iobčas se ucházím o práci a dost často se dostanu k mladejch, flexibilním , perspektivním, atd. atd. - a tam se většinou dovím, že nemůžu ovládat počítač, byť jen uživatelsky, - neb za mého mládí počítače nebyly. A taky nemlůžu umět mluvit anglicky (potažmo německy, francouzsky, italsky a španělsky) - neb za mého mládí se učila pouze Ruština. Když na ně v tom kterém jazyce začnu mluvit, tak mki většinou nerozumějí - což je jasný důkaz toho, ženic neumím. Oni totiž byli celý tři měsíce v USA a tak angličtinu poznají. . Zaplaťpámbu, že jsem v důchodu. Jsou to většinou děti mladší než moje děti. Až nastoupí do práce generace jejich dětí, tak se tihleti budou patrně muset po čtyřicítce zastřelit...jinak to nevidím.Do důchodu půjdou v osmdesáti (jak to tak vypadá) a pro nastupující generaci budou příliš starý. Já ještě zažila ty časy, kdy se sice taky muselo dělat - ale v práci byla aspoň sranda.

ale píseň práce. Internacionála začínala "Již vzhůru psanci této země, již vzhůru všichni jež hlad zhnět. Teď právo duní v jícnu temně a výbuch zazní naposled".

Chce se honit, vydělávat kopu prachů – když ho to baví, ať to dělá. Jednou třeba přijde na to, jestli je to TO PRAVÝ, jak si užít život. Rady od starších stejně žádnej mladej nebere. Ani já nebyl v mládí jinej.

Jiná věc je, když mladí rybízové VNUCUJÍ starším svůj životní styl – hudbu v rádiu, filmy v tv, techniku – komputery, mobily, kreditní karty, bez kterých se pomalu neobejdete, ale půlka lidí se je už nedokáže naučit ovládat.

Popisy v tv jsou tak malý, že je starší nepřečtou, ale mladý to neví, tak udělají širokoúhlý obraz, který ty nápisy ještě zmenší . . .
Můžeš se sám odbavit na letišti přes komputer, ale většina lidí to nikdy nebude umět . . .
Každá pračka má 20 programů, ale stačily by jenom 2 nebo 3, stejně jich víc nikdo nepotřebuje. Ale těch 20 programů dělá ten stroj zbytečně složitý a drahý.
Boty pro starší, s širokou nohou, neseženeš, nedělají se.
Kalhoty jsou jen bokovky, jakoby existovali jenom mladý lidi . . .

Podobných věcí jsou tisíce . . . všechno jen pro mladé.

No já v Praze už to ani nevnímám, zvykla jsem si. Žiju si po svém, pracuju si po svém, domeček je můj a děti mají své chatky v kterých bydlí. Ať si tam žijí a organizují vše po svém a ve svém tempíčku a ke mně docházejí na návštěvu v ždy s úctou stáří
A zatím to funguje, musíš si určit hranice kam si takové lidi až pustíš

byli i v té Internacionále...Nebylo to dál nějak jako Ood minulosti spějme zpátky,otroci vzhůru k cílům svým...již chví se světa základ vratký,my ničím nejsme buďme vším...?Nepamatuju sice ještě tolik,co Alenka T.,ale tyhle blbosti,co do mě namlátili v dobách normalizace během mé školní docházky ,ty tam furt někde uložený jsou...Včetně té ruštiny,která je mi na prd...a zabírá tam šuplata,který bych potřebovala třeba zrovna na tu angličtinu...ach jo..

ale jazyky se člověk učitz mohl - když cvhtěšl. No za svý a ve svým volným čase - ale když chtěl, tak mohl. Zaskázaný to nebylo. Já jsem toho živým důkazem

Ta práce, matka pokroku...a s ní armáda otroků jdou hájit svoji čest..vše, čeho člověk užívá, z šlechetné práce vyplývý..buď práci čest..atd. V internacionále jsou psanci této zeme - máš bv tom maglajz. Asi už jsem t vom věku, co si člověk vybavuje cpřesně, co bylo před padesáti lety, ale co se stalo před pěti minutami...jo, to bude asi stařecká demence.

jsem si jistá,že to v tom předchozím příspěvku jsem to citovala správně z té Internacionály...ale na půdu nepolezu,jestli tam náhodou nezůstaly nějaký starý zpěvníky..

Již vzhůru, psanci této země,
již vzhůru všichni, jež hlad znět.
Teď právo v jícnu duní temně
a výbuch zazní naposled.
Od minulosti spějme zpátky,
otroci, vzhůru k cílům svým.
již chví se světa základ vratký,
my ničím nejsme, buďme vším.

Ref:
Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod:
Internacionála
je zítřka lidský rod.

Dělníci, též rolníci, bratří,
jsme velkou stranou dělnickou,
všem lidem jenom země patří
a zahaleči ať již jdou.
Dost napásli se naší muky
vran, supů hejna kroužící.
Rozptýlí den příští jich shluky,
věčně vzplá slunce zářící.

Ref:
Poslední bitva vzplála,
dejme se na pochod:
Internacionála
je zítřka lidský rod.

máš pravdu, jsu úpéct ty muffinky

Ó zazni písni vznešená,
o práci, která vrozená,
přírodou lidstvu jest,
vše čeho člověk užívá,
vše z jeho práce vyplývá.
|: Buď práci čest! :|

2. sloka:
Ta práce matka pokroku
a s ní armáda otroků
jde hájit svoji čest,
zásada naše na světě
po šťastném boji rozkvete.
|: Buď práci čest! :|

už se těším To jsi napsala z hlavy nebo z nějakýho zpěvníku???Jestli z hlavy,smekám.Je fakt,že už jsem byla na pár spářkách ,kde občas došly náměty na zpívané písničky a došlo i na tuhle klasiku,pěli jsme Písně práce i Internacionály,Kaťuše,uhánějícího partyzána i ruskou hymnu,ale z té druhé sloky bych si vzpomněla jen na první dva verše...

- pouze Internet, přítel nás sklerotiků, mi dodAl slova. Když jsme jezdívali na chmel, tak se zpívala tzv. sprlostá ruská hymna - ale tju jsme komplet zapomněla. "Začínala Se.ú, nerušte mě,, zachód obsazényj, se.ú na vjelíkij Savjétskij Sajůz...no a víc si nevzpomenu. Jaká škoda.....

Tak nevím, ale mám z tohoto článku poněkud rozpačitý pocit. Na jednu stranu je psán s nadsázkou a vtipně, na druhou stranu mi přijde, že autorovi chybí jakási dávka tolerance. Nechápu jak může někomu vadit někdo, kdo "pije to jedině bez bublin, bez lógru, bez alkoholu, nekouří to, žere to bez masa,..." mně třeba vadí ožralí kuřáci, kteří jsou hluční a čudí mi pod nos, ale co je mi po tom co má kdo na talíři pokud neruší mé kruhy ? Stejně tak mi může být ukradené v kolik kdo vstává, v kolik chodí z práce domů a co má oblečeno na sobě.
Místo toho, aby byl autor rád, že má dvě děti, které zřejmě dobře vychoval, protože nevisí tatínkovi na krku, ale snaží se o sebe postarat...což není úplně snadné, protože například kdo chce bydlet, tak má možnost buď cpát min. 10- 15 tisíc měsíčně do cizího, nebo si vzít hypotéku a cpát min. 10- 15 tisíc měsíčně do banky, takže se musí sakra ohánět, aby třeba ještě i něco ušetřil...tak si stěžuje.
Věta - ti úspěšní mladí rybízi vůbec ničemu nerozumí- je asi stejně tak obecně platná jako věta- všichni psi koušou- někteří ano, někteří ne.
To že je synáček ředitelem zeměkoule bych neviděla jako mezigenerační problém, ale jako otázku povahy/výchovy. Jednoho takového ředitele mám doma, ten také radí svému otci co má kde jak dělat a ten je z něj na budku...ale tchán zase mluví svému otci do toho jak má co dělat...a dokud byl dědův otec naživu, tak dostával také zřejmě užitečné rady od své ratolesti. Jestli to třeba není tím, že jablka nepadají daleko od stromu:-)

Toulavej: myslím, že ti těžko někdo cizí může vnucovat svůj životní styl- no ano, třeba naší bábi jsme vnutili mobil, protože už jsme jí nadále nechtěli posílat telegramy (sice s ním neumí, ale červené a zelené tlačítko zvládne) ale jinak když mobil nechci, tak si ho prostě nekoupím.
S tím rádiem- například tento týden přestalo vysílat Wave ( http://www.rozhlas.cz/radiowave/portal/)- jediné alternativní rádio č.rozhlasu, protože vysílalo na frekvenci, na které předtím byla nějaká regionální dechovka, či co (mám to z tisku, nebydlím v okolí Berouna) pár babiček se vzbouřilo, podalo stížnost...no a tento týden Wave z Cukráku stáhli, protože jinak by generální ředitel č. rozhlasu přišel o flek. Co se televizních programů týče, tak nemám k dispozici statistiky, ale samotnou by mě zajímalo jaké je věkové rozložení lidí, co se dívají na různé ty Ulice a Ordinace a Pojišťovny (o venezuelských telenovelách na Nově nemluvím).
Počítače- je spousta míst, kde člověk ke své práci počítač nepotřebuje a pak na něm dělat nemusí, ale pokud dělá na fleku, kde se jeho používání vyžaduje, tak se to holt musí naučit, nebo jít jinam ( a že se to lze naučit i přesto že "když jste byli mladí, tak počítače nebyly" lze sledovat i v diskuzích na Kudlance- podívej třeba na Alenku) Automechanik se přeci ke své práci také potřebuje učit stále složitější věci a nemůže hekat- víte, tohle auto já vám neopravím, já umím jen trabanty a škodovky 105 a 120, to byly pane autíčka, tam člověk věděl co a jak, ale tyhlety komplikovaný stroje, pane, to nééé. (To je příklad, o práci automechaniků nic nevím, ale takových míst, kde se člověk musí učit stále nové a složitější věci je spousta.)
I ty další věci co uvádíš nejsou otázkou toho, že mladí by to tak chtěli a ty starší převálcovali- 95% žen bokovky nesluší a to bez rozdílu věku, akorát nikdo nemá na vybranou. Holt musíme všechny počkat až tahleta šílená móda přejde.
Pračku se třemi programy bych také brala, ale kde ji sehnat?... atd.

on nemluví o tom, že takoví jsou všichni mladí bez rozdílu. Ale je fakt, že zrovna tihleti týpci se - zdá se mi - nějak "přemnožili". Jasně, ať si každý jí a pjie co chce - ale tady je to otázka prosazování toho, "co je jedině správný!!!". Přesně jak v Americe - nebo v Rusku. Kouří se - tak musej kouřit všichni - kdo nekouří, je úchyl. Nekouří se - tak nekouřej všichni, kdo kouří je zločinec (já nekouřila vůbec nikdy a mlůžu ti říct, že to taky nebylo jednoduchý). Jak byly ty vedra, tak jsem na Smíchiově čekala na bus a měla jsem žízeň. Obvykle kupuju vodu s málo bublinkama - bez bublin mi nechutná - ale neměli ji, tak jsem si koupuila tonik. Hned přiskočila takováhle chytrá slečna a udělala mi přednášku o tom, co mám a co nemám pít. I kdybych popíjela stoprocentní vodku - tak JÍ do toho nic není.Podívej se do novin - všude čteš"mladý kolektiv" - jako by to byla nějaká výhoda. Kolektiv - zejména pracovní - má být smíšený - aby si lidi mohli navzájem pomáhat a sdělovat si zkušenosti....to, že je jeden mladej, to mu nedává patent na rozum. Jo, znám spousty fakt chytrejch mladejch holek a kluků - ale znám taky totální debily, kteří jsou ověšem taky mladí. A co se mi na pracovištích velmi nelíbí, je taková ta věčná bitva, kdo s koho, kdo koho dřív uštve nebo potopí. Taková práce pak nestojí za nic. Proto je to kolektiv spolupracovníků - aby sakra spolupracovali. (To že je pak vemou na nějakou šílenou párty, to nespraví). Jo a ty titulky- tom je další věc. Já jsem dalekozraká a i tak mám kolikrát práci to přečíst. Naštěstí mám tu výhodu, že je ve většině případů /pokud se nejedná třeba o čínský, japonský či jinak exoticky mluvící film/ ani číst nemusím - ale mtřeba můj muž s tím má opravdu potíže. Co se týčče seriálů - tak "Ulice " se mi docela líbí, ale ten zbytek nesleduju. Ale chápu, že někdo jo. Mám kamarádku,mkterá je nesmírně chytrá, má dvě vysoký a fakt hlavička - a ta si nejlíp odpočine u tzv."Harlekýnek" - které se - podle mne - naprosto nedají číst. Tuhle jsem od jiné kamarádky, která se odstěhovala , dostala těhle knížek kufr. Tak jsem jí je okamžitě předala a ona byla nadšená, knihy kolují po vědeckém ústavu, kde pracuje.....docenti holt takhle odpočívají. Je to jako když někdo sedí celej tejden v účtárně a pak maká o víkendu na chatě jak divej. Já třeba ujíždím na "dývýdýčkách" - takovejch, co se prodávají po sámoškách a trafikách a stojej kol padesátky. Daj se tak sehnat opravdové poklady. Mezigenerační problém byl jest a bude - akorát mi fakt někdy přijde, že mladí dosud netušej, že zcela určitě taky zestárnou.

mladí, dynamický, flexibilní si neuvědomují KDE JE VLASTNĚ KUPNÍ SÍLA. My jsme tzv. poválečné silné ročníky. Našim dětem - což jsou té silné ročníky - je kolem čtyřicítky. A pak dlouho nic - protože další silné ročníky - jsou mimina.

má 36 let,dělá v peněžním ústavu a denně chodí v šíleném stresu do práce.Nejen,že je hodnocena podle toho,co se jí podaří vnutit klientům (nejenom co chtějí a potřebují,ale i to,co je zrovna ten který měsíc ředitelstvím naporučeno...),ale denně je srovnávána s těmito mladými dravci bez skrupulí,kteří jedou jen na výkon ,neberou ohledy na nic a na nikoho,přetahují kolegům klienty,transakce...Lidskost a slušnost je tabu..Když na ní kolikrát vidím,jak je vyřízená a vysátá,je mi jí líto...Žije v regionu s velkou nezaměstnaností,jako absoloventka gymnázia široké uplatnění zrovna nenajde...Naštěstí nedávno otěhotněla,takže doufá,že se na mateřské dá trochu do kupy...

jináč bych měl pocit, že svět se opravdu v pr*el vobrací . Zvláš´t, když se Aleně neustále dějou takový neuvěřitelný příkoří, jako s tou přiskočivší slečnou. Akorát ses, Aleno, musela překouknout - to nepřiskočila slečna, ale mládenec. Přece mi nechceš tvrdit, že ženská může bejt taková kráva! To musel bejt tutově chlap, jaks tohle mohla takle polplíst?

Chlapi takovýhle věci nedělaj. Ty totiž nezajímá nikdo jinej než akorát oni sami.m YA ke zdravé stravě bývají většinou donucený - rozhodně nepozorují, co kdo jí a pije a "nenapravují ho". To je totiž doménou žen - tedy ta "převýchova".

nemá cenu škatulkovat, ale trošku tolerance a nadhledu (ne jen předstíraného) by neškodilo. Každá generace bojuje se svým. Třeba se zkuste jen zamyslet, co to dneska znamená pro mladého člověka osamostatnit se - pokud nemá movité a štědré příbuzenstvo, které mu všechno zařídí, tak jen na to, aby mohl bydlet ve svým, musí makat, makat, makat....a pak samořejmě splácet, splácet, splácet. Autor by se možná divil, kolik je mladých lidí, kteří si uvědomují, že jim tento životní styl nevyhovuje, ale často nemají moc na výběr. Každá mince má dvě strany.

O tempora o mores !

Tahle věta je snad nesmrtelná.

jsem ročník 1956. načínám pátý měsíc nezaměstnanosti a byla jsem odejita z místa, kde jsem byla 17 let
občas mám pocit, že jsem opravdu ta stará, neflexibilní apod ....
a že nás je!!!!

když se propouští tak první jdou ženy po čtyřicítce, pak matky s dětmi, pak muži po čtyřícítce...bez ohledu na to, jak dotyční pracují, nebo jakým jsou pro podnik přínosem. Je to smutný.

Velmi s autorem souhlasím. Nejvíce s jeho posteskem, že nějak přestává rozumět svým úspěšným dětem a také s jeho obavou o jejich prožívání nejlepších let života v trvalé uštvané honičce.

Pro Žižkovskou Viktorku: Chacha, včera 0:2. Srabi!

A nenapadlo Vás, kteří se nad tím pozastavujete, že my mladí ani nemáme jinou možnost než být od rána do večera v práci? Chceme-li dnes vůbec nějak bydlet, tak vpodstatě nemáme jinou možnost než hypotéku, příp. jiný typ úvěru. Rodiče mi nemohou pomoci a novomanželské půjčky se symbolickou měsíční splátkou už Vám dnes také jaksi nikdo nedá. K bytu zadarmo dnes také nepřijdete. Ano je tu možnost. Pokud nechcete úvěr, ale chcete se osamostatnit, můžete platit nekřesťansky vysoký nájem někomu, kdo k tomu bytu přisel vpodstatě zadarmo a ještě peníze za nájem ani nedaní. Víte, také teď hledám práci, protože v té předchozí jsem byla od rána do noci 6 dní v týdnu. Ano můžu jít pracovat od 6.00 do 14.30 za 10 tisíc hrubého. A nebo můžu pracovat od pondělí do soboty od 9 do 18 za 20 provize. Sice mi bylo řečeno, že samožřejmě nemusím do práce každou sobotu, ale že si mám uvědomit, že v sobotu se nejvíce prodává, tedy největší šance na provizi. A víte proč je ta pracovní doba taková? Zamyslete se sami nad sebou, kdy chodíte nakupovat.. A v těch obchodech Vás obsluhuje kdo? Nejsou to náhodou taky lidé? Dokonce lidé, na které doma čekají rodiny? Takže které místo byste si vybrali vy?

Buď po práci, cca od 16, 17 hodin, nebo v sobotu... Jinak nemůžu... Zaměstnavatel mi dopoledne volno na nákup nedá .

Samozřejmě, že každý chodí nakupovat po práci. Ale pak je logické, že prodavači v těchto obchodech jsou právě praříklad ti lidé, "co chodí do práce na 9.30 a smrdí tam do večera" - viz článek. Takže se nad tím prosím nepozastavujme. Chtěla jsem na to tímto jen upozornit, ne každý si to totiž uvědomuje.

Tak mne napadá, že právě o tohle šlo Jarkovi v jeho článku. Konec klidu a dobré nálady v Čechách.
Protože modlou se stala práce a honička za prací, hodnocení člověka jedině podle jeho ochoty setrvávat co nejdéle na pracovišti, přinejmenším po stejnou dobu jako poskokové velkých šéfů v těch zmiňovaných, dokonale padnoucích, oblecích. Odměnou poskokům, neboť nikým jiným tihle ubožáci nejsou, pak je služební nebo pracovní Oktávie k dispozici, slušný plat a každodenní strach, jestli třeba právě dnes nebo již zítra nebudou nahrazeni někým ještě mladším a perspektivnějším.
Co, že se neozývá Viktorie Žižková, neboli žižkovská Viktorka (chachacha 0:2)

Nic nového pod sluncem:

"Přímočaré a divoce srázné jsou cesty, jimiž letí kupředu mládí. Je to let šípu, který neuhne již ničemu, jakmile opustil tětivu. Jeho železný hrot nezná jiné cesty, než kupředu. Setká-li se na cestě s překážkou, vbodne se do ní. Nemůže-li dojíti cíle, usmrcuje. Ale obyčejně nezná překážek. Jako svist vichru proletí starým lupenem, který chvěje se na stromě u cesty. (...) Je veliká nevraživost mezi lidmi a stavy. Přes hlavy starých tlačí se kupředu mládí. Nejnepříjemnější člověk na světě je dnes p ř e s l o u ž i l e c - muž který v úřadě, v bance, ve škole již dávno učiniti měl místo jiným a přece nemůže se odtrhnouti, neodchází."

Chcete si někdo tipnout autora a rok?

:-)

to není přesně to, co měl autor článku na mysli. Prodavači a prodavačky side dělají i v sobotu, v neděli a po večerech - ale ne pořád. Většinou mají tzv. krátký-dlouhý týden. takže takový to, že od rána do noci a pořád bez přestání "žijou" pro firmu - tady prostě neplatí.

máte pravdu, vetšinou je to s prodavači tak, jak říkáte. Mně však nabízeli místo zcela samostatného prodejce a projektanta v kuchyňském studiu, kde bych byla na všechno sama a otvírací doba, jak jsem ji uvedla = pracovní doba. S tím, že kdybych si chtěla vzít náhradní volno, tak můžu a zastoupí mě někdo z jiné prodejny. Ale zároveň mi bylo taktně naznačeno, že bych se tím mohla připravit o ty provize. A to bych na to místo musela ještě 20 km dojíždět.

rozumím a souhlasím, jen drobná poznámka k tomu

novomanželské půjčky se symbolickou měsíční splátkou už Vám dnes také jaksi nikdo nedá

. Nebylo to růžové ani tehdy, to mi věř:-) Je mi 40, ale malou jsem měla brzy, ve 20, takže pamatuju ony symbolické splátky:-) Na první dítě jsem brala mateřskou (procenta z platu) 6 měsíců, z toho 2 před porodem, protože tehdy nebyla tak přesné určení termínů a týden sem, týden tam, rozmezí obou termínů jsem měla 14 dnů a malá si vybrala týden po druhém...takže po jejím narození jsem brala 4 měsíce mateřskou, pak do jejích 12 měsíců, tj. dalších 8 měsíců 600 Kč. Manžel bral 2 200 plat cca 200 (přesnou částku si nepamatuju) přídavky na dítě. Po první svíčce na dortu jsme tedy měli příjem 2 400 Kč, z toho 830 bydlení vč.energií a 400 novomanželská půjčka na zařízení bytu. Půjčka 50 000 se zdála moc, ale když si uvědomíme, že automatická pračka stála 6500 a slušný nábytek do obýváku vyšel na 22 000(dnes kritizovaná obývací stěna, do které se ale v bytě 2 kk vešlo všechno od výbavy, přes oblečení na miminko, fotky, desky, skleničky na víno po knihy), tak už ta částka tak ohromujícně nezní, a to jsme měli slušné peníze do začátku, co si našetřil manžel a mně rodiče, jinak bychom asi vařili na lihovém vařiči a jedli v tureckém sedu na lině:-) . Takže ty symbolické částky za bydlení vč. vybavení stály 1230 z 2400 příjmu, nebýt manželova druhého zaměstnání a naturálních dotací z rodiny, tak bylo zle, i tak jsme občas měli padesátník do výplaty :-))
Myslím, že tu zatím nebyla žádná doba, kdy to mladí lidé s malými dětmi měli nějak snazší než jiná generace. Snad jen u druhého dítěte, jen o necelé 4 roky později, jsem už zažila průlom - mateřský příspěvek do 4 let, přibylo možností na přivýdělek, práce z domu, na dálku apod. Dnes s mobilama, faxem a internetem to je taky dostupnější. První dítě mi z protekce vzali do školky už ve 2,5 letech, protože byla hodně samostatná a dobře mluvila, takže jsem mohla jít do práce. JInak jsem od jejího roku chodila uklízet do školy a abych nezblbla, tak jsem doučovala děti.

takže když sečtu manželův vedlejšák a moje uklízení, kdy jsme si předávali malou v kočárku venku na chodníku, tak jsme na tom nebyli o moc lépe než Jarkovy děti :-) a co znám lidi, měli to podobně, když neměli vedlejšák, tak otročili na latifundiích u rodičů, aby mohli prodat okurky a jahody, nebo překládali, přepisovali texty, opravovali auta, učili na klavír...ale neuškodilo nám to, a ani dnes si nestěžuju, hlavně že jsme zdraví a že to klape :-))

Ejo, souhlas. Naše obývací stěna značky Akcent stále v roce 1987 rovných 22 tisíc. A to byla nějaká pálka k platu, protože jsem měla jako sekretářka plat 1400, hrubého a manžel jako mistr na stavební údržbě 1800,-. To bylo v roce 1987 - 89. Zas tak růžové to nebylo, jak se může někomu zdát.

skoro jsi se trefil.

Opsala jsem to z knížky Karla HOrkého "Zasláno" z roku 1912.

Mimochodem - těsně před otěhotněním mě stejně jako pár starších kolegů taky vyhodili z práce. Tak jsme se každý "udělali pro sebe" a rozhodně nelitujeme. Kamarádka byla téměř "odejita" v padesáti - okamžitě po ní skočila zahraniční firma. V příbuzenstvu máme pána, kterému je osmdesát a ještě dochází na částečný úvazek do práce - zaměstnavatel si ho velmi považuje.

Takže ono je to s tou dobou, která přeje jen mlamojům docela dost relativní - ostatně jako vždycky všechno.

Já jsem stihla s prvním dítětem éru "Husákových dětí". Zrovna v roce 1979 se všechno zdražovalo, ale pořád se dalo i z jednoho platu vyžít. Neměli jsme nic luxusního, oblečení na celou rodinu jsem šila, a po nocích paličkovala pro "UVU" (taková luxusní prodejna výrobků uměleckých řemesel). Byli jsme zvyklí si všechno dělat sami, od nábytku až po stavbu chaty. Novomanželská půjčka měla tu výhodu, že při narození dítěte vám na rok odložili splátky, a taky nám spořitelna (státní) za každé dítě odpustila dva tisíce.
Netvrdím, že nám oproti dnešním mladým domácnostem bylo líp, ale měli jsme jistotu, že práci budeme mít vždycky. Vím, byla přezaměstnanost, každý podnik měl stálý nedostatek pracovníků, takže sehnat práci kdekoliv nebyl problém.
Jedno pozitivum to mělo : Zaměstnaný musel být každý, a kdo nepracoval, byl trestně stíhaný příživník. Nevěděli jsme, co je to bezdomovec, žebrák, rasismus, podpora v nezaměstnanosti....a další výdobytky dnešních dnů.
Přesto mám pocit, že za našeho mládí sice byla "bída a nesvoboda", ale nějak větší sranda. V práci jsme byli dobrá parta, a né spolek ctižádostivců číhajících na chybu druhého, a ve volném čase, kterého bylo překvapivě dost, jsme mohli dělat i s dětmi většinu sportů - aniž by nás to finančně zruinovalo.
Dneska mají mladí spoustu možností, o kterých se nám ani nesnilo, ale taky hromadu povinností a zodpovědnosti, kterými si tu svobodu musí vykoupit.

Taky se musím smát, když vidím na ulicích ty veledůležité mladíčky v oblecích ,jak přes kopírák. Vypadají jak agenti pohřební služby. Bez mobilu ani ránu, češtinu, aby vypadali kosmopolitně, prokládají anglicismy a tváří se naprosto nepostradatelně. Hlavně být cool, free a in!!! Jakoby všichni totálně zblbli.

vyvěšuješ praporky jak ti řeknou, nechodíš do kostela, když se to nemá a smířila ses s frontami na ovoce, maso, vložky, lyže, spacáky a tisíce jiných normálních věcí. Jako třeba léky, které si mohl koupit každý dělník z fabriky Fiat v Itálii, ale tady kromě vyvolených soudruhů nikdo. Ten systém byl neudržitelnej, proto neúspěšnej a proto mohla být v práci dobrá parta, když se tam zas až tak nikdo nepředřel.

protože jsem nikdy nebyla tak důležitá, aby mě prověřovali. Nechodila jsem do kostela, protože nejsem věřící, a nijak mě neštvalo, že mandarinky byly na Mikuláše a pomeranče a banány na Vánoce. Po zbytek roku jsme konzumovali ovoce domácí "výroby". V té "proklínané" době mi jako dítěti dělali dosti náročnou operaci srdce, a potřebné léky jsem dostala, ačkoli jsem nebyla protekční pacient.
Budeš se divit, ale v práci jsme dělali mnohem víc než dneska, protože když je dobrá parta, jde všechno mnohem líp, než když ti za zády stojí čtyři drábi, a musíš vykazovat každou půlhodinu, na čem zrovna děláš. (To docela dost zdržuje od práce a otravuje ovzduší).
Nevzpomínám na "staré dobré časy", ale tak zle zas nebylo. Možná proto, že jsme byli mladí, a dokázali jsme se se všemi problémy líp poprat.

Teď si nemohu vybavit který český spisovatel to byl, kdo psal, že pořád slýchal od svých příbuzných o starých dobrých časech...a že až po čase zjistil, že tatínkovy staré dobré časy byly úplně někdy jindy než dědečkovy a pradědeček také mluvil o úplně jiné době, než dědeček. Každý na dobu svého dětství- mládí vzpomíná rád, to zlé se zapomene, to dobré si člověk hýčká v srdci...

Tento příspěvěk je velice smutný. Je vidět, že 40let bolševismu udělala s lidma své. Osobně - je mi 22let - strávila jsem měsíc v Anglii, měsíc na Maltě 2měsíce v Americe a rok v Austrálii a anglicky opravdu neumim pouze se domluvim a kdo tvrdi, že anglicky umí tak vím jistě, že si sním moc nepokecám. Dále pak studuji biologii a rozhodne nejsem ten typ na chozeni v kostymku a nikdy nebudu a bez mobilu vydržím nebyt, zaroven, ale nejsem člověk ktery chodí oblecen v listi nebo horolezeckym. A jak muzu psat o bolsevismu, kdyz jsem ho nezazila - jednoduse, snazim se vycist co se da, nejradeji mam ovsem Tigrida. Je pravda, ze se take nelibe divam na frajery a frajerky, ktere vystudovali ekonomky, coz opravdu jsou nejtezsi stredni skoly a o soukromych ani nemluve, proc tak pisu, zila jsem rok na kolejich vedle ekonomu z VSE, a myslí si, že snedli vsechnu moudrost a pokora je pro ne cizi slovo, ale najde se i spoustu lidi, kteri maji co rict a jsou ve svem oboru spicky a rozumeji mu. Proto, prosim neodsuzujte, když do toho nevidite a nezapominejte, ze s hloupymi lidmi je jednodušší se potkat než s temi chytrymi.A mimo jine jsem taky z Brna a trochu se stydím, že autor toho článku taktéž.

to je ale právě to, že ta doba nevadila jen tomu, kdo žil jako ty. Kdybys měla potřebu víry, už by byl problém. Ani bys nemusela věřit, ale třeba jen pro potěchu ducha zajít na půlnoční mši do kostela - moji rodiče tam chodili a po letech vyprávěli, jak jim zážitek kazili pánové s notýskem a foťákem u vchodu do kostela.
Kdybys měla potřebu vyjádřit svůj názor, tak by taky byl problém. Můj táta se v 68. napsal soudruhům na kraj co si myslí, vystoupil ze strany a za 17 let poté mě nevzaly na filozofickou fakultu. Zástupkyně ředitele z mého gymplu si zavolala tátu a prosila ho, ať si tam tu přihlášku nedávám, že nemám šanci, že mi ředitel - straník vlezdořiťka (to neřekla, to se o něm vědělo:-) nedá doporučení, a že mi ona (externě učila na FPE) drží místo na pajďáku, že to mám jisté. Táta vizionář věřil, že co umím bude silnější, já na "blé, pajdu" nechtěla ani náhodou, máma brečela, že mi zkazili život, no a na fildu mě samozřejmě nevzali.
Když bys místo šaškování na 1. máje chtěla jet na chalupu, tak by byl taky problém - my museli mít potvrzení od lékaře, že se nemůžeme zúčastnit prvomájového průvodu !

Takže ano, jestli ses těšila, jak si na MDŽ s brigádou BSP užijete, jak si na 1.máje dáte s holkama z práce dortíček s kávičkou v cukrárně, tak jo, v pořádku, proč ne, to sis mohla žít v klidu.
Ale třeba můj táta toužil podívat se do Londýna, a nesměl. Splní si ten sen dnes, před 70kou. Kdyby byl mladý, mohl by jet busem s baťohem a spát v hostelu, se studentskýma slevama se to dá pořídit za 3000, na 4 dny. Že je starší, tělo si žádá pohodlí atd. atd., tak ho to vyjde na víc. Ale pojede.
Pravda, netráví penzi sypáním holubům na lavičce a povídáním o nemocech. Vezme si ráno své léky na tlak, na kyčel, na oči, a pracuje. Ale zase nemá problém zaplatit si kvalitního zubaře, dobré jídlo, vitamíny, lepší léky.
Za komanče by se mohl přetrhat, a nic z toho by stejně neměl - buď to tu nebylo, nebo jen pro pár vyvolených.
Proto, přes všechny problémy, mi vyhovuje dnešní doba, protože dává možnost výběru.
Nemocní to nikdy neměli snadné, v žádném režimu. Péče o běžné nemocné, základní ošetřování v nemocnici, to je leckdy děs, to je pravda. Např. včera v lékárně přede mnou starší paní s receptem na injekce. Magistra jí vysvětlila, že to je speciální lék, není běžně skladem, objednají, zítra bude. Paní se zděsila, že jí manžela dovezli z Homolky a večer už má dostat injekci. Minulou středu šel na sál, v pátek ho rozchodili, v pondělí odvezli domů.
No, začal kolotoč telefonátů - magistra volala na HOmolku doktorovi z receptu, pak doktorovi ošetřujícímu, tam už byla jen sestra, dala magistře mobil, ta se dovolala doktorovi na zahradu :-) doktor zavolal na Homolku, do fakutlní nemocnice, pak zpátky magistře, dohodnuto, večer se u pána zastaví a injekci mu píchne, druhý den už budou injekce v lékráně. Čekali jsme asi 20 minut, s napětím sledovali jak to dopadne, a dopadlo. Být tu komančové, mobil by měl krajský tajemník a po 15.hodině už by paní nesehnala nikoho, natož aby jí to magistra z lékrány ochotně obvolala. Jenže ta magistra ví, že když bude ochotná, paní se bude vracet a fasovat a kupovat u ní.
Kamarádky 28letý syn s velmi těžkou epilepsií byl teď na druhé operaci mozku. Při té první mu "vybrali" část postiženého centa (nejsem lékař, popisuju to velmi laicky), víc nemohli, protože hrozilo postižení důležitých center (řeč, pohyb, už nevím). Po roce si zavolal lékař z Prahy matku, že dostali do Prahy nový přístroj, mnohem přesnějí, kterým by mohli "vybrat" všechno. No, před 14 dny to absolvoval, teď už je doma, chodí na procházky, luští křížovky, takže snad ok. Na péči lékařů a sester pějí chválu. Před 20 lety by byl odsouzen k tlumícím lékům a možná už by ani nebyl, párkrát ho to složilo přímo na ulici.

Kdepak, já na dnešní dobu nedám dopustit. Stačí mrknout na ty státy, kde se ta havěť ještě drží, nebo dlouho držela, jak tam se lidem "žije" - Kuba, Čína, Rumunsko...

fuj
na fildu nevzali - nerozhodovaly to jen soudružky, i soudruzi se činili :-))

Ale to není jen o víře, tenkrát jsi si nemohla nic myslet nebo mohla, ale nesmela jsi to zveřejňovat. Svoboda žádná - moji maminku neustále vyslýchala stb za to, že si dovolila myslet nahlas. Ano minulý režim vyhovoval těm co jim stačilo dostat nějakou praci a nebyli příliš inteligentní. Vždyť za totače se postižený lidi zavírala tak abÿ je nikdo nevidel bylo s nimi zachazeno ohavne. Komu se minulý režim líbil tak inteligence opravdu moc nepobral. Už jen žít v neustálem strachu kdo mě kde napraská pořád si davat pozor na usta - poslouchat neustale zvasti a narizeni z UV to bych zkoncila v blazinci. Vyborne to vystihuje film Ucho.

skončila

Je to logické. Jsi mladší a zdravá. V roce 1989 Ti bylo nějakých 20, takže jsi byla zrovna "na startu". To se člověk líp adaptuje, než se třemi dětmi a zkráceným pracovním úvazkem.

Terko,prosím Tě neber to tak tragicky,já jsem se docela zasmála.Jarda to určitě taky myslel úsměvně a ne tragicky.Není se proto za co stydět.Jsem rovněž vyšší věkové kategorie 60desátkové,mám děti ve věku 40 a 32 let,je s nima rovněž sranda a když si přijdou postěžovat jak nic nestíhají,jak mají depku,to a ono,beru to rovněž s úsměvem,každý si tím musíme projít,jinak by byl ten život k nežití.Ahoj lidi.

Moje mamka je 50.ročník měla meho brachu v 77.roce a v 86. mě. Nëměla mámu, která ji emigrovala a táta ji zemřel v jejích 19letech. Babička a teta nahle po něm. V životě se nesmířila s komunismema bojovala proti němu a jednoduchy to rozhodně neměla. Takže je to o lidech a ne o dobe.

Tragicky to rozhodně neberu. Jen mi vadí uzkoprsost nekterych príspevku.

..no ono jí asi moc jiného nezbylo - s tímto "kádrovým profilem" se rozhodně na UV KSČ nebo do vlády nedostala.Akorát pořád nechápu, jak se dalo bojovat, když je člověk sám a živí dvětři děti.Pracovat se prostě muselo - jinak tě zavřeli a děti šly do děcáku. A taky jste museli něco jíst, že? Takže, pokud jsi neměla "příjmy z venčí" - tak ti prostě jiného nezbylo.a to že jsi chodila do práce rozhodně neznamenalo, že jsi socialismus milovala.

Mámka se např. stkávala s disidenty a mimoto byla spousta žen, které měly děti a vedli pořádný boj proti komunismu tozn., že je zavíraly. Mamka taky chodila do prace, ale to neznamena, ze s rezimem souhlasila. A takovych lidi byla spousta. A nepisu tady, že kdo chodil do prace tak miloval komunismu - prosím přečtěte si pordane ty prispevky nez zacnete reagovat. Dekuji.

vedly.

ale to sem si kurňa počet. A nejvíc co ta Teréza mi nandala za uši. Ano, Tereza K., to je némlich ta generace, co sem vo ní psal, co vo skutečnym životě mimo knížky nemá ani ponětí ale soudit, to jo!
Tak už sa za mne přestaň stydět děvčico, já ti uhnu z cesty, a ty buduj, vždyť ses přímo pasovala na svědomí i naději národa českého a moravského.

asi taky nejsi "příliš inteligentní" , jak tady označila Tereza K. nás - starouše.
Ale že sis dovolil být z Brna, zrovna tak jako Terka, to se teda styď !

v roce 89 jsem měla 2letou holčičku a tu novomanželskou půjčku, malý družstevní byt, na něj další půjčku, práci na poště, protože jsem nemohla dojíždět z vesnicek kvůli dítěti nikam jinam, a 49 letého tátu s virem, který se mu z postupně stěhoval po těle a hrozilo, že napadne mozek, pokud se včas nezastaví, což dokázal lék vyráběný v USA, který nám ze Švýcarska dodal složitě zorganizovaný lidský řetěz. Jinak by tu táta dnes nebyl.
Manžel dělal stále dvě zaměstnání, abychom přežili, a já právě v té době uklízela ve škole a chodila s poštou.
za čas jsem zakládala okresní organizaci ČSSD, měla jsem jet na stáž do USA, se skupinou kolem pana Horáka, a rudí pařáti nás zase dohnali - jely děti bývalých stranických funkiconářů, co shodili kabáty.
Na startu jsem se ocitla díky těm změnám, např. začala být strašně žádaná angličtina, tudíž jsem začala být žádaná i já. Mohla jsem si doplnit vzdělání. Mohlo se začít podnikat, takže jsem si mohla vyřídit živnosťák a místo uklízení a roznášení novin si přivydělávat doma účetnictvím. Atd.
Ano, byla jsem mladá a zdravá. Taky jsem ale nebyla líná. Akorát že předtím jsem tu nelenost a schopnosti mohla uplatnit leda tak při vymýšlení extra levných náhražkových receptů (jako "ananasový kompot z dýně", "brusinky z rybízu", kalhoty z praporoviny) apod., což mě hrubě nebavilo a skoro uráželo, protože jsem chtěla být platná jinak a ten ananas a brusinky si koupit. Což se i stalo.
Jinak samozřejmě souhlas, nemocní to měli, mají, budou mít vždycky špatné. Proto jsem spokojená, že jsem zdravá a mám teda zatím život plně ve svých rukou. Protože jedině nemoc je omluvou proč nic nedělat navíc, abych žila tak, jak chci. Ale byly tu doby, kdy mohli lidi dělat cokoli a nebylo jim to nic platné.
Pradědečka vystěhovali ze statku, sebrali mu milované koně, všechen majetek, stroje, dobytek, kdyby se rodiny neujali příbuzní, dostali by byt 1 1 kdesi na Kladensku. Za odměnu mohl ještě 20 let splácet půjčku, kterou si na ty nové stroje vzal...!!!

Ježíš, vždyť i ta absence soukromí - kdekterá baba se mohla vyjadřovat k tomu, jak žijou její sousedi, ROH posuzovalo mimomanželské poměry, komise složené ze zapšklých tlustých 50nic pérovaly mladou krásnou slečnu za to, že jde na interrupci - aj. Fujtajbl, ani se mi nechce vzpomínat. Jdu rozeslat sms, kdo se mnou půjde na oběd, ať si vyvětrám v hlavě.

dyť já jsem jeden z těch, co nebojovali proti socialismu ale docela poctivou celoživotní prácí ten socialismus budovali. Dokonca i vo 1. mája sem do průvodu chodil. Když mě tam soudruzi viděli a vodškrtli v seznamu, zdrhl sem, pravda, ale chodil sem. I na brigády sem chodil.

A zatímco já-hlupáček jsem studovala v Sovětském svazu, tak někteří "nebudovatelé" jako např. náš pan prezident, studovali v kapitalistické cizině.

A nepotřebuješ známý, členství ve straně, ale jenom znalosti a být aktivní. Ani ty prachy nepotřebuješ, jak by si mohl někdo myslet. Dostaneš grant, stipendium ap, když jsi dobrej a mají o tebe zájem. A tak dnes nemusíš poukazovat na někoho, kdo musel využít známosti, když chtěl vědět víc, než poskytovalo socialistické školství, které moc vědomostí o fungování tržního hospodářství, tedy ekonomii a ekonomice, nepodávalo. A kdyby tu vládli bolševici i dnes, tak by tu některé stránky na internetu byly zablokované, stejně jako v Číně a taky Kudlanka by určitě neexistovala . . .

Jenom se mi nelíbí, když někdo tvrdí, že dřív bylo všechno špatně, a po "velkém třesku v r. 1989" je všechno úžasný.
Já jsem se svým životem smířená a spokojená, mám práci, kde bydlet, co jíst, vychovala jsem tři plátce daní, a občas na nějakou tu legraci taky zbyde čas a energie. Dívám se trochu z nadhledu, protože vím, že pokud nejde o zdraví, jde o .....

a dnes je VŠECHNO ÚŽASNÝ. Jenom, že dnešní doba je lepší, než ta socialistická. To neznamená, že tu je všechno v pořádku, že není co vylepšovat nebo měnit.

každej to vidíme jinak. Taky jsme znaly některé disidenty - ale holt né zrovna Havla, že jo.Tyhlety co jsme je znaly a známe, holt jsou furt chudý a neproslavili se. Mámu vyhodili v sedmdesátým z práce a s velkou protekcí - rovněž disidenta, šla mejt černý nádobí k Medcvídků. Ale nějak jsme neměly pocit, že bychom se účastnily nějakého třídního boje. Prostě žvot už byl takovej a tak jsme to taky braly. Fakt je, že jsem v tý době byla mladá a na mládí se vždycky vzpomíná v růžových barvách. Fakt je, že zmrzlina stála korunun a biják pětikačku A byla spousta "radostí zdarma", tak jsme si to skutečně užili. Dneska už je všechno kšeft a chudý lidi prostě na to nemaj.

tyhle recepty, jako pravej kaviár z čehokoli jsem milovala. Povyažovala jsem to za rukavici hozenou mi režimem a vymyslela jsem spoustu dobrůtek, které vyrábím ještě dneska. Navíc jsem sihojně dopisovala a tak mi chodily balíčky s kořením a podobně. A vzpomínám na to ráda...hrozně jsme si to užili.

když čtu osudy lidí, po kterejch se ten svinskej režim zcela záměrně se sadistickou radostí, jak jim zničí život, prošel. To, co rudej dobytek dělal občanům vlastního národa, nemá obdoby v žádný historický etapě českejch dějin. Takže pro mě ta doba byla svinská jak prase a jsem neskonale šťastnej, že už je pryč. Veškerý ekonomický a zlodějský aféry novodobý parodie na kapitalismus mi ve srovnání s tímhle hnusem přijdou jen úsměvný.

Já si totiž dopisovala, anglicky, německy, rusky, italsky, francouzsky, španělsky...byla jsem kvůli tomu jistou organizací se sidlem v Bartolomějské popotahována - ale moje kamarádky byly mámy vod dětí a větešinou učitelky, psaly jsme si o jídle o dětech, vyměňovaly si recepty a tak podobně.Posílaly mi časopisy typu Tina, Katka apod. A já doma hltžala, co dělá která hvězda, co kterej milonář či co dělá šlechta v Rakousku. Získala jsem docela přehlůed a kvanta dobrejcvh receptů, který jsem pak překládala kakarádkám. Až mi jeden soudruh vysvětlil, že voni maj na každej jazyk svoje lidi a uměj všecko dešifrovat. No já si představila, že napíšu , že Mireček má angínu a šest lůidí bude lítat jak blázen a dešifrovat, kdo je Mireček a co je to angína. Aspoň jsem věděla na co platím ty nehorázný daně.