O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
PROČ TO (VZTAH) NEFUNGUJE? – II. |
![]() |
![]() |
![]() |
Čtvrtek, 30 červenec 2009 | |||
Ano, pochopitelně, jsou i tací, co než by se harcovali někam jinam, případně za jinou, raději zůstávají v dobře utmelené domácí šedi. I když – ani ti nejsou tak dalece neuhnatelní, pokud o ně projeví zájem některá jiná, šikovnější… O to je pak překvapení, trápení a bolest té strany opouštěné větší.
Myslela jsem tím například různé rodinné rituály. Jednou v pravěku, jsem už o nich psala – koukněte, tady. A pak drobné potěchy – neříkejte, že by vás nepotěšila sem tam občas esemeska – co si tak honem vymyslet… „Maciku, uz se nemuzu dockat, az budu doma, detem uvar makovice, ja si dam vavrovo kafe a noc je nase.“ Ptákovinka, co mě taky může v mých letech napadnout, žejo J. No, asi bych na to odpověděla: „Prima, jen to nesmim prehodit, co bych si pocala – no, stopro bych nepocala…“
Dále – dejme tomu, že vím, co ho baví, případně, co ho trápí. Je dobré se ptát, i když vás to třeba zrovna nebaví, nezajímá. Prostě nechat ho vypovídat, nechat ho vyndat ze sebe jak radost, tak starost. Když to nebudete vy, půjde s tím do hospody, případně za jinou. Nehledě na to, že svěřená bolest, poloviční bolest. Pochopitelně, že s těmito otázkami se nemůže na partnera vybafnout hned po jeho příchodu, to je vůbec to nejhorší, když se na něj hned ve dveřích všechno navalí. Prostě – jak v zimním období s elektronikou: hezky nechat aklimatizovat – a pak už to všechno jede bezchybně J)). Ano, pak, když si vydechl, zkusit nějakou tu debatu (samozřejmě, když není nic jiného akutního, aktuálního!). Poté je partner (píšu, jako kdyby se jednalo jen a jen o muže, ale týká se to pohlaví obojího, tedy i unavené příchozí ženské, kterou očekává její věrný domácí skřítek) „připraven“ na vážnější debaty, na téma rodinně ožehavější. Jednoduše řečeno: pokud nebudou partneři více kamarádi, není velká šance být dobrými manžely. Však to znáte: kamarád má věrného kamaráda – jednoho - třeba třicet let – a během té doby třeba třicet ženských.
Takže tím, čím tomu druhému udělat radost, jsem nemyslela zrovna svíčkovou, případně milovánky, ale především onen prima pocit, že má někoho, na koho se může spolehnout, kdo mu je tou velkou hojivou náručí, kamarádem do her a legrací, s kým se dobře povídá i jen tak sedí beze slov. Rozhodně ale nikomu neuděláte radost absolutní a bezmeznou odevzdaností, takovou tou rohožkovitostí až na půdu. (Já nevim, až co řekne Pepa, když on by to třeba nedovolil... atd. atd.) Perfektní kuchařku i poslušnou souložnici si může najít. Vyčítavou a věčně slzy ronící začne velice brzy nenávidět. Ale super partnera buď má, nebo časem najde jinde. Nejhorší pak je, když dotyčný/á po delších létech soužití najednou objeví „vzrůšo“ v podobě někoho nového, někoho, kdo slibuje právě tu zábavu, povyražení, případně ocenění.
OK, tak zas máte něco k diskuzi...
P.S. Dneska jsem myslela, že vyletím z kůže. Nejprve mi totiž (po ránu) velice vyletěl tlak a když jsem proto zašla k felčarům, neordinoval zrovna ten můj, ale jiný. A - bylo mi řečeno, že by si museli jít pro mou kartu... a že do toho nepolezou... a že jestli mi je moc šoufl, ať si zavolám třeba sanitku, nashledanou... Takže jsem pak odpoledne tam šla znovu, sestřička (už se ordinovalo) mě přeměřila, pan doktor dal nějaké ty jedy a zas to kleslo. V pátek zajdu znova (nezajdu úplně, doufám, že vydržím aspoň do švestek) a uvidím, jestli je to lepší :-))).
|
< Předch. | Další > |
---|