Moje kamarádka žila dost dlouho v zahraničí. Pak se téměř ze dne na den vrátila a byla postavená před situaci, že pokud si na sebe nevydělá, nic mít nebude. Tohle by nebylo nic špatného, kdyby jí nebylo už 67... Inu, stalo se, žádné pojištění, žádné bydlení, žádné peníze... Prvních půl roku to bylo zlých, pak už měla podnájem a brala jakoukoliv práci našla.
Bohužel, často se setkávala a setkává s tím, že několikrát nedostala zaplaceno, že nesčetněkrát dělala práci navíc (mytí oken apod., samozřejmě zadarmo), mnohdy odváděla práci vyloženě kvalifikovanou za cenu pomocné uklízečky - jednoduše si nechala všechno líbit. A jak jinak - převážná většina prací, které sežene, je na černo... Pravda je, že neumí moc vycházet s lidmi, občas je s ní těžká debata - a už vůbec se neumí brát sama za sebe... Jenže - v současné době je pro ni stále horší a horší, najít nějakou práci. A ještě jedno - protože před dávným odletem do ciziny se řádně neodhlásila ze zdravotního pojištění, tak jí narostl neskutečný dluh, který, chce-li být pojištěná, musí splácet. Asi splácí jen po korunkách a asi to už nikdy do konce nesplatí. Ale i tak jí každých těch odevzdávaných pár halířů dělá díru do rozpočtu. Mj. je sama, nikoho nemá... Je mi líto, že v jejím věku má takové vyhlídky do budoucna. A bohužel, vím, že zdaleka není sama. Že těch starších, bez "extra vyhlídek" je víc. d@niela
|