 Celá ta záležitost s orlojem je při své marginálnosti v něčem pro české prostředí dokonale příznačná. Veřejná zakázka, u níž jsou umělecké aspekty na vedlejší koleji, následná mizerná realizace neodpovídající profesním standardům a zadání, a závěrem – což je zcela neuvěřitelné - její bezproblémové převzetí. Nikoho nenapadlo se podívat, jestli výsledek odpovídá požadavkům a souhlasí s projektem?
Vždyť
vo co de, žejo.
Věc
vyřízena, zapomeňte, stejně tam sami nechodíte. Jsou tam jen turisti a ti přece
pendrek poznají. Ono
je to tak totiž u nás ve všem - nějak bylo, nějak bude, na ničem doopravdy
nezáleží. Čest, poctivost, kvalita ani veřejný zájem nikoho netankují.
V onom rozhodnutí
o plánované rekonstrukci Staroměstské radnice, vydaném Magistrátem hlavního
města Prahy 29. června 2016, které podrobně vyjmenovává všechny
požadované opravy, se přitom ve vztahu ke kalendáriu doslova píše, že má jít
o „zhotovení nové kalendářní desky
v přesném rozměru originálu a vyhotovení nové kopie malby“.
No, a pak tedy
může někdo vysvětlit, jak je možné, že se neodpovídající kopie kalendária mohla
na Staroměstské radnici vůbec objevit? Kdo konkrétně je tedy zodpovědný
za to, že na staroměstském orloji
dnes visí nepovedená kopie Mánesa? Kdo to přebíral? Kdo se pod to
podepsal a vydal souhlas k vyplacení té neuvěřitelné ceny za odvedenou
mazanici? zadavatel práce a majitel orloje,
Magistrát hlavního města Prahy, který si absolutně neohlídal a špatně
odvedenou práci zcela bez kontroly přijal. Vždycky jsem
si myslela, že lidi by měli mít jistotu, že se k jimi placeným zakázkám
přistupuje zodpovědně a odevzdává se za ně kvalitní, profesionální práce.
A to i v částech, které nejsou na první pohled vidět. A že když jim někdo řekne, že se dívají
na přesnou kopii čehokoliv, navíc zaplacenou z veřejných peněz, nebude si
z nich přitom za jejich peníze zmíněný patlal dělat trapnou legraci.
Tak jsem si docela se zájmem přečetla následující: KLETBA STAROMĚSTSKÉHO ORLOJE
Oprava Staroměstského orloje v 60. letech
19. století byla nejslavnější zakázkou Josefa Mánese; tehdy dostal za úkol
všechny malby. Práce započal na jaře 1865, kdy začala vznikat kalendářní deska
se symboly zvěrokruhu. Mánes si byl vědom kletby, která se nad orlojem
vznášela. Varovali jej i jeho přátelé, kteří mu opakovali, že podle staré pověsti se buď zblázní, nebo
v krátké dob zemře každý, kdo na orloji pracuje.
Po roce Mánes desku skutečně dokončil, ale
slavnostního odhalení se nezúčastnil, protože uprchl před prusko-rakouskou
válkou na Šumavu. V roce 1866 mu bylo 46 let, ale náhle jej
postihly těžké zdravotní problémy. jež ho nakonec dokonce zastavily
v malování. Mánes se choval divně, nejedl, hubnul, špatně mluvil a
nedokázal formulovat své myšlenky.
Dolehla na něj kletba Staroměstského orloje - a
19. prosince roku 1871 zemřel.
P.S. To by se tenhle rádobymalíř
měl už taky bát…
D@NIELA
Kupodivu, Mánesovy
obrazy poznám,
a věřím, že většina z vás také.
|
