Ahoj lidi, čím dál více na kudlance, ale i okolo sebe vidím, jak se mnoho lidí ocitá na okraji společnosti - a přibývá jich geometrickou řadou. Bohužel, jako všechno, tak i toto má své dva pohledy. Napíšu vám svůj čerstvý poznatek, který jsem měla s rodinou, jejíž syn skončil na ulici. Tatínek, dnes invalidní důchodce pobírající částku přes 10.000,- Kč, je dřívější horník, pocházející z vícečetné rodiny ze Slovenska.
Toho v patnácti letech poslali do světa, ať se živí - a on šel. V dolech na Ostravsku dostal na tu dobu nejen velmi slušně placenou práci, ale také byt a našel si podobně laděnou, hodnou, ale jednoduchou paní, se kterou založil rodinu a měli spolu čtyři děti - ty jsou nyní v rozmezí 30 až 24 let. Jeho manželka byla sice více doma než v práci, ale později si přece jen našla místo u technických služeb. Jenže před pár lety přišla o práci a nyní, jako padesátnice se změněnou pracovní schopností a pouze základním vzděláním, o práci na Ostravsku nezakopne. Žádné peníze nepobírá a podle nového sociálního zákona ji manžel je povinen živit. Jejich nejmladší 24-letý syn je sice vyučen zedníkem, ale příliš houževnatosti do vínku mu nebylo vloženo. A ani jeho výchova, která pokud jsem schopna posoudit, se skládala pouze v zajištění základních biologických potřeb, nebyla pro něj příliš motivující. Stálou práci doposud nikdy neměl, vyhovují mu brigádky s pár stovkami na ruku a bydlením někdy doma, jindy u kamarádů. Velmi nevázaný styl života. Tož jeho otci došla trpělivost a milému hochovi zrušil trvalý pobyt. Řekl mu, že se o něj staral dost dlouho a nyní ať se stará on. Měla jsem možnost položit jinochovi otázku "co bude dál?" Pod tvrdou slupkou pirsingoveho obalu se jeho oči zaleskly a tahle otázka zůstala bez odpovědi. No, těžko říci, jak se milý hoch bude starat. I když nikdy nepracoval, tak už nyní je pořádně zatížen dluhy, neb pochybné finanční společnosti půjčují i lidem bez příjmů - s tím, že jejich exekutoři to už z jejich rodičů vytřískají. Nu, a ti, z obavy o to málo, co ještě mají, houfně potomkům ruší trvalé pobyty ... A tak se nyní ptám: kde je chyba? U rodičů, nezdárného synátora či společnosti ??? Pokud by to byla výjimka, ojedinělý případ, pak je to smutné, ale i tohle je život. Jenže - mám stále svíravější pocit, že tady vyrůstá nová generace bez budoucnosti. Těhle mladých lidí na ulici, zatížených půjčkami, přibývá a začínají tvořit ne zrovna zanedbatelnou skupinu společnosti. Ano, a uvážíme-li že i tito lidé mají své fyziologické potřeby, díky nimž se rodí do téměř nepředstavitelných podmínek čím dál víc nezaopatřených dětí... Tihle lidé nemají už co ztratit. Myslíte, že je vůbec nějaká možnost, aby společnost tomuhle vývoji zabránila? Lydie
|