Vlastně jsem žádné takové starosti, pouze díky mé lehkomyslnosti neměla. Když mně tchýně a její sestra přály, abych měla hlavně zdravé dítě, tak jsem nechápala o čem to vlastně mluví. Považovala jsem to za samozřejmost.
Na pokoji v porodnici Na Štvanici se mnou byla rodička, náhodou Polka, která se do Prahy podruhé provdala a ta to měla jinak. Měla fakt strach, její dítě z prvního manželství se narodilo postižené a ještě v porodnici zemřelo a tak byla štěstím bez sebe, když se jí narodil krásný, zdravý kluk.
Ale já stejně byla nespokojená, já měla odřené ,nateklé ,červené děcko, které jsem schovávala pod peřinou, aby ho nikdo neviděl. Všechny ostatní maminy totiž měly dětičky krásně jakoby opálené, skoro se zlatou pletí. Ale nakonec jim všem prcky, kromě mne sebrali, protože všechny měly dost silnou poporodní žloutenku a musely je léčit fytoterapií.
Každá žena má právo rozhodovat o svém těle, mít dítě nebo nemít, je jenom její volba. A to přesto, že sama bych na potrat šla pouze v extrémním případě a možná ani to ne. Naštěstí jsem se nikdy rozhodovat nemusela.

Nemohu mluvit o tchyni,již se nemůže bránit,ale ........... když ji teklo do bot,tak věděla,že má zeťáka.

No, na druhou stranu, kdyby tchýně řekla, že její první dítě bylo "postižené" a hned po porodu zemřelo, asi by ses bála celé těhotenství, aby to nebyla v rodině nějaká genetická vada, a Tvoje zdravé dítě by pak mohlo být psychicky labilní nervák.
Ono je někdy lepší nevědět.

Mamčo, velký omyl. Dcera je ročník 1997, takže bych šla na řadu různých vyšetření. Jako pak se synem. A slyšela bych, že je všechno ok a byla bych v klidu. Nebo bych slyšela, že není a mohla si vybrat. Nemluvě o tom, že říct o rodinné anamnéze je snad normální. Nebyli otec a matka neznámí. A byla to genetická vada.

Vono nejde zdaleka jen vo potraty, ale zaplaťpánbu za tuhle rozbušku. Polákům držím palce, aby se díky mladý generaci konečně vymanili z toho katolickýho tmářství starejch "konzervativních autorit", jejichž působení na společnost se v mnoha vohledech podobá těm tolik vopovrhovanejm islamistům. Docela by mě zajímalo, na jaký straně tohoto konfliktu stojí náš děd vševěd Vlastik Podrackej. I když asi tuším...