 Asi si všímáte, že Kudlanka občas pauzíruje. Blbost - ona ne, ona má nasulcováno plno bezva článků, to jen já nezvládám se přimět k tomu, abych je vložila. Jsem ráda, když mne vezme můj drahej chlupatej s sebou ven; to se pak za ním vrávorám těmi malými stínovými plácky, abych se vyhnula úpalu. Cestou potkáváme stejně postižené. :-))) Jo, jen ráno, kolem nás chvátají ti, kteří ještě nedosáhli na důchodový věk, případně mají jinou překážku v zaměstnání. To si pak - na chvilku - uvědomuju, jak jsem oproti nim v plusu. Já za chvíli zalezu, ale oni si na jídlo musí vydělat ... A - když jsme u toho jídla:
Dost mne nadzvedlo to blahosklonné rozdávání olezlých chlebíčků po našich představitelích.
Paní
Věra Doušová, šéfka potravinové banky, hodnotí rozdávání poslaneckých zbytků
seniorům velmi kladně: „Už jsme si je vycvičili, že každý pátek čekají, že
přijdou dobroty. Jsou to věci, které si nemohou dovolit. Občas tam jsou
i sladkosti. Dříve se všechny nespotřebované potraviny v souladu
s předpisy likvidovaly.“
Na jedné straně rozežranost,
na druhé chudoba a na té třetí hanba.
Stydím se za takové „velkorysé“
jednání.
Chyba je zřejmě docela
jinde. Stát dopřává až moc poslancům, ale i samotné vládě. Nestačí jim vysoké
platy a náhrady, ale i proklatě nízké ceny v restauraci, bufetech a pití
alkoholu v pracovní době, což se poštěstí málokomu z dnešních pracujících.
Proto u nich přibývá těch s červenými nosy a rychle se kulatícími postavami. Je
ostudné vytáhnout, že jako gesto velkorysosti se zmiňovaní dokáží podělit s
přebytky i s důchodci a neváhají je i nafotit. Nehledě na to, že chlebíčky a
dorty staré více dnů, které jsou nabízeny, mohou být danajský dar v podobě
salmonely a jiných nemocí pro jejich konzumenty.
 Nevím, jak současné počasí vy všichni zvládáte – ale co si tak občas popovídám s jinými lidmi,
tak to horko vadí všem. Nehledě na to, že ještě máme kliku, že u nás nejsou
velké požáry, jako jinde v Evropě. Docela s obdivem jsem sledovala ve
zprávách naše turisty, kteří i přes neustálé informace, jak kde hoří, přesto
jedou do té vybrané – a zaplacené – destinace. Nejspíš jim v cestovce řekli,
že pokud nehoří přímo hotel nebo u hotelu, tak by stejně nedostali zpátky ani „ň“.
Sleduju tamější
nebe, šedé kouřem, a říkám si, jak hodně to musí být ozdravný pobyt, když tam
mají vzduch sycený popílkem… Ale je to jistě velké dilema – jet (třeba to tam
už bude dobré), nebo nejet (a riskovat, že ty velké našetřené peníze přijdou
vniveč). To se však v médiích propíralo už před časem, a teď je nejspíš
plno jiných, důležitějších zpráv.
musíme to prý vydržet ještě týden
d@niela
|
