PŮJČILA JSEM KAMARÁDCE "PER HUBA" - II. |
|
|
|
Pondělí, 13 říjen 2008 |
Znáte to všichni - existují nejrůznější firmy, které prodávají předražené a mnohdy nekvalitní zboží seniorům. Zneužívají jejich malé informovanosti, mnohdy se neštítí ani jednoznačně podvodného jednání. Jako smutné pak beru i to, když lidem, prokazatelně nemajetným, jsou benevolentně poskytovány nové a nové půjčky. A to do jakékoliv výše...
Bohužel. A říkám si: proč bankovní úřad (spořitelna) půjčí - v několika půjčkách - prokazatelně nemajetné cca třicetileté rozvedené mamince s dvěma malými dětmi víc jak čtvrt miliónu? Neměli by nějak ověřovat, kde vůbec vezme ze svého minimálního platu na splátky? Pominu to, že ona se nechala "do bezvědomí" umluvit kamarádkou, aby jí pak vždy ty vypůjčené peníze půjčila... (Přitom je to hodná milá holka, ale bohužel, dala se k téhle neuvěřitelné hlouposti přemluvit a nyní jí moc růžové vyhlídky "nehrozí".) Neměly by být nastaveny nějaké ochranné mantinely? Jenže: ano, banka půjčí relativně snadno - od toho přeci existuje hranice 18 let, od kdy je člověk dospělý. Moderní společnost vychází ze zásady maximální ochrany soukromí; a tak musím uznat, že by bylo škoda toto omezovat na úkor ochrany před člověkem samým. Nezbývá proto, než nest tvrdé důsledky svého nezodpovědného jednání... d@niela
|