 Máme v Praze na Staromáku takovej národní poklad, orloj. Několikrát jsem ho viděl v chodu už od outýho dětství, vždycky, když v celou hodinu pochodovali svatí "jak na orloji". Nikdy mě ani nenapadlo nějak přemejšlet nad tím, jestli přitom koukám na originál kalendária nebo na nějakou kopii. Stejně jsem z tý dálky viděl totální prt. Ani jsem nevěděl, že původně to maloval Mánes.
V dětství mě zajímaly jen ty hejbací
figurky a děsil kostlivec (o tom se mi dokonce jednou i zdálo). A pozdějc mě
daleko víc než celej orloj zajímaly buchty, který jsem tam při procházce Prahou
přivedl, abych se jako předvedl, že nejsem žádnej blbec.
A nedávno jsem s hrůzou zjistil, že
ten náš národní poklad je dočista zhanobenej. Restaurátor si s nim pohrál,
některejm figurám dal xichty svejch kámošů či milenek, některý znetvořil,
prostě si z toho udělal nehoráznou xrdel. Teda - mohlo by mi to bejt úplně fuk,
nic bych nepoznal, ani kdybych se hodiny pozorně díval. Zaprvý tomu nerozumim
ani zamák, a zadruhý je to tak daleko, že Mánesa bych stejně nepoznal, i
kdybych tomu rozuměl.
A krom toho! Originál od Mánesa je
už dobrejch 150 let uloženej v nějakym muzejnim depozitáři, takže už ani za
Františka Jósefa lidi nečuměli na Mánesa, čuměli na kopie.
Takže mě hrůza zase opustila a
navopak se mi Pan restaurátor stal se svym smyslem pro srandu hrozně blízkej a
sympatickej, i když jsem o něm nikdy předtim neslyšel.
Přijde mi hrozně srandovní to
současný "upřímný" zděšený pohoršení všechmožnejch ctitelů umění,
kteří si toho "zhanobení" najednou všimli až po čtyřech letech. Doteď
si ničeho nevšimli ani omylem, ale teď najednou prozřeli!? Bych spíš řek, že v
drtivý většině jsou ti spravedlivě rozhořčení kritici, dovolávající se
národního uvědomění a potrestání zhanobitele, na tom s uměním úplně stejně jako
já. 
Nám, když někdo řekne Mánes, tak
velmi moudře pokejveme hlavou, jakože my samozřejmě víme, nejsme žádní blbci, i
když ve skutečnosti víme naprostý, ale naprostý xovxno!
Mně osobně nesrovnatelně víc vadí
zhanobení Nábřeží křivym barákem, z něhož dodneška zapomněli sundat lešení
(prej Tančící dům), nebo zbourání nádhernýho baráku na rohu Opletalovy a
Václaváku.
U mě má pan restaurátor orloje
ohromnou jedničku s ohromnou hvězdou za svůj smysl pro srandu a za to, jak
skvěle vyjebal s pokryteckou uměleckou "smetánkou".
NČ,
vstřícnej každý legraci
|
