 Současný ženský svět tvrdí: chlapi nejsou, došli. Ve vnímání mnoha dam je ideální manžel čistě pohádkovou bytostí. Potvrzují to prý i statistiky - vždyť se u nás rozvádí polovina manželství! Ideální manžel (IM) je kategorie značně individuální. Zatímco v historii figurovaly pojmy jako blonďák, vysoký, sportovec, tanečník, případně jména slavných předobrazů, postupem času většina žen netrvá ani na tom, že by měl mít vítaný exemplář vůbec nějaké vlasy, natož pak smysl pro rytmus.
Když si kdysi brali dvacetiletí muži
stejně staré případně sotva dospělé dívky, hlavním impulzem ke sňatku většinou bývala gravidita. Dnes
je nepřeberné množství antikoncepce, takže tento důvod odpadl. Navíc tehdy prý
muži v těch dvaceti letech měli pocit, že když založí rodinu a ožení se, budou mít
větší kredit.
Vrstevníci dnešních „už třicátnic“
ale o zakládání rodin buďto nemají zrovna moc zájem, nebo už nějakou partnerku mají, anebo
si chtějí najít partnerku o nějakých pár let mladší. Což tedy mimo jiné vede k
tomu, že třicetileté ženy, pokud nechtějí zůstat samy, berou zavděk i muži,
kteří jsou "tak trochu ženatí", a zhusta zůstávají v roli nějakých čekanek, které
vyčkávají, jestli se dotyčný rozvede.
V posledních, řekněme deseti létech,
je velikou módou úvaha typu „když nemůžu mít jeho, chtěla bych alespoň jeho
dítě“. Taková dáma má nejspíš pocit, že by její milenec předal dítěti dobré geny
a ekonomicky by se o něj postaral. Ve chvíli, kdy ženu fackují biologické
hodiny a on se ne a ne rozhoupat, se velmi často stává (v tom lepším případě), že se spolu domluví, že
takhle výjimečný vztah by měl být požehnán alespoň tím, že z něj vzejde nový
život. A to jsou ošklivě řečeno levobočci, kteří mají velice zvláštní start do
života. Ješitní muži mají navíc představu, že všechno zvládnou – zůstat v
původní rodině a zároveň udržovat jakousi skrytou bigamii, což je tedy pro
všechny zúčastněné pěkně na palici. No, a když si dáma dítko od pána "udělá" sama, bez jeho vůle, tak to už vůbec nemá smysl.
Ach jo, další „zajímavostí“ je tvrzení,
že by před sebou partneři neměli mít žádná tajemství, nebo že by se o všechny
povinnosti měli dělit rovným dílem. Když to domyslíme do důsledku, pak nám z
toho jasně vyplyne, že je to blbost. Pokud nedovolíte svému partnerovi, aby měl
své soukromí, a ještě mu tento mýtus budete otloukat o hlavu, máte zaděláno na
pořádný malér.
A jedním z mýtů je tvrzení, že se má
na vztahu neustále a tvrdě pracovat. Tedy jako chodit po nejrůznějších
poradnách, vyhledávat „moudré kouče“?
Jaký na
tohle máte názor?
PATRIK
|
