Před dvěma léty jsme sledovali, jak covid postupně klíčí jak rozhozené obilí po různých státech světa. Jak stačilo jet na fotbal, abyste si zpět – jako nepříjemný dárek – přivezli tu neznámou nemoc. Tak pak košatěla, rozpínala se, mutovala… A dnes, kdy máme za sebou tak ohavnou dvouletou zkušenost, je v našich nemocnicích slovy šest pacientů s tímto virem. No, a teď můžeme sledovat něco dalšího…
Je to
jen pár týdnů, co odhalili hygienici ve Velké Británii první případ opičích
neštovic. Od té doby se choroba objevuje tu tam, tu tady. Přestože má mnohem
méně závažný průběh než pravé neštovice a až dosud se mimo Afriku nikdy mezi
lidmi příliš nerozšířila, sledují vědci situaci se zvýšenou ostražitostí. Světová
zdravotnická organizace, WHO, označila aktuální výskyt choroby za atypický,
protože se objevil v zemích, kde se opičí virus běžně nešíří.
Vědci
se nyní snaží pochopit, odkud se nemoc rozšířila a zda se virus jako takový
nezměnil. Jsou dvě možnosti – buď se virus změnil, nebo je jiná naše citlivost
na něj. Je také možné, že se objevily podmínky, jež takové šíření viru
umožnily.
Ve
Velké Británii se první případ objevil 6. května. Britský zdravotní úřad
informoval, že nejvíce případů připadlo na gaye nebo bisexuály. Další nemocné
hlásí také Portugalsko, Španělsko, Itálie, Francie, Švédsko, první případy mají
Kanada a USA. Jednoho nemocného má i sousední Rakousko. Nakazili se rovněž
lidé, u kterých není možné vystopovat zdroj nákazy, navíc nepřicestovali ze
zahraničí.
Onemocnět
mohou jak primáti, tak i další zvířata, například hlodavci. Nejčastěji se virus
dosud vyskytoval v deštných pralesech ve střední a západní Africe. Poprvé ho
vědci objevili u makaků, které v roce 1958 v Dánsku používali jako laboratorní
pokusná zvířata. Proto se choroba označuje jako opičí neštovice.
Virus
se do těla dostává dýchacími cestami nebo sliznicemi a také při poranění kůže;
stačí i drobné oděrky. Dodává, že k
přenosu z člověka na člověka dochází především prostřednictvím respiračních
kapének, je tedy nutný delší kontakt. Je však možný přenos i přes kontaminované
objekty, tedy oblečení nebo třeba prostěradla.
Inkubační
doba se pohybuje v rozmezí od jednoho do tří týdnů. Obvykle má choroba mírný
průběh. Nejprve se objeví
horečka, zduření uzlin a bolesti svalů. Za jeden až tři dny poté, co
vypukne horečka, se na těle objeví puchýřky. Nejdříve na obličeji, postupně pak
i na dalších místech. Nemocným se mohou podávat antivirotika.
U
lidí, kteří nebyli očkovaní proti pravým neštovicím, je hrozba úmrtí
10procentní. Vážnější průběh mohou rovněž zaznamenat pacienti s oslabenou
imunitou. Ve hře je i možnost, že lidé postupně přicházejí o ochranu, kterou
jim zajišťovalo očkování proti pravým neštovicím. Přibývá tak těch, kteří proti
opičím neštovicím vůbec imunní nejsou.
Tak uvidíme…
d@niela
|