oba zvladnete uplne v pohode (to neni jako let sem, 4 letadlama a pres 30 hodin a neni to buhvijak casto (hahahha).Takze tvuj problem - jak se psem litat - neni zadnej problem, nebot jednou rocne to zvladnete oba.

Ohledne pohlavi - ja bych ti po zkusenostech - doporucila fenecku, ale nechala bych ji asi "upravit". (i kdyz vis, jak strasne jsem proti "uprave" psa, - tak pro tebe by byla uplne perfektni - klidna, mirna a vycurana na jeden pokus) Ohledne rasy - proc si nekoupis taky bolonaka, jsi na nej zvykla a vis jaka je to rasa. Mas ale hodne moznosti - ale kazdopadne bych nesla pres 5 kilo. Taky bych si pesa koupila nejpozdejc v zari-rijnu, aby na zimu uz byl vytrenovanej.

a to je dnes vse pratele.

Především patřím spíš k těm, kdo nedoporučujou. Pes je příliš mnoho vomezení a zodpovědnosti, zvlášť pro člověka v městským bytě, kterej pravidelně cestuje. Nevěř tomu, že pes změní tvoje pohybový návyky a potřeby, to funguje jenom první měsíce v počátečním nadšení. Takže pokud nemáš ty sama přirozenou potřebu dlouhejch procházek či běhání, se psem to nakonec skončí u krátkýho nezbytnýho venčení, k jeho smůle.

No ale když už teda bude verdikt znít, že psa jo, pak bych se držel toho, co tu píše třeba Myška. V každým případě bys měla jít po co nejklidnějším temperamentu, tj. hledat zaprvý co nejklidnější rasu (např. plemena vhodný pro výcvik na asistenční psy) a pak v rámci tý rasy co nejklidnějšího jedince. Klasická začátečnická chyba je vybrat z vrhu štěňat to nejživější, "nejšikovnější", co se "má nejvíc k světu". To totiž bude ten hyperaktivní dominantní parchant, kterej reaguje vždycky a na všecko, staví si hlavu, musí bejt často srovnanej silou atd. Takže až ti pan chovatel ve vrhu ukáže štěně, který je takový "nanicovatý, mouchy snězte si mě" a podobně ho bude hanět, tak věz:To je von! Fenky jsou obecně zvladatelnější, ochotnější poslouchat a učit se. Ale všude jsou výjimky.

Jsou tu dvě velký neznámý: 1. Nikdy nevíš, jakou povahu bude mít tebou vybraný štěně. 2. Nikdy nevíš, k jakejm výsledkům povedou všecky výchovný a výcvikový chyby, který nutně uděláš, pokud nejsi zkušenej cvičitel.
Pak se ještě nabízí jako docela dobrá příležitost pes z útulku, ale asi bych se snažil přes někoho spolehlivýho, kdo se s provozovatelem dobře zná a komu on řekne pravdu o nátuře toho kterýho psa (a nebo tam jít s nějakým fakt velkým znalcem psí duše). Už jsem viděl pár útulkovejch miláčků, který byli neskutečně vděčný, vochotný, poslušný a klidný, aniž by prodělali jakejkoli výcvik, prostě jen pro ten fakt, že je konečně někdo na ně vlídnej a má je rád.

Nejhodnější a nejlíp se chovající psi, který jsem v životě potkal, byli voba z útulku. Ale je to samozřejmě taky velká sázka do loterie.

nedá se to srovnat. Pes furt bojuje o pozici ve smečce, zdrhá ti a disciplinovaná budeš časem ty. O nějaké obraně si můžeš tak akorát nechat zdát. My jsme s Peroutkou zkošeli, jestli mě ten pes bude bránit, tak mě Peroutka jako škrtil a já jako volala o pomoc a Alík naklusal a rafnul MĚ!!!!! Na chlapy prostě není spoleh. Na fenku dáváš bacha dvakrát do roka a pak máš pokoj, nezdrhá ti, naopak - hlídá tebe, abys nezdrhla jí. Zatímco Alíka jsem mlátila novinama imrvére, na Fífu jsem dosud nemusela sáhnout. Večer jí řekneš:"Tak a teď postýlka a hajinky" a ona zaleze do svého pelíšku a necupuje ti ani gauč, ani křesla, ani vchodové dveře.

máme psa a kupodivu, necupuje ani gauč, ani křesla, ani vchodové dveře, ba ani papuče, ponožky, rukavice nebo třeba jiné věci, co psi běžně cupují... a nebojuje o pozici ve smečce, nekouše nás ani když blbneme a šílíme a lechtáme se a řehtáme a kvílíme a tak dále... a jak říkám, asi ho nakazila moucha tse-tse, protože většinu dne a celé noci jen spí a spí a ožije v tu chvíli, kdy vstanu já a chystám se někam jít... někdy jen do koupelny, kuchyně, jiného pokoje... to se pak akorát přesune do jiné místnosti, najde si vhodné místo a pokračuje ve spaní, dokud neudělám pár kroků a nezmizím mu z dohledu...
Hm, kdyby nečůral vestoje s nožkou nahoře, fakt bych si teď myslela, že mám fenku

Jinak nic ve zlém, jen mě to nedalo a po tvém komentáři jsem tohle prostě musela napsat...

Moc záleží na jeho pánovi, víš. Pokud nezvládne výchovu, dopadne to jako u vás.
Můj první i druhý pes (a píšu pořád o psovi - samci) dominanci zkusili každý jednou, srovnala jsem je a do konce života neměla s jejich dominancí vůči mně, se snahou šéfovat smečku, problém. A to ten druhý byl vůči jiným psům dominantní velice.

Nemám sice zkušenosti s létáním s pesankama, ale milují auta, máme odzkoušenou Prahu, Brno , Krkonoše, Jeseníky, Beskydy, s výjezdy z Ovy. Mám pesanky dvě, zlatou retrívřici(34kg), papírovou a nechtěného křížence yorka se silky teriérem(4kg).
Oběma jsou čtyři roky. Po prvním týdnu společných bojů si Bia, větší vydobila své místo velké šéfky, malá pochopila a ustoupila. Od té doby si rozumí senzačně.
Malému psovi stačí kratší procházky a pokud je to fenka, pak dřepne dvakrát a máš odbyto. Velká fenka chce běhat a chodit a neudělá bobek dokud jí neukážeš že se jde fakt domů.
Jako kamaráda opravdu dotekového bych doporučila malou Enynku, jenže jak ji naklonovat. Ta mne bezmezně miluje. Nedělá nic čím by rušila sousedy, sondovala jsem a všichni ji chválí. Vůbec není slyšet. Je to opravdu kontaktní pes. Sednu si, ihned mi sedí na židli za zády a hřeje a tiše si to užívá. V křesle buď na klíně a nebo na boku a dotýká se stehna. Přes den si leží na různých místech podle nálady a večer když se jde spát mi hupne do postele a potřebuje se dotýkat, za krkem, na zádech, stulená na boku a dotýká se zádíčkama.
Prostě kontaktní pes. Myslím si, že jsem to způsobila já. Když mi byla přinesena jako hubené malé klubíčko. byla jsem zrovna nemocná a víkend jsem trávila v posteli, takže jsem si ji užívala pěkně na sobě přikrytá peřinou.
Když něco dělám a nemám na ni čas, přitulí se v Bie a leží jí v náručí přitulená a spokojená. Bia ji v těhle chvílích má jako své štěně.
Jo a štěká jen když k nám někdo zvoní.
Jinak papírový pes nezaručuje zdraví. Bia má nemocné klouby páteř i lokty. Enynka je kříženec a je zdravá jako řípa. Tolik co mohu napsat o mých zkušenostech.
Osobně si myslím, že Enynka v letadle, pokud by byla u mne, byla by přešťastná. Konečně bych nedělala nic a mohla se jí věnovat. Nevím jak s čuráním. Mám vyzkoušenou 12-ti hod. noc. Ale to spí. Přes den max.8 a většinou po 5-ti hod. venčím.
Kočku jsem nikdy neměla tak nevím.

Má zdravotní problémy, nebo má vyšší DKK a DLK jen zjištěnou?
U tak malých plemen, jako je york, se stupeň DKK a DLK vůbec nezjišťuje.
Vadí mi, jak lidé srovnávají nesrovnatelné.
U velkých plemen se vyskytuje DKK i DLK. DKK se u většiny velkých plemen sleduje povinně delší dobu, roky, u některých plemen desetiletí, u NO několik desetiletí. DLK se sleduje poměrně krátkou dobu a zdaleka ne u všech plemen. Vysoký stupeň DKK je vadou vylučující jedince z chovu. Přesto se na takových zvířatech "dělají" štěňata bez PP. Ale to zájemci o štěně množitel neřekne.
Je také fakt, že i když se vylučují důsledně z chovu jedinci s vysokou DKK, pořád se rodí - i po rodičích a dalších předcích s nulovou DKK - štěňata s vysokou DKK.
Ale ne každý pes s vysokou DKK má zdravotní problémy, kolikrát psi s nejhorším stupněm DKK 4/4 jsou pohyblivější než jedinci s DKK 2/2. Je to totiž individuální.

my ted máme doma 6 malých štěňátek....
To je vám teda frkot, to vám řeknu...

nejsem doktor, jen vidím začínající problém s chozením. Dcerka pracuje na veterině v Brně a nechala si tam dělat rentgen.
Měla jsem fenečku yorka, papírovou a měla čtyřku, špatně chodila. Pravda že rentgen nedělali jen to pan doktor hrdě určil pohmatem a skouknul její chůzi. Ale jako laikovi mi to stačilo. Takže jsem zažila dva papíráky a mám křížence. Nesrovnávám velkou a malou rasu. Jen podotýkám že papír nic nezaručuje.

konkrétních rodičů, a že ti rodiče a další předci mají vlastnosti a vzhled typické pro plemeno, a že tito předci neměli DKK vyřazující z chovu.

Naopak, čím vzácnější papírová rase, tímpravděpodobnější je u ní příbuzenské křížení a tím pádem i větší pravděpodobnost dědfičných chorob. S voříškem taky nevíte kdo s kým o čem pro koho, ale jsouto plody lásky a příroda většinou zařídí, aby to dopadlo dobře. Někdy je to dost překvápko. Maminka naší Fifinky vypadá jako kokršpaněl, zatímco Fifinka je jasnej německej ovčák. Ten frajer, co její maminku zbouchnul je prej pravej policejní....Fakt je, že nás Fífa hlidá jak šílená a nic jí neuteče. Ríkáme jí "Kelišová", protože věčně visí z okna a sleduje, jestli nám nehrozí nebezpečí.

protoze psi jsou nejlepsi pratele. Ale potrebuji rezim a prochazky a cim starsi - tim vic miluji rutinu.
Nas ctvernohy dneska uz dedecek "nam byl porizen", kdyz jsme planovali, ze na danem miste uz zustanem nafurt. Ale clovek mini,... Takze s nami proletal 3 kontinenty. Pravdu rici, vzdy jsem trnula a legrace to pro nikoho nebyla. On to vzdycky zvladl perfektne - ale to byl jeste mladenec plny sil a sebevedomi. Dneska uz mu zustalo jenom to sebevedomi. Pokud uz musis letat se zviratkem doporucuju British Airlines. Jsou fakt dobri co se tyka starostlivosti o letajici pejsanky. Stejne ale - letani neni dobra vec.

A co se tyka porizeni pejsanka - vem si utulkoveho. Zachranis jednu psi dusicku od zleho, to na zacatek. Nevim, jak je to v CS, snad podobne - ale tady v Kalifornii je adopce pejska trochu jako seznamka. Das svoje udaje a pozadavky a oni te "seznami s idealnim partnerem". Samozrejme budes informovana o zdravotnim stavu sveho nastavajiciho. Tak nejak by to melo fungovat i v Novym Jorku, takze s tim muzes pockat, az zase poletis tam. Krome toho, je jeste jedna moznost a to zkusit si pejska "na dobu urcitou". Muzes se prihlasit jako "foster parent". To znamena, ze se budes o pejska starat jenom nejakou dobu, nez mu najdou staly domov. Je to jine, nez mit sveho staleho pesana, ale zase nemas problemy s letanim a citis, ze delas fakt dobrou vec. Pro sebe i pro chlupace.

Nevím, jak v jiných útulcích, ale v největším pražském v Tróji už dávno upustili od seznamky se psem, kdy se dalo za ním několikrát dojít a vzít ho na prochajdu a prý v tom stále pokračují. Nám prcka rovnou vrazili, už je to sedm let a dělejte si s ním, co chcete. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme. Zpětně jsme se dozvěděli, že jsme už čtvrtí majitelé, před námi ho třikrát vrátili.Pochopitelně, nebyl vůbec naučen čistotě, vlastně neuměl už dvouletý pes vůbec nic. Naštěstí je chytrý a učil se rychle, ale i tak má sklony k dominanci a musí být setrvale pacifikován, buď mnou nebo druhým psem. Ale i tak stále zkouší, jestli by nám nemohl velet, prostě německého pinče i přes křížení v sobě nezapře.