Ahoj Dani, nějak mi v tomto adventně -mikulášsko-předvánočním čase chybělo na Kudlance nějaké to zamyšlení na téma "Mikuláš a ti druzí", takže jsem napsala na to téma krátký textík - a tady je: Jako každý rok, máme i letos za sebou Mikuláše a oslavy s jeho svátkem spojené. Pojednání o tradici, století a zemi původu si odpustím, a zeptám se vás všech na něco jiného: s jakými pocity máte svátek sv. Mikuláše spojený?

     Je to pro vás radostný, nebo děsuplný svátek, vyplněný strachem z příchodu čerta a následného odnesení do pekla v pytli (neb jsme všichni stejně zlobili)? K zamyšlení nad tímto svátkem mě přiměla debata s kamarádkou - Slovenkou, která se každoročnímu (a mnohdy celoročnímu) strašení našich dětí velmi podivovala - u nich na východě Slovenska prý chodil Mikuláš, světec to laskavý, bez anděla, a čert nebyl nic jiného, než "černý vzadu", většího významu prý nemaje.

     Tamější děti se těšily na nadílku a nebály se. Naproti tomu tady v Čechách je svědkem hysterických výstupů dětí, které modrají při spatření čerta hrůzou (to ty citlivější), ostatní se pak pouze rozeřvou...

     V naší rodině má strašení čertem docela bohatou tradici; bylo využíváno jako výchovného prostředku, který, žel, nebyl příliš účinný (nejdelší účinek, tzn. absence zlobení strašeného jedince, je zaznamenán někdy v polovině osmdesátých let minulého století a trval necelých 14 dní). Manžel má traumatizující vzpomínky na Mikuláše a čerta dodnes, na moji mámu se prý dokonce chodilo dívat široké příbuzenstvo, když padala před čertem na kolena a s pláčem slibovala, že už bude hodná (stejně pak nebyla) a modlila se "Andělíčku, můj strážníčku". Já, coby tříletá, jsem se v předtuše příchodu čerta hrůzou dokonce počůrala. 

     S manželem jsme se proto dohodli, že v této tradici pokračovat nebudeme - aspoň ne v té strašecí. Stejně to nefunguje. K Magdalence přišel čert s Mikulášem už loni, velice se smála a recitaci básní jsme pomalu nemohli zastavit. O odnesení do pekla u nás nikdy řeč nebyla, proto si Magdalenka pytel se zájmem osahala (podobný máme na chatě na šišky) a letos mne mořila už od října, jestli zase přijde Mikuláš, že prý to bylo loni moc prima:-).

     Na závěr zmíním jednu "anketu", kterou dělal nejmenovaný dětský časopis onehdá mezi dětmi - čeho se bojíte nejvíc? Jen jedno z deseti odpovědělo, že zlých lidí, kteří by mu mohli ublížit; ostatní se báli čerta a bubáků. 

Jaký je na tohle váš názor?

Byli jste strašeni, nebo u vás Mikuláš probíhal bez pláče?

Jste zastánci nebo odpůrci strašení

(bubáky či čímkoliv dalším), coby výchovného prostředku?

Losík

Komentáře (12)

Zobrazit/Skrýt komentáře Za dob meho prehistorickeho detstvi : Alena P-H se u nas Mikulasem strasilo a my deti sme to milovali. Jako vychovny prostredek to brano nebylo, protoze jsme vedeli, ze by nas nasi rodice nedali do pekla ani do nebe bez boje. Takze jsme si to uzivali, krapet se bali ale nejvic se tesili na vsechny ty dobroty najednou a za tak zajimavych okolnosti. Pamatuju si vecery, kdy jsme jako "banda socialistickych ulicniku" spehovali cele sousedstvi a cihali, kde zase jde nejaky ten dalsi mikulasko-certi skupinka a hrdina byl ten, komu se podarilo zatahat certa za ocas a utect bez toho, aby byl zhaban do pekla. Spis se nam to nedarilo ale nas maly detsky horror to byl. A tak vazne - straseni jako vychovny prostredek je absolutne nepripustne. Bubaci jsou no-no. Ale Mikulas by mel byt o necem jinem nez straseni. prosinec 06, 2009 18:19 k nam mikulas nechodil. : mura1 meli jsme mikulasskou besidku u rodicu v praci. nejdriv se promitaly skvele filmy jako grotesky a chaplinem, laurel a hardy, mickeymouse a kacer donald, krtecek, bolek a lolek, pippi, vlastovky a amazonky... pak prisel mikulas, cert a andel a podle abecedy rozdelil nadilku. no, a potom se hralo loto, zlaty hreb vecera. za vyplneny sloupeck si mohl clovek vybrat maly darek, za radek a celou tabulku velky darek. a ze to byly same uzasnosti - tuzky, gumy, bonbony, koralkovi panacci, papirove hvezdicky, bloky, fixy... mikulasskou jsme proste milovali. k nasim detem tez mikulas nechodil, strkal jim dobroty do puncochy za okno. (teda furt jeste strka). akorat jednou, kdyz mym devatakum pani reditelka zatrhla nadilku v nizsich tridach, tak z toho byli tak smutni, ze jsem si je vzala domu. tak ten rok u nas nadelovali asi tri mikulasi, pet andelu a nepocitane certu. prosinec 06, 2009 18:20 moje děti se strašně rády bály - : ivanka tedy, věděly, že nad všema bubákama vyhraje táta a máma. A že je rozhodně nedáme :-). A tak s čertem a bubákama spíš laškovaly :-) prosinec 06, 2009 18:37 je to moc hezký zvyk : alena puntíkovaná a je to akorát u nás.V anglosaských zemích pak pětadvacátého prosince naděluje dětem - ovšem bez čerta a bez anděla. Loni jsem půjčovala místnímu andělovi staré záclony - tak soudím, že je použil i letos. Čerta ani Mikuláše jsem letos neviděla. Nemáme v domě malé děti - jaká škoda! prosinec 06, 2009 21:54 Ze svého dětství mám strašný zážitek s Mikulášem : Rozmarýna Babička bydlela na Žlutavě. Na Mikuláše tam chodil celý Mikulášský průvod. Když mi bylo asi 7 let, naši mně tam vzali. Dívala jsem se na to jen z okna, ale byla jsem strašně vyděšená a večer jsem se bála usnout a mamka říkala, že asi půl roku jsem pak křičela ze spaní. ZNechodil tam obyčejný Mikuláš a čert s andělem, ale pro mně tenkrát děsuplné masky. Naši se mnou nešli ven, protože tam čerti a další Mikulášské masky opravdu uštědřovali děžtem a i dospělým nářez. Nedávno jsem to někomu říkala a nevěřil mi to, že chodí i Smrt a Turek s šavlí a další. Tak jsem to hledala na internetu a našla jsem tento text a pár odkazů na fotky: Obec byla založena v polovině 17. století na napajedelském panství a kolonizována valašskými osadníky. První písemná zmínka pochází z roku 1667. Název Žlutavy byl odvozen od jména kopce, který se nachází východně od obce. Název vrcholu (307,4 m) je doložen již roku 1560 (Žltov, Žlutov). Od svého založení až do roku 1848 byla obec součástí napajedelského panství. Pozoruhodným, ojedinělým jevem je tradice místních Mikulášských obchůzek. Zvyk pochází patrně z Valašska odkud jej do obce přenesli osadníci v polovině 17. století V předvečer svátku sv. Mikuláše se koná obchůzka průvodu, který vede "turek" s šavlí v ruce. Za ním kráčí "mikuláš" s "andělem", pak jde "smrt" a další masky. Prastarý zvyk přitahuje svou zajímavostí a nevšedností nejen spoustu účastníků a diváků místních, ale i z širokého okolí. http://www.lenishky955.estranky.cz/fotoalbum/mikulas-u-naaaaaas_d/mikulas-2007/94 http://kuhor.rajce.idnes.cz/Mikulas_Zlutava_2008/ A tohle píší na idnes.cz: Na vesnicích se pořádají také průvody mikulášských masek. Například Žlutavou na Zlínsku prochází strašidelné procesí už více než sto let. A ponechalo si v sobě i jistou dávku krutosti. Čerti běhají mezi lidmi s malými karabáči a nešetří ranami. Z davu se ozývá křik a místním dětem hororová strašidla nahánějí opravdovou hrůzu. prosinec 06, 2009 23:38 na ten den mam děsivou vzpomínku : holubinka Mikuláš a čert u našich, brácha vychechtanej, já zaparkovaná mezi křeslem a topenim v záchvatu hrůzy a děsu a potom naši, který mě doooost dlouho nemohli vytáhnout prosinec 07, 2009 07:20 Tak to já dělala Mikuláše dětem cca 14 let. : Hani Nechodím tak va roky, vnoučata vyrostla a my nějak tak zestárli. Za tu dobu jsem vysřídala všechny svaté, jak Mikuláše tak i anděla a čerta. Mívali jsme tak 25 štací. Zážitků mám hafo, jeden "miláček" mi dával početní příklady a za rok je chtěl odevzdat vypočítané. Jak jistě všichni víte, je takový zvyk "uctít" Mikuláše a jeho svitu nějakým tím štamprdlátkem a tak se mi jednou coby pekelníkovi přihodilo usnout přímo na koberci, než to ten nejsvatější všechno s roztomilými dětičkami probere Škodolibý tatínek mi pak poslal fotečku Masky jsem si vyráběla sama, používali jsme je i do divadla na dětské vánoční show. No a pro velký umělecký i herecký úspěch jsme jezdili dělat Mikuláše a čerta pražským hereckým dětem. Produkční mi pak říkala, že mně všichni účinkující herci sledovali za plentou co tam coby čert vyvádím, tenkrát ve 53 letech, hi hi... prosinec 07, 2009 08:27 Pokračování.. : Hani Měla jsem zlatou knihu, všechny rodiny zlatě nadepsalé a tam i každý rok děti něco psaly nebo kreslily. Bylo pak zajímavé v ní listovat, jak děti vyspívají, umí čím dál víc. Mám ji schovanou. U vnoučků jsem svoji neúčast a pozdní příchod maskovala pracovní povinností, nebo příjezdem z matičky Prahy apod. Dost dlouho mi to "žrali" a to bylo to nejhezčí mikulášovské období. Dneska jsou děti daleko agresívnější, prostě jiné. prosinec 07, 2009 08:47 U nás za mého dětství : Vodoměrka taky chodíval Mikulášský průvod, a čerti, divocí a strašidelní, hlavně strašili děti, sem tam někoho vytahali za ucho, hrozili, no prostě naháněli hrůzu a my jsme před nimi utíkali, částečně se smíchem (když nás nedohonil), ale asi víc se strachem (když náhodou dohonil nebo to tak vypadalo). Později u druhé babičky chodil Mikuláš s doprovodem většinou na předem domluvené pozvání... poprvé ho naše Lucinka takhle zažila v necelých třech letech... Mikuláš s andělem byli hodní, čert ji chtěl trochu postrašit, protože nechtěla říct básničku, tak na ni zahudral, zatřepal ocasem a namířil na ni kudrnatou hlavu s rohama, no a naše malá bojovnice, jak jsem ji držela v náručí, tak se natáhla a ulomila čertovi z hlavy jeden roh... takže od našeho domu dál chodil čert už jen s jedním rohem na hlavě a jedním rohem v kapse, ale nikdy víc jsem už neviděla Mikuláše, který se dusil záchvatem smíchu, až ho anděl musel vzpamatovat pořádnou herdou do zad... no jo, hlavně to od té naší cácorky nikdo nečekal, byla vždycky taková křehoučká, blonďatá a kudrnatá andělínka prosinec 07, 2009 09:12 Kdyz byly deti male, : Aloda chodili Mikulas, cert a andel otcove jejich kamaradu. Andel jako jediny z nich mel pekny cerny knir pod nosem a cert s blikajicima ocima z pinkponkacu vypadal hruzne, ale deti jsme nestrasily a tak zadna traumata nemely. Naposled se Mikulaska grupa omladila, chudak nezkuseny cert k namm dorazil v podrousenem stavu a jeho maminka si u nas na nej pockala a nase deti videly, jak mu dala par facek a tahla ho domu... prosinec 07, 2009 11:31 Tak letos jsem se s mikulášem dost nasmála : Zdena Když byla malá dcera, tak jsme ji tímhle neprovedli, protože jsme potřebovali, aby dokázala zůstat doma občas v noci sama a spinkat a i když se probudí a kromě psa tam nikdo nebude aby neřvala. Vnučku vozili mladý sem do Prahy a společně jsme šli na Staromák, nasát adventní náladu a po cestě jsme potkávali spoustu tu maličkých jindy odrostlých čertů, mikulášů a andělů. Vnučka z nich byla u vytržení – dokud ji vybraný mikuláš neoslovil s tím, že by ji podaroval. To dítě řvalo jak na lesy a my měli co dělat, abychom ji utišili a bylo po procházce. Příští rok se to opakovalo se stejným výsledkem. Dneska už straší sama. Ale máme letos první novou dvouletou oběť v rodině. A tak po zkušenostech ostatních dětí se šlo tentokrát na Mírák potkat nějaké to poselstvo. Na dotaz čerta, jestli je hodná a nezlobí Gábina odpověděla „zlobilaáááá“ a rozeřvala se tak, že jsme s ní museli domů. Doma se pak v pohodě tatínek převlékl za mikuláše a přišel dítku nadělovat. Ten řev musel být slyšet po celých Nuslích, tatínek si sám odrecitoval básničku a zazpíval písničku, dítěti nadělil cukroví a my se připočuraný šly převlíknout. prosinec 07, 2009 11:57 Čert : Dáša Syn věděl, že čerti nejsou, že jsou to jen převlečení lidé. Nedovolili jsme, aby jej někdo strašil. Jednou jsme právě před Mikulášem jeli od babičky a potřebovali jsme se na něco zeptat a na ulici byli jen čerti. Vylezla jsem a než jsem se stačila zeptat, vrhli se k autu a začali dělat všechno možné. Jeden z nich měl ze dřeva vyřezané vidle. Syn najednou začal brečet, což mě překvapilo, protože se to nikdy nestalo. Potom z něj vylezlo, že měl strach, že ten pán převlečený za čerta udělá něco těmi vidlemi mně. prosinec 07, 2009 19:32

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment