Tak jsem zas vyrazila na dobrodružnou cestu do hlavního města. A jak jsem se vracela domů, tak vám to bylo celkem dobrodružství... od Smíchovskýho nádraží k Barranďáku jsme jeli přes půl hodiny a -tímto se omlouvám všem majitelům bílých superaut - ale tentokrát byl na vině někdo jiný. Konkrétně kamion smíchovského pivovaru, který se překlopil...

a posypal tento úsek Strakonické rozbitými prázdnými umělohmotnými basami a plnými lahvemi prazdroje včetně, takže pěkně umyl silnici pivem značky Staropramen. Musím přiznat, že dost cestujících mužského pohlaví při pohledu na nehodu zamáčklo hojné slzy lítosti. Někteří dokonce zaštkali.

     No jinak to celkem šlo, dojeli jsme na čas, já vyřídila různé pochůzky, stavila se v lékárně pro léky a jela čtrnáctkou k Masaryčce, abych se vydýchala v bytě u svého synka. Jak tak lezu z tramvaje, slyším najednou:"Dobrý den, paní vedoucí", on tam stál „pan ředitel" - prodával pro změnu " ČESKOU KUKUŘICI", tentokrát pouhé dvě kačky za palici. Jasně, neodolala jsem a opět zakoupila 10 + 2. Při té příležitosti jsem si uvědomila, jak velice se časy změnily. Není to tak dávno, co se lidi pídili především po výrobcích zahraniční provenience, pokud možno co nejvíc zápaďácké. Když člověk zblajznul holandskou mrkev, tak si hned připadal jak milionář.

     Nicméně, čas oponou trhnul a změněn jest svět... minulý týden jsem si omylem místo do čtrnáctky sedla do trojky a míst do Kobylis jsem dojela k tržnici do Holešovic. Musím přiznat, že tam už jsem taky hezkých pár let nebyla. A zírala jsem... Hala 22  je věnována "Farmářským trhům". Maj tam všecko možný, včetně automatu na "vopravdický mlíko od pravých krav"  a tam fronta jak za komárů na mandarinky před Vánocema. Ale jinak jsem byla fakt uchvácená.