 Doplňkové měny mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat
otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i
mnoho jiných podob. Už řadu let mě zajímaly sítě LETS (Local Exchange Trade
Systems), kdy můžete směňovat své produkty a služby za produkty a služby jiných
lidí a používáte k tomu místní měnu. Sama jsem zapojená do pražské sítě
Pralets, kde se platí měnou zvanou pražce.
Naopak kryptoměnám vůbec
nerozumím a zachovávám si vůči nim jakousi primitivní sedláckou skepsi, ale
chápu, že jiným lidem mohou vyhovovat. S myšlenkou LETS přišel v roce 1983 Michael Linton, který tak
reagoval na potřebu mít nějaké komunitní (ve smyslu obecní) ekonomické systémy
doplňující ty oficiální. Komunita pak není závislá na financování zvenčí a může
rozkvétat díky tomu, že v ní kolují produkty a služby, aniž by zisky byly
odsávány ven.
V
praxi si zřídíte účet (dnes k tomuto účelu existuje počítačový software, ale
jde to dělat i bez počítače) a nabídnete své produkty a služby (to, čím se
živíte, nebo cokoli od hlídání dětí přes zapůjčení motorové pily po přenechání
knížek, které už nechcete). Do začátku získáte nějaký kredit, například v
pražském Praletsu pět tisíc pražců, takže můžete hned nakupovat. No, a pak
poskytujete a získáváte produkty a služby v místní měně... a zároveň
kontaktujete své sousedy, pomáháte si navzájem a stmelujete místní komunitu. 
V zásadě je to tak, že když vás myšlenka LETS nadchne, založíte
příslušnou skupinu a všechno rozběhnete, nějakou dobu je pohonnou hmotou všech
aktivit nadšení. Podobnou dynamiku má možná veškerá lidská činnost, kterou bych
označila jako neziskovou. LETS systémy totiž v našich podmínkách pořád
zůstávají na úrovni idealistického hobby a mají opravdu velmi, velmi doplňkový
charakter, na rozdíl od komunit postižených například vysokou nezaměstnaností,
nebo naprostým nedostatkem peněz k investování; tam mohou tyto měny lidem
opravdu pomáhat, aby se uživili.
Takže když se počáteční nadšení vyčerpá, což může trvat několik
let, nastane určitá únava. Nejaktivnější „tahouni a pošťuchovači“, kteří ve skupině
„udržovali cvrkot“, se třeba musí intenzivněji věnovat rodině, nebo je prostě
to neustálé dodávání energie do systému unaví; je potřeba předat štafetu
někomu, kdo přijde s novými podněty a možná nastavení systému pozmění. Bylo by tedy dobré aktivně získávat nové mladé členy – a já
myslím, že nejen mladé, ale snažit se o pestrost čili diverzitu (což říkám z
pozice čilé důchodkyně); je důležité, aby se ze skupiny nestal uzavřený klub
několika rodin, které se navzájem dobře znají a už se ani nesnaží zvát mezi
sebe někoho nového.
Další
důležitá věc, která s tím také souvisí, jsou osobní setkání, aktivity „naživo“,
tedy nejen výměny přes online síť a s předáváním produktů přes truhly. Truhly
jsou úložná místa, kam věc dáte a někdo jiný si ji kdykoli vyzvedne, což je
praktické, ale moc to nepomáhá vytváření vazeb. Důležitou roli pro svěžest
fungování LETS má podle mě i velikost území, kde síť funguje. Shodli jsme se, že
nejen Praha, ale i Brno a České Budějovice jsou na to prostě moc velké.
Dokud mají tyhle výměny hobby charakter, skutečně je
stačí uskutečňovat úplně zadarmo, za čokoládu nebo za vyhlídku, že budou třeba
někdy oplaceny. A nemusíte se obtěžovat s administrativou kolem placení
doplňkovou měnou, i když jde o úkon velmi jednoduchý. Možná že i v tomhle je
důvod, proč u nás sítě LETS v současnosti neprodělávají nějaký prudký rozvoj.
Daleko důležitější začnou být v případě, že chcete navazovat a
rozvíjet sousedské vztahy tam, kde ještě neexistují nebo jsou slabé, a pak
hlavně a především ve chvíli, kdy se ekonomika začne otřásat a hroutit a lidé
se budou muset daleko víc spoléhat sami na sebe a své místní společenství.
EVA
HAUSEROVÁ
|
