i moje děti ji milovaly, ovšem vnučka už ne, našla si jiný žánr - víš, Paulo, je skvělý, že tvoje děti vůbec čtou - dneska je to skoro zázrak. Za sebe - čtu, čtu, čtu. Za moje děti - čtou. Vnoučata - vnučka v pubertě - románky o lásce - jak jinak, dvoročáci cokoliv, co má obrázky /někdy bohužel sáhnou do mé knihovny a i bez obrázků - zuřím / . Já čtu úplně všechno - pro jistotu, abych něco náhodou neprošvihla - jsem docela postižená, všechny činnosti dělím na ty, u kterých se dá číst a u kterých ne. Proto nesnáším žehlení, vyšívání, luxování - no i ten net mi bere hodně času - ne, že né.

ja mela rada i Foglara i "Pousti a Pralesem". Ty jsem cetla tolikrat, ze si dodnes pamatuju ilustracni obrazky.
Me dite cetlo odmalicka a hodne, travili jsme spolu hodiny a hodiny od cteni obrazku pres pohadky atd. Ale v puberte jako kdyz utne. No a dneska ma 23 a cte zase a rada. Dokonce si vybira dost dobre knihy, coz mne tesi,

Stejně tak jsem se zakousla do mayovek. Všechna díla těchto dvou autorů vlastním. Kniha Pouští a pralesem byla taky jedna z mých oblíbených. Pak nesmím zapomenout na Julese Vernea, Alexandra Dumase, a především Waltera Scotta. Také na E.T.Setona, J.F. Coopera. Tyhle knihy mne formovaly, dívčí romány jsem ráda neměla až na jeden - Dívka v sedle od Sieglinde Dickové.
Dnes čtu moc ráda české historické romány od Ludmily Vaňkové, historickou faktografickou literaturu zaměřenou na české země v období středověku, kynologickou literaturu. Romány ze současnosti mne moc neberou. Stejně jako žánr sci-fi.
Moji kluci prošli též obdobím foglarovek a mayovek, ale Verne je už nezaujal. Baví je docela sci-fi, a mladší rád čte kontroverzní knihy, třeba o Krejčířovi.

dětských knížek máme doma , že bychom s nimi mohli na trh. Proto jsem asi před dvěma lety udělala v létě čistku a některé knihy na horší /socialistické/ úrovni vyházela. Drtivá většina ale zůstala. Děti dostávaly k narozeninám, svátkům a vánocům navíc věnování na přední straně knihy. Rychlé šípy začaly vycházet po revoluci i v takových tlustých sešitech, kolegyně v tiskárně mi upravila hřbety , tak aby byly pevnější. Za mě bývala mimočítanková četba v první třídě byly pohádky a povídky pro malé čtenáře, pak bylo letadélko Káně, Bobeš, Poplach v Kovářské uličce, Robinson, Babička, Výlet pana Broučka. Pak nás hodně braly dívčí romány od Rudolfa. Dcerám se líbila hodně Heidi, děvčátko z hor, Jana Eyerová. Syn Štorcha, potom spíš encyklopedie, teď má koníčka četbu vojenské historie a má spoustu knih v němčině.

dostal tusim k 14 narozeninam treti dil cehosi (po cem velmi touzil), melo to bratru 600 stranek. po vecerni oslave a spapani dortu usedl s knihou do kresla a zacetl se. rano vstavam, mysacek uz zas sedi v kuchyni v kresle, ma tak 20 stranek do konce. rikam: "jeje, ty to budes mit uz skoro docteny."
"jo," pravil mysacek. "uz po druhy."

pokousim se cist i dceri, ale zatim ji pohadky vubec nezajimaji, nejradeji kramari supliky :-).
Zaujala me vzpominka na hodiny cteni, kde jsme cetli knihy na pokracovani. Ac cely zivot knihy miluju, tohle predcitani bylo pro me muceni. Zaprve, nez to nektery spoluzak prelouskal a prekoktal, mela bych to prectene tak trikrat, zadruhe vyber knih mi absolutne nevyhovoval. Robinson Crusoe byl zdlouhavy, Babicka obstarozni stejne jako Vylet pana Broucka, Rychle sipy (po revoluci) me zase nejak neoslovili, bylo to o klukach pro kluky... Maleho Bobse jsem vyslovene nesnasela, ta kniha byla depresivni. Ale abych jen nekritizovala, libili se mi treba Lovci mamutu nebo Deti z Bullerbynu.

ta byla celá ve znamení tancování a knížek, 3věci jsem dělala, škola, taneční kroužek a knihy, přečetla jsem hafo knih ze dvou knihoven,co jsem našla doma, co jsem ukecala k narozkám a vánocům. Od pohádek, po Rychlé šípy, Ty jsem brala bráchovi, měl všechny díly, celé sbírky a nechtěl mi je půjčovat, tak jen tajně. To bylo dobrodrůžo. Mé děti taky čtou, rády, moc rády. Dcerce sháním vybranou četbu k maturitám a všichni které oslovím si ťukají na čelo, proč si nenajde výcuc na netu. No vysvětlujte že si vybrala tak nádherné knihy a těší se až se začte.Sice bude fuška je sehnat, ale zkouším, no?

po mně synek, a ta malá už taky....nejoblíbnější věci jsou pro ni kostky a - knihy. A to je dobře.
Oblíbených titulů máme mraky. Teď momentálně jsem zabořená do tajností Vatikánu. Michal čte nějaké hobbity a zeměplochy a Naty krtečka...jen chudák snacha technickou literaturu v angličtině...

čteme, čtou, každý něco jiného, dcera už začíná číst to, co jsem četla před 20-15 lety já.

jo, ale v pubertě to měli jinak, dcera měla období kdy nečetla vůbec, nepočítám-li časáky, byla jsem smutná, že se ochuzuje o tolik krásných zážitků, naštěstí to přešlo a začla znovu a jinak, od dívčích románků po pauze skočila rovnou do Remarqua a Motýlka, teď přes léto si na brigádu brala detektivky.

chtěla jsem napsat wendy, jak je ten krteček fascinující postava, my jsme na něm vyrostli, naše děti taky a teď už i vnoučata...od toho jsem skočila do vzpomínek na své děti a napsala jsem to wendy místo původní úvahy o krtečkovi...začínám jet s kopce

Prosím, napište taky co čtete vy dospělí a dospělé, potřebovala bych nějaké doporučení na dobrou knížku, nějak nemám co číst. Díky

Pro všechny čtenáře ze Severní Ameriky bych ráda doporučila www.czech-books.com Je to kanadská firma a má velký výběr, hodně knih také v překladu z obou jazyků. Dostala jsem tam Cizinec a Krásná Paní když byla v Praze vyprodaná, dokonce i nádherné stolní kalendáře, slovníky, atd. Rozhodně to stojí za kouknutí.

mají samozřejmě i DVDs a CDs, myslím že můžete být příjemně překvapeni.

teď Kokain, od Carra.
Před kokainem v létě na střídačku s dcerou - Mormonku a napínavky pro ženy od Fielding a Lisy Jackson, lehoučké čtení, jsou fajn, ale musím je prokládat, dvě za sebou by přečíst nešly, je to na jedno brdo. Vyvolená k smrti a Osamělá smrt (L.J.) a Ještě mě nezabíjej (Field.) a 3x detektivka od dcery M.H.Clark.

Po kokainu o dlouhých večerech dlouho odkládané (protože tlusté a na hodinové čtení jsem teď neměla čas) Divoké detektivy.
Student mi dnes vyzvedne Třetí poločas, se studentskou slevou 10% vyjde levněji než z netu s poštovným a balným a studentovi umožní nákup dalších knih, když už tam bude, žejo...
Po něm přijde na řadu taky dlouhovečerová trilogie Stiegova, prodávají se i jednotlivé díly - Dívka...vosí hnízdo, Dívka...oheň, Muži...ženy.
Ted mi dochází, že na podzim jsem si nachystala samou temnotu :-)

To jsou knížky co jsem četla, čtu nebo budu číst, protože už jsou doma.
¨
A na zimu mám zálusk na Skleněný pokoj a Mendelova trpaslíka. To taky nebude zrovna řachanda...
Docela bych uvítala tip na něco vtipnýho, veselýho, milýho. Nového, ne klasiku jako Saturnin, Zvěrolékař, Tři muži ve člunu, ani Proč bychom se netopili a další Proč bychom se...atd. Ty jsou doma a stokrát ohrané.

Nějaká nová humoristická novela, kdyby byla:-)

a doufám, že z kin úplně nesmizí film Muži, kteří nenávidí ženy, dřív, než tu trilogii přečtu. Nechci si kazit dojem z knížky. Tak bych měla asi přehořit pořadí.

nejoblibenejsi prvni detskou knihu asi nebudete znat - jmenovala se Bumbulin a Cvrčínek a moje deti tuhle knihu neprecetly pac ji mela neter, a dokud byly moje deti zrale na Bumbulina, tak jsem ji nemohla z netere, ktera ji miluje do dneska, vyrazit. Jinak ja jsem cetla, a deti ctou - hodne. Ja ted uz bohuzel ne.

Bb2 já jsem přečetla všechny tři knížky, nevím jak daleko jsi, u první jsem slintala a nemohla jsem se odtrhnout. U druhé už to bylo trochu vlažnější a ta třetí neví, asi trochu zklamání, ale víš jak, je to věc názoru. Film bych ale vidět opravdu chtěla.

Kdyz byl muj Pavlik malej, tak jsme spolu cetli cesky Birlibana od Eduarda Petisky, znate? Manzel pak cetl v holandstine knihy od Roal Dahl. Ted je dospelej a cteni neni jeho hobby.
Knizku kterou mam ja moc rada je Meduza - J. Loukotkova.

Birlibana teď čteme vnukovi, už asi podruhý. Já jsem na základce četla jako o život. Potom nastal útlum. Teď zase čtu. Dětem jsem četla a četla. Dětských knížek jsme měli moc a moc. Bohužel jsem většinu neuváženě rozdala a teď je za draho znovu kupuju. Ale ráda. Dospělci děti čtou velmi málo. Doufám, že je to ještě chytne.

foglarovky a Skaut souvislost opravdu maji. Foglar byl skautsky vedouci s prezdivkou Jestrab. Jeho knizky Pod junackou vlajkou a Devadesatka pokracuje se odehravaji na skautskych taborech.
Ja byl clenem druziny Lisek brnenskeho oddilu 18. az do zruseni Skautu komunisty. Musim trochu cynicky rict, ze pro me to zruseni prislo v pravou chvili, protoz byl stejne cas roztahnou kridla a zacit trampovat.
Knizky jsem cetl podobne jako Myska. Nejvetsi dojem na me udelal Rolf zalesak od Setona.
Zajimave je, ze kanadsky prirodovedec E.T.Seton stal u zalozeni skautingu, ale pozdeji se utrhl a zalozil Ligu lesni moudrosti, ktera v mnohem cerpala od indianu a kde brali i holky.
V te dobe cin zajiste odvazny......

Teď už to nejde, nejni čas. Ale nějak mě to nemrzí, myslím, že to podstatný jsem přečet, nejen z krásný ale i duchovní literatůry. Tak až jednou budu starej dědek, zase se ke knize vrátim, jestli na ty blechy uvidim . A tak mi z těch dob zůstala slušná knihovna. Jsem rád, že děti čtou, vobě, jako divý. I synek, maniak do počítačovejch her, si čas na knížku najde. A teď zrovna dostal dvě k narozkám a fakt z nich měl radost. Ňáký ty Mikulášovy patálie a tak. Dcerka má historický vobdobí, protože Pottera už přečetla . No a tak čte Loukotkovou, nejdřív si ji musela teda slepit izolepou, jakej to byl salát, stokrát přečtenej. Stejně jako kdysi mně i jí dnes mění pohled na dějiny a dějepis, už to nemusí bejt ta trapná školní nuda. Těším se, až dosroste do Toulek českou minulostí, to je můj zamilovanej cyklus, čet jsem to už kdysi v MS, pak začal kupovat knížky, teď vychází vobčas další díl, tak ten dycky dostanu vod rodičů pod stromek a hned na Štěpána udělám výjimku ze svýho "nečtení" a zchroustám to skoro na posezení (poležení).
bb, nic moderního ti evidentně nemůžu poradit, páč už nemám přehled. Tak snad další klasiku, ale pochybuju, že bys to nečetla: Pan Kaplan od Lea Rostena v nepřekonatelným Přidalově překladu. Mimochodem, já když se chci dneska rozveselit, pustim si prostě k práci do uší libovolný představení Divadla Járy Cimrmana a je vystaráno. Pro mě už lepší humor proste nejni, i když už to mám miliónkrát vohraný. Vždycky mi to přišlo vo několik pater vejš, než všichni ty vopěvovaný Šimci, Grossmani, Horníčci, ba promlouvá to ke mně víc než W V, nic s tim nenadělám.
Jako dítě jsem úplně nejvíc miloval Broučky s Trnkovejma vobrázkama, Birlibána, Letadýlko Káně, Verneovky a knihy Vikinga Vika. Jo a nesmím zapomenout na Neználka, toho jsem prokouk až jako dospělej, co to se mnou hrál za nepěknou hru . Ale vdpustil jsem mu to a četly ho i děti.
A jestli bych měl na konec napsat, kterou knihu bych nedal ani za nic, tak je to Medvídek Pú, páč tam je schovaný úplně všecko, jen to umět přečíst.

syn tedy začal tak nějak víc číst až nyní a chodí nám do knihovny na Pratchettovu Úžasnou zeměplochu, dcera se dala hlavně na klasiky a obchází nyní antikvariáty, začala sbírat všechna možná vydání knih od Exupéryho, a my s manželem jsme stále věrni Zeměploše... no a když vezmu pár knih, které mi zůstaly v hlavě napořád, tak třeba Navzdory slavík zpívá od Loukotkové, Odvrácená strana půlnoci a Vzpomínky na půlnoc od Sidneyho Sheldona, stejně jako ostatní jeho knihy, třeba Nic netrvá věčně, Věř ve svého boha, mého oblíbeného Zane Greye musím vzpomenout také, ač je to vždy takové jiné, musí přijít nějaká ta správná doba a pak zase zhltnu všechny jeho knihy jedním dechem a pak je zase nadlouho nemusím, miluju knihy od Obermannové, krásně se čtou také knihy Martiny Cole, taková Hanebná kráska, taky ráda čtu knihy od Toma Clancyho, bezva vzrušení, no a taky nesmím zapomenout na Fredericka Forsytha, skvěle napsáno, no a taky se pěkně četly knihy Jaroslava Černého, třeba Bú, znělo dolinou, I chlapi někdy pláčou, I blbci někdy pláčou, pro lehké a krátké oddychové čtení pro ženy bych doporučila Simonu Monyovou, knihy krásně ze života, a třeba Prsatý muž od Formánka taky nebyl špatný... ale kdo má rád romány a čtení pro ženy, tak doporučuji taky knihy Sandry Brownové... taky se to čte jedním dechem... ach jo, je tolik krásných knih...

že jsi mi připomněl Medvídka Pú, toho jsem jako děcko milovala. To ovšem byla ta původní Milneho verze, mám pocit, že teď ho děti znají spíše jen v úpravě Walta Disneye. Taky vzpomínám ráda na Malého prince, ale toho jsem ocenila až později. Všimli jste si, že v knihovnách je zařazen do četby pro děti 6 - 9 let? To si myslím, že si ho ještě vůbec nemůžou vychutnat. Výborná byla taky Škola Malého stromu.
K Toulkám se vracím neustále, podle mě jedna z nejlepších knih o historii, protože jako jedna z mála zobrazuje dějiny v souvislostech. Ze stejného důvodu mě nadchli třeba Svatí kacíři o Konstantinovi a Metodějovi.
Z beletrie mám ráda Irvinga - Modlitbu za Owena Meanyho, Hotel New Hampshire, Pravidla moštárny a samozřejmě Svět podle Garpa. Jinak jsem zvrhlík, který se odreagovává thrillery. Milénium od Stiega Larssona už mám za sebou a musím souhlasit s Paulou - do třetího dílu už jsem se nějak nemohla začíst.
Syn skoro nečte, až na pár kousků fantasy. Nedokopala jsem ho ani k povinné četbě k maturitě. Škoda, ale co nadělám. Dcera se od dobrodružných knížek pro děti přes dívčí románky v rané pubertě dostala ke knížkám pro dospělé. Nejradši má psychologicky laděné, o vztazích - Annu Gavaldu ( Prostě spolu, povídky Kdyby tak na mě někdo někde čekal, A taková to byla láska ), Zadii Smithovou ( Bílé zuby, Sběratel autogramů, O kráse ). Nedávno jí její kluk doporučil Forsytha, myslela jsem si, že to nebude její parketa, ale líbil se jí.

Jen tak namátkou co se mi v poslední době líbilo - Joanna Trollope: Děti těch druhých,Ian Banks: Vraní ulice, Carlos Ruiz Zafón: Stín větru a z těch thrillerů skoro vše od Gerritsenové, Kellermanna, Deavera, Connellyho a Kathy Reichs - ta má vždycky v názvu knihy nějaké kosti, protože její hrdinka i ona sama je soudní antropoložka.
Ale jestli chceš něco fakt odpočinkového, tak dobrá je Monyová, co ji zmiňovala Vodoměrka - nic hlubokého, nad čím bys musela dlouho přemýšlet, je tam humor a čte se to jedním dechem.

mluvi obe dve deti perfektne cesky. Bylo to tenkrat jeste na Medvedim potoce, nemeli jsme televizi ani video a ja byla tenkrat hodne nemocna,manzel varil a staral se o domacnost a ja jsem cele dny cetla detem i jemu. Vsichni to milovali, precetla jsem od Vilu Amalky, Birlibana, Rumcajse, celeho Foglara a stovky dalsich az potom po Vinnetoua (prekladala ho ze slovenstiny, coz dodnes povazuju za zivotni uspech. Misha cetl pak na co prisel,kdykoliv a kdekoliv, Olina zajimal jenom Vlcak Kazan. dneska se oba zajimaji o knihy od Zacharii Sitchina, Olin miluje historicke romany Kena Foleta. Jinak knihy jako Zakazana historie. Zakazane nabozenstvi a podobne. Ja se pamatuju ze v jejich letech jsem premyslela nad Pastyrkou putujici k dubnu a milovala Paralovy Milence a vrahy. Jinak ted moc nemam tuseni co v Cesku vychazi uz jsem tam dlouho nebyla.

Vracím se k nim vlastně pořád. Nejoblíbenější a tudíž "nejočtenější" mám druhý díl.

A jestli bych měl na konec napsat, kterou knihu bych nedal ani za nic, tak je to Medvídek Pú, páč tam je schovaný úplně všecko, jen to umět přečíst. smilies/grin.gif

z medvidka pu u nas citujeme skoro tak casto jako z cimrmanu

jsem rada, ze jsi spomenula Zadii Smithovou [], mam ji moc rada. A moc doporucuju Jonathan Safran Foera a jeho "Vsechno je osvetlene", aspon takovy je muj nesikovny preklad "Everything is illuminated". Ale vim, ze to vyslo i v cestine. Nasla jsem ale vice prekladu. Moc a moc doporucuju knihu i film, oboje stoji za to. Snad v poradi film a kniha.

A vzpomnela jsem si na Bambiho. Taky milovana kniha.
Nesmim zapomenout na E. Storcha a jeho Lovce mamutu, ani nespocitam kolikrat jsem je cetla. A Tarzana a Winnetoua. A pak nase hratky na indiany, ja byla dycinky za Rybanu, i kdyz blondatou a modrookou; musela jsem tezce presvedcovat o me vhodnosti.

Míšo2, dík za tip. Ženské tématiky mám nějak dost, tak snad najdu brzy nějakého nového Saturnina, pana Kaplana nebo Herriota

Birlibán, myslíte toho hnědého voříška? Vycházel na pokračování v Ohníčku. Ten mi chodil v úterý. Na úterý jsem se strašně těšila, protože 1) jsem měla odbyté nejhorší nejdelší školní dny s odpoledkou, ve čtvrtek už byla odpoledne jen hudebka. 2) mezi školou a večerní anglinou jsme šli do bazénu, 3) večer v posteli jsem si četla Ohníček a začínala jsem Birlibánem.
V některém časopisu, snad to byl taky Ohníček, to už nevím, vycházel Tintin na pokračování. Dobrodružství Tintina, tak nějak. A právě v tuto chvíli běží na ČT2 :-)

U nás se Ohníček nekupoval, tedy ne pravidelně. Byla to nárazovka, třeba když jsem byla nemocná.

Já jsem měla ráda něco o doze Cirovi. Ale už si nějak moc nevzpomínám, jestli to byl komiks, nebo články... Je to dávno.

byl taky Birlibán vořech. Jinak je to jméno kluka a měl mańáska zajíčka Janečka.

i za připomenutí Cira, na toho jsem už úplně zapomněla! ano, kluk a Cir, myslím, že to bylo kreslené šedobílé

Pamatujete si někdo, jak v ABC na zadní straně uveřejňovali různé komiksy? Tak jediný co mne zaujal a pamatuji si ho dodnes, i když nevím, jak se jmenoval, je jak se skupina lidí přenese cestou do jižních Čech do středověku a skončí v blízkosti tvrze Stráž nad Nežárkou. A jejich další osudy.

ano, Havraní doga, tak se to jmenovalo, to je pamatovák. "Hrál" tam kluk a doga Cir. Mám dojem, že toho psa někde našel? Kluk neměl sourozence, nevím jestli i tatínka. Nějak se mi to prolíná s příběhem psa, jemuž umřel slepý pán. Ale to byla asi knížka, Bílý Bim černé ucho...

ruský autor, natočili podle toho i film, hrozně dojemný

tak to si pamatuju, hlavně ten konec, jak zjistil, že měl autonehodu a že se mu to patrně všechno zdálo... a na ruce měl ten prstýnek...
Jo a v Sedmičce býval Asterix a Obelix, že?
A Barbánek byl vořech, ale ne béžovej, ale žlutej, ne?
A Detektiva Štiku pamatujete?